KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

LODNÍ ZÁĎ

• Latinsky - Puppis
• Zkratka - Pup
• Rozloha - 673 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 140

Obsah

• Naos (Dzéta Lodní zádě)
• Tureis (Ró Lodní zádě)
• Pí Lodní zádě
• Tau Lodní zádě
• 5 Lodní zádě
• 2 Lodní zádě
• Ksí Lodní zádě
• n Lodní zádě
• Kappa Lodní zádě
• Sigma Lodní zádě
• L2 Lodní zádě
• M 47
• M 46
• NGC 2423
• NGC 2539
• M 93
• NGC 2482
• NGC 2467
• NGC 2527
• NGC 2571
• NGC 2587+NGC 2580+NGC 2567
• NGC 2546
• NGC 2451
• NGC 2477
• Collinder 135
• NGC 2440

Lodní záď byla původně součástí starověkého souhvězdí Loď Argo,na které se podle staré báje plavili argonauti v čele s Iásonem za zlatým rounem. Později byla Loď Argo rozdělená na tři souhvězdí- Plachty,Lodní záď a Lodní kýl. Po rozdělení zůstala hvězdám jejich původní řecká písmena,proto v případě Lodní zádě začínají označení písmenem dzéta. Souhvězdím prochází mléčná dráha a pro pozorovatele vybavené dalekohledy se zde nabízí především množství otevřených hvězdokup.Lodní záď je souhvězdím jižní oblohy a od nás je pozorovatelná jen jeho severní část,jižní část zůstává pro pozorovatele z území našeho státu trvale pod obzorem.

Naos (Dzéta Lodní zádě)

Nejjasnější hvězda souhvězdí nese jméno Naos ( Dzéta Lodní zádě ). Je horkou obří hvězdou spektrálního zařazení O5 s povrchovou teplotou okolo 40 tisíc stupňů Celsia. Na obloze dosahuje 2,2. magnitudy. Od nás ji dělí značná vzdálenost,kterou odhadujeme na základě měření na asi 1400 světelných roků ( chyba v měření však může dosahovat až několik stovek světelných roků ). Naos je tak jednou z nejsvítivějších hvězd v blízkém galaktickém okolí. Hvězdy tohoto typu jsou poměrně vzácné. Odhadujeme,že Naos překonává naše Slunce svým průměrem přibližně 20 krát a hmotností asi 60 krát-jde však o dosti nejisté údaje. Rotuje velmi rychle okolo vlastní osy,takže se dá předpokládat,že nebude kulového tvaru. Z povrchu vane intenzivní hvězdný vítr. Je velmi mladou stálicí se stářím jen několik milionů roků,kterou čeká v budoucnu osud supernovy. Pozůstatkem kdysi velmi svítivého hvězdného obra bude miniaturní neviditelná černá díra. Pro pozorovatele z území našeho státu je však hvězda prakticky nepozorovatelná,jelikož i v době kulminace se pouze „dotýká" obzoru.

Tureis (Ró Lodní zádě)

Stálice s označením Ró Lodní zádě dosahuje na pozemské obloze 2,8. magnitudy. Známá je také pod jménem Tureis. Je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F6 ve vzdálenosti asi 60 světelných roků od Země. Za příznivých podmínek je od nás pozorovatelná nízko nad obzorem. Je proměnnou hvězdou typu Delta Scuti. V důsledku pulsací se její jasnost mění v periodě 0,141 dne. Světelné změny však nepřesahují 2 desetiny magnitudy,jsou tedy vizuálně těžko postřehnutelné. Hvězda neputuje vesmírným prostorem osamoceně,doprovod ji dělá poměrně dosti vzdálený červený trpaslík,kterého ze Země pozorujeme jako slabou hvězdičku 14. hvězdné velikosti,dostupnou až velkým amatérským dalekohledům. Dvojici od sebe v prostoru dělí nejméně 500 astronomických jednotek a oběžná doba kolem společného těžiště přesahuje 10 000 roků. Na obloze se nachází v odstupu 30 úhlových vteřin.

