KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

HADONOŠ

• Latinsky - Ophiuchus
• Zkratka - Oph
• Rozloha - 948 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 100

Obsah

• Ras Alhaque (Alfa Hadonoše)
• Sabik (Éta Hadonoše)
• Dzéta Hadonoše
• Yed Prior (Delta Hadonoše)
• Cebalrai (Beta Hadonoše)
• Yed Posterior (Epsilon Hadonoše)
• Marfik (Lambda Hadonoše)
• Býk Poniatowski
• 67 Hadonoše
• 70 Hadonoše
• 61 Hadonoše
• Barnardova hvězda
• Tau Hadonoše
• 36 Hadonoše
• Omikron Hadonoše
• Ró Hadnoše
• 53 Hadonoše
• Chí Hadonoše
• Kappa Hadonoše
• IC 4665
• Collinder 350
• NGC 6633
• M 9
• NGC 6356
• NGC 6342
• M 10
• M 12
• M 14
• M 19
• M 62
• M 107
• NGC 6572
• NGC 6369 (Malý duch)
• Temná mlhovina Dýmka
• NGC 6384

Rozsáhlé,ale poměrně nepřehledné souhvězdí znázorňuje muže držícího hada. Podle starého mýtu představuje Hadonoš Aeskulapa, lékařského mistra. Původně byl Hadonoš spojen s Hadem a společně tvořili jedno z největších a nejstarších souhvězdí. V roce 1930 však byly ustanoveny oficiální hranice souhvězdí, které oddělily Hlavu hada od Ocasu hada. Střední část hadova těla tak zůstala součástí Hadonoše. Jižní část souhvězdí leží na ekliptice,přesto se však Hadonoš ke zvířetníkovým souhvězdím nepočítá. Pro pozorovatele vybavené dalekohledy je Hadonoš studnicí zajímavých objektů. Najdeme tu zajímavé dvojhvězdy,či vícenásobné hvězdné systémy,otevřené hvězdokupy,hojnost hvězdokup kulových a svítící i temné mlhoviny.

Ras Alhaque (Alfa Hadonoše)

Ras Alhaque - to je název nejjasnější hvězdy souhvězdí ( Alfa Hadonoše ). Na pozemské obloze dosahuje 2,1. magnitudy. Jde o bílou stálici spektrálního zařazení A5 ve vzdálenosti asi 47 světelných roků. Má asi 2,5 krát větší průměr než naše Slunce,povrchová teplota činí zhruba 8500 Kelvinů. Je pro nás poměrně těsnou dvojhvězdou. Ve vzdálenosti asi 7 astronomických jednotek jej obíhá slabý průvodce s periodou 8,7 pozemských let. Toho v žádném případě amatérskými dalekohledy nespatříte.

Sabik (Éta Hadonoše)

Druhou hvězdou v pořadí co se jasnosti týče je Sabik ( Éta Hadonoše ). Jde o bílou stálici spektrálního zařazení A2. Dosahuje 2,4. magnitudy a nachází se asi 85 světelných roků daleko. Sabik je však dvojhvězdou. Jasnější složku 3,1. magnitudy věrně doprovází slabší složka 3,6. magnitudy,která je také bílá. Okolo společného těžiště oběhnou jednou za 88 roků po velmi výstředné dráze. Hvězdy mají asi 2,5 krát a 2 krát větší průměr než naše Slunce. Běžnými amatérskými přístroji však tuto těsnou ( z pohledu od nás ) dvojhvězdu nerozlišíte. V současné době ( rok 2010 ) je dělí jen 0,6 úhlové vteřiny.

Dzéta Hadonoše

2,6. magnitudy dosahuje Dzéta Hadonoše. Jde o mladou horkou stálici spektrálního zařazení O9 ve vzdálenosti přibližně 450 světelných roků od Země. Její jas je značně zeslaben mezihvězdným prachem. Kdyby ho nebylo svítila by na nás Dzéta Hadonoše asi jako hvězda 1. magnitudy. Vzhledem k její vysoké hmotnosti ji čeká z astronomického hlediska krátký život,který nejspíše zakončí výbuchem supernovy.

