KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

ANDROMEDA

• Latinsky - Andromeda
• Zkratka - And
• Rozloha - 722 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6.magnitudy - 100

Obsah

• Sirrah (Alfa Andromedy)
• Mirach (Beta Andromedy)
• Alamak (Gama Andromedy)
• Pí Andromedy
• 59 Andromedy
• 36 Andromedy
• 56 Andromedy
• R Andromedy
• 16 Andromedy
• Groombridge 34
• NGC 752
• NGC 7686
• NGC 7662 (Modrá sněhová koule)
• M 31 (Velká galaxie v Andromedě)
• M 32
• M 110
• NGC 404 (Mirachův duch)
• NGC 891
• NGC 7640

Princezna Andromeda byla dcerou královských manželů Cefea a Kasiopeje. Měla být obětována mořské obludě. Byl to trest bohů za urážku,které se dopustila královská matka Kasiopeja vychloubáním,že princezna je krásnější než mořské nymfy,dcery Neptuna. Krásnou princeznu nakonec zachránil udatný Perseus. Souhvězdí vybíhá ze severovýchodního rohu Pegasova čtyřúhelníku směrem k Perseovi. Nejjasnější hvězdy Andromedy Pegasův čtyřúhelník doplňují a vytváří s ním tak obrazec podobný Velkému vozu. Pro pozorovatele vybavené dalekohledy je zde hlavním středem zájmu takzvaná Velká galaxie v Andromedě,najdete tu však také několik pohledných dvojhvězd,jednu jasnější otevřenou hvězdokupu,opomenout byste neměli planetární mlhovinu přezdívanou „Modrá sněhová koule“ a eliptickou galaxii NGC 404.

Sirrah (Alfa Andromedy)

Základní pilíř souhvězdí tvoří 3 hvězdy podobné jasnosti - Sirrah,Mirach a Alamak seskupené téměř na jedné přímce. Nejjasnější z nich je Sirrah ( Alfa Andromedy ). Vzdálenost této stálice odhadujeme na 97 světelných roků,dosahuje 2,1. magnitudy a jde o modrobílého obra spektrálního zařazení B8. Tvoří levou horní hvězdu Pegasova čtverce,do souhvězdí Pegasa ji však nezahrnujeme. V dávné minulosti ovšem k němu patřila,kde představovala pupek koně.

Mirach (Beta Andromedy)

Druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí,jen o chlup slabší než Sirrah, je Mirach ( Beta Andromedy ). Rozdíl jasností těchto dvou hvězd je tak malý,že ho pouhým okem v žádném případě nepostřehneme. K tomu je zapotřebí citlivých měřících přístrojů. Při pozorném pohledu pouhým okem,si však určitě všimnete rozdílu barev těchto dvou stálic. Sirrah se vám bude jevit jako modrobílá,Mirach bude mít oranžový odstín. Beta Andromedy je červeným obrem spektrálního zařazení M0. Od Země leží asi 2 krát dále než Sirrah-ve vzdálenosti zhruba 200 světelných roků. Asi 30 úhlových vteřin jihozápadně od Mirachu se nachází hvězdička 14.hvězdné velikosti ( červený trpaslík ),která má stejný prostorový pohyb,takže by mohlo jít o fyzický pár s velmi dlouhou oběžnou dobou.

Alamak (Gama Andromedy)

