KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

HONÍCÍ PSI

• Latinsky - Canes Venatici
• Zkratka - CVn
• Rozloha - 456 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 30

Obsah

• Cor Caroli (Alfa Honících psů)
• Asterion (Beta Honících psů)
• 25 Honících psů
• 17+15 Honících psů
• 2 Honících psů
• Y Honících psů
• Upgren 1
• M 3
• M 51 (Vírová galaxie)
• M 63 (Slunečnice)
• M 106
• M 94
• NGC 4490 (Kokon)
• NGC 4449
• NGC 4244
• NGC 4214
• NGC 4631+NGC 4656 (Velryba a Hokejka)
• NGC 5005+NGC 5033
• NGC 4395
• NGC 4151 (Galaktický duch)
• Skupiny galaxií Honící psi

Honící psi jsou poměrně nevýrazným souhvězdím,které najdeme pod ojí Velkého vozu ze souhvězdí Velké medvědice. Bylo zavedeno až v 17. století J. Haveliem.Souhvězdí představuje dva psy,které drží na vodítku Pastýř. Ve směru souhvězdí se díváme téměř kolmo k rovině naší Galaxie,proto v něm pozorujeme málo hvězd a velké množství mimogalaktických objektů ( galaxií ). Atraktivním cílem pro pozorovatele vybavené dalekohledy je také jasná kulová hvězdokupa M 3 a najdete tu i několik pohledných dvojhvězd.

Cor Caroli (Alfa Honících psů)

Dominantní stálicí souhvězdí je Alfa Honících psů nazývaná Cor Caroli ( Srdce Karlovo ). Tento neobvyklý název hvězdy vznikl roku 1660. Pojmenoval ji tak anglický astronom Edmund Halley na počest anglického krále Karla II. Hvězda údajně zvýšila jasnost při příchodu tohoto panovníka do Londýna v květnu roku 1660. Cor Caroli je pěknou dvojhvězdou již pro malé astronomické dalekohledy. 19 úhlových vteřin od hlavní složky 2,9. magnitudy spatříte průvodce 5,6. magnitudy. Obě jsou bílé ( spektrum A0 a F0 ). Při pozornějším pohledu si však možná všimnete drobných rozdílů v barvách obou stálic. Díky vzájemnému kontrastu se jasnější hvězda může jevit nažloutlá,slabší pak namodralá. Skutečná vzdálenost mezi složkami činí asi 700 astronomických jednotek. Oběžná doba dvojhvězdy je velice dlouhá, odhadujeme ji na nejméně 8000 roků. Jasnější složka vykazuje mírné změny jasnosti v rozmezí 1 desetiny magnitudy, toho si však bez citlivých měřících metod při pohledu prostým okem či dalekohledem nejspíše vůbec nevšimnete. Změny probíhají v periodě 5,47 dne,což je zároveň i rotační perioda hvězdy. Ve stejném časovém intervalu pozorujeme i změny ve spektru. Příčinou je silné magnetické pole hvězdy, asi 1000 krát silnější než má naše Slunce. Díky tomu vznikají na povrchu obří skvrny s různorodým chemickým složením. Byly identifikovány vzácné zeminy jako je například křemík či rtuť a některé další prvky okolo železa. Alfa Honících psů je prototypem spektrálních proměnných hvězd. Dvojhvězda se nachází asi 110 světelných roků od Země.

Asterion (Beta Honících psů)

Asterion, někdy také nazývaná Chara ( Beta Honících psů ) je druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí. Leží 27 světelných roků od Země. Je poměrně dosti podobná našemu Slunci. Má spektrální zařazení G0 ( Slunce G2 ) a na pozemské obloze dosahuje 4,2. magnitudy. Pokud byste se dostali do její blízkosti a podívali se směrem k Slunci,spatřili byste naši denní hvězdu téměř stejně jasnou,jak se nám jeví Asterion při pohledu ze Země. Tak jak vidíme Asterion z naší sluneční soustavy,bychom viděli Slunce ze vzdálenosti 27 světelných roků.

25 Honících psů

Ve východní části souhvězdí se nachází hvězda s označením 25 Honících psů. Při pohledu ze Země je poměrně těsným dvojhvězdným systémem. Hlavní složku 5. magnitudy doprovází nyní ve vzdálenosti 1,8 úhlové vteřiny průvodce 7. hvězdné velikosti. Oběžná doba dvojhvězdy činí přibližně 240 roků. Obě stálice odděleně je schopen ukázat středně velký amatérský dalekohled. Primární složka má spektrum A7, sekundární F0. Od nás je dělí zhruba 190 světelných roků.

