KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

PEGAS

• Latinsky - Pegasus
• Zkratka - Peg
• Rozloha - 1121 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 100

Obsah

• Markab (Alfa Pegasa)
• Scheat (Beta Pegasa)
• Enif (Epsilon Pegasa)
• Algenib (Gama Pegasa)
• Matar (Éta Pegasa)
• Homam (Dzéta Pegasa)
• Baham (Théta Pegasa)
• Sadalbari (Mí Pegasa)
• 57 Pegasa
• 1 Pegasa
• 3 Pegasa
• Pí 2+Pí 1 Pegasa
• M 15
• NGC 7331
• Stephanův kvintet
• NGC 7217
• NGC 7332+NGC 7339
• NGC 7814
• NGC 7479
• 51 Pegasa

Pegas představuje bájného okřídleného koně. Jde o rozlehlé souhvězdí mimo mléčnou dráhu,v oblasti chudé na hvězdy. Jeho 3 nejjasnější stálice vytváří s jasnými hvězdami Andromedy obrazec podobný Velkému vozu. Trojice hvězd Scheat,Markab a Algenib spolu s hvězdou Sirrah,která již patří do Andromedy,vykreslují na obloze takzvaný „Pegasův čtverec",používaný k orientaci na noční obloze. Souhvězdí je navzdory své velikosti chudé na objekty pozorovatelné menšími amatérskými přístroji. Nabízí se zde zejména jedna jasná kulová hvězdokupa,hrstka dvojhvězd a středně velkými dalekohledy zde můžete spatřit několik slabších galaxií.

Markab (Alfa Pegasa)

Markab ( Alfa Pegasa ) dosahuje na pozemské obloze 2,5. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9,ve vzdálenosti okolo 140 světelných roků od Země. Odhadujeme,že hvězda má asi čtyřikrát větší průměr než naše Slunce,zhruba trojnásobek jeho hmotnosti a přibližně 200 krát větší zářivý výkon. Povrchová teplota činí zhruba 10 500 Kelvinů. Otočku okolo vlastní osy Markab dokončí za 1,5 dne.

Scheat (Beta Pegasa)

Scheat ( Beta Pegasa ) je červenou obří hvězdou ( spektrální třída M ) ve vzdálenosti přibližně 200 světelných roků. Oranžovočervené barvy hvězdy si můžete všimnout již při pohledu prostýma očima. Patří k nepravidelným proměnným hvězdám. Jasnost kolísá v rozmezí 2,3. až 2,7. magnitudy. To jsou změny,které lze zaznamenat i při pozorování prostýma očima. Odhadujeme,že Scheat má přibližně 100 krát větší průměr než naše Slunce.

Enif (Epsilon Pegasa)

Čumák okřídleného koně tvoří hvězda Enif ( Epsilon Pegasa ). Jde o oranžového veleobra spektrálního zařazení K2,v dosti značné vzdálenosti,snad někde okolo 700 světelných roků. Z této dálky na nás svítí jako stálice 2,4. magnitudy. Oranžového nádechu hvězdy si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima. Odhadujeme,že Enif může mít přibližně 150 krát větší průměr než naše denní hvězda,asi 10 krát větší hmotnost a povrchová teplota se pohybuje okolo 4500 Kelvinů. Patří k nepravidelným proměnným hvězdám - v minulosti byly zaznamenány výrazné krátkodobé zjasnění,jejichž příčinou budou pravděpodobně obří erupce na povrchu hvězdy. V budoucnu ji nejspíše čeká oslnivý zánik ve formě supernovy. V odstupu asi 144 úhlových vteřin je již v malém dalekohledu viditelná slabší hvězda 8,7. magnitudy.

Algenib (Gama Pegasa)

Algenib ( Gama Pegasa ) dosahuje 2,8. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B2,ve vzdálenosti okolo 330 světelných roků. Řadíme ji k pulsujícím proměnným hvězdám typu Beta Canis Maioris. Světelné změny probíhají v periodě 3,6 hodiny,jsou však velmi malé ( nepřesahují 1 desetinu magnitudy ) a prostýma očima nepostřehnutelné. Z rozboru spektra víme že jde o dvojhvězdu s oběžnou periodou 6,83 dne.

