KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

ŠTÍR

• Latinsky - Scorpius
• Zkratka - Sco
• Rozloha - 497 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 100

Obsah

• Antares (Alfa Štíra)
• Shaula (Lambda Štíra)
• Sargas (Théta Štíra)
• Dschubba (Delta Štíra)
• Epsilon Štíra
• Kappa Štíra
• Acrab (Beta Štíra)
• Pí Štíra
• 2 Štíra
• Ný Štíra
• Ksí Štíra
• Mí 1+Mí 2 Štíra
• Omega 1+Omega 2 Štíra
• Sigma Štíra
• RR Štíra
• M 6
• M 7
• NGC 6453
• NGC 6416
• NGC 6383
• NGC 6281
• NGC 6231+Collinder 316+Trumpler 24
• NGC 6242
• NGC 6322
• NGC 6124
• M 4
• NGC 6144
• M 80
• NGC 6139
• NGC 6441
• NGC 6388

Štír je rozsáhlé a výrazné souhvězdí jižní oblohy. Na ekliptice jej najdeme mezi souhvězdím Vah a Střelce. Jeho jižní část se u nás nachází trvale pod obzorem. Podle starých řeckých bájí usmrtil Štír Oriona svým bodcem. V rozložení jasnějších hvězd si lze poměrně snadno představit štíra připraveného bodnout. Souhvězdí leží v mléčné dráze a díváme se jím směrem k centrálním částem Galaxie. Nabízí se zde velké množství zajímavých objektů pro hvězdáře vybavené dalekohledy,vesmírežel z našich zeměpisných šířek špatně pozorovatelných pro malou výšku nad obzorem. Dominantou celého souhvězdí je hvězda Antares.

Antares (Alfa Štíra)

Nepřehlédnutelnou dominantou souhvězdí je Antares ( Alfa Štíra ). S hodnotou 1,0. magnitudy je 14. nejjasnějších hvězdou na obloze,pokud nepočítáme naše Slunce. Antares je červeným veleobrem spektrálního zařazení M1,ve vzdálenosti zhruba 600 světelných roků od Země. Jeho nápadné oranžovočervené barvy si snadno všimnete již při pohledu prostýma očima. Svou barvou je podobný Marsu,který také na obloze vypadá jako jasná oranžovočervená hvězda. Odtud pochází i pojmenování Antares ( anti = proti,Ares = řecký název Marsu ). Povrchovou teplotu hvězdy odhadujeme na asi 3500 Kelvinů. Již z toho je zřejmé,že hvězda musí mít veleobří rozměry - její průměr odhadujeme na více než 4 astronomické jednotky,některé prameny uvádějí až 6 astronomických jednotek ( asi 900 milionů kilometrů ). Naměřený úhlový průměr hvězdy odpovídá při pohledu ze Země 0,041 obloukové vteřiny. Odhady hmotnosti mluví o 15 až 18 násobku hmotnosti Slunce. Červení veleobři bývají obvykle jasnosti nestálé a Antares není výjimkou. Jasnost v nepravidelných intervalech mírně kolísá mezi 0,9. a 1,1. magnitudy. Ve výjimečných případech se zeslabí až na 1,8. magnitudy. Hlavní příčinou světelných změn jsou pulsace,na povrchu Alfy Štíra však jistě najdeme obří skvrny,které svým dílem také přispívají k drobným variacím v jasnosti. Hvězda je velice řídká,nedokáže si udržet kulový tvar a část hmoty ztrácí. Na fotografiích můžeme pozorovat mlhovinu obklopující Antares,která je tvořená vyvrženým materiálem z hvězdy. Červený veleobr se nepohybuje vesmírným prostorem osamoceně. Doprovod mu dělá namodralá hvězda patřící do spektrální třídy B. Kolem něj oběhne jednou za velmi zhruba 1000 roků. Průvodce najdeme na obloze necelé 3 úhlové vteřiny západně od hlavní složky jako hvězdičku 5,5. magnitudy. Byl objeven při zákrytu Antara Měsícem v roce 1819. V kontrastu s jasnější složkou vykazuje nazelenalou barvu. Pro velký rozdíl jasnosti a malou úhlovou vzdálenost od červeného veleobra je nalezení průvodce výzvou i pro pozorovatele vybavené většími amatérskými dalekohledy. Hlavní složka Antara se již pozvolna blíží ke konci svého aktivního života. Během několika stovek tisíc let vybuchne jako supernova. Antares je nejhmotnějším členem rozsáhlé asociace Scorpius-Centaurus,několika tisícovek mladých hvězd se stářím jen několik milionů roků,vzniklých z jednoho obřího mezihvězdného mračna. Nejvýraznější z nich tvoří souhvězdí Štíra,Kentaura,Vlka a Jižního kříže.