17+15 Honících psů

Necelé 3 stupně východně od Cor Caroli najdete hvězdu s označením 17 Honících psů. Při pohledu prostýma očima se jeví jako „nevinná" stálice 5. hvězdné velikosti. Již malý triedr ji však dokáže snadno rozlišit na dvojici blízkých hvězd 5,9. a 6,3. magnitudy v odstupu 278 úhlových vteřin. Jde však pouze o optickou dvojhvězdu. Slabší složka má označení 15 Honících psů. 17 Honících psů je bílou hvězdou spektrálního zařazení A9 a leží přibližně 200 světelných roků od Země. 15 Honících psů je modrobílá,spektrálního zařazení B7 a od nás ji dělí více než 1000 světelných roků. V odstupu 1,2 úhlové vteřiny má o 3 hvězdné velikosti slabšího průvodce,kterého však ukážou až velké amatérské dalekohledy.

2 Honících psů

Pouze optickou dvojhvězdou je také stálice s označením 2 Honících psů,kterou najdeme v západní části souhvězdí. Složky 5,7. a 8,6. magnitudy dělí na obloze 11,5 úhlové vteřiny. Odděleně je ukáže již malý amatérský dalekohled. Jasnější z dvojice je červeným obrem spektrálního zařazení M1,slabší z dvojice je žlutou hvězdou spektrálního zařazení F8. V prostoru obě hvězdy dělí stovky světelných roků.

Y Honících psů

Asi 4,5 stupně severovýchodně od hvězdy Asterion ( Beta Honících psů ) se nachází proměnná hvězda Y Honících psů, nazývaná La Superba. Polopravidelně svou jasnost mění mezi 5. a 6. hvězdnou velikostí s periodou asi 157 dnů. Na temné obloze je tedy hvězda viditelná i prostýma očima. Nápadného oranžovočerveného odstínu si můžete všimnout již v malém dalekohledu. La Superba je jednou z nejčervenějších hvězd na obloze. Tato barva je důsledkem působení uhlíkových molekul v atmosféře hvězdy, které absorbují její modré světlo.Vzdálenost této červené obří hvězdy odhadujeme na asi 700 světelných roků. Její povrchová teplota nepřesahuje 3000 Kelvinů. Část své vnější atmosféry hvězda odhazuje do prostoru a kolem ní se tak vytváří obrovský disk materiálu. Pravděpodobně se připravuje na fázi planetární mlhoviny.

Upgren 1

I v Honících psech můžeme pozorovat otevřenou hvězdokupu. Má neobvyklý název Upgren 1 a najdeme ji asi 4 stupně jihozápadně od Alfy Honících psů. Nečekejte však žádné skvostné pokoukání,hvězdokupa je totiž velmi chudá a kdyby o ní člověk nevěděl že tam je,tak si jí v dalekohledu nejspíše vůbec nevšimne. Jde jen o několik exemplářů stálic 7. hvězdné velikosti a slabších seskupených zejména do tvaru písmene V, na ploše o průměru asi čtvrt stupně. Nejjasnější hvězda dosahuje 7,3. magnitudy,ostatní jsou již slabší 8. hvězdné velikosti. Patří převážně do spektrální třídy F. Do 10. magnitudy obsahuje jen 7 členů. Jde o poměrně blízké seskupení hvězd ( v tomto místě oblohy ani nemůže být od nás příliš vzdálené ) ve vzdálenosti necelých 400 světelných roků od Země. Upgren 1 se tak nachází v podobné vzdálenosti jako například slavné Plejády ( M 45 ) ze souhvězdí Býka. Je tak jednou z nejbližších hvězdokup. Studie ukazují,že je asi 3 miliardy let stará a pravděpodobně jde jen o torzo,kdysi mnohem bohatší hvězdné skupiny.