Pí Lodní zádě

Pí Lodní zádě je oranžovým veleobrem spektrálního zařazení K3 ve vzdálenosti asi 1100 světelných roků od Země. Z této vzdálenosti se jeví jako hvězda 2,7. magnitudy. Jejího barevného odstínu si můžete všimnout již při pohledu prostýma očima. V odstupu 70 úhlových vteřin spatříte i menším dalekohledem slabší stálici 8. hvězdné velikosti.

Tau Lodní zádě

Tau Lodní zádě najdeme až na jižní hranici souhvězdí,od nás je tedy nepozorovatelná. Je žlutooranžovým obrem spektrálního zařazení K0. Ze vzdálenosti přibližně 180 světelných roků se nám jeví jako stálice 2,9. magnitudy. Rozbor spektra naznačuje,že jde o dvojhvězdu.

V lodní zádi najdeme spoustu dvojhvězd či vícenásobných hvězdných systémů,představíme si alespoň některé z nich.

5 Lodní zádě

V severní části souhvězdí,poblíž hranice s Jednorožcem,najdeme stálici s označením 5 Lodní zádě. Jde při pohledu ze Země o těsnou dvojhvězdu. Složky 5,7. a 7,4. magnitudy dělí na obloze 1,4 úhlové vteřiny. Dvojici může rozlišit až středně velký amatérský dalekohled. Primární složka patří do spektrální třídy F, průvodce do spektrální třídy G. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 100 světelných roků od nás.

2 Lodní zádě

Jen asi 2,5 stupně jižně od dvojhvězdy 5 Lodní zádě najdeme stálici s označením 2 Lodní zádě ( 5,7. magnitudy ). Tu již velmi snadno rozloží i malý dalekohled. Dvojici 6,1. a 6,9. magnitudy dělí na obloze 17 úhlových vteřin. Obě hvězdy jsou bílé,spektrální třídy A.

Ksí Lodní zádě

Pěknou dvojhvězdou je také Ksí Lodní zádě,v tomto případě však pouze optickou. Dvojici 3,3. a 5,3. magnitudy dělí na obloze 288 úhlových vteřin. Snadno je rozliší již malý triedr či divadelní kukátko. Obě hvězdy jsou nažloutlé,spektrální třídy G. Slabší z dvojice dělí od Země asi 320 světelných roků,jasnější hvězda je o přibližně 1000 světelných roků dále. Slabší hvězda má ve srovnání s naším Sluncem obří rozměry,jasnější stálice je ještě mnohonásobně větší a patří mezi veleobří hvězdy. Z rozboru spektra víme,že jasnější složka je dvojhvězdou a další hvězdný společník se nachází v odstupu asi 5 úhlových vteřin,ale dosahuje pouze 13. hvězdné velikosti,běžnými amatérskými dalekohledy jej tedy nespatříte.

n Lodní zádě

Stálice s označením n Lodní zádě se skládá z dvojice 5,8. a 5,9. magnitudy v odstupu necelých 10 úhlových vteřin. Obě složky jsou žlutobílé, spektrální třídy F. Snadno je rozliší již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů. Dvojici dělí od Země přibližně 95 světelných roků. n Lodní zádě se jeví při pohledu prostýma očima jako jedna hvězda 5,1. magnitudy. Najdete ji necelé čtyři stupně severozápadně od hvězdy Ksí Lodní zádě.

Kappa Lodní zádě

Kappa Lodní zádě ( někdy také označovaná jako k Lodní zádě ) je také dvojhvězdou. Jako v předchozím případě i zde najdeme složky téměř totožné jasnosti- 4,5. a 4,6. magnitudy v odstupu 10 úhlových vteřin. Pro změnu jde o dvojici horkých hvězd spektrální třídy B. Prostému oku se Kappa Lodní zádě jeví jako hvězda 3,8. magnitudy. Dvojhvězda se nachází ve vzdálenosti zhruba 450 světelných roků.