Shaula (Lambda Štíra)

Druhá nejjasnější hvězda souhvězdí nese jméno Shaula ( Lambda Štíra ). Nachází se v jižní části Štíra a dosahuje 1,6. magnitudy. Z rozboru spektra víme,že jde o nejméně trojhvězdný systém. Skládá se z těsné dvojice horkých hvězd spektrální třídy B,obíhajících kolem společného těžiště v periodě 6 dnů. Kolem těsné dvojhvězdy obíhá vzdálenější průvodce s periodou 1053 dnů. Hlavní složka systému patří k pulsujícím proměnným hvězdám typu Beta Cefea. Změny jasu jsou však natolik malé,že je prostýma očima nezaznamenáte. V odstupu 42 a 95 úhlových vteřin se nachází ještě dva velice slabí průvodci,o kterých s jistotou nevíme,zda k systému skutečně fyzicky patří. Vícenásobný hvězdný systém Shaula od nás dělí přibližně 700 světelných roků ( tento údaj naměřila astrometrická družice Hipparcos,avšak na základě spektroskopických a interferometrických měření prováděných ze Země vychází podstatně nižší vzdálenost - přibližně 365 světelných roků ) a patří k nejjasnějším členům mladé OB asociace Scorpius-Centaurus.

Sargas (Théta Štíra)

Sargas ( Théta Štíra ) u nás vůbec nevychází nad obzor. Dosahuje 1,9. magnitudy a jde o nažloutlou obří hvězdu spektrálního zařazení F1,ve vzdálenosti zhruba 270 světelných roků. Odhadujeme,že hvězda má asi 20 krát větší průměr než naše Slunce,skutečnou svítivostí ho překonává zhruba 1000 krát a hmotností asi 4 krát. Povrchová teplota činí přibližně 7200 Kelvinů. V odstupu 6,5 úhlové vteřiny je již menším dalekohledem viditelný průvodce 5,4. magnitudy.

Dschubba (Delta Štíra)

Dschubba ( Delta Štíra ) je pro stelární astronomy zajímavým objektem. Dlouho byla považována za neměnnou stálici s konstantní jasností 2,3. magnitudy. K překvapení došlo až v roce 2000,kdy hvězda zjasnila na 1,9. magnitudy,pak zeslábla na 2,1. magnitudy aby posléze opět zjasnila na 1,8. magnitudy. Tyto změny byly natolik nápadné,že nemohly ujít pozorovatelům noční oblohy. Zjasněná Dschubba tak pozměnila celý vzhled souhvězdí Štíra. Rekordní hodnoty 1,5. magnitudy dosáhla v roce 2003 a stala se po Antaru druhou nejjasnější hvězdou v souhvězdí. K téměř původní jasnosti se hvězda vrátila až v roce 2008. Dnes víme,že jde o mladou,horkou a rychle rotující hvězdu spektrální třídy B. Díky vysoké rotační rychlosti je velmi silně zploštělá. Příčinou světelných změn bylo pravděpodobně vyvrhnutí plynu z rovníkových oblastí hvězdy. S periodou pouhých 20 dní ji obíhá další hvězda,která také pravděpodobně patří do spektrální třídy B. Víme také,že Dschubba má ještě vzdálenějšího slabého průvodce,který kolem ní oběhne po silně excentrické dráze jednou za asi 10,6 let. Deltu Štíra od nás dělí přibližně 400 světelných roků a i ji řadíme k asociaci Scorpius-Centaurus.

Epsilon Štíra

Epsilon Štíra na nás svítí jako stálice 2,3. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K2,ve vzdálenosti okolo 65 světelných roků. Odhadujeme,že má asi 13 krát větší průměr než naše Slunce. K Zemi nejbližší z jasných hvězd v souhvězdí Štíra.

Kappa Štíra

Kappa Štíra dosahuje 2,4. magnitudy. Je modrým obrem spektrálního zařazení B2,ve vzdálenosti přibližně 460 světelných roků. Z rozboru spektra víme,že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 195 dní. Průvodce také patří do spektrální třídy B. Hvězdy obíhají kolem společného těžiště po dosti výstředné dráze,průměrnou vzdálenost mezi nimi odhadujeme na asi 1,7 astronomické jednotky. Jejich průměry činí zhruba 7 a 6-ti násobek průměru Slunce. Hlavní složka je pulsující proměnnou typu Beta Cefea. Světelné změny jsou však velmi malé a zaznamenatelné až pomocí přesných měřících přístrojů.

Acrab (Beta Štíra)

Beta Štíra nese jméno Acrab nebo také Graffias - vyberte si co je vám milejší. Prostému oku se jeví jako jedna stálice 2,4. magnitudy. Již v malém dalekohledu spatříte v odstupu 14 úhlových vteřin od hlavní složky průvodce 5. hvězdné velikosti. Obě stálice patří do spektrální třídy B a každá z nich je spektroskopickou dvojhvězdou. Těsný společník jasnější složky ji oběhne jen za 6,8 dne. Navíc jen 0,5 úhlové vteřiny od hlavní složky leží další průvodce 10. hvězdné velikosti,který je pro svou blízkost k jasné hvězdě nepozorovatelný amatérskými dalekohledy. Jde tedy pravděpodobně o pětinásobný hvězdný systém,v amatérských dalekohledech však viditelný jen jako dvojice hvězd. Od nás jej dělí zhruba 530 světelných roků a taktéž patří k asociaci Scorpius-Centaurus.