Nejzajímavější stálicí z hvězdné trojky Andromedy je však Alamak ( Gama Andromedy ). Svítí na nás jako hvězda 2,2. magnitudy ze vzdálenosti asi 350 světelných roků. Jde o jednu z nejhezčích dvojhvězd s krásným barevným kontrastem. Pokud na ni zamíříme dalekohled,spatříme vedle oranžově zabarvené výraznější složky s jasností 2,2. magnitudy modravého průvodce 4,9. magnitudy, ve vzdálenosti 9,6 úhlových vteřin. Na to již postačí malý dalekohled. Jasnější složka je obr patřící do spektrální třídy K, méně svítící složka patřící do spektrální třídy B je však dvojhvězdou. Dvojici 5,5. a 6,3. magnitudy rozliší teprve velký dalekohled. Jejich úhlová vzdálenost při oběhu kolem společného těžiště totiž nikdy nepřesáhne 0,6 úhlové vteřiny. Oběžná doba činí 61 let. A aby toho nebylo málo,tak jasnější složka z tohoto těsného páru je také dvojhvězdou. V tomto případě už je ale jakýkoliv dalekohled „krátký“, podvojnost této složky odhalí až rozbor spektra. Jde o těsnou dvojici horkých hvězd s dobou oběhu necelé tři dny. Takže Alamak je nejspíše čtyřhvězdou.

Pí Andromedy

Andromeda nám může nabídnout ještě několik pěkných dvojhvězd. Jednou z nich je Pí Andromedy. Hlavní složka má 4,4. magnitudy,vedlejší 7,0. magnitudy a dělí je od sebe 36 úhlových vteřin. Obě hvězdy snadno ukáže již malý dalekohled. Jasnější z dvojice je modrou hvězdou spektrálního zařazení B5 a z rozboru spektra víme,že jde o dvojhvězdu s periodou oběhu 143,6 dne. 36 úhlových vteřin vzdálená složka je bílá,patří do spektrální třídy A. Vzdálenost systému odhadujeme na zhruba 650 světelných roků od nás.

59 Andromedy

59 Andromedy se jeví při pohledu neozbrojeným okem jako hvězda 5,6. magnitudy. Již malý dalekohled nám ji rozštípne na dvě bílé složky o jasnosti 6,1. a 6,8. magnitudy v odstupu 17 úhlových vteřin. Dvojhvězdu najdeme ve východní části souhvězdí,asi 3,5 stupně jihovýchodně od hvězdy Alamak ( Gama Andromedy ).

36 Andromedy

Pozorovatelům s většími dalekohledy lze doporučit 36 Andromedy skládající se ze složek 6,0. a 6,4. magnitudy, jejichž úhlová vzdálenost se mění v rozmezí 0,6 až 1,4 úhlové vteřiny, během oběžné doby okolo 165 let. Vzdálenost mezi složkami v současné době při pohledu ze Země pozvolna roste a nyní ( rok 2010 ) dosahuje 1,1 úhlové vteřiny. Jasnější z dvojice je oranžová ( spektrum K1 ),slabší je žlutá ( spektrum G6 ). Dvojhvězdu najdete v jižním výběžku souhvězdí. Od nás ji dělí zhruba 130 světelných roků.

56 Andromedy

Širokou dvojicí hvězd je 56 Andromedy. Podobně jasné složky 5,7. a 5,9. magnitudy dělí na obloze 201 úhlových vteřin,což je snadná práce i pro ty nejmenší dalekohledy. Obě složky se jeví oranžové. V tomto případě jde však pouze o optickou dvojhvězdu. 56 Andromedy se promítá do těsné blízkosti otevřené hvězdokupy NGC 752,o které bude řeč později.

R Andromedy

Dlouhoperiodickou proměnnou hvězdou typu Mira Ceti je R Andromedy. Najdeme ji ve střední části souhvězdí, necelý 1 stupeň severovýchodně od hvězdy Ró Andromedy ( 5,2. magnitudy ). V maximu jasnosti dosahuje 5. až 7. magnitudy, můžeme ji tedy zahlédnout i pouhým okem. V minimu jasnosti ale zeslábne až na 14. či 15. hvězdnou velikost, a to je za hranicí možností většiny amatérských dalekohledů. Světelné změny probíhají v periodě 409 dní. Vzdálenost R Andromedy odhadujeme na zhruba 850 světelných roků. Příčinou světelných změn této červené obří hvězdy jsou pulsace.

