RYS

  • Latinsky - Lynx
  • Zkratka - Lyn
  • Rozloha - 545 stupňů čtverečních
  • Počet hvězd do 6. magnitudy - 60

Obsah

Souhvězdí zavedl v 17. století polský astronom J. Havelius. Jde o poměrně chudou část oblohy mezi Velkou medvědicí,Vozkou a Blíženci bez jasnějších hvězd. Nejjasnější stálice zde nepřekračují 3. hvězdnou velikost. I pro pozorovatele vybavené amatérskými dalekohledy se zde nabízí jen málo zajímavých objektů. Nenajdete tu otevřené hvězdokupy ani mlhoviny,nabízí se jen hrstka dvojhvězd,či vícenásobných hvězdných systémů,jedna slabší kulová hvězdokupa a některé nevýrazné galaxie.

Mapa souhvězdí.

zvětšit obrázek

Rys

Foto: Autor

Alfa Rysaskok na obsah

Alfa Rysa je s hodnotou 3,1. magnitudy nejjasnější stálicí souhvězdí. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K7,ve vzdálenosti přibližně 220 světelných roků. Alfa Rysa je jedinou hvězdou v souhvězdí,která nese řecké písmeno. Povrchová teplota hvězdy dosahuje přibližně 3800 Kelvinů. Má zhruba 60 krát větší průměr než naše Slunce.

38 Rysaskok na obsah

Hvězda s označením 38 Rysa dosahuje 3,8. magnitudy. Je bílou stálicí spektrálního zařazení A3,ve vzdálenosti asi 120 světelných roků. Již menší amatérský přístroj se silným zvětšením,pohodlněji pak středně velký dalekohled,může ukázat průvodce 6,1. magnitudy v odstupu 2,7 úhlové vteřiny. Průvodce je nažloutlý. Jasnější z dvojice je spektroskopickou dvojhvězdou a dvojitý je i průvodce. Jde tedy nejméně o čtyřnásobný hvězdný systém. V odstupu asi 80 úhlových vteřin leží ještě slabá hvězdička 11. magnitudy.

Dvě nejjasnější hvězdy souhvězdí Alfa a 38 Rysa najdeme na obloze poblíž sebe.

Foto: Autor

10 Velké medvědiceskok na obsah

Třetí nejjasnější světelný bod v souhvězdí Rysa má překvapivé označení 10 Velké medvědice. Jde o dědictví z časů,kdy ještě nebyly stanoveny žádné pevné hranice souhvězdí. Přesné hranice vymezila až Mezinárodní astronomická unie v roce 1930. Několik hvězd tak změnilo po zavedení pevných hranic své souhvězdí. A to je právě případ stálice 10 Velké medvědice. Nutno však podotknout,že Velká medvědice nezůstala Rysu nic dlužna a na oplátku si přivlastnila hvězdu s označením 41 Rysa. No chaos,zmatek a panika je někdy v astronomii taktika… 10 velké medvědice je stálicí 4. hvězdné velikosti. Je spektrálního zařazení F5,má nažloutlou barvu a od nás ji dělí asi 55 světelných roků. Jde o dvojhvězdu,kterou však běžnými amatérskými přístroji nerozlišíte,jelikož vzdálenost složek nepřekračuje několik desetin úhlové vteřiny. Průvodcem je žlutá trpasličí hvězda podobná našemu Slunci,s jasností 6,2. magnitudy,spektrálního zařazení G5. Průměrná vzdálenost mezi hvězdami činí asi 10,5 astronomické jednotky a kolem společného těžiště obíhají po mírně výstředné dráze s periodou necelých 22 let.

Mapka pro vyhledání hvězdy 10 Velké medvědice.

10 Velké medvědice je dvojhvězdným systémem.

Kresba: Autor

Přibližné vzdálenosti nejjasnějších hvězd souhvězdí.

5 Rysaskok na obsah

Několik pohledných dvojhvězd se nabízí v severním výběžku souhvězdí. Jednou z nich je i stálice s označením 5 Rysa. Jde o širokou dvojici 5,2. a 7,9. magnitudy v odstupu 95 úhlových vteřin. Snadno je dokáže zobrazit již běžný triedr. Hlavní složka je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K4,ve vzdálenosti zhruba 700 světelných roků. Slabší z dvojice je žlutým veleobrem v mnohem větší vzdálenosti od nás. 5 Rysa je tedy pouze optickou dvojhvězdou.

Kresba: Autor

19 Rysaskok na obsah

19 Rysa je dvojhvězdou,kterou snadno rozliší již malý amatérský dalekohled. Složky 5,8. a 6,8. magnitudy dělí na obloze 15 úhlových vteřin. Obě hvězdy mají modrobílou barvu,patří do spektrální třídy B. Jde však nejspíše jen o optickou dvojhvězdu. V odstupu asi 3,5 úhlové minuty severním směrem leží ještě další hvězda 7,6. magnitudy,spektrálního zařazení A0. Všechny 3 stálice splývají při pozorování prostýma očima v jednu stálici 5. hvězdné velikosti. Z rozboru spektra víme,že nejjasnější z trojice je těsnou dvojhvězdou s oběžnou periodou 2,26 dne.