Pí Štíra

Pí Štíra je hvězdou 2,9. magnitudy. Ve skutečnosti jde o dvojhvězdný systém. Skládá se z kontaktní dvojice horkých hvězd spektrální třídy B,které obíhají kolem společného těžiště s periodou 1,57 dne. V odstupu 50 úhlových vteřin se nachází velmi slabý společník 12. hvězdné velikosti,kterého můžete spatřit ve větších amatérských přístrojích. Pokud k systému fyzicky patří,jde o trojhvězdu. Vzdálenost systému odhadujeme na zhruba 460 světelných roků od Země.

2 Štíra

Zhruba 1,5 stupně severozápadně od vícenásobného hvězdného systému Pí Štíra najdete stálici s označením 2 Štíra. Skládá se ze složek 4,7. a 7,0. magnitudy v odstupu 2,1 úhlové vteřiny. Dokáže je rozlišit až amatérský dalekohled střední velikosti se silným zvětšením. Hlavní složka je modrým obrem spektrálního zařazení B2. Nachází se ve vzdálenosti okolo 430 světelných roků.

Ný Štíra

Zajímavým vícenásobným hvězdným systémem je hvězda s označením Ný Štíra,známá také pod jménem Jabbah. Leží jen asi 1,5 stupně východně od dalšího vícenásobného hvězdného systému Acrab ( Beta Štíra ). Již v triedru spatříte dvojici 4,0. a 6,3. magnitudy v odstupu 41 úhlových vteřin. Každá z těchto složek je ještě dvojitá. Slabší složku rozliší již menší dalekohled se silným zvětšením na dvojici 6,7. a 7,8. magnitudy v odstupu 2,6 úhlové vteřiny. Jasnější složku rozlouskne až amatérský přístroj střední velikosti na dvojici 4,4. a 5,4. magnitudy v odstupu 1,4 úhlové vteřiny. Všechny čtyři hvězdy jsou mladé a horké,patřící do spektrální třídy B. Oběžná doba těsnější dvojice se pohybuje v řádu stovek roků,širší dvojice kolem společného těžiště obkrouží jednou za několik tisíciletí. A jen odhadujeme,že obě dvojhvězdy oběhnou kolem společného těžiště jednou za velmi zhruba 100 000 roků. Dnes již víme,že nejjasnější složka systému je ještě sama velmi těsnou dvojhvězdou. Jde tedy o pětihvězdu. Od nás ji dělí zhruba 440 světelných roků.

Ksí Štíra

Vícenásobným hvězdným systémem je také Ksí Štíra,kterou najdeme v severním výběžku souhvězdí. Již malý triedr,či dokonce divadelní kukátko zde ukáže dvojici stálic 4,1. a 6,9. magnitudy v odstupu 280 úhlových vteřin. Malý amatérský dalekohled navíc ukáže v odstupu 7,7 úhlové vteřiny od jasnější složky průvodce 7,3. magnitudy. Nejjasnější složka se ještě skládá z těsné dvojice 4,8. a 5,1. magnitudy. V současné době ( rok 2010 ) je na obloze dělí jen 1 úhlová vteřina a dokáže je tudíž rozlišit až amatérský dalekohled střední velikosti,disponující silným zvětšením. Kolem společného těžiště obíhají po velmi výstředné dráze s periodou 46 roků. V době největšího přiblížení je od sebe dělí jen asi 5 astronomických jednotek,naopak v době největšího odstupu je mezi nimi vzdálenost větší než 30 astronomických jednotek. Obě hvězdy jsou žlutobílé,patřící do spektrální třídy F. Označme je jako složky A a B. 7,7 úhlové vteřiny vzdálená žlutá složka C ( spektrum G8 ) se od nich jeví v současné době vzdálena nejméně 210 astronomických jednotek. I 280 úhlových vteřin vzdálený průvodce je dvojhvězdou - skládá se z dvojice žlutooranžových trpaslíků s jasnostmi 7,4. a 8,1. magnitudy,v odstupu 11,5 úhlové vteřiny ( složky D a E ). Snadno je rozliší již malý dalekohled. Skutečnou vzdálenost mezi složkami D a E odhadujeme na nejméně 330 astronomických jednotek. Trojici ABC dělí od dvojice DE propastná vzdálenost nejspíše více než 8000 astronomických jednotek. Vícenásobný hvězdný systém Ksí Štíra klademe do vzdálenosti okolo 95 světelných roků od nás.