16 Andromedy

V západní části souhvězdí můžete vyhledat proměnnou hvězdu 16 ( Lambda ) Andromedy. Její jas se mění mezi 3,7. až 4,0. magnitudy, v periodě 54,3 dne. Tohoto žlutého obra spektrálního zařazení G8 od nás dělí zhruba 85 světelných roků. Z rozboru spektra víme,že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 20,5 dne. Lambda Andromedy patří k proměnným hvězdám typu RS Honících psů. Jde o těsné dvojhvězdy pozdějších spektrálních typů s výraznou chromosférickou aktivitou. Na jejich povrchu se díky silnému magnetickému poli vyskytují obří tmavé skvrny.

Groombridge 34

V blízkosti hvězdy 26 Andromedy ( 6,1. magnitudy ) zkuste vyhledat jeden z nejbližších dvojhvězdných systémů. Nese název Groombridge 34. Jde o dvojici červených trpaslíků spektrální třídy M, na obloze vzdálených asi 35 úhlových vteřin od sebe. Jasnější složka systému dosahuje 8. magnitudy,průvodce je 11.hvězdné velikosti, u obou však jas mírně kolísá. Stálice obíhají kolem společného těžiště po přibližně kruhové dráze a jeden oběh trvá zhruba 2600 roků. Skutečná střední vzdálenost mezi složkami je rovna přibližně 150 astronomickým jednotkám. Větší z červených trpaslíků má přibližně třetinový průměr našeho Slunce a asi polovinu jeho hmotnosti,menší má ve srovnání s naší denní hvězdou průměr přibližně pětinový a hmotnost asi šestkrát nižší. Dvojhvězda se nachází necelých 12 světelných roků od Země. Obě stálice je schopen ukázat již menší amatérský dalekohled. Jasnější složku snadno spatříte i v triedru.

NGC 752

Asi 5 stupňů jižně od Alamaku ( Gama Andromedy ) narazíte na otevřenou hvězdokupu s katalogovým označením NGC 752. Dosahuje celkově 5,5. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 50 úhlových minut. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek ji lze spatřit už pouhým okem, jako kruhovou mlhavou skvrnu. Jde o poměrně blízkou hvězdokupu - její vzdálenost odhadujeme na 1300 světelných roků. Její skutečný průměr činí zhruba 20 světelných let. Kupa obsahuje nejméně 70 hvězd, z nichž nejjasnější se pohybují okolo 9. magnitudy. Zajímavé je, že leží poměrně daleko od pásu mléčné dráhy, což není pro otevřené hvězdokupy příliš typické. Nachází se asi 600 světelných let nad rovinou Galaxie a nejspíš díky tomu se mohla dožít vysokého,opět pro otevřené hvězdokupy netypického stáří,asi 1 miliardy let. Díky své poloze totiž úspěšně uniká rušivým gravitačním vlivům Galaxie, které většinou otevřené hvězdokupy v rovině Mléčné dráhy během několika desítek až stovek milionů roků úplně rozruší,takže obvykle nepřežijí jako celek ani jeden oběh kolem jejího středu. NGC 752 jich přežila již několik. V běžném triedru ji spatříte jako mlhavou zrnitou skvrnu. Při pohledu dalekohledem si všimněte,že její hvězdy se jakoby spojují do řetězců. Již v menším amatérském dalekohledu můžete napočítat několik desítek stálic. Hvězdokupa nemá nějaké nápadnější centrální zhuštění.

NGC 7686

Další otevřenou hvězdokupou je NGC 7686 v severozápadní části souhvězdí, nedaleko hranic s Kasiopejou,zhruba 3 stupně severoseverozápadně od hvězdy Lambda Andromedy. Chudá,rozptýlená kupa celkové jasnosti 5,6. magnitudy na ploše asi 15 úhlových minut. Nejjasnější hvězda dosahuje 6,2. magnitudy a má oranžový odstín ( spektrum K5 ). Je zde dominantní,jelikož druhá nejjasnější stálice dosahuje 8. magnitudy,další jsou již 9.hvězdné velikosti a slabší. Trojice jasnějších hvězd vytváří na obloze pravoúhlý trojúhelník,který obklopuje sprška slabých stálic. Do 11. magnitudy zde napočítáte zhruba 20 hvězd. Několik nejvýraznějších členů je viditelných již v malých dalekohledech,lépe však seskupení vynikne až v amatérských přístrojích střední velikosti.