Sigma Lodní zádě

Sigma Lodní zádě se nachází v od nás nepozorovatelné jižní části souhvězdí. Již menší amatérský přístroj ji rozlouskne na dvojici stálic 3,3. a 8,8. magnitudy v odstupu 22 úhlových vteřin. Hlavní složka je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K5,ve vzdálenosti přibližně 180 světelných roků od nás. Z rozboru spektra víme,že jde o těsnou dvojhvězdu. Vzdálený průvodce má žlutou barvu, patří do spektrální třídy G.

L2 Lodní zádě

Z území našeho státu nepozorovatelná je také polopravidelná proměnná hvězda s označením L2 Lodní zádě. Řadí se k dlouhoperiodickým proměnným hvězdám. Jasnost kolísala mezi 3. a 6. hvězdnou velikostí s periodou 140 dnů. Jde o červeného obra spektrální třídy M ve vzdálenosti asi 200 světelných let. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Na obloze tvoří pěknou dvojici s L1 Lodní zádě ( 4,9. magnitudy ). L2 Lodní zádě patřila k nejjasnějším proměnným hvězdám na obloze. Celý rozsah jejích světelných změn bylo možné sledovat i prostýma očima. V posledních letech však začala výrazně slábnout a zmenšuje se i rozsah světelných změn. Nyní již hvězda není vidět bez dalekohledu. Ve vzdálenosti asi 1 úhlové minuty od proměnné můžete již menším dalekohledem spatřit hvězdičku 10. magnitudy,nejspíše jde však jen o optického průvodce.

V severní části souhvězdí najdeme pohlednou trojici úhlově si blízkých otevřených hvězdokup,které jsou poměrně dobře pozorovatelné i z našich zeměpisných šířek - M 47, M46 a NGC 2423.

M 47

Nejvýraznější z tohoto tria je M 47 ( NGC 2422 ) s celkovou jasností okolo 4,5. magnitudy a velikostí asi 30 úhlových minut. Za příznivých pozorovacích podmínek je snadno viditelná i prostýma očima jako mlhavá skvrna. Jako řídká skupinka hvězd je zajímavá již v malém triedru,ve kterém se vám představí přibližně desítka nejjasnějších členů. Nejvýraznější stálice zde dosahuje 5,7. magnitudy a je spektrálního zařazení B2. Nachází se v západní části hvězdokupy. V odstupu asi 20 úhlových vteřin má slabého průvodce 9,6. magnitudy. Ostatní stálice hvězdokupy jsou již slabší 6.hvězdné velikosti. Do 7. magnitudy obsahuje jen 4 hvězdy,do 8. magnitudy asi 10 kousků. Jde převážně o horké modré hvězdy patřící do spektrální třídy B. Větší dalekohled přidá několik desítek slabších členů. Jistě si také všimnete,že hvězdokupa je nápadně protáhlá ve směru severovýchod-jihozápad. Kromě horkých modrobílých hvězd zde najdeme také pár chladnějších oranžových obrů. V centru hvězdokupy se nachází pěkná dvojhvězda Struve 1121 se složkami 7,0. a 7,3. magnitudy v odstupu 7,4 úhlové vteřiny. Vzdálenost M 47 odhadujeme na přibližně 1600 světelných roků,stáří hvězdokupy zřejmě nepřesahuje 100 milionů roků.