Mí 1+Mí 2 Štíra

Již prostýma očima je rozlišitelná dvojice hvězd Mí 1 a Mí 2 Štíra. Jasnější složku 3. hvězdné velikosti doplňuje v odstupu necelých 6 úhlových minut hvězda 3,6. magnitudy. Obě hvězdy jsou modrými obry,patřící do spektrální třídy B. V tomto případě jde však pouze o optickou dvojhvězdu,bez gravitační vazby. V prostoru je od sebe dělí několik stovek světelných roků. Jasnější z dvojice ( Mí 1 Štíra ) je zákrytovou dvojhvězdou typu Beta Lyry. Její jasnost kolísá v rozsahu 3 desetin magnitudy,s periodou 1,45 dne. Světelné změny může zkušený pozorovatel postřehnout i při pohledu prostýma očima. Dvojice Mí 1 a Mí 2 Štíra je z našich zeměpisných šířek velmi špatně pozorovatelná,pro malou výšku nad obzorem. I tyto hvězdy řadíme k asociaci Scorpius-Centaurus.

Omega 1+Omega 2 Štíra

Širokým optickým párem je také Omega 1 a Omega 2 Štíra,které leží jen asi 1 stupeň jihovýchodně od hvězdy Acrab ( Beta Štíru ). Omega 1 Štíru dosahuje 3,9. magnitudy a jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B1. Omega 2 Štíru dosahuje 4,3. magnitudy a je pro změnu žlutým obrem,patřící do spektrální třídy G. Hvězdy na obloze dělí asi ¼ stupně,takže jsou velmi pohodlně vidět odděleně již při pozorování prostýma očima. Jejich barevné odstíny však ukáže až dalekohled. Vzdálenost jasnější hvězdy z optického páru odhadujeme na asi 420 světelných roků,slabší klademe do vzdálenosti okolo 265 světelných let.

Sigma Štíra

Vícenásobným hvězdným systémem je Sigma Štíra. V odstupu 20 úhlových vteřin od hlavní složky 2,9. magnitudy,můžete již menším amatérským dalekohledem spatřit slabého průvodce 9. hvězdné velikosti. Samotnou hlavní složku však tvoří hned trojice hvězd. Primární hvězda je modrobílým obrem,patřící do spektrální třídy B a zároveň pulsující proměnnou hvězdou typu Beta Cefea. S periodou 33 dní ji obíhá společník. Další vzdálenější průvodce se od ní nachází na obloze v odstupu asi 0,5 úhlové vteřiny a dosahuje 5,2. magnitudy. V tomto případě oběžná doba přesahuje 100 roků. Sigma Štíru je tedy nejspíše celkově čtyřhvězdným systémem,který však v amatérských dalekohledech můžeme nanejvýš spatřit jako dvojici. Všechny čtyři hvězdy jsou horké - patří do spektrálních tříd B a O. Vzdálenost systému odhadujeme na více než 700 světelných roků od Země. Na fotografiích se ukazuje,že Sigmu Štíra obklopuje rozsáhlá difusní mlhovina.

RR Štíra

RR Štíra je dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti. Jasnost kolísá v rozmezí 5,0. až 12,4. magnitudy,v periodě okolo 280 dnů. Příčinou světelných změn jsou pulsace hvězdy. V období maxima jasnosti je tedy na tmavé obloze viditelná prostýma očima,v minimu je na její spatření nutný středně velký amatérský dalekohled. Pulsujícího červeného obra od nás dělí více než 1000 světelných roků. RR Štíra se nachází jen 1 stupeň jihozápadně od kulové hvězdokupy M 62 ze souhvězdí Hadonoše.

Mezi klenoty nejen souhvězdí Štíra,ale i celé oblohy patří dvojice otevřených hvězdokup M 6 a M 7. Pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek však vystupují jen velmi nízko nad obzor a jsou tudíž špatně viditelné.

M 6

M 6 ( NGC 6405 ) najdeme asi 5 stupňů severoseverovýchodně od hvězdy Shaula ( Lambda Štíru ). S celkovou jasností asi 4,5. magnitudy je snadno viditelná již prostýma očima jako mlhavá skvrna,protažená ve směru severovýchod-jihozápad. V jižnějších stanovištích a v místech s velmi dobrými pozorovacími podmínkami se může jevit v náznaku zrnitá. Na obloze zabírá plochu o velikosti více než 30 úhlových minut. Již triedr zde ukáže bohatství hvězd slabších 6. hvězdné velikosti. Nejjasnější z nich svým uspořádáním připomínají motýla s rozevřenými křídly,proto se také M 6 přezdívá „Motýlí hvězdokupa". Nejvýraznějším členem seskupení je oranžový obr,ve východní části hvězdokupy. Pozorovatelům proměnných hvězd je znám pod označením BM Štíru. Polopravidelně mění jasnost mezi asi 5,5. a 7,0. magnitudy. V dalekohledu a ještě lépe na barevné fotografii jeho žlutooranžová barva pěkně kontrastuje s ostatními modrobílými členy hvězdokupy. M 6 nevykazuje nějakou silnější centrální kondenzaci. Do 10. magnitudy zde můžete napočítat asi 5 desítek stálic. Celkově Motýlí hvězdokupu tvoří více než stovka členů,z nichž většina jsou horké hvězdy patřící do spektrální třídy B. Průměr hvězdokupy odhadujeme na asi 20 světelných roků,stáří na několik desítek milionů let. Díváme se na ni ze vzdálenosti asi 1600 světelných roků. Ze všech objektů slavného katalogu Charlese Messiera se právě M 6 jeví na obloze úhlově nejblíže ke středu Galaxie. Ve skutečnosti je od něj vzdálena více než 25 000 světelných roků.