NGC 7662 (Modrá sněhová koule)

Modrá sněhová koule - tak tenhle název si vysloužila planetární mlhovina NGC 7662. Najdeme ji v západní části souhvězdí,asi 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Jota Andromedy ( 4,3. magnitudy ), jako objekt 8,5. magnitudy. V triedrech ji spatříme jako slabou hvězdičku. V dalekohledech je rozlišitelná jako malý kotouček již v asi 25-násobném zvětšení. Při pozorném pohledu si jistě všimnete její modrozelené barvy. Ve větších zvětšeních vás upoutá její kruhově symetrický tvar s ostrými obrysy. Centrální hvězdu menšími dalekohledy nespatříte,dosahuje jen 13. magnitudy. Mlhovina je klasifikována jako prstencová a patří k nejjasnějším planetárním mlhovinám severní oblohy. Prstencová struktura je viditelná až ve větších dalekohledech. Vnitřní plynná obálka má rozměry asi 28 krát 32 úhlových vteřin,vnější velmi slabá plynná obálka má průměr okolo 2,2 úhlové minuty. Vzdálenost této planetární mlhoviny ( ostatně jako u většiny objektů tohoto druhu) spolehlivě neznáme.

M 31 (Velká galaxie v Andromedě)

Nastal čas opustit naši Galaxii a pohlédnout dál do prostoru. Hlavní atrakcí souhvězdí Andromedy je galaxie M 31 ( NGC 224), někdy též nazývána jako „Velká mlhovina v Andromedě“. Při své jasnosti 3,4. magnitudy je již dobře viditelná prostým okem,jako protáhlý mlhavý obláček zjasňující se do středu. M 31 bychom mohli přisoudit několik NEJ :

1. Nejvzdálenější objekt viditelný pouhýma očima na obloze ( I když za vynikajících podmínek, daleko od zdrojů rušivého osvětlení,někteří pozorovatelé s výborným zrakem tvrdí,že vidí i vzdálenější galaxie, jde o vyjímečná,extrémní pozorování. Naproti tomu M 31 bývá pohodlně viditelná neozbrojeným okem i z okrajových čtvrtí velkoměst.)
2. Nejbližší velká galaxie — Průměr tohoto obřího hvězdného ostrova se odhaduje na nejméně 250 tisíc světelných roků. Detailním studiem snímků okolí M 31 byly objeveny hvězdy,obíhající okolo jejího centra ve vzdálenosti přibližně 500 000 světelných let. Pak by celkový průměr Velké galaxie v Andromedě mohl přesahovat 1 milion světelných let. Suverénně největší galaxie v okruhu několika milionů světelných roků od nás.
3. Nejbližší spirální galaxie — Vzdálenost M 31 odhadujeme na asi 3 miliony světelných roků. Do této vzdálenosti se žádná jiná spirální galaxie nenachází. Druhou v pořadí je M 33 ze souhvězdí Trojúhelníku. ( I když je M 31 nejbližší velkou galaxií,rozhodně dnes nemůžeme říct,že její vzdálenost známe přesně. Berte proto uváděné vzdálenosti galaxií s rezervou…)
4. Nejjasnější galaxie severní oblohy ( Na jižní obloze ji předčí Magellanova mračna-satelitní galaxie Mléčné dráhy.)
5. Největší galaxie Místní skupiny galaxií — M 31 je největším členem gravitačně vázané skupiny několika desítek galaxií ,v oblasti o průměru asi 5 milionů světelných roků, nazvané Místní skupina galaxií. Největším členem této skupiny je M 31,následuje naše Galaxie ( průměr asi 100 tisíc světelných let ) a třetí v pořadí je M 33 ze souhvězdí Trojúhelníku. Tyto 3 velké galaxie doplňuje několik desítek malých,převážně eliptických galaxií. Většina těchto galaktických trpaslíků se soustřeďuje kolem výše uvedených obřích spirál.