M 46

M 46 ( NGC 2437 ) není své zdánlivé sousedce M 47 nikterak podobná. Celková jasnost dosahuje přibližně 6. magnitudy a velikost asi 27 úhlových minut. Obě hvězdokupy mají pouze podobnou úhlovou velikost při pohledu ze Země,jinak jde o dosti rozdílnou dvojici. Vzdálenost M 46 odhadujeme na asi 5500 světelných roků,což je více než trojnásobek v porovnání s M 47. M 46 je tedy nejméně 3 krát větší hvězdokupou než M 47 a je také výrazně bohatší na hvězdy. V M 46 bylo napočítáno více než 500 stálic,což je několikanásobek počtu hvězd patřících k M 47. Nejjasnější členové otevřené hvězdokupy M 46 dosahují 9. hvězdné velikosti,do 13.hvězdné velikosti zde napočítáte asi 150 hvězd. S odhadovaným stářím okolo 300 milionů roků,také vede nad mnohem mladší M 47. I M 46 můžete za velmi dobrých pozorovacích podmínek spatřit již prostýma očima jako slabou malou mlhavou skvrnu. Uvidět ji bez přístrojů z území našeho státu však může být výzvou,neboť u nás nevystupuje příliš vysoko nad obzor. V malém triedru vypadá jako zrnitá mlhavá skvrna kulového tvaru. Ve středně velkém amatérském přístroji se již můžete kochat bohatstvím hvězd této otevřené hvězdokupy. M 46 však hostí ještě jednu zajímavost,kterou nelze opomenout-do její severní části se nám promítá planetární mlhovina s katalogovým označením NGC 2438. Najdeme ji asi 7 úhlových minut severně od centra hvězdokupy. Se samotnou hvězdokupou však nikterak nesouvisí,nachází se v podstatně menší vzdálenosti od Země ( odhady mluví o 3000 světelných roků ) a jen náhoda tomu chtěla,že ji vidíme na pozadí otevřené hvězdokupy. NGC 2438 není s celkovou jasností okolo 10. magnitudy a velikostí více než 1 úhlové minuty nijak zvlášť výrazná a na její detailnější pozorování je vhodný alespoň středně velký amatérský dalekohled,ve kterém vynikne prstencový tvar mlhoviny s temnou oblastí uvnitř. Tvarově se podobá mnohem slavnější planetární mlhovině M 57 ( Prstenec ) ze souhvězdí Lyry. Jako drobná slabá mlhavá skvrnka je však NGC 2438 viditelná již v menších přístrojích. Centrální bílý trpaslík je s jasností asi 17,5. magnitudy mimo dosah vizuálního pozorování amatérskými dalekohledy. Středová oblast NGC 2438 se promítá na dvojici stálic patřících k M 46. Ta jasnější z nich blíže ke středu by mohla svádět k falešné domněnce,že pozorujete centrální hvězdu planetární mlhoviny. Kombinace jasné otevřené hvězdokupy s pohlednou planetární mlhovinou je jistě lukrativním zbožím pro každého pozorovatele noční oblohy vybaveného dobrým dalekohledem.

NGC 2423

NGC 2423 je s celkovou jasností 6,7. magnitudy nejslabší z této trojice hvězdokup,ale i tak je na co koukat. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 20 úhlových minut. Nejjasnější stálice zde nepřekračují 9. hvězdnou velikost ( nejjasnější z nich má 9,1. magnitudy ),takže na detailnější pozorování hvězdokupy je vhodný alespoň středně velký amatérský přístroj. Spatříte zde několik desítek rozptýlených hvězd,z nichž spousta vytváří pohledné dvojhvězdy a dlouhé řetízky. Nejbohatší na hvězdy se jeví jihovýchodní část hvězdokupy. V malém triedru je hvězdokupa viditelná jako mlhavá skvrna. Vzdálenost NGC 2423 odhadujeme na asi 2500 světelných roků.

Trojice otevřených hvězdokup M 46, M 47 a NGC 2423 je si na obloze natolik blízko,že se vám všechny mohou vejít do jednoho zorného pole triedru,či dalekohledu s širokoúhlým okulárem. M 46 a M 47 dělí na obloze o něco více než 1 stupeň,NGC 2423 najdeme půl stupně severně od M 47.

NGC 2539

K dalším jasným otevřeným hvězdokupám v severní části souhvězdí Lodní zádě patří i NGC 2539. Najdeme ji v těsné blízkosti žlutooranžové stálice s označením 19 Lodní zádě ( 4,7. magnitudy ),která ovšem není její součástí. Celkově dosahuje hvězdokupa na pozemské obloze 6,5. magnitudy a velikosti okolo 22 úhlových minut. Jako mlhavá skvrna je snadno viditelná již triedrem. NGC 2539 je poměrně bohatá,ale tvoří ji slabší hvězdy. Jelikož ani nejjasnější z nich nepřekračují 9. hvězdnou velikost,lze na pozorování hvězdokupy doporučit alespoň středně velký amatérský dalekohled. Jejich bohatství začíná až okolo 11. hvězdné velikosti. Skupina prakticky postrádá jakékoliv nápadnější centrální zhuštění. Od nás ji dělí vzdálenost asi 4000 světelných roků.