M 7

M 7 ( NGC 6475 ) leží jen 4 stupně jihovýchodně od M 6. S celkovou jasností okolo 3,5. magnitudy patří k nejjasnějším hvězdokupám na obloze. Má také úctyhodné rozměry - asi 80 úhlových minut. Je to dáno její relativní blízkostí,od Země ji dělí asi 800 světelných roků. Hvězdokupa je snadno viditelná již prostýma očima. Za horších pozorovacích podmínek jako velká kulatá mlhavá skvrna,na temné obloze už rozlišíte její nejjasnější hvězdy. M 7 byla popsána již starověkými astronomy. Na své si zde přijdete s jakýmkoliv dalekohledem. Nejjasnější člen seskupení dosahuje 5,6. magnitudy - jde o žlutooranžového obra. Jasnější 6. magnitudy jsou zde čtyři stálice a do 10. magnitudy tady bylo napočítáno asi 80 stálic. Většinou jde o horké hvězdy,patřící převážně do spektrální třídy B. Podobně jako v případě otevřené hvězdokupy M 6 se i zde spousta z nich jeví seskupených do nápadných hvězdných řetězců. Při pozorování hvězdokupy pomocí triedru 15 x 60 jsem si poznamenal do svého deníku: " Zhruba dvě desítky hvězd nepravidelně poházených,nevýrazná středová koncentrace,rozlehlá." M 7 je nejjižněji položeným Messierovým objektem. Skutečný průměr hvězdokupy činí asi 25 světelných roků,její stáří odhadujeme na zhruba 200 milionů let. Z území našeho státu je špatně viditelná pro velmi malou výšku nad obzorem,nicméně v jižnějších zeměpisných šířkách je velmi nápadným objektem.

NGC 6453

Pokud jste vybaveni alespoň středně velkým amatérským dalekohledem,můžete si poblíž západního okraje M 7 všimnout slabé kulové hvězdokupy NGC 6453, s celkovou jasností okolo 10. magnitudy a zdánlivým průměrem asi 3,5 úhlové minuty. Vypadá jako drobná kulovitá mlhavá skvrnka. Nachází se někde poblíž středu Galaxie,ve vzdálenosti okolo 30 000 světelných roků.

NGC 6416

Méně než 1 stupeň východně od M 6 leží nenápadná otevřená hvězdokupa NGC 6416. Celková jasnost dosahuje 5,7. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 15 úhlových minut. V menším dalekohledu zde spatříte hrstku poměrně řídce rozházených stálic 9. hvězdné velikosti a slabších. Některé z nich se jeví ve středně velkých amatérských přístrojích seskupené do hvězdných řetězců. Hvězdokupa postrádá nějakou výraznější centrální kondenzaci. Nachází se ve vzdálenosti zhruba 2500 světelných roků od nás.

NGC 6383

Asi 1,2 stupně západojihozápadně od M 6 najdeme otevřenou hvězdokupu NGC 6383. Vše se točí okolo dominantního člena v jejím středu - horkého modrého obra patřícího do spektrální třídy O, s jasností 5,7. magnitudy. Ve skutečnosti jde o nejméně dvojhvězdný systém,skládající se z blízké dvojice horkých obrů,s oběžnou dobou 3,37 dne. Ve středně velkých amatérských přístrojích se v jejich blízkosti ( na plošce o velikosti asi 4 úhlových minut ) kupí hrstka slabých stálic. Dále na západ od tohoto seskupení se v severojižním směru táhne řetězec hvězd 9. a 10. magnitudy. Hvězdy NGC 6383 jsou velmi mladé,jejich stáří činí jen několik milionů roků. Jejich vzdálenost od nás odhadujeme na velmi zhruba 5000 světelných roků. Na fotografických záběrech s dlouhou expozicí se v této části oblohy zjeví rozsáhlá slabá mlhovina o průměru asi 80 úhlových minut.

NGC 6281

Otevřenou hvězdokupu NGC 6281 můžete vyhledat asi 2,5 stupně východně od optické dvojhvězdy Mí 1 a Mí 2 Štíru. Celková jasnost činí asi 5,5. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 8 úhlových minut. Skládá se ze stálic 8. hvězdné velikosti a slabších. Do 9. magnitudy tady napočítáme asi 10 stálic. Severozápadně a jihozápadně od hvězdokupy leží dvě jasnější stálice 6. hvězdné velikosti. Středně velkým amatérským dalekohledem spatříte několik desítek členů,seskupených v zhruba kosočtvercové formaci. Vzdálenost NGC 6281 odhadujeme na 1500 až 2000 světelných roků od nás.