   

   Mapka Místní skupiny galaxií

   Převzato z www.atlasoftheuniverse.com

6. Úhlově největší Messierův objekt — Na obloze úhlově největší objekt v populárním katalogu mlhavých objektů Charlese Messiera z 18. století. Obvykle uváděné rozměry této galaxie jsou 180 krát 63 úhlových minut,ve skutečnosti je M 31 ještě mnohem rozlehlejší.
7. Nejzkoumanější galaxie — M 31 nám nabízí pohled na blízkou spirální galaxii pozorovanou „z vnějšku“. Je podobná naší Galaxii, a tak jejím studiem se můžeme dovědět ledacos zajímavého i o rodné Galaxii - Mléčné dráze. V M 31 najdeme tytéž objekty jako v naší Galaxii- hvězdy,mlhoviny,otevřené a kulové hvězdokupy,hvězdotvorné oblasti, planetární mlhoviny,černé díry další. V této galaxii se bezpochyby nachází miliardy planet a není jediný důvod se domnívat, že tu nenajdeme planety podobné Zemi- svou velikostí,vzdáleností od mateřské hvězdy,atmosférou a na povrchu s kontinenty a oceány. Jen jestli hostí život (byť primitivní ) dnes stále ani netušíme.

M 31 najdeme asi 8 stupňů severozápadně od Mirachu ( Beta Andromedy ). Rovina galaxie je odkloněna od směru našeho pohledu o 13 stupňů, proto se nám jeví jako silně protažená elipsa. První písemné zmínky o jejím pozorování se objevují již v desátém století našeho letopočtu. „ Mlhovina“ již ale byla jistě známa mnohem dřív. Pokud použijete na její pozorování přístroj,je asi nejlepší volbou velký triedr. Při použití dalekohledu volte malé zvětšení. Pouhým okem i malým dalekohledem zahlédnete jen jasnější středové části této galaxie. Až ve větších světelných přístrojích odhalíte slabé vnější části spirálních ramen. Tato galaxie obsahuje stovky miliard hvězd- možná až okolo jednoho bilionu. Nejjasnější stálice tohoto obřího hvězdného ostrova dosahují však jen asi 16. magnitudy, a to je daleko za možnostmi vizuálního pozorování pomocí amatérských dalekohledů. V galaxii bývá každý rok objeveno několik desítek nov-nejjasnější z nich sahají až k 15. magnitudě,což je opět pro vizuální pozorování amatérským dalekohledem žalostně málo. Lepší situace nastává u pozorování supernov v M 31, ty se mohou zjasnit až nad hranici pozorování pouhým okem-tedy nad 6. magnitud, ale jejich četnost je zase zoufale malá. V celé historii pozorování této galaxie jsme zaznamenali jen jedinou. Stalo se tak v roce 1885. Tehdy vzplanula poblíž jádra M 31 supernova,dnes označovaná jako S Andromedy,jež dosáhla v maximu asi 6. magnitudy. Od té doby nic. Buďme ale trpěliví - z četnosti výbuchu supernov v naší Galaxii i cizích galaxií vyplývá,že k těmto událostem dochází v průměru jednou za několik desítek let. Takže supernova v M 31 je čistě statisticky už „na spadnutí“. Vše je jen otázkou času a je více než jisté,že světlo z výbuchu tisíců supernov v M 31 je již na cestě k nám. Kdy asi první z nich dorazí k Zemi?