M 93

I otevřená hvězdokupa M 93 ( NGC 2447 ) je od nás ještě pozorovatelná,avšak nízko nad obzorem. Najdeme ji 1,5 stupně severozápadně od stálice s označením Ksí Lodní zádě ( 3,3. magnitudy ). Celkově dosahuje 6. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 22 úhlových minut. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek můžete i ji spatřit prostýma očima jako malou mlhavou skvrnku,z naší zeměpisné šířky však nepůjde o nic snadného. V malém triedru vypadá hvězdokupa jako mlhavá zrnitá skvrna. Středně velký amatérský přístroj již ukáže nápadně protáhlý tvar hvězdokupy se středovým zhuštěním a několik desítek hvězd,často seskupených do dvojic,malých skupinek a řetízků. Nejjasnější z nich dosahuje 8,2. magnitudy. Do 9. magnitudy zde najdete jen 2 stálice ( obě na jihozápadním okraji hvězdokupy ),do 12.magnitudy jich napočítáte přibližně 5 desítek. Odhady stáří hvězdokupy se pohybují okolo 100 milionů roků. Vzdálenost M 93 odhadujeme na asi 3500 světelných roků od Země.

NGC 2482

Nedaleko otevřené hvězdokupy M 93 najdeme další objekt tohoto druhu s katalogovým označením NGC 2482. Nachází se přibližně 1,5 stupně severovýchodně od hvězdy Ksí Lodní zádě. Celkově dosahuje 7,3. magnitudy a velikosti asi 12 úhlových minut. V triedru je viditelná jako mlhavá skvrnka. V lepším dalekohledu zde najdeme 1 stálici 8. hvězdné velikosti obklopenou od severovýchodu několika desítkami hvězd 10. magnitudy a slabších, z nichž nejjasnější vytváří na obloze tvar písmene X. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na více než 4000 světelných roků od Země.

NGC 2467

Hvězda Ksí Lodní zádě může být výchozím bodem i pro vyhledání otevřené hvězdokupy s mlhovinou NGC 2467,kterou najdeme necelé dva stupně jihovýchodním směrem. Hvězdokupa jako celek dosahuje na obloze 9. magnitudy,velikosti 3 úhlových minut a má označení Haffner 18. Promítá se do severovýchodní části mlhoviny. Je velmi mladá,se stářím maximálně několik milionů roků a patří k ní více než 50 stálic. Ani nejjasnější z nich však při pohledu ze Země nepřekračuje 10. hvězdnou velikost. Hvězdokupa má nápadně protáhlý tvar. Součástí mlhoviny je také kompaktní otevřená hvězdokupa Haffner 19, s celkovou jasností okolo 9,5. magnitudy,zabírající na obloze asi 2 úhlové minuty. Nejvýraznější stálice je zde pouze 11.hvězdné velikosti. Mlhovinový komplex NGC 2467 zabírá na obloze oblast o velikosti asi 17 úhlových minut. Je obří hvězdotvornou oblastí hostící spoustu velmi mladých a hmotných stálic. NGC 2467 je poměrně jasná a vynikne již ve středně velkých světelných dalekohledech. Tváří se v nich jako mlhavá skvrnka o velikosti okolo 5 úhlových minut. Nejjasnější hvězda v této oblasti dosahuje 8. magnitudy. Na pohodlné pozorování otevřených hvězdokup Haffner 18 a 19 lze doporučit větší amatérský přístroj a velké zvětšení. Vzdálenost komplexu NGC 2467 odhadujeme na asi 17 000 světelných roků od nás. Objekt u nás najdeme nízko nad obzorem a je tudíž hůře pozorovatelný.