Yed Prior (Delta Hadonoše)

Na samé hranici s Hlavou hada leží hvězda s názvem Yed Prior ( Delta Hadonoše ) s jasností 2,7. magnitudy. Vzdálenost tohoto červeného obra ( spektrum M1 ) odhadujeme na 170 světelných roků. Povrchová teplota hvězdy činí asi 3800 Kelvinů. Barevného odstínu hvězdy si možná všimnete i při pozorování prostýma očima.

Cebalrai (Beta Hadonoše)

Cebalrai ( Beta Hadonoše ) je stálicí s jasností 2,8. magnitudy. Tento oranžový obr spektrálního zařazení K2 je od nás vzdálen asi 80 světelných roků.

Yed Posterior (Epsilon Hadonoše)

Yed Posterior ( Epsilon Hadonoše ) je obří žlutou stálicí spektrálního zařazení G9. Leží přibližně 110 světelných roků od Země a z této vzdálenosti se nám jeví jako hvězda 3,2. magnitudy.

Marfik (Lambda Hadonoše)

Lambda Hadonoše nese jméno Marfik a je zajímavou dvojhvězdou pro větší amatérské dalekohledy. Ty nám při dostatečně velkém zvětšení ukážou hlavní složku 4,2. magnitudy,doprovázenou nyní ve vzdálenosti 1,5 úhlové vteřiny o jednu magnitudu slabším průvodcem. V současné době se hvězdy nachází v téměř největší úhlové vzdálenosti,v příštích desetiletích už bude jejich rozlišení čím dál obtížnější. Oběžná doba činí 130 roků a oběžná dráha je dosti výstředná. Během oběhu se vzdálenost mezi hvězdami mění zhruba mezi 18 a 68 astronomickými jednotkami. Obě složky jsou bílé,patří do spektrální třídy A. Jejich průměry odhadujeme na asi 2,5 a 2 průměrů našeho Slunce. Systém leží asi 165 světelných roků od Země. Při pohledu prostýma očima či malým dalekohledem se nám Marfik jeví jako jedna hvězda o jasnosti 3,8. magnitudy.

Býk Poniatowski

Ve východní části souhvězdí,na východ od Bety Hadonoše,se nachází skupinka hvězd 4. a 5. hvězdné velikosti ve tvaru písmene V. Tvoří ji stálice 66,67,68,70 a 73 Hadonoše. Toto uskupení je dobře pozorovatelné na tmavé obloze prostýma očima. Bylo základním pilířem dnes již neexistujícího souhvězdí z 18. století s názvem Býk Poniatowski,podle S. Poniatowského,tehdejšího polského krále. Jde jen o nahodilou skupinku hvězd v různé vzdálenosti od Země.

67 Hadonoše

V této části oblohy můžete narazit na několik pozorovatelských lahůdek. Začneme hvězdou 67 Hadonoše - již malý dalekohled vám ji ukáže jako dvojhvězdu. 54 úhlových vteřin od hlavní složky 4. magnitudy spatříte průvodce 8. hvězdné velikosti. Nejspíše jde jen o optickou dvojhvězdu. Hlavní složka je modrou obří hvězdou spektrálního zařazení B5. Její vzdálenost odhadujeme na zhruba 1500 světelných roků od nás.