Ve středně velkých amatérských dalekohledech si můžete v M 31 všimnout některých „ podrobností“. Jednak takzvané „temné Bondovy kanály“- náznaky spirální struktury galaxie a některé obří hvězdotvorné oblasti, pozorovatelné jako zjasnění v disku M 31. Nejjasnější z nich má katalogové označení NGC 206. Nachází se asi 1,5 stupně jihozápadně od středu galaxie.

V dalekohledech s průměrem objektivu 25 centimetrů a více, již můžete pomocí podrobných map vyhledat nejjasnější kulové hvězdokupy patřící této galaxii. Nejjasnější z nich má označení G1 a dosahuje 13,7. magnitudy,rozměr 10 úhlových vteřin a je vzdálena asi 2,5 stupně jihozápadně od centra galaxie. Je nejsvítivější známou kulovou hvězdokupou v Místní skupině galaxií. Na snímcích vykazuje nápadně eliptický tvar. V dalekohledech se silným zvětšením se představí jako velmi drobná mlhavá skvrnka v těsné blízkosti dvou slabých hvězd.

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu bylo objeveno,že M 31 má dvě jádra. Jde možná o pozůstatek jiné galaxie,kterou kdysi Velká galaxie pohltila. Kanibalismus je ve světě galaxií běžným jevem.

Jak dnes již víme,díky posuvu spektrálních čar,M 31 se přibližuje k naší Galaxii. Proto se bude v příštích stovkách milionech let úhlový průměr galaxie v Andromedě pozvolna zvětšovat. Za několik miliard let obě galaxie nejspíše splynou v jednu obří soustavu a vytvoří tak pravděpodobně velkou eliptickou galaxii. Celé představení bude doprovázet překotný zrod nových hvězd, v důsledku kolizí mezihvězdných mračen z obou galaxií. Ke srážkám samotných hvězd prakticky nedojde,snad jen vyjímečně,neboť vzdálenosti mezi nimi jsou obrovské.

M 32

Již lepším triedrem nebo malým dalekohledem můžete spatřit dva nejjasnější průvodce Velké galaxie v Andromedě. Jasnějšího z nich - M 32 ( 8,1.magnitudy ) naleznete jen 24 úhlových minut jižně od jádra M 31. Jde o trpasličí eliptickou galaxii o rozměrech asi 8 krát 6 úhlových minut. Ve středně velkých amatérských dalekohledech se představí jako jasná,mírně eliptická mlhavá skvrna. Je od Země v podobné vzdálenosti jako její mnohonásobně větší sousedka. Skutečný průměr této galaxie se hrubě odhaduje na 6 až 8 tisíc světelných roků. Velikost jádra,hvězdná populace a hustota M 32 vypadají, jakoby šlo o galaxii mnohem větších rozměrů. Je proto možné,že M 32 kdysi byla skutečně mnohem větší. O své vnější oblasti nejspíše přišla při jednom,nebo více střetnutí s M 31. Poruchy pozorované ve spirální struktuře M 31 tuto teorii podporují. M 32 je složena ze starých hvězd,nové se v ní již dnes nerodí. V centru tohoto galaktického trpaslíka se nejspíše nachází černá díra.

M 110

35 úhlových minut severozápadně od jádra M 31 leží trpasličí eliptická galaxie M 110 ( NGC 205 ). Při pohledu ze Země se nám jeví jako výrazná elipsa o rozměrech asi 17 krát 10 úhlových minut s jasností 8,5. magnitudy. Skutečný průměr odhadujeme na asi 15 000 světelných roků. I když se obecně předpokládá,že eliptické galaxie nemají dostatek plynu na tvorbu nových hvězd,tak přesto v M 110 byly mladé hvězdy objeveny. Na snímku níže si také všimněte prachových mračen v centrální oblasti galaxie. M 110 je v dalekohledu méně nápadná než M 32,má nižší plošnou jasnost. Již v menších přístrojích se představí jako silně eliptická mlhavá skvrna.

Všechny tři galaxie – tedy M 31,M 32 a M 110 se vejdou do jednoho zorného pole dalekohledu pokud použijete menší zvětšení a nabízí zajímavé pokoukání,jaké nemá na celé obloze obdoby.