NGC 2527

Otevřenou hvězdokupu NGC 2527 najdete asi 4 stupně jižně od hvězdy Ró Lodní zádě ( 2,8. magnitudy ). Celkově dosahuje 6,5. magnitudy,na obloze zabírá plošku o velikosti asi 22 úhlových minut. Nejjasnější hvězdy jsou bílé,spektrální třídy A a pohybují se okolo 9. hvězdné velikosti. Nejvýraznější z nich dosahuje 8,6. magnitudy a nachází se v severovýchodní části hvězdokupy. Do 13. magnitudy napočítáte přibližně 25 stálic. Několik desítek nejjasnějších členů ukáže již středně velký amatérský dalekohled. Jinak NGC 2527 není nijak zvlášť nápadná. Vzdálenost skupiny odhadujeme na 1500 až 2000 světelných roků,stáří okolo 500 milionů roků.

NGC 2571

Otevřenou hvězdokupu NGC 2571 můžete spatřit ve východní části souhvězdí. Jako celek dosahuje 7. magnitudy a velikosti okolo 13 úhlových minut. Vyniká zde dvojice blízkých hvězd 9. magnitudy v odstupu přibližně 1 úhlové minuty,kterou obklopuje několik desítek slabších členů ( slabších 10. hvězdné velikosti ),viditelných ve středně velkém amatérském dalekohledu. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na přibližně 4000 světelných roků.

NGC 2587+NGC 2580+NGC 2567

V blízkosti NGC 2571 je ještě v dosahu menších amatérských dalekohledů trojice již slabších otevřených hvězdokup - NGC 2587 ( 9. magnitudy,velikost 9 úhlových minut ), NGC 2580 ( 10. magnitudy,velikost 8 úhlových minut ) a NGC 2567 ( 7,5. magnitudy,velikost 10 úhlových minut ). Na jejich podrobnější studium je však vhodný až větší amatérský přístroj,jelikož jsou tvořeny převážně slabými hvězdami.

Další hvězdokupy,které zmíním v tomto přehledu jsou již určené pro pozorovatele z nižších zeměpisných šířek.

NGC 2546

Otevřenou hvězdokupu NGC 2546 s celkovou jasností 6,3. magnitudy najdeme 3 stupně severovýchodně od hvězdy Naos ( Dzéta Lodní zádě ). Na obloze dosahuje velikosti asi 40 úhlových minut. NGC 2546 snadno spatříte již v malém triedru,za vynikajících pozorovacích podmínek by mohla být viditelná i prostýma očima bez přístrojů. Na jižním okraji seskupení najdeme jasnou stálici 6,4. magnitudy a další stejně jasná hvězda se nachází na severozápadním okraji,ostatní jsou již slabší 8. hvězdné velikosti. Bohatství hvězd vynikne již v menším amatérském přístroji. Středně velký amatérský dalekohled přidá několik desítek nejjasnějších členů hvězdokupy,bez nějaké nápadnější centrální kondenzace. Některé z nich se seskupují do dvojic a krátkých řetízků. Díky své rozlehlosti skupina lépe vynikne v menších zvětšeních. Nejnápadnější je její severozápadní část. NGC 2546 je velkou,jasnou a na slabší hvězdy poměrně bohatou hvězdokupou. Od nás ji dělí vzdálenost asi 3500 světelných roků.

NGC 2451

4 stupně severozápadně od hvězdy Naos nelze přehlédnout otevřenou hvězdokupu s katalogovým označením NGC 2451,která je s celkovou jasností 2,8. magnitudy snadno viditelná i prostýma očima. Vše se zde točí okolo jasné stálice s označením c Lodní zádě,která s jasností 3,6. magnitudy vyniká nad ostatními. Jde o oranžovou veleobří hvězdu spektrálního zařazení K4. Její barevný odstín snadno ukáže již malý triedr. Okolo ní najdeme v lepším dalekohledu několik desítek stálic nepravidelně rozprostřených na ploše o velikosti asi 50 úhlových minut. Nejjasnější z nich dosahují 6. hvězdné velikosti a jde o modré obry spektrální třídy B. NGC 2451 je vděčným cílem pro každý dalekohled. Na pozorování skupiny jako celku je vhodné použít menší zvětšení. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na asi 900 světelných roků,stáří na pouhých několik desítek milionů roků. Jde tedy o velmi mladé a poměrně blízké hvězdné společenství.