Matar (Éta Pegasa)

Matar ( Éta Pegasa ) je stálicí s jasností 2,9. magnitudy. Tuto obří žlutou hvězdu spektrálního zařazení G2 dělí od Země přibližně 215 světelných roků. Z rozboru spektra víme,že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 2,24 let ( 818 dní ). V odstupu 1,5 úhlové minuty můžete již menším dalekohledem spatřit hvězdičku 10. magnitudy ( patří do spektrální třídy G ),která je také dvojhvězdou s oběžnou dobou 34 roků. Ani ji však amatérskými dalekohledy nerozlišíte,neboť úhlová vzdálenost složek dosahuje nanejvýš několik málo desetin úhlové vteřiny. Matar je tak pravděpodobně čtyřhvězdným systémem. Obě dvojhvězdy,pokud k sobě patří,dělí v prostoru nejméně 6000 astronomických jednotek.

Homam (Dzéta Pegasa)

Homam ( Dzéta Pegasa ) je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B8,ve vzdálenosti okolo 210 světelných roků od nás. Na pozemské obloze dosahuje 3,4. magnitudy. V odstupu asi 1 úhlové minuty se nachází slabá hvězdička 12. magnitudy,která je pravděpodobně jen optickou společnicí.

Baham (Théta Pegasa)

Baham ( Théta Pegasa ) dosahuje 3,5. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A2,ve vzdálenosti asi 100 světelných roků od Země.

Sadalbari (Mí Pegasa)

Sadalbari ( Mí Pegasa ) na nás svítí ze vzdálenosti okolo 115 světelných roků. Je žlutou hvězdou spektrálního zařazení G8,která dosahuje 3,5. magnitudy.

57 Pegasa

U jižního okraje souhvězdí najdete stálici s označením 57 Pegasa. Hlavní složku 5. hvězdné velikosti doprovází v odstupu 33 úhlových vteřin slabá hvězdička 10. magnitudy. Slabší složku je schopen ukázat již menší amatérský přístroj. Hlavní složka v dalekohledu upoutá načervenalou barvou ( spektrum M4 ). Tento červený obr navíc polopravidelně mění jasnost v rozmezí 2 desetin hvězdné třídy. Jde také o spektroskopickou dvojhvězdu. Od Země ji dělí velmi zhruba 760 světelných roků.

1 Pegasa

Na západním okraji souhvězdí můžete vyhledat stálici s označením 1 Pegasa. Jako dvojhvězdu ji ukáže již malý amatérský dalekohled. Hlavní složka dosahuje 4,1. magnitudy a jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1. Průvodcem je také oranžová hvězda 8. magnitudy,v odstupu 36 úhlových vteřin. Z rozboru spektra bylo navíc zjištěno,že tento průvodce je dvojhvězdou s periodou oběhu 1111 dnů. 1 Pegasa se nachází ve vzdálenosti okolo 155 světelných roků od nás.

3 Pegasa

Stálici s označením 3 Pegasa najdete v jihozápadním rohu souhvězdí,zhruba 3,5 stupně jihozápadně od hvězdy Enif ( Epsilon Pegasa ). Již dobrý triedr ji rozloží na dvojici 6,2. a 7,5. magnitudy v odstupu 39 úhlových vteřin. Hlavní složka je bílá,spektrálního zařazení A2,průvodce je lehce nažloutlý ( spektrum F2 ). Jen asi 6 úhlových minut severoseverozápadně od této dvojice se nachází pohledná dvojhvězda STT 443. Tvoří ji podobně jasné složky 9,3. a 9,6. magnitudy v odstupu 8 úhlových vteřin. Obě je schopen ukázat již menší amatérský dalekohled. Ve větším přístroji si všimnete,že mají žlutooranžový odstín. Dvě rozlišené dvojhvězdy v jednom zorném poli dalekohledu jsou pěknou podívanou.