70 Hadonoše

Pro další dvojhvězdu v Býku Poniatowského nemusíte chodit daleko. Má označení 70 Hadonoše a leží jen asi 1 stupeň východně od předchozí. Skládá se ze složek 4,2. a 6,0. magnitudy. V současné době ( rok 2010 ) je od sebe na obloze dělí 5,7 úhlové vteřiny. To je dostatečná vzdálenost na to,aby je pohodlně rozlišil již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů. Obě hvězdy obíhají okolo sebe po dosti výstředné dráze s periodou 88 roků. Během oběhu vzdálenost mezi nimi kolísá mezi asi 11,5 a 35 astronomickými jednotkami. Již z předchozích údajů je zřejmé,že musí jít o poměrně blízkou dvojhvězdu. 70 Hadonoše od nás dělí „ jen" necelých 17 světelných roků. Jde o dvojici oranžových trpaslíků spektrální třídy K. Hlavní složka ( spektrum K0 ) má asi 89 % průměru našeho Slunce a zhruba 92 % jeho hmotnosti. Průvodce ( spektrum K5 ) má asi 73 % průměru Slunce a zhruba 70 % jeho hmotnosti. Největší vzdálenost je bude při pohledu ze Země dělit po roce 2020 - 6,7 úhlové vteřiny. Dlouhověcí astronomové mají tak teoreticky možnost sledovat během svého života jeden celý oběh tohoto pohledného dvojhvězdného systému.

61 Hadnoše

V blízkosti hvězdy Gama Hadonoše,jen necelý stupeň západně od ní, leží další dvojice blízkých hvězd. Nese označení 61 Hadonoše a prostýma očima ji můžeme spatřit jako slabou hvězdu 5,6. magnitudy. Již větší triedr či malý dalekohled nám ji rozštípne na dvojici podobně jasných stálic 6,2. a 6,6. magnitudy v odstupu 21 úhlových vteřin. Obě hvězdy jsou bílé,spektrální třídy A. Od nás je dělí velmi zhruba 500 světelných roků,není však jisté zda jde o skutečnou fyzickou dvojhvězdu. Z rozboru spektra víme,že jasnější složka je dvojhvězdou.

Barnardova hvězda

Nejbližší hvězdou kterou můžete z našich zeměpisných šířek spatřit je samozřejmě Slunce. Která je však druhá nejbližší od nás pozorovatelná? Jmenuje se Barnardova hvězda a na její spatření budete potřebovat dalekohled. Při srovnávání fotografických snímků oblohy ji objevil roku 1916 E. E. Barnard. Jelikož dosahuje jen 9,5. magnitudy,tak ji ukáže až dalekohled s průměrem objektivu okolo 6 centimetrů. V současné době se nachází asi 3,5 stupně východně od hvězdy Beta Hadonoše ( Cebalrai ),v blízkosti hvězdy 66 Hadonoše ( 4,8. magnitudy ). Barnardova hvězda leží pouhých 6 světelných roků od nás. Je čtvrtou nejbližší hvězdou od Slunce hned po trojhvězdném systému Alfa Kentaura ( Toliman ) na jižní obloze, který je vzdálen 4,3 světelného roku od Země. Zároveň je také hvězdou s největším vlastním pohybem po obloze. Každý rok na ní urazí 10,3 úhlové vteřiny téměř přesně severním směrem. Proto také bývá někdy nazývána Barnardova šipka. Výrazné změny v poloze hvězdy tak můžeme pozorovat během pouhých několika roků. Za 180 let urazí na obloze vzdálenost odpovídající zdánlivému průměru Měsíce. Velká hodnota vlastního pohybu hvězdy souvisí s její malou vzdáleností od nás. Barnardova šipka je typickou hvězdou slunečního okolí. Jde o červeného trpaslíka spektrálního zařazení M4 s průměrem přibližně 250 000 kilometrů,povrchovou teplotou okolo 3100 Kelvinů a zářivostí 1/ 2500 našeho Slunce. Má asi 17 % sluneční hmotnosti. Je nejspíše o několik miliard let starší než naše denní hvězda. Okolo vlastní osy se otočí pravděpodobně jednou za 130 dní. Vzdálenost mezi touto hvězdou a námi se neustále zkracuje o asi 140 kilometrů každou sekundu. Nejblíže Slunci by se měla nacházet za přibližně 10 000 roků - tehdy bude vzdálena jen 4 světelné roky. Na obloze se zjasní o téměř jednu hvězdnou velikost a bude pozorovatelná v souhvězdí Herkula.

Nyní oblast Býka Poniatowského opustíme,abychom se později do této části oblohy vrátili k objektům vzdálenějšího vesmíru.