M 31 obíhá nejméně 10 dalších trpasličích galaxií ( a další nové jsou stále objevovány ),jež jsou rozesety jak v těsném okolí,tak i v poměrně velké vzdálenosti od své obří kolegyně. Některé najdeme dokonce již mimo souhvězdí Andromedy,roztroušené po okolních souhvězdích. Většinou jsou velmi slabé-mimo dosah amatérských přístrojů. Výjimku tvoří dvojice trpasličích galaxií NGC 147 a NGC 185 ze souhvězdí Kasiopeje,které najdeme asi 7 stupňů severně od M 31. Podrobněji je o nich pojednáno v přehledu objektů v souhvězdí Kasiopeje.

NGC 404 (Mirachův duch)

Opusťme Velkou galaxii v Andromedě s jejím okolím a vydejme se ještě dál do prostoru. Konkrétně do vzdálenosti přibližně 10 milionů světelných roků od rodné planety - ke galaxii NGC 404. Jde tedy o poměrně blízkou eliptickou galaxii asi 10. magnitudy, o rozměru okolo 5 úhlových minut. Pokud ji chcete vyhledat dalekohledem je nejjednodušší zamířit na Mirach ( Beta Andromedy ). Galaxie totiž leží jen 6 úhlových minut severozápadně od něj. To je také důvodem toho,proč v mnoha hvězdných atlasech není vyznačena. Překrývala by se totiž s kotoučkem Mirachu. Mnoha pozorovateli již dokonce byla zaměněna za novou kometu. No není se co divit – galaxie v dalekohledu opravdu jako kometa vypadá. V menších přístrojích je potřeba pro její spatření odstranit Mirach ze zorného pole ( svým jasem ji přezařuje ),ve větších dalekohledech to již není potřeba. Například v 20 centimetrovém dalekohledu můžete NGC 404 lehce pozorovat v jednom zorném poli společně s Mirachem. Představí se vám jako kulatá mlhavá skvrna,mírně se zjasňující do středu. NGC 404-někdy také pro svou polohu nazývaná „Mirachův duch“, je mnoha pozorovateli opomíjená. Je to škoda,protože tahle galaxie za pohled opravdu stojí.

NGC 891

Ve východní části souhvězdí, 3,5 stupně východně od Alamaku (Gama Andromedy),můžete spatřit galaxii NGC 891. Přestože celková jasnost je udávána okolo 10. magnitudy, tak nezoufejte pokud ji nespatříte malým dalekohledem. Její plošná jasnost je totiž velmi nízká. Za horších pozorovacích podmínek můžete tuto galaxii lehce přehlédnout i s 15 centimetrovým dalekohledem. Musím říct,že jsem ji neviděl nijak zvlášť výraznou ani v 20 centimetrovém dalekohledu. Za výborných pozorovacích podmínek by ale mohla být viditelná i v dalekohledu okolo 10 centimetrů průměru. Tahle spirální galaxie je k nám natočena svou hranou a ve velkých dalekohledech, nebo lépe na snímcích, nám ukazuje výrazný pás temné mezihvězdné hmoty. Na obloze zabírá asi 12 krát 1 úhlových minut. Vzdálenost NGC 891 odhadujeme velmi nejistě na asi 30 milionů světelných let.

NGC 7640

V západní části souhvězdí leží nepříliš výrazná galaxie NGC 7640. Dosahuje 11. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 11 krát 2,5 úhlové minuty. Je klasifikována jako spirální a k nám je natočena spíše bočně. Na snímcích se ukazuje,že má dvojici mohutných spirálních ramen vycházejících z centrální příčky. Spatřit se tento hvězdný ostrov dá ve středně velkých amatérských přístrojích jako silně protáhlá mlhavá skvrnka. Vzdálenost NGC 7640 odhadujeme na zhruba 30 milionů světelných roků.