Kresba: Autor

12 Rysaskok na obsah

Hvězda s označením 12 Rysa se skládá ze tří složek. Těsnou dvojici 5,4. a 6,0. magnitudy,s roztečí 1,8 úhlové vteřiny rozliší středně velký amatérský dalekohled,za příznivých pozorovacích podmínek i dalekohled s menším průměrem objektivu. Hvězdy obíhají kolem společného těžiště po téměř kruhové dráze s periodou asi 700 roků. Třetí složka 7. hvězdné velikosti se nachází v odstupu 9 úhlových vteřin a snadno ji ukáže již malý amatérský přístroj. Všechny tři hvězdy jsou bílé,patří do spektrální třídy A. 12 Rysa od nás dělí asi 230 světelných roků. Při pozorování prostýma očima se jeví jako jedna hvězda 4,8. magnitudy.

Kresba: Autor

Trojhvězda 12 Rysa.

Foto: Peter Wienerroither

Struve 958skok na obsah

Velmi pěknou dvojhvězdou je Struve 958. Dvojici téměř stejně jasných složek 6,3. magnitudy rozliší již malý amatérský dalekohled. Nachází se v odstupu necelých 5 úhlových vteřin. Obě hvězdy jsou nažloutlé,patří do spektrální třídy F a od nás je dělí zhruba 150 světelných roků. Rozbor spektra ukázal,že jedna ze složek je navíc dvojhvězdou,takže jde o systém tří hvězd. Při pohledu prostýma očima vykreslují na obloze jednu hvězdu 5,5. magnitudy.

Mapka pro vyhledání dvojhvězdy Struve 958.

RR Rysaskok na obsah

V severním výběžku souhvězdí najdete také zákrytovou proměnnou hvězdu s označením RR Rysa. V pravidelné periodě 9,95 dne mění jasnost mezi 5,5. a 6,0. magnitudy,což je změna kterou můžete na temné obloze zaznamenat i při pozorování prostýma očima. Těsný dvojhvězdný systém od nás dělí asi 270 světelných roků. Primární složka spektrální třídy A má přibližně 2,6 krát větší průměr než naše Slunce,průvodce spektrální třídy F dosahuje asi 1,6 násobku slunečního průměru a hmotnosti činí asi 1,9 a 1,5 hmoty Slunce. Vzdálenost mezi složkami činí jen přibližně 0,14 astronomické jednotky. K systému ještě patří třetí hvězda,která těsnou dvojici obíhá na vzdálené orbitě.

2 (UZ) Rysaskok na obsah

Jasnosti nestálé je i hvězda 2 Rysa,mezi pozorovateli proměnných hvězd známá pod označením UZ Rysa. Také ji najdeme na zajímavé objekty bohatém,severním výběžku souhvězdí. Jde o zákrytovou proměnnou a navíc pulsující hvězdu. Jasnost kolísá mezi 4,4. a 4,7. magnitudy. Od nás ji dělí asi 150 světelných roků.

Proměnná hvězda UZ Rysa ( uprostřed snímku ).

Foto: Autor

Mapka pro vyhledání dvojhvězd či vícenásobných hvězdných systémů 5, 19 a 12 Rysa a proměnných hvězd RR Rysa a UZ ( 2 ) Rysa.

R Rysaskok na obsah

A kde jinde,než v severním výběžku souhvězdí najdeme i dlouhoperiodickou pulsující proměnnou hvězdu R Rysa. Nachází se asi 3 stupně západně od vícenásobného hvězdného systému 19 Rysa. Jasnost mění mezi 7. a 14. hvězdnou velikostí v periodě 388 dnů. I v maximu jasnosti tedy není pozorovatelná prostýma očima,lehce ji však spatříte již v malém triedru či dokonce divadelním kukátku. V období minima jasnosti je na její spatření nutný větší amatérský přístroj.

Mapka pro vyhledání proměnné hvězdy R Rysa.