M 3

V jihovýchodní části souhvězdí,v blízkosti hranice se souhvězdím Pastýře se nachází kulová hvězdokupa M 3 ( NGC 5272 ). S jasností 6,2. magnitudy patří k nejvýraznějším kulovým hvězdokupám severní oblohy. Za vynikajících pozorovacích podmínek ji lze spatřit již prostýma očima bez dalekohledu jako slabou mlhavou hvězdičku. S jistotou ji však uvidíte již malým triedrem jako malou kulatou skvrnku. Nejjasnější stálice hvězdokupy ( červení obři ) dosahují 12. magnitudy a je schopen je ukázat dalekohled s průměrem objektivu přes 10 centimetrů. V M 3 bylo nalezeno přes dvě stovky proměnných hvězd,což je mnohem více než u většiny ostatních kulových hvězdokup naší Galaxie. Jde převážně o krátkoperiodické Cefeidy - pulsující obří hvězdy s poměrně krátkou periodou světelných změn. Celkově hvězdokupa obsahuje statisíce hvězd,do 22,5. magnitudy jich bylo napočítáno téměř 45 000 a to nebyly připočítány hvězdy z okrajových částí hvězdokupy. M 3 obsahuje také relativně velké množství takzvaných Modrých tuláků. Jde o hvězdy,které se jeví jako velmi mladé ( na snímcích mají modrou barvu ) na rozdíl od ostatních,již dosti „vyžilých" členů hvězdokupy. Dnes se domníváme,že jsou výsledkem hvězdných interakcí. Při poměrně vysoké prostorové koncentraci hvězd v centrální části hvězdokupy občas dochází k jejich těsnému setkání. Těsný průchod dvou hvězd kolem sebe,či jejich srážka,mohou způsobit radikální změny parametrů těchto stálic. Je však zajímavé,že množství těchto Modrých tuláků je často i v podobných si kulových hvězdokupách velice rozdílné. Vzdálenost M 3 odhadujeme na více než 30 000 světelných roků ( nejčastější odhad se pohybuje kolem 34 000 světelných let ). Jako všechny kulové hvězdokupy obíhá kolem centra Galaxie po výstředné dráze. Jeden celý oběh dokončí za přibližně 300 milionů roků. Stáří objektu odhadujeme na 12 až 13 miliard roků. Na fotografiích zabírá M 3 plošku o průměru asi 20 úhlových minut,skutečný průměr objektu odhadujeme na přibližně 200 světelných let.

M 51 (Vírová galaxie)

Ničím nerušený výhled ven z Galaxie nám nabízí souhvězdí Honících psů a pozorovatelům s dalekohledy se tak nabízí velké množství vzdálených galaxií. Představíme si alespoň nejjasnější z nich. M 51 ( NGC 5194 ) najdeme v severovýchodní části souhvězdí,pod ojí Velkého vozu, asi 3,5 stupně jihozápadně od hvězdy Benetnash ( Alkaid ) ze souhvězdí Velké medvědice. Díky svému vzhledu dostala název Vírová galaxie. M 51 je krásnou spirální galaxií natočenou k nám „čelem",ve vzdálenosti přibližně 25 milionů světelných roků. Je zhruba velikostně srovnatelná s naší Mléčnou dráhou. Dominují jí dvě mohutná spirální ramena zvýrazněná množstvím mladých hvězd. Na konci jednoho z těchto ramen se nachází menší satelitní galaxie nepravidelného tvaru ( NGC 5195 ), kterou její mnohem větší a hmotnější sousedka pozvolna ničí. Během několika stovek milionů let se tak nejspíše hvězdy NGC 5195 stanou součástí velké galaxie. M 51 dosahuje na pozemské obloze 8,4. magnitudy a tak ji můžete spatřit již malým triedrem jako plošku oválného tvaru s jasnějším středem o rozměru asi 7 úhlových minut. Její průvodkyně NGC 5195 je sice o něco slabší a podstatně menší, ale i ji snadno spatříte jako drobnou mlhavou skvrnku již v lepších triedrech. Nachází se asi 5 úhlových minut severním směrem od jádra M 51. V dalekohledech s průměrem objektivu okolo 15 centimetrů a pod temnou oblohou,již lze pozorovat náznaky spirální struktury galaxie,včetně ramena spojující oba blízké hvězdné ostrovy. Velký amatérský dalekohled samozřejmě ukáže další podrobnosti, jako jsou například drobná zjasnění ve spirálních ramenech. M 51 byla první galaxií u níž byla rozpoznána spirální struktura. Svým velkým zrcadlovým dalekohledem ji odhalil již v polovině 19. století irský astronom Lord Rosse. Vírová galaxie je dominantním členem malé skupiny galaxií. Některé další členy této skupiny můžete pozorovat velkými amatérskými dalekohledy ( s výjimkou M 63 - ta je viditelná již malým teleskopem ). M 51 je jednou z nejpůsobivějších galaxií jaké můžeme na obloze pozorovat.