Tau Hadonoše

Ve východní části souhvězdí,poblíž hranice s Ocasem hada se nachází hvězda Tau Hadonoše. Při pohledu prostýma očima se jeví jako nenápadná hvězdička 4,8. magnitudy. Dalekohled s průměrem objektivu již okolo 10 centimetrů a velkým zvětšením nám ji možná ukáže jako dvojici těsných stálic 5,2. a 5,9. magnitudy. V současné době ( rok 2010 ) jsou v odstupu 1,6 úhlové vteřiny. Oběžná doba dvojhvězdy činí zhruba 280 roků. Obě hvězdy jsou nažloutlé,patří do spektrální třídy F. Od nás je dělí přibližně 170 světelných roků.

36 Hadonoše

V jižní části souhvězdí se nachází další blízká dvojhvězda. Má označení 36 Hadonoše a svítí na nás jako hvězda 4,3. magnitudy. Již malý dalekohled nám ji rozlouskne na dvojici stejně jasných stálic 5. hvězdné velikosti. V současné době ( rok 2010 ) se nacházejí v odstupu 5,1 úhlové vteřiny. Obě hvězdy jsou oranžovými trpaslíky spektrální třídy K a obíhají okolo společného těžiště s periodou zhruba 550 roků. Dráha je velmi výstředná,během oběhu se skutečná vzdálenost mezi hvězdami mění mezi asi 7 a 169 astronomickými jednotkami. Mají prakticky stejné parametry - jejich průměry činí asi 80 % průměru našeho Slunce,zhruba 85 % jeho hmotnosti a necelou třetinu jeho zářivého výkonu. Systém se nachází pouze 19,5 světelných roků od Země a je podobný dvojhvězdě 70 Hadonoše popsané výše. Přibližně 12 úhlových minut východně od složek A+B můžete najít třetí složku systému-dalšího oranžového trpaslíka s jasností 6,3. magnitudy. Dosahuje asi 72 % průměru našeho Slunce,zhruba 70 % jeho hmotnosti a přibližně 9 % jeho svítivosti. Kolem dvojice svých výraznějších kolegů obíhá ve značné vzdálenosti zhruba 5000 astronomických jednotek.

Omikron Hadonoše

Jen asi 2,5 stupně severně od 36 Hadonoše najdeme další dvojhvězdu - Omikron Hadonoše. Jasnější oranžovou složku 5,1. magnitudy ( spektrum K0 ) doprovází ve vzdálenosti 10 úhlových vteřin nažloutlá hvězda 6,6. magnitudy ( spektrum F6 ). Obě snadno ukáže již malý amatérský dalekohled.

Ró Hadonoše

V jižní části souhvězdí,těsně u hranice se Štírem se nachází vícenásobná hvězda s označením Ró Hadonoše. Pouhému oku se jeví jako nepříliš jasná stálice 4,4. magnitudy. Už malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 6 centimetrů ji ukáže jako čtveřici stálic. Těsnou dvojici 5,0. a 5,7. magnitudy dělí na obloze 3 úhlové vteřiny. Skutečnou vzdálenost mezi nimi odhadujeme na asi 400 astronomických jednotek a oběh kolem společného těžiště jim trvá přibližně 2000 roků. Jejich hmotnosti činí zhruba 9 a 8 hmoty našeho Slunce. Třetí složka s jasností 6,8. magnitudy se nachází 156 úhlových vteřin od této dvojice. Čtvrtou složku najdeme 151 úhlových vteřin daleko a dosahuje 7,3. magnitudy. Všechny 4 jsou velmi mladé horké stálice spektrální třídy B. Nachází se přibližně 400 světelných roků od Země. Na fotografiích s dlouhou expozicí můžeme v této části nebe obdivovat obří komplex mlhovin jehož je Ró Hadonoše součástí.

53 Hadonoše

Stálici s označením 53 Hadonoše najdete 3 stupně jižně od hvězdy Ras Alhaque ( Alfa Hadonoše ). Již při pohledu triedrem se rozpadne na dvojici 5,8. a 7,5. magnitudy v odstupu 41 úhlových vteřin. Hlavní složka je bílá,spektrálního zařazení A2 a od Země ji dělí zhruba 350 světelných roků.