NGC 2419 (Mezigalaktický tulák)skok na obsah

Slabou kulovou hvězdokupu NGC 2419 můžeme vyhledat v jihozápadní části souhvězdí. Dosahuje pouze 10,3. magnitudy a zabírá plošku o velikosti přes 4 úhlové minuty. Hvězdokupa se však jeví slabá a drobná jen proto,že ji od nás dělí velká vzdálenost,kterou odhadujeme na přibližně 300 000 světelných roků ( uvedenou vzdálenost berte skutečně jako odhad,zatím ji neumíme spolehlivě určit ). Ve srovnání s ostatními kulovými hvězdokupami naší Galaxie patří k těm větším a svítivějším. Pokud ještě obíhá okolo středu Galaxie,potom jeden oběh po velmi výstředné dráze trvá několik miliard roků ( odhady mluví o třech miliardách ) a šlo by o nejvzdálenější známou kulovou hvězdokupu patřící našemu hvězdnému ostrovu. Za svou dlouhou existenci ( zhruba 13 miliard roků ) se tedy do blízkosti jádra Galaxie podívala jen asi 4 krát. V současné době se nejspíše nachází poblíž takzvaného apogalaktika,což je nejvzdálenější bod na dráze kolem galaktického středu. NGC 2419 se pohybuje mezigalaktickým prostorem,proto si vysloužila pojmenování Mezigalaktický tulák. Od nás ji dělí ještě větší vzdálenost než Magellanova mračna-dvě vzdálené satelitní galaxie Mléčné dráhy,ve vzdálenosti asi 170 000 a 200 000 světelných roků, na jižní obloze snadno pozorovatelné prostýma očima. Je možné,že kdysi byla součástí jiné menší galaxie,kterou naše Mléčná dráha pohltila. Na spatření Mezigalaktického tuláka lze doporučit alespoň středně velký amatérský dalekohled,ve kterém se vám ukáže jako drobná kulatá mlhavá skvrnka s jasnějším středem. V její blízkosti ( jen asi 4 úhlové minuty západně ) se nachází poměrně jasná stálice 7,2. magnitudy,která při pozorování hvězdokupy trošku ruší. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek můžete hvězdokupu spatřit i v menších přístrojích. Nejjasnější členové „kulovky" se však pohybují pouze okolo 17. hvězdné velikosti,což je daleko za hranicí dosahu běžných amatérských dalekohledů při vizuálním pozorování. „Zrnitá „ se vám může ukázat až v opravdu obřích amatérských dalekohledech. Z oblasti kulové hvězdokupy NGC 2419 se nabízí jedna z nejkrásnějších vyhlídek na naši Galaxii. Úchvatný pohled,který lidstvu bude možná navždy odepřen,by nám udělal rychle jasno v otázce tvaru a struktury našeho obřího domovského hvězdného ostrova.

Mapka pro vyhledání kulové hvězdokupy NGC 2419.

zvětšit obrázek

Kulová hvězdokupa NGC 2419.

Foto: Anthony Ayiomamitis

Detailnější snímek kulové hvězdokupy NGC 2419.

Foto: Matthew T. Russell

Velmi detailní záběr kulové hvězdokupy NGC 2419 .

Foto: HST

Přibližná poloha „Mezigalaktického poutníka"- kulové hvězdokupy NGC 2419 vůči naší
Galaxii. Oranžovým kolečkem je znázorněna poloha Slunce.

Kresba: Autor

Téměř všechny kulové hvězdokupy náležící naší Galaxii se soustřeďují v prostoru o průměru
asi 100 000 světelných roků,s nápadnou koncentrací ke středu Galaxie. NGC 2419 je v tomto směru
zajímavou raritou.

Převzato z: www.atlasoftheuniverse.com

NGC 2683skok na obsah

Nyní opustíme naši Galaxii a blízký mezigalaktický prostor a podíváme se hlouběji do vesmíru ve směru souhvězdí Rysa. Galaxii NGC 2683 najdete blízko jižní hranice souhvězdí. S hodnotou 9,7. magnitudy není nijak zvlášť nápadná,přesto je nejjasnější galaxií v souhvězdí. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 9,3 krát 2,5 úhlové minuty. Jde o spirální galaxii natočenou „bokem" k našemu zornému směru. NGC 2683 je poměrně blízkým hvězdným ostrovem - leží ve vzdálenosti asi 16 milionů světelných roků,některé prameny však udávají podstatně větší vzdálenost ( okolo 25 milionů světelných roků ). Velikostí je nejspíše podobná naší Mléčné dráze. Galaxie se za velmi dobrých pozorovacích podmínek dá spatřit již v menších amatérských přístrojích jako nápadně protáhlá mlhavá skvrnka. Ve středně velkých amatérských dalekohledech vynikne malé jasné jádro. Až ve větších přístrojích lze spatřit další podrobnosti-tmavší a světlejší oblasti uvnitř galaxie.

Mapka pro vyhledání galaxie NGC 2683.

Galaxie NGC 2683.

Foto: Doug Matthews & Adam Block, NOAO, AURA, NSF

NGC 2549skok na obsah

Za zmínku ještě možná stojí čočkovitá galaxie NGC 2549. Najdete ji v severní části souhvězdí,zhruba 3 stupně jihozápadně od hvězdy Omikron Velké medvědice a jen asi 12 úhlových minut západoseverozápadně od hvězdy s označením 30 Rysa ( 5,9. magnitudy ). S hodnotou 11,2. magnitudy je v dosahu až středně velkých amatérských dalekohledů. V nich se představí jako velmi silně protáhlá mlhavá skvrnka v severojižním směru s jasnější centrální oblastí. Rozkládá se na plošce o velikosti asi 4,2 krát 1,5 úhlové minuty. Mohla by se nacházet někde ve vzdálenosti mezi 40 a 50 miliony světelných roků od Země.

Mapka pro vyhledání galaxie NGC 2549.