M 63 (Slunečnice)

Další jasnou spirální galaxií je M 63 ( NGC 5055 ),známá pod názvem Slunečnice. Leží přibližně 5 stupňů severovýchodně od Alfy Honících psů. Dosahuje 8,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 12 krát 8 úhlových minut. Nachází se pravděpodobně v podobné vzdálenosti od Země jako Vírová galaxie ( M 51 ),takže se dnes domníváme že je členem malé skupiny galaxií s názvem Skupina M 51. Na fotografiích si můžeme všimnout jasného jádra galaxie a těsně navinutých spirálních ramen. Svým tvarem tak trošku připomíná květ slunečnice. Galaktická rovina M 63 je od našeho zorného směru odkloněna o 37 stupňů. Slunečnici ukáže již lepší triedr či malý dalekohled. Ve středně velkých amatérských přístrojích spatříme jasné jádro obklopené slabším vnějším halem. V její těsné blízkosti leží stálice 9. hvězdné velikosti.

M 106

V severozápadní části souhvězdí, nedaleko hranice s Velkou medvědicí se prezentuje spirální galaxie M 106 ( NGC 4258 ). S jasností 8,4. magnitudy je snadno dostupná malým amatérským dalekohledům. Na obloze dosahuje rozměrů přibližně 19 krát 8 úhlových minut. Malý přístroj ji ukáže jako drobnou eliptickou skvrnku,ve větším dalekohledu již jsou rozeznatelné nepravidelnosti v rozložení jasu této spirály. Na fotografiích si můžete všimnout,že M 106 dominují 2 mohutná spirální ramena a velké množství prachových mračen v centrální oblasti galaxie. Jasné aktivní jádro je důsledkem obří černé díry v centru M 106. Vzdálenost galaxie odhadujeme na asi 25 000 000 světelných let od nás.

M 94

M 94 ( NGC 4736 ) najdeme 3 stupně severozápadním směrem od nejjasnější hvězdy souhvězdí Cor Caroli. Jde o jasnou spirální galaxii ( 8,2. magnitudy ) s rozměry asi 11 krát 9 úhlových minut. Zdá se,že je podstatně blíž než ostatní galaxie,které jsme si popsali výše,snad někde ve vzdálenosti okolo 15 milionů světelných roků. Na snímcích se ukazuje,že je k nám natočena téměř čelně,má velmi jasné jádro a těsně navinutá spirální ramena. M 94 ukáže již lepší triedr jako drobnou mlhavou skvrnku. Ve středně velkých amatérských dalekohledech spatříte jasné kruhové jádro obklopené slabým vnějším halem mírně eliptického tvaru. Trošku tak připomíná na hvězdy nerozloženou kulovou hvězdokupu.

NGC 4490 (Kokon)

Dobře se na obloze hledá galaxie NGC 4490. Leží totiž v blízkosti Asterionu ( Beta Honících psů ),jen asi 40 úhlových minut severozápadně. Dosahuje přibližně 10. magnitudy a rozměru asi 6 krát 3 úhlové minuty. Ve skutečnosti jde o dvojici interagujících galaxií,ve kterých probíhá intenzivní tvorba hvězd. Druhá z dvojice má katalogové označení NGC 4485,spatříte ji v těsné blízkosti ( jen asi 4 úhlové minuty severně ) NGC 4490. Je podstatně menší ( asi 2,4 krát 1,7 úhlové minuty ) a slabší než její sousedka - dosahuje asi 12. magnitudy. Obě galaxie jsou díky vzájemnému gravitačnímu působení dosti zdeformované. Větší galaxie má tvar kapky zužující se směrem k menší galaxii. Tohoto zajímavého,ale ve světě interagujících galaxií nijak vyjímečného tvaru,si můžete všimnout již v nevelkém amatérském dalekohledu. Pro svůj tvar připomínající obal spředený z hedvábí housenkami a jinými hmyzími larvami se pro ni vžil název „Kokon". NGC 4490 je klasifikována jako spirální galaxie,NGC 4485 jako nepravidelná. Větší galaxii ukáže za velmi dobrých podmínek již malý dalekohled,středně velký amatérský přístroj ukáže i druhou z dvojice jako drobnou oválnou skvrnku.