Chí Hadonoše

Nepravidelnou proměnnou hvězdou je Chí Hadonoše. Jde o horkou stálici spektrálního zařazení B2 jejíž jasnost kolísá mezi 4,2. až 5,0. magnitudy. Najdeme ji v těsné blízkosti hranice se souhvězdím Štíra. Její vzdálenost odhadujeme na zhruba 500 světelných roků.

Kappa Hadonoše

Další proměnnou je Kappa Hadonoše ( 3,2. magnitudy ) v severní části souhvězdí.. Její jas se mění nepravidelně o jednu hvězdnou třídu. Je oranžovou stálicí spektrálního zařazení K2 a leží asi 85 světelných roků od nás.

Nyní se zaměříme na hvězdokupy v Hadonoši. Začneme těmi bližšími - tedy otevřenými hvězdokupami a vrátíme se zpět do oblasti Býka Poniatowského.

IC 4665

IC 4665 se nachází jen 1,5 stupně severovýchodně od hvězdy Beta Hadonoše ( Cebalrai ). Pěkná hvězdokupa již pro malý triedr. Jelikož dosahuje celkově asi 4,5. magnitudy,můžete ji celkem snadno spatřit na tmavé obloze prostýma očima jako mlhavou skvrnu. Menší dalekohled ukáže asi 15 hvězd mezi 7 až 10. hvězdnou velikostí,nejjasnější z nich dosahuje 6,8. magnitudy. Jde převážně o horké hvězdy spektrální třídy B. Detailní studie ukázaly,že prakticky všechny tyto stálice jsou spektroskopickými dvojhvězdami. Větší dalekohled ukáže několik dalších členů hvězdokupy. IC 4665 se rozkládá na ploše o průměru více než 50 úhlových minut a je od nás vzdálena přibližně 1400 světelných let. Je zajímavé,že postrádá prakticky jakoukoliv centrální kondenzaci,obvyklou u většiny otevřených hvězdokup. Nachází se také poměrně daleko od roviny naší Galaxie. Stáří kupy je pravděpodobně nižší než 50 milionů roků.

Collinder 350

Otevřenou hvězdokupu Collinder 350 najdete asi 1 ¼ stupně jižně od hvězdy Gama Hadonoše. Celková jasnost dosahuje zhruba 6. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 45 úhlových minut. Pěkně vynikne již v triedru,či jiném podobném dalekohledu s velkým zorným polem. V menších přístrojích zde uvidíte asi 2 desítky hvězd slabších 8. hvězdné velikosti, v přibližně kruhovém uspořádání,bez nějakého centrálního zhuštění. Najdete tu i několik pohledných dvojhvězdných párů. Hvězdokupa patří k poměrně blízkým objektům svého druhu,od nás ji dělí přibližně 1000 světelných roků.

NGC 6633

V severovýchodní části souhvězdí na hranici s Ocasem Hada,neopomeňte vyhledat otevřenou hvězdokupu NGC 6633 s celkovou jasností přibližně 4,5. magnitudy,rozprostírající se na ploše půl stupně. I ji můžete spatřit jako mlhavou skvrnku prostýma očima. Již v triedru či malém dalekohledu si jistě všimnete jejího dosti protáhlého tvaru ve směru severovýchod-jihozápad a rozlišíte nejjasnější hvězdy,které dosahují 8. až 9. hvězdné velikosti. Větší přístroj ukáže několik desítek stálic hvězdokupy. Seskupení prakticky postrádá nějaké středové zhuštění. Vzdálenost NGC 6633 odhadujeme na asi 1000 světelných roků. Rozhodně nepatří k nejmladším hvězdokupám,její stáří pravděpodobně převyšuje 500 milionů roků. Velmi pěkný objekt i pro majitele menších amatérských dalekohledů.