Pí 2+Pí 1 Pegasa

Již prostýma očima můžete na temné obloze rozlišit dvojici Pí 2 a Pí 1 Pegasa,v severní části souhvězdí. Dvojici hvězd s jasnostmi 4,3. a 5,6. magnitudy dělí na obloze necelých 10 úhlových minut. Jde však pouze o optickou dvojhvězdu. Vzdálenost jasnější z nich odhadujeme na asi 250 světelných roků,slabší je o několik desítek světelných roků dál. Jasnější z dvojice je nažloutlá,spektrálního zařazení F5,slabší je žlutá,spektrálního zařazení G6.

M 15

Přibližně 4 stupně severozápadně od hvězdy Epsilon Pegasa ( Enif ), najdete kulovou hvězdokupu M 15 ( NGC 7078 ). S jasností 6,3. magnitudy je poblíž hranice viditelnosti prostýma očima na temné obloze a patří k nejjasnějším kulovým hvězdokupám na severní obloze. Snadno je viditelná již v malém triedru jako malá mlhavá kulatá skvrnka. V její blízkosti ( jen asi 20 úhlových minut východně ) se nachází stálice 6. hvězdné velikosti. Na nebi zabírá hvězdokupa plošku o velikosti asi 12 úhlových minut,s velmi slabými vnějšími oblastmi však zdánlivý průměr hvězdokupy přesahuje 20 úhlových minut. Jelikož nejjasnější stálice hvězdokupy ( červení obři ) se pohybují pouze okolo 13. magnitudy ( nejjasnější člen má 12,6. magnitudy ),dokáže M 15 alespoň částečně rozložit až středně velký amatérský přístroj. Spousta z nich se jeví seskupená do hvězdných řetězců,vybíhajících z centrální oblasti. V menších dalekohledech vypadá hvězdokupa jen jako kulatá mlhavá skvrna. M 15 patří ke kulovým hvězdokupám s vysokou hustotou hvězd-obsahuje jich statisíce,v kouli o průměru asi 200 světelných roků. V její centrální oblasti je již téměř hvězdná tlačenice a v poměrně malém objemu je zde soustředěna velká část hmotnosti celé hvězdokupy. Její jádro patří k oblastem s nejvyšší koncentrací hvězd v Galaxii mimo její centrální část. Vzdálenost M 15 odhadujeme na přibližně 35 000 světelných roků od nás. Stáří hvězdokupy odhadujeme na 12 až 13 miliard roků,stejně jako všech kulových hvězdokup náležejících naší Galaxii. M 15 hostí velké množství proměnných hvězd,bylo zde také objeveno několik pozůstatků po výbuchu supernov - neutronových hvězd a dokonce jedna planetární mlhovina. Tato kulová hvězdokupa je nejnavštěvovanějším objektem amatérských pozorovatelů vybavených dalekohledy v souhvězdí Pegase.

NGC 7331

Nedaleko severní hranice souhvězdí,asi 4,3 stupně severoseverozápadně od hvězdy Éta Pegasa ( Matar ),najdeme objekt s katalogovým označením NGC 7331. Jde o nejjasnější galaxii v Pegasu a jednu z nejjasnějších galaxií,která není zahrnuta v Messierově katalogu. Dosahuje 9,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 11 krát 4 úhlové minuty. Galaxie je klasifikována jako spirální,od nás ji dělí přibližně 50 milionů světelných roků a domníváme se,že má podobnou velikost i strukturu jako naše vlastní Galaxie-Mléčná dráha. Pozorování navíc nasvědčují tomu,že NGC 7331 ve svém centru hostí obří černou díru,která je hmotnostně srovnatelná s černou dírou ve středu naší Galaxie. V roce 1959 byla v galaxii pozorována supernova,jejíž jasnost dosáhla 13,4. magnitudy. NGC 7331 je jako slabá drobná mlhavá skvrnka viditelná již v menších amatérských dalekohledech. Ve středně velkých přístrojích ji uvidíte jako mlhavou eliptickou skvrnku,protáhlou severojižním směrem,s jasným rozšířeným jádrem. V okolí této obří spirály se nachází několik slabých galaxií v pozadí,z nichž nejjasnější můžete za dobrých podmínek v náznaku spatřit až ve velkých amatérských dalekohledech.