NGC 4449

NGC 4449 najdeme 3 stupně severozápadně od Asterionu ( Beta Honících psů ). Jedná se o nepravidelnou trpasličí galaxii s jasností 9,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku asi 7 krát 5 úhlových minut. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 12 milionů světelných roků,jde tedy o blízký hvězdný ostrov. Na délku dosahuje jen zhruba 20 000 světelných roků. Svým tvarem,velikostí a některými podrobnostmi trochu připomíná Velké Magellanovo Mračno-satelitní galaxii Mléčné dráhy. V centrální oblasti,ale i v okrajových částech NGC 4449 se nachází velké množství mladých,horkých a masivních hvězd. Ty jsou produktem bouřlivé hvězdotvorby,která v této galaxii v současné době právě probíhá. Dobře patrná je také na fotografiích centrální příčka. Jako drobnou mlhavou skvrnku spatříme NGC 4449 již malým dalekohledem. Větší přístroje ukážou nepravidelný tvar galaxie-jasné jádro obklopené obdélníkovým halem. Pomocí velkého amatérského dalekohledu můžete sledovat drobná zjasnění. Nejjasnější se jeví severozápadní část hala galaxie.

NGC 4244

V jihozápadní části souhvězdí můžeme vyhledat NGC 4244 s jasností okolo 10. magnitudy. Jde o velkou a poměrně blízkou spirální galaxii natočenou k nám svou hranou,proto má při pohledu dalekohledem jehlicovitý tvar. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 17 krát 2 úhlové minuty. Je v dosahu již menších amatérských dalekohledů a její poloha „z profilu" je nepřehlédnutelná na první pohled. Vzdálenost NGC 4244 odhadujeme na přibližně 14 milionů světelných roků.

NGC 4214

NGC 4214 najdete jen asi 1,5 stupně jižně od NGC 4244. Dosahuje 9,6. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 8 krát 6,5 úhlové minuty. Řadíme ji k malým nepravidelným galaxiím. Galaxie právě prochází obdobím překotného zrodu hvězd. Patří k poměrně blízkým hvězdným ostrovům,od nás ji dělí přibližně 13 milionů světelných roků. NGC 4214 můžete spatřit již v menších amatérských dalekohledech jako malou mlhavou skvrnku.

NGC 4631+NGC 4656 (Velryba a Hokejka)

V jižní části souhvězdí,blízko hranice s Vlasy Bereniky najdeme dvojici spirálních galaxií NGC 4631 a NGC 4656. Jsou hlavními členy malé skupinky galaxií ve vzdálenosti zhruba 30 milionů světelných roků. Tyto spirály dělí na obloze jen asi 0,5 stupně, takže se při nevelkých zvětšeních obě vejdou do zorného pole dalekohledu. NGC 4631 je tou jasnější z dvojice,dosahuje 9,5. magnitudy. I tato galaxie je podobně jako NGC 4244 k nám natočena svou hranou. Na obloze zabírá plochu asi 17 krát 3 úhlové minuty. Při pohledu středně velkým dalekohledem či na fotografiích má zajímavý nepravidelný tvar. Jedna polovina galaxie se jeví širší a mnohem méně uspořádaná. NGC 4631 tak svým tvarem připomíná obrovského kytovce,proto je mezi astronomy známá pod názvem Velryba. Svou velikostí se podobá naší vlastní Mléčné dráze. Sousední NGC 4656 ( Hokejka ) se jeví o jednu magnitudu slabší ( 10,5. magnitudy ) a i ona je k nám natočena „z profilu". Proto ji také vidíme v dalekohledech jako silně protaženou mlhavou skvrnku o rozměrech asi 15 krát 3 úhlové minuty. Zejména na fotografiích nás upoutá její zajímavý tvar,který nápadně připomíná hokejku. Podivuhodný tvar těchto dvou galaxií má na svědomí jejich vzájemná interakce. Probíhá v nich bouřlivá hvězdotvorba. Obě galaxie je schopen ukázat již menší amatérský dalekohled. Ve středně velkých přístrojích již můžete dobře identifikovat tvary obou galaxií a drobná zjasnění v jejich disku. Za dobrých podmínek můžete spatřit v těsné blízkosti NGC 4631 trpasličí eliptickou galaxii NGC 4627. Ta dosahuje jen zhruba 13. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 2,7 krát 2 úhlové minuty.