Jelikož se ve směru souhvězdí Hadonoše díváme do oblasti poblíž středu naší Galaxie,dá se očekávat hojnost kulových hvězdokup. Skutečně jich můžeme zejména v jižní části souhvězdí pozorovat velké množství. V malých dalekohledech je všechny spatříte jako drobné mlhavé skvrnky s jasnějším středem. Až středně velké amatérské přístroje dokážou některé z nich alespoň částečně rozložit na hvězdy. Představíme si alespoň nejjasnější zástupce tohoto druhu hvězdokup v Hadonoši.

M 9

M 9 ( NGC 6333 ) je jednou z nejbližších kulových hvězdokup k jádru naší Galaxie. Na pozemské obloze dosahuje celkově 8. magnitudy,její průměr přesahuje 9 úhlových minut a v malých dalekohledech se jeví jako mlhavá kulatá skvrnka. Středně velký amatérský dalekohled již hvězdokupu částečně rozloží na hvězdy-ukáže alespoň nejjasnější členy 13. hvězdné velikosti a slabší. M 9 má mírně eliptický tvar. Její vzdálenost odhadujeme na přibližně 26 000 světelných roků. Jako většina kulových hvězdokup i ona obsahuje statisíce hvězd v kouli o průměru několik desítek světelných roků. V severní a západní oblasti je její světlo znatelně oslabeno mezihvězdným prachem. Na její okraj se totiž promítá tmavá mlhovina s označením Barnard 64. M 9 najdete asi 3,5 stupně jihovýchodně od hvězdy Sabik ( Éta Hadonoše ).

NGC 6356

Jen asi 80 úhlových minut severovýchodně od M 9 leží další kulová hvězdokupa - NGC 6356. Je o něco slabší ( 8,3. magnitudy ) a má menší úhlový průměr ( asi 8 úhlových minut ). Je také od nás podstatně dál,asi 50 000 světelných roků. Nejjasnější stálice se pohybují okolo 15. magnitudy,na jejich spatření budete tedy potřebovat velký amatérský dalekohled. Jako drobná kulatá mlhavá skvrnka je však NGC 6356 viditelná již v dobrých triedrech.

NGC 6342

V blízkosti M 9, tentokrát však asi 1,2 stupně jihovýchodním směrem,leží další drobná kulová hvězdokupa - NGC 6342. Dosahuje celkově 10. magnitudy a průměru přibližně 4,5 úhlové minuty. Podobně jako M 9 se taktéž nachází poblíž středu Galaxie ve vzdálenosti okolo 28 000 světelných roků,zdá se tedy že jsou skutečnými sousedy. I ji můžete spatřit jako drobnou slabou mlhavou skvrnku téměř stelárního vzhledu již menším dalekohledem. Její nejjasnější stálice ukáže až velký teleskop,jelikož dosahují pouze 15. hvězdné velikosti.

M 10

M 10 ( NGC 6254 ) se nachází zhruba uprostřed souhvězdí Hadonoše. Dosahuje 6,6. magnitudy a rozprostírá se na ploše o velikosti více než 15 úhlových minut. Je snadno viditelná již v triedru. Nejjasnější stálice hvězdokupy dosahují 12. hvězdné velikosti. Alespoň částečně ji tedy rozloží až amatérský dalekohled střední velikosti. M 10 leží přibližně 15 000 světelných roků od Země,patří tedy k poměrně blízkým kulovým hvězdokupám.

M 12

Jen asi 3,5 stupně severozápadně od M 10 najdeme kulovou hvězdokupu M 12 ( NGC 6218 ). Obě hvězdokupy jsou si poměrně dosti podobné,jak svou jasností a úhlovým průměrem,tak i vzdáleností od Země. I nejjasnější stálice těchto dvou hvězdokup se pohybují okolo 12. magnitudy. M 12 dosahuje 6,1. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 16 úhlových minut. Její vzdálenost odhadujeme na zhruba 16 000 světelných roků od nás.