Stephanův kvintet

Jen asi 0,5 stupně jihojihozápadně od NGC 7331 se nachází vzdálená skupinka galaxií s názvem „Stephanův kvintet". Jak již název napovídá jde o pětici galaxií,které objevil v roce 1877 francouzský astronom Eduard Stephan ( 1837 - 1923 ). Hned na úvod je potřeba říci,že jde o velmi slabé objekty,v náznaku viditelné až většími amatérskými dalekohledy s průměrem objektivu okolo 25 centimetrů. Na pozorování nějakých „podrobností" je nutný opravdu velký amatérský přístroj. Nicméně z astrofyzikálního hlediska jde o nesmírně zajímavou záležitost.Čtyři z pětice galaxií ( NGC 7319,NGC 7317,NGC 7318 A a NGC 7318 B ) jsou si natolik blízko,že jsou výrazně zdeformované vzájemným gravitačním působením. Žádná galaxie z tohoto kvarteta nepřesahuje 13. magnitudu,nejslabší člen-eliptická NGC 7317 dosahuje pouze 13,6. magnitudy. Zbylý člen Stephanova kvintetu- spirální galaxie NGC 7320 ( 12,6.magnitudy ) má mnohem menší rudý posuv,je tak mnohem blíž než čtveřice ostatních a do jejich blízkosti se nám promítá jen náhodou. Možná tvoří dvojici s již výše popsanou NGC 7331. V této souvislosti tedy mluvíme o Stephanově kvartetu. Všech 5 galaxií se na obloze rozkládá na plošce o velikosti jen asi 4 úhlové minuty. Nejsnadněji je viditelná NGC 7320,za vynikajících pozorovacích podmínek ji může ukázat středně velký amatérský přístroj s průměrem objektivu okolo 20 centimetrů. Galaxie na obloze zabírá plošku o velikosti asi 2,3 krát 1,1 úhlové minuty. Nachází se asi 50 milionů světelných roků daleko,tedy 5 až 6 krát blíže Zemi než ostatní galaxie kvintetu,jelikož vzdálenost Stephanova kvarteta odhadujeme na asi 250 až 300 milionů světelných roků. Velká vzdálenost od nás a s tím ruku v ruce malá jasnost a úhlové rozměry,činí galaxie Stephanova kvarteta velmi obtížným cílem pro amatérské pozorovatele vybavené běžnými dalekohledy.

NGC 7217

Necelé 2 stupně jihojihozápadně od hvězdy Pí Pegasa najdete spirální galaxii NGC 7217. Dosahuje 10,2. magnitudy a rozměry činí asi 3,7 krát 3,2 úhlové minuty. Spatřit se dá za dobrých pozorovacích podmínek již v menších amatérských přístrojích,jako drobná mlhavá skvrnka. Ve větších amatérských dalekohledech se ukáže malé jasné jádro obklopené mírně eliptickým halem. NGC 7217 od nás dělí přibližně 50 milionů světelných roků. Z našeho zorného směru vidíme galaxii „shora". Na detailních snímcích se ukazuje malé jasné jádro,obklopené tenkými,těsně navinutými spirálními rameny a modrý vnější prstenec tvořený mladými hvězdami.

NGC 7332+NGC 7339

Přibližně 2 stupně západně od hvězdy Lambda Pegasa ( 4,0. magnitudy ),můžete zkusit vyhledat NGC 7332. Jde o slabší spirální galaxii s jasností okolo 11. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 4,2 krát 1,3 úhlové minuty. Je dobře patrná ve středně velkém amatérském přístroji. Leží mezi dvojicí stálic 7. hvězdné velikosti. Ve větším dalekohledu se představí jako silně protáhlá mlhavá skvrnka s jasnějším středem. Na fotografiích má čočkovitý vzhled. V její těsné blízkosti ( jen asi 5 úhlových minut východně ) se nachází o poznání slabší a menší galaxie NGC 7339,s jasností okolo 12. magnitudy a rozměry asi 3 krát 0,9 úhlové minuty. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek je viditelná v amatérských přístrojích střední velikosti. Je klasifikována jako spirální s příčkou a s NGC 7332 tvoří pohlednou dvojici. Galaxie jsou pravděpodobně fyzickým párem,ve vzdálenosti asi 60 milionů světelných roků od Země. Obě jsou k nám natočeny svou hranou.