NGC 5005+NGC 5033

Další úhlově poměrně blízkou dvojicí galaxií jsou NGC 5005 a NGC 5033. Dělí je od sebe jen asi 3/4 stupně. Najdete je nedaleko hvězdy Cor Caroli. Obě jsou klasifikovány jako spirální. NGC 5005 dosahuje přibližně 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o rozměru asi 5,5 krát 3 úhlové minuty. NGC 5033 je slabší z této dvojice,má 10,5. magnitudy,je však ale větší ( asi 11 krát 5 úhlových minut ). Patří k Seyfertovým galaxiím s jasným aktivním jádrem. Zdrojem těchto aktivních procesů je obří černá díra. Obě pohledné spirály jsou si navzájem blízké nejen na obloze,ale nejspíše i v prostoru. Jejich vzdálenost odhadujeme na přibližně 40 milionů světelných roků od Země. Dvojici spatříme za dobrých pozorovacích podmínek již menším astronomickým dalekohledem.

NGC 4395

Za zmínku jistě stojí i NGC 4395 v těsné blízkosti hranice se souhvězdím Vlasy Bereniky. Je také spirální galaxií s jasností 10,2. magnitudy a rozměrem přibližně 13 krát 11 úhlových minut. Je k nám natočena čelně a na fotografiích se jeví jako dosti neuspořádaná spirála. I ona má aktivní obří černou díru ve svém jádru,její hmotnost ale nejspíše nepřesahuje 1 milion hmotnosti Slunce,což je ve světe černých děr trůnících v jádrech velkých galaxií velmi nízká váha. NGC 4395 se nachází přibližně 15 milionů světelných let od nás. Spatřit ji můžete za dobrých pozorovacích podmínek již v menším amatérském dalekohledu,ovšem jen jako slabou mlhavou skvrnku.

NGC 4151 (Galaktický duch)

V západní části souhvězdí se nachází spirální galaxie NGC 4151. Na první pohled se jeví jako obyčejná,při dlouhodobějším pozorování se s ní dějí podivuhodné věci. Je jedním z typických představitelů galaxií s aktivním jádrem. Celková hvězdná velikost NGC 4151 kolísá obvykle v řádu týdnů mezi asi 10,5. a 12,2. magnitudy. Struktura proměnnosti je však vícesložková,jsou náznaky periody o délce až několik desítek roků a naopak drobné variace jasnosti odhalené citlivými měřícími přístroji o periodě kratší než 20 minut. Důvodem těchto změn jasu je aktivita velmi hmotné černé díry v jejím centru. Pokud jste majiteli alespoň středně velkého amatérského dalekohledu,můžete proměny této galaxie velmi dobře studovat i vizuálně. V období maxima jasnosti však lze galaxii spatřit i menším přístrojem. Na vlastní oči tak můžete sledovat aktivitu obří černé díry,jejíž hmotnost dnes odhadujeme na asi 10 milionů Sluncí. Náhoda tomu chtěla,že galaxie je k nám natočena čelně a tak nic nebrání pozorování jejího aktivního jádra. NGC 4151 si vysloužila název "Galaktický duch". Vzdálenost objektu odhadujeme na asi 50 milionů světelných roků. Ve větších amatérských přístrojích je viditelná jako drobná mlhavá skvrnka o rozměrech asi 2,5 krát 1,5 úhlové minuty s jasným středem. Se slabšími vnějšími oblastmi však na obloze zabírá plošku o velikosti asi 6,5 krát 4,5 úhlové minuty.

Skupiny galaxií Honící psi

Prakticky všechny galaxie,které můžete vidět amatérskými dalekohledy v tomto souhvězdí jsou součástí superkupy galaxií,jejíž střed pozorujeme v souhvězdí Panny. Její součástí je i naše Mléčná dráha. Obsahuje tisíce galaxií v prostoru o průměru větším než 100 milionů světelných roků. Tuto Superkupu dále dělíme na několik podskupin galaxií. Do souhvězdí Honících psů se nám promítají dvě podskupiny,které označujeme jako Skupina honících psů 1 ( Canes Venatici group I ) a Skupina Honících psů 2 ( Canes Venatici group II ). Skupina Honících psů 1 se nachází ve vzdálenosti okolo 15 milionů světelných roků. Jejím nejznámějším členem je galaxie M 94. Dnes v této skupině známe několik desítek galaxií. Skupinu Honících psů 2 najdeme v přibližně dvojnásobné vzdálenosti,asi 30 milionů světelných let od Země. I k ní řadíme několik desítek galaxií,jejím nejznámějším členem je M 106.