NGC 6231+Collinder 316+Trumpler 24

Jen 0,5 stupně severně od optického hvězdného páru Dzéta 1 a Dzéta 2 Štíru,leží otevřená hvězdokupa NGC 6231. S celkovou jasností okolo 3. magnitudy je nápadným objektem i při pozorování prostýma očima. Spatříte zde protáhlou mlhavou skvrnu rozšiřující se severním směrem,táhnoucí se v délce více než 2 stupňů. Za dobrých pozorovacích podmínek z ní vystupují nejjasnější hvězdy. Svým tvarem tak připomíná kometární chvost,proto se jí někdy přezdívá "Falešná kometa". Falešnou kometu však tvoří hned trojice otevřených hvězdokup. Od jihu je to NGC 6231,Collinder 316 a Trumpler 24. Nejjasnější hvězda otevřené hvězdokupy NGC 6231 dosahuje 5,5. magnitudy a leží na jejím severozápadním okraji,ostatní jsou již slabší 6. hvězdné velikosti. Jde převážně o mladé horké obří hvězdy spektrálních tříd O a B,se stářím jen několik milionů roků. Některé z nich patří k proměnným. Na obloze se rozkládají na plošce o velikosti více než 15 úhlových minut. V běžném triedru zde spatříte zhruba desítku nejjasnějších členů,mnohem více jich ukáže amatérský přístroj střední velikosti. Hvězdokupa vykazuje nepravidelný tvar. Vzdálenost NGC 6231 odhadujeme na přibližně 6000 světelných roků. Patří do spirálního ramena Střelce a je jádrem rozsáhlé asociace Scorpius OB 1. Její součástí je nejspíše i Dzéta 1 Štíru ( 4,7. magnitudy, spektrum B1 ),měření ji totiž kladou do podobné vzdálenosti jako NGC 6231. Tohoto modrého veleobra můžeme zařadit k nejsvítivějším hvězdám v naší Galaxii. Jasnější z optické dvojice - Dzéta 2 Štíru ( 3,6. magnitudy ) leží asi 40 krát blíže,ve vzdálenosti okolo 150 světelných roků. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4. Obě hvězdy dělí na obloze více než 6 úhlových minut a můžete je odděleně spatřit již prostýma očima. Barevné rozdíly obou stálic však uvidíte až v dalekohledu. Jádro seskupení Collinder 316 leží asi 1 stupeň severoseverovýchodně od NGC 6231. Toto rozsáhlé hvězdné sdružení zabírá na obloze asi 1,5 stupně. V dalekohledech se ukazuje jako na hvězdy nápadně hustší oblast. Napočítáte tu již v menším přístroji několik desítek hvězd 7. až 11. hvězdné velikosti. Ve větších přístrojích se k nim samozřejmě přidá spousta slabších. Severní část skupiny se jeví bohatší na jasnější hvězdy. Drobná Trumpler 24 je situována do východní části rozsáhlé Collinder 316. Oblast Falešné komety je velmi zajímavým pokoukáním,zvláště pak v dalekohledech s velkým zorným polem,například v obřích triedrech,nicméně pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek je příliš hluboko na jižní obloze. Pro její studium je potřeba vyrazit na jižnější stanoviště.

NGC 6242

Otevřená hvězdokupa NGC 6242 se nachází jen asi 1,5 stupně jihovýchodně od optické dvojice Mí 1 a Mí 2 Štíru. Celková jasnost činí 6,4. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 9 úhlových minut. Dominantní stálicí je zde oranžový obr spektrálního zařazení K2,s jasností 7,3. magnitudy. Druhá nejjasnější stálice má 8,5. magnitudy,ostatní jsou již slabší 9. hvězdné velikosti. NGC 6242 je viditelná již v triedrech jako mlhavá skvrnka,ze které vystupují nejjasnější hvězdy. Ve středně velkých amatérských přístrojích je již stěsnanou skupinkou hvězd zhruba ve tvaru písmene V. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na přibližně 3500 světelných roků od nás.

NGC 6322

Asi 1 stupeň severovýchodně od hvězdy Éta Štíru ( 3,3. magnitudy ) je pozorovatelům k dispozici otevřená hvězdokupa NGC 6322. Celková jasnost dosahuje asi 6. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti okolo 10 úhlových minut. Trojice nejjasnějších hvězd 7,5.,7,6. a 7,7. magnitudy tvoří rovnostranný trojúhelník,uvnitř kterého je viditelných několik slabších hvězd. Zvláště nápadná je dvojice stálic 9,2. a 9,6. magnitudy,nacházející se v oblasti těžiště trojúhelníku. Další hrstka slabších stálic leží východně od této trojúhelníkové formace. Ve středně velkých amatérských dalekohledech zde můžete napočítat dvě až tři desítky hvězd. NGC 6322 patří k chudším otevřeným hvězdokupám. Odhadujeme,že ji od nás dělí více než 3000 světelných roků. I tahle hvězdokupa je určena hvězdářům z jižnějších zeměpisných šířek.