NGC 7814

Asi 2,5 stupně severozápadně od hvězdy Algenib ( Gama Pegasa ) je hvězdářům k dispozici galaxie NGC 7814. Dosahuje asi 10,5. magnitudy,rozměry činí přibližně 5,5 krát 2,3 úhlové minuty. Jde o spirální galaxii,natočenou k nám svou hranou. Na snímcích ukazuje NGC 7814 rozsáhlou centrální výduť a temný prachový pás,který ji zdánlivě rozděluje na dvě poloviny. Galaxie je na temné obloze v dosahu již menších amatérských přístrojů jako slabá drobná mlhavá skvrnka.Vzdálenost odhadujeme na přibližně 40 milionů světelných roků. Tvarem se nápadně podobá slavné galaxii Sombrero ( M 104 ) ze souhvězdí Panny,proto se jí také někdy přezdívá „Malé sombrero".

NGC 7479

Necelé 3 stupně jižně od hvězdy Alfa Pegasa ( Markab ),leží slabá galaxie NGC 7479. Dosahuje 11.magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 4 krát 3 úhlové minuty. Patří ke spirálním galaxiím s příčkou. V případě NGC 7479 je středová příčka velmi mohutná a dlouhá a z jejich konců se odvíjí dvojice velkých,značně roztažených spirálních ramen. Tento hvězdný ostrov pozorujeme „shora" a na fotografiích tak má podobu velkého písmene S. Vzdálenost objektu odhadujeme na přibližně 100 milionů světelných roků. Jako drobná mlhavá skvrnka je galaxie viditelná středně velkým amatérským dalekohledem. V roce 1990 jsme v ní pozorovali vzplanutí supernovy,která však dosáhla pouze 16. hvězdné velikosti.

51 Pegasa

Za západním okrajem Pegasova čtverce,můžete již prostýma očima spatřit nenápadnou slabou hvězdičku ( 5,5. magnitudy ) s označením 51 Pegasa,která se nesmazatelně zapsala do historie astronomie jako první hvězda hlavní posloupnosti,u které byla objevena extrasolární planeta. Stalo se tak v roce 1995. První pozorování tělesa planetární hmotnosti bylo ohlášeno v roce 1992,kdy byla objevena planeta obíhající kolem zhroucené neutronové hvězdy-pulsaru. Planeta s označením 51 Pegasi b obíhá velice blízko centrální hvězdy-dělí ji od ní necelých 8 milionů kilometrů. Díky této blízkosti k hvězdě je velice horká-na povrchu teplota přesahuje 1000 stupňů Celsia. Trajektorie planety kolem mateřské hvězdy je kruhová a oběžná doba činí 4,23 dne. Planeta je tvořená převážně plyny a její hmotnost dosahuje nejméně ½ hmotnosti našeho Jupiteru. Předpokládáme,že tento horký plynný obr má vázanou rotaci - planeta natáčí ke hvězdě stále stejnou polokouli a myslíme si,že má větší průměr než náš Jupiter. Do současné pozice v blízkosti hvězdy nejspíše planeta migrovala z původně mnohem vzdálenější oběžné dráhy. Samotná hvězda 51 Pegasa je dosti podobná našemu Slunci. Má podobnou periodu rotace,hmotnost,velikost i zářivý výkon jako naše denní hvězda. Od nás ji dělí asi 50 světelných roků. Planetu 51 Pegasi b samozřejmě neukáže žádný dalekohled,byla objevena až citlivým měřením radiálních rychlostí mateřské hvězdy.