NGC 2477

Jen 1,5 stupně jihovýchodně od centra hvězdokupy NGC 2451 a asi 2,5 stupně severozápadně od hvězdy Naos,najdete další otevřenou hvězdokupu s katalogovým označením NGC 2477. Jako celek dosahuje 6. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti přibližně 0,5 stupně. V malém triedru se jeví jako kulatá mlhavá skvrna,v jejíž těsné blízkosti svítí stálice s označením b Lodní zádě ( 4,5. magnitudy,spektrum B2 ). Nejjasnější stálice se zde pohybují okolo 10. hvězdné velikosti. Bohatství hvězd vynikne ve středně velkých,či ještě lépe velkých amatérských teleskopech - hvězdokupa jich hostí několik stovek,celkově však zhruba 2000. Na pohled je NGC 2477 poměrně kompaktní a spíše připomíná kulovou hvězdokupu. Obsahuje několik poměrně nápadných hvězdných řetězců. Seskupení již také nepatří k nejmladším,stáří pravděpodobně přesahuje 0,5 miliardy roků. Podle současných odhadů dělí NGC 2477 od Země více než 4000 světelných roků,nachází se tedy přibližně 4 krát dále než zdánlivě sousední NGC 2451.

Collinder 135

V okolí oranžové stálice Pí Lodní zádě ( 2,7. magnitudy ) se nachází nenápadné seskupení hvězd s označením Collinder 135. Na ploše asi 1 stupně zde najdete několik jasnějších hvězd,převážně spektrální třídy B,z nichž nejvýraznější dosahuje 4,6. magnitudy a je snadno viditelná i prostýma očima. Do 6. hvězdné velikosti zde napočítáte 5 stálic ( včetně Pí Lodní zádě ),dobrý dalekohled ukáže v této oblasti několik desítek slabších hvězd,bez centrální kondenzace.Členy hvězdokupy jsou ovšem jen některé z nich. Celkově hvězdokupu tvoří několik desítek stálic. Samotná Pí Lodní zádě by mohla být jejím nejjasnějším členem,jelikož se nachází v podobné vzdálenosti. Collinder 135 dělí od Země přibližně 1000 světelných roků. Pěkný objekt již pro malý triedr.

V Lodní zádi se ještě nabízí spousta dalších otevřených hvězdokup dostupných i menším amatérským přístrojům, v tomto přehledu bylo upozorněno jen na nejvýraznější a nejzajímavější z nich. Poměrně nízké zastoupení rozsáhlejších prachových mračen ve směru souhvězdí nám umožňuje daleký výhled. Tohle „okno" v Lodní zádi je důvodem bohatosti zastoupení snadno pozorovatelných otevřených hvězdokup.

NGC 2440

Poslední objekt,o kterém se v souvislosti s tímto souhvězdím zmíním,nese katalogové označení NGC 2440. Jde o planetární mlhovinu ležící v severní části souhvězdí,která může být za příznivých pozorovacích podmínek viditelná i z našich zeměpisných šířek nízko nad obzorem. Nachází se jen asi 3,5 stupně jižně od otevřené hvězdokupy M 46. Dosahuje přibližně 9,5. magnitudy a velikosti asi 74 krát 42 úhlových vteřin. Ve větších triedrech se jeví téměř stelární,v menších hvězdářských dalekohledech je viditelná jen jako drobná mlhavá skvrnka,ve větších přístrojích vynikne neobvyklý čtvercový tvar plynné obálky,s náznaky bipolarity a jasnější středovou oblastí. Při vizuálním pozorování mlhovina vykazuje modrozelený odstín. Centrální hvězda dosahuje pouze 18. hvězdné velikosti a je dostupná až hodně velkým dalekohledům. Tento bílý trpaslík patří s povrchovou teplotou okolo 200 000 stupňů Celsia k nejteplejším jaké známe. Na detailních fotografiích má mlhovina tvar vázacího motýlka. Vzdálenost NGC 2440 odhadujeme na velmi nejistých 4000 světelných roků.