NGC 6124

NGC 6124 je otevřená hvězdokupa,kterou najdeme v jihozápadní části souhvězdí,necelých 6 stupňů jihozápadně od optické dvojhvězdy Mí 1 a Mí 2 Štíra. S celkovou jasností 5,8. magnitudy může být z jižnějších stanovišť disponujících temnou oblohou viditelná i prostýma očima jako velmi slabá mlhavá skvrna. Na obloze zabírá plochu o velikosti asi 40 úhlových minut. NGC 6124 je bohatou otevřenou hvězdokupou hostící nejméně stovku hvězd. Nejjasnější z nich se pohybují okolo 8,5. magnitudy a snadno je spatříte již v triedru. Ve středně velkých amatérských přístrojích se představí jako bohatá skupina několika desítek hvězd v zhruba kruhové formaci,s nápadným centrálním zhuštěním. K vidění je zde také několik pohledných dvojhvězdných párů a hvězdných řetězců. Seskupení klademe do vzdálenosti mezi 1500 až 2000 světelných roků od Země. Velmi pěkná hvězdokupa,nicméně pro pozorovatele z území našeho státu těžko dostupná.

M 4

Ve směru souhvězdí Štíra hledíme k centrálním oblastem Galaxie,proto zde najdeme i několik kulových hvězdokup. Nejjasnější z nich je M 4 ( NGC 6121 ). S celkovou jasností 5,6. magnitudy může být v místech s výbornými pozorovacími podmínkami viditelná i prostýma očima,z území našeho státu však pravděpodobně budete na její spatření potřebovat dalekohled. Na obloze se hledá velmi snadno - nachází se jen 1,3 stupně západně od nejjasnější hvězdy souhvězdí Antares,která však svou velkou jasností poměrně ruší. V divadelním kukátku,hledáčku dalekohledu či malém triedru,se M 4 prezentuje jako kulatá mlhavá skvrnka. Nejjasnější stálice se pohybují okolo 10. hvězdné velikosti,takže již menší amatérské dalekohledy ji ukážou zrnitou. V amatérských přístrojích střední velikosti již spatříte velké množství nejjasnějších hvězd kulové hvězdokupy. Poměrně nápadný je řetězec hvězd,táhnoucí se napříč hvězdokupou v severojižním směru. M 4 je k Zemi druhou nejbližší známou kulovou hvězdokupou - její vzdálenost odhadujeme na zhruba 7000 světelných roků. Zatím k Zemi nejbližší známá kulová hvězdokupa byla objevena v roce 2007. Má označení BR 1767,je velmi drobná,chudá na hvězdy a ve viditelném světle prakticky nepozorovatelná ( byla objevena na infračervených snímcích ). Od Země ji dělí jen asi 5000 světelných roků a promítá se také do souhvězdí Štíra. Do boje o post druhé k nám nejbližší známé kulové hvězdokupy,by ještě mohla vstoupit NGC 6397 z jižního souhvězdí Oltáře,o které si v současné době myslíme,že leží „o chlup" dále než M 4. Jisti si ale zatím nejsme… M 4 hostí více než sto tisíc hvězd,které se soustřeďují převážně v prostoru o průměru asi 60 světelných roků ( na obloze hvězdokupa zabírá asi 0,5 stupně ),pokud však zohledníme slabé okrajové oblasti,bude mít hvězdokupa ještě o několik desítek světelných roků větší průměr. U několika desítek z nich víme o proměnnosti. Dvě ze tří nejjasnějších hvězd M 4 jsou proměnnými. Celá polovina hmotnosti hvězdokupy je soustředěna v centrální části o průměru asi 16 světelných roků. Přestože je M 4 druhou nejbližší kulovou hvězdokupou,nepatří ani zdaleka k nejjasnějším. Důvod je ten,že ve srovnání s ostatními kulovými hvězdokupami ji můžeme zařadit k menším,řidším a na hvězdy chudším objektům tohoto druhu. Navíc je poměrně výrazně zeslabena prachovými mračny,které se nacházejí mezi námi a hvězdokupou. Na základě pozorování Hubbleova kosmického teleskopu bylo zjištěno,že hvězdokupa obsahuje zhruba 40 000 bílých trpaslíků. Bílí trpaslíci jsou zhroucená jádra zaniklých hvězd. Díky jejich velkému množství si M 4 vysloužila název „ Hvězdný hřbitov". V roce 1987 byl poblíž středu hvězdokupy objeven první milisekundový pulsar. Jde o neutronovou hvězdu s šílenou periodou rotace více jak 300 otáček za sekundu. Později byl díky svému gravitačnímu vlivu objeven u jiného milisekundového pulsaru ve hvězdokupě průvodce této neutronové hvězdy - bílý trpaslík,který s neutronovou hvězdou tvoří dvojhvězdný systém. Dalšími výzkumy bylo zjištěno,že do systému ještě patří třetí těleso. Jeho hmotnost je však natolik malá,že musí jít o planetu. M 4 se tak stala první kulovou hvězdokupou v níž byla objevena planeta. Pokud se zrodila ve stejnou dobu jako hvězdy této kulové hvězdokupy,musí být velmi stará - asi 12 až 13 miliard let. M 4 zůstává pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek jednou z nejpůsobivějších kulových hvězdokup.