M 14

M 14 ( NGC 6402 ) leží přibližně 10 stupňů východně od M 10. Je o jednu hvězdnou třídu slabší než M 10 - dosahuje 7,6. magnitudy a rozkládá se na ploše asi 12 úhlových minut. Odhady vzdálenosti se pohybují okolo 30 000 světelných let. V M 14 bylo objeveno poměrně velké množství proměnných hvězd a v roce 1938 v ní dokonce byla pozorovatelná nova. Nejjasnější stálice dosahují pouze 14. hvězdné velikosti. Hvězdokupa je dobře viditelná již v běžných triedrech. Na rozlišení jejích nejjasnějších stálic je nutný velký amatérský dalekohled. Celkově obsahuje několik stovek tisíc hvězd v kouli o průměru více než 100 světelných roků.

M 19

V jižní části souhvězdí můžeme vyhledat kulovou hvězdokupu M 19 ( NGC 6273 ). Dosahuje 6,8. magnitudy a rozkládá se na ploše asi 14 úhlových minut. Od ostatních kulových hvězdokup popsaných výše se však liší svým výrazně eliptickým tvarem. M 19 je nejvíce asférickou kulovou hvězdokupou obíhající okolo středu naší Galaxie ( alespoň ze všech dodnes objevených ). Příčina tohoto neobvyklého tvaru by mohla souviset s malou vzdáleností od centra Galaxie. Silná gravitační síla jádra Galaxie hvězdokupu deformuje do tvaru elipsy. Nachází se 9 stupňů nad rovinou galaktického disku a od středu Mléčné dráhy ji dělí asi 5000 světelných roků. Nejjasnější stálice kupy dosahují 14. hvězdné velikosti. M 19 se nachází asi 30 000 světelných roků od Země. Její skutečný průměr odhadujeme na asi 150 světelných roků. Jako malou mlhavou skvrnku ji snadno spatříte již malým triedrem,na hvězdy ji však alespoň částečně rozloží až větší amatérský dalekohled. Její eliptičnost je poměrně dobře patrná i v menších amatérských přístrojích.

M 62

Až v samém jižním cípu souhvězdí na hranici se Štírem a přibližně 4 stupně jižně od M 19 najdete další „ kulovku"- M 62 ( NGC 6266 ). Je jednou z nejjasnějších kulových hvězdokup v Hadonoši s celkovou jasností 6,4. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o průměru asi 14 úhlových minut. Je nepravidelně tvarována,příčinou je také nejspíše blízkost galaktického jádra a jeho silné slapové síly. Svou centrální kondenzaci má dokonce posunutou mimo geometrický střed. Odhady vzdálenosti M 62 se pohybují okolo 23 000 světelných let. Obsahuje také velké množství proměnných hvězd. Hvězdokupa je snadno viditelná již v malých triedrech jako drobná kulatá mlhavá skvrnka. Nejjasnější stálice dosahují pouze 14. hvězdné velikosti a jsou v dosahu až větších amatérských přístrojů.

M 107

M 107 ( NGC 6171 ) najdete necelé 3 stupně jihozápadně od hvězdy Dzéta Hadonoše. Je snadno viditelná již v malých dalekohledech. Na pozemské obloze je kulovou hvězdokupou s celkovou jasností 7,8. magnitudy a zabírá plošku o velikosti asi 10 úhlových minut. Její vzdálenost se odhaduje na přibližně 21 000 světelných roků. Nejjasnější hvězdy se pohybují okolo 14. magnitudy a jsou tedy v dosahu až větších amatérských přístrojů.

V jižní části souhvězdí můžete ještě menšími či středně velkými amatérskými dalekohledy vyhledat některé slabší a drobnější kulové hvězdokupy. Spousta z nich se vám bude v menších zvětšeních jevit jako slabá rozmazaná hvězdička.

NGC 6572

V Hadonoši najdeme i planetární mlhoviny. K té nejsnadněji pozorovatelné se musíme vrátit do oblasti Býka Poniatowského. Leží více než 2 stupně jihovýchodně od hvězdy 71 Hadonoše ( 4,6. magnitudy ). Má označení NGC 6572 a její jasnost dosahuje zhruba 8. magnitudy. Je však velmi drobná a v malých dalekohledech se vám bude jevit jako slabá hvězda. Na její pozorování lze doporučit velká zvětšení. Obálka mlhoviny má mírně nepravidelný tvar o velikosti asi 16 krát 13 úhlových vteřin. V jejím centru se nachází slabý bílý trpaslík 13,5. magnitudy - toho spatříme až větším amatérským dalekohledem,na jasném pozadí mlhoviny není snadným cílem. Již ve středně velkých amatérských dalekohledech si můžete všimnout nazelenalého odstínu mlhoviny. Někteří pozorovatelé ji však vidí v modré barvě. Vzdálenost objektu odhadujeme na velmi nejistých 4000 světelných roků,jeho stáří na několik tisíciletí.

NGC 6369 (Malý duch)

Mnohem hůře už je pozorovatelná planetární mlhovina se zažitým názvem Malý duch ( NGC 6369 ). Jednak dosahuje sotva 11. magnitudy a navíc se nachází v jižní části souhvězdí, takže pro pozorovatele na území našeho státu nevychází nikdy vysoko nad obzor. Celkový průměr objektu včetně vnější obálky přesahuje 1 úhlovou minutu,běžnými dalekohledy ji však spatříte přibližně poloviční - uvidíte jen středovou část - hlavní prstenec o průměru asi 30 úhlových vteřin. Centrální hvězda dosahuje pouze 15. magnitudy a je pro drtivou většinu amatérských dalekohledů nedostupná. Pro spatření této planetární mlhoviny lze doporučit dalekohled s průměrem objektivu nejméně 10 centimetrů a temnou oblohu. Větší amatérské přístroje a silná zvětšení již mohou ukázat některé podrobnosti mlhoviny - prstencovou strukturu s nerovnoměrnou jasností. Na detailních snímcích jsou po stranách viditelná dvě protilehlá „křidélka". Vzdálenost objektu je udávána ve velmi širokém rozmezí,tak je nejlepší konstatovat že ji prostě neznáme. Mlhovina je značně zeslabena mezihvězdným prachem,který se nachází mezi námi a ní. NGC 6369 najdeme 2 stupně severovýchodně od hvězdy Théta Hadonoše.

Temná mlhovina Dýmka

Jižní částí Hadonoše prochází mléčná dráha.Pro nízkou výšku nad obzorem je však z našeho území nepříliš dobře pozorovatelná. Pro její studium je vhodné vyhledat vyvýšené místo pod temnou oblohou daleko od rušivých zdrojů osvětlení anebo vycestovat na jih.Velmi pěkně je mléčná dráha v Hadonoši viditelná již například z chorvatského pobřeží. Pokud si takové výhodné pozorovací místo najdete,můžete prostýma očima spatřit zajímavou temnou mlhovinu. Uvidíte ji jako temný zářez o rozměrech asi 7 krát 2 stupně pod hvězdou Théta Hadonoše. Díky svému tvaru si vysloužila název Dýmka. Skutečně velmi věrohodně toto bafací náčiní připomíná. Jestliže do této oblastí namíříte triedr,jistě si všimnete nápadného úbytku hvězd. Dýmka je jen nejsnadněji pozorovatelnou částí obřího prachového komplexu jehož vzdálenost odhadujeme na přibližně 600 světelných roků.

NGC 6384

Ve směru souhvězdí Hadonoše můžeme dohlédnout i daleko za hranice naší Galaxie. Příkladem může být NGC 6384. Jde o obří spirální galaxii s příčkou,jež dosahuje 10,5. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 6 krát 4,3 úhlové minuty. Je tedy určená spíše až pro středně velké amatérské dalekohledy,ve kterých se představí jako eliptická mlhavá skvrnka s jasnějším středem. Najdete ji necelé 4 stupně severozápadně od hvězdy Cebalrai ( Beta Hadonoše ). NGC 6384 od nás dělí zhruba 80 milionů světelných roků. Pokud se v odhadu vzdálenosti nemýlíme,mohl by její skutečný průměr dosahovat asi 150 000 světelných let,což je přibližně 1,5 násobek velikosti naší Galaxie - Mléčné dráhy.