NGC 6144

V blízkosti M 4 se nachází další kulová hvězdokupa - NGC 6144. Leží jen 0,7 stupně severozápadně od hvězdy Antares a od M 4 ji na obloze dělí jen 1 stupeň. S jasností okolo 9. magnitudy patří k slabším kulovým hvězdokupám. Navíc jasný Antares jí na jasnosti moc nepřidá,svým jasem ji přezařuje a proto není snadné ji uvidět malými amatérskými dalekohledy. Na její spatření lze doporučit alespoň středně velký amatérský přístroj. Antares je vhodné umístit mimo zorné pole. Představí se vám jako slabá malá kruhová skvrnka. Jelikož nejjasnější stálice se pohybují okolo 13,5. magnitudy,dokáží hvězdokupu alespoň částečně rozložit až větší amatérské teleskopy. Hvězdokupa zabírá na obloze plošku o velikosti asi 10 úhlových minut. Vzdálenost NGC 6144 odhadujeme na asi 28 000 světelných roků,nachází se tedy přibližně 4 krát dále od Země než zdánlivě sousední M 4.

M 80

Kulovou hvězdokupu M 80 ( NGC 6093 ) nejdete necelé tři stupně severoseverozápadně od hvězdy Sigma Štíru,napůl cesty mezi hvězdami Antares a Acrab ( Beta Štíru ). S jasností 7,3. magnitudy je snadno viditelná již v malém triedru,jako drobná kulatá mlhavá skvrnka. V přístrojích s velmi malým zvětšením se jeví téměř stelární. Rozkládá se na plošce o průměru asi 9 úhlových minut. M 80 patří k nejhustším kulovým hvězdokupám v naší Galaxii. Obsahuje stovky tisíc hvězd v kouli o průměru asi 100 světelných roků,se silnou koncentrací ke středové oblasti. Nejjasnější členové hvězdokupy se však pohybují pouze okolo 14. hvězdné velikosti,částečně tedy toto uskupení dokáže rozlišit až větší amatérský dalekohled. V roce 1860 bylo v M 80 pozorováno vzplanutí novy. Nova dosáhla 7. hvězdné velikosti a svým jasem tak přesáhla jasnost celé hvězdokupy. M 80 od nás dělí zhruba 30 000 světelných roků.

NGC 6139

Kulovou hvězdokupu NGC 6139 můžete vyhledat v jihozápadní části souhvězdí. Dosahuje 9. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 6 úhlových minut. Spatřit ji můžete již v menších amatérských dalekohledech jako drobnou kulatou mlhavou skvrnku. Nejjasnější stálice dosahují pouze 15. hvězdné velikosti,běžné amatérské přístroje ji tedy nedokážou rozlišit na hvězdy. NGC 6139 se nachází poblíž centrální výdutě Galaxie,ve vzdálenosti zhruba 30 000 světelných roků.

NGC 6441

NGC 6441 je další z kulových hvězdokup ve Štíru. Leží v jihovýchodní části souhvězdí,jen 4 úhlové minuty východně od hvězdy s označením G Štíru. Tato stálice dosahuje 3,2. magnitudy a je oranžovým obrem spektrálního zařazení K0 ve vzdálenosti okolo 125 světelných roků. NGC 6441 patří s hodnotou 7,2. magnitudy k jasným objektům svého druhu. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 8 úhlových minut. Snadno ji spatříte již v malém triedru jako kulatou mlhavou skvrnku v těsné blízkosti žlutooranžové G Štíru. Poblíž jihozápadního okraje hvězdokupy se nachází slabá stálice 10. hvězdné velikosti. Alespoň částečně rozložit na hvězdy můžete hvězdokupu až většími amatérskými přístroji. Vzdálenost objektu odhadujeme na přibližně 38 000 světelných roků od nás. V jihozápadní části NGC 6441 byla v roce 1997 objevena planetární mlhovina,což je v kulových hvězdokupách vzácný jev.

NGC 6388

NGC 6388 je od nás nepozorovatelná kulová hvězdokupa,která leží v jižní části souhvězdí, 1 ¾ stupně jižně od hvězdy Sargas ( Théta Štíru ). Hvězdokupa dosahuje zhruba 7. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 9 úhlových minut. Z jižnějších stanovišť je snadno viditelná již malým triedrem jako drobná kulatá mlhavá skvrnka. Na hvězdy ji dokáží alespoň částečně rozlišit až větší amatérské dalekohledy,jelikož nejjasnější členové dosahují pouze 14. hvězdné velikosti. Jako většina kulových hvězdokup se i NGC 6388 nachází poblíž centrální výdutě Galaxie,někde ve vzdálenosti okolo 30 000 světelných roků.