KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

JEDNOROŽEC

• Latinsky - Monoceros
• Zkratka - Mon
• Rozloha - 482 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 85

Obsah

• Beta Jednorožce
• Alfa Jednorožce
• Gama Jednorožce
• Delta Jednorožce
• Epsilon Jednorožce
• U Jednorožce
• T Jednorožce
• M 50
• NGC 2244 (Roseta)
• Plaskettova hvězda
• NGC 2252
• NGC 2264 (Vánoční stromeček)
• NGC 2232
• NGC 2301
• NGC 2324
• NGC 2286
• NGC 2215
• NGC 2353
• NGC 2335+NGC 2343
• NGC 2506
• NGC 2261 (Hubbleova proměnná mlhovina)
• Hvězdné asociace v Jednorožci

Jednorožec je novodobé souhvězdí zavedené v 17. století. Mytologický jednorožec býval zobrazován jako kůň,jemuž z hlavy vystupuje dopředu dlouhý přímý roh.Souhvězdí netvoří žádné jasné hvězdy a tak se doslova ztrácí mezi výrazným Orionem a Velkým a Malým psem. Prochází jím však mléčná dráha a tak zde dalekohledy ukážou bohatá hvězdná pole a velké množství otevřených hvězdokup i mlhovin.

Beta Jednorožce

Žádná z hvězd Jednorožce nemá vlastní jméno. Nejjasnější v tomto souhvězdí je Beta Jednorožce,která dosahuje 3,8. magnitudy. Již malý dalekohled se silným zvětšením nám ji ukáže jako krásnou trojici blízkých stálic. Hlavní složka 4,6. magnitudy má ve vzdálenosti 7,3 úhlové vteřiny průvodce 5. hvězdné velikosti,třetí složka s jasností 5,4. magnitudy se nachází necelé 3 úhlové vteřiny od tohoto průvodce. Všechny tři hvězdy patří do spektrální třídy B a v dalekohledu se vám budou jevit jako modrobílé. Jde o mladé,horké a velmi svítivé hvězdy,které rychle rotují okolo vlastní osy. Díky tomu jsou poměrně silně zploštělé a navíc jsou obklopeny diskem materiálu. Hmotnost každé z nich nejspíše přesahuje 5 hmotností Slunce,jejich stáří nepřevyšuje několik desítek milionů roků. Jeden z nejhezčích trojhvězdných systémů na obloze se nachází asi 700 světelných roků od nás. Ve větších přístrojích je ještě v odstupu 25 úhlových vteřin viditelná slabá stálice 12. hvězdné velikosti,která je však nejspíše jen optickým průvodcem.

Alfa Jednorožce

Alfa Jednorožce dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0,ve vzdálenosti okolo 145 světelných roků od Země.

Gama Jednorožce

Gama Jednorožce dosahuje 4,0. magnitudy. Nachází se poměrně daleko od nás,ve vzdálenosti asi 650 světelných roků. Je obří oranžovou hvězdou spektrálního zařazení K3.

Delta Jednorožce

4,2. magnitudy dosahuje Delta Jednorožce. Ta je pro změnu bílou hvězdou ( spektrum A2 ) ve vzdálenosti přibližně 375 světelných let.

Epsilon Jednorožce

Epsilon Jednorožce se skládá ze složek 4,4. a 6,7. magnitudy v odstupu 12 úhlových vteřin. Dvojhvězdu najdeme v západní části souhvězdí,blízko hranice s Orionem. Pohodlně ji rozliší již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů. Hlavní složka je bílá,spektrálního zařazení A5,průvodce je žlutobílý,spektrálního zařazení F5. Z rozboru spektra víme,že jasnější složka je dvojhvězdou s oběžnou dobou 331 dnů. Epsilon Jednorožce od nás dělí zhruba 130 světelných roků.

U Jednorožce

Jen asi 2,5 stupně západně od Alfy Jednorožce najdete hvězdu s označením U Jednorožce. Jde o polopravidelnou pulsující proměnnou hvězdu,jejíž jas se mění mezi pátou až osmou hvězdnou velikostí s náznaky periody 92 a 2475 dní. Se změny jasu tohoto obřího pulsujícího žlutého veleobra se zároveň výrazně mění i spektrum. Vzdálenost U Jednorožce příliš spolehlivě neznáme,odhadujeme ji na 2 či 3 tisíce světelných roků od Země.

T Jednorožce

Asi 2,5 stupně severně od hvězdy Epsilon Jednorožce najdete další proměnnou hvězdu s označením T Jednorožce. Její jas se mění o jednu hvězdnou třídu mezi 5,6.a 6,6. magnitudy s periodou 27 dní. Jde o pulsující hvězdu typu Delta Cefea. Nachází se ve značné a zároveň značně nejisté vzdálenosti,kterou odhadujeme na asi 8000 světelných roků od Země.

M 50

V jižní části souhvězdí najdeme otevřenou hvězdokupu M 50 ( NGC 2323 ). Je jediným Messierovým objektem v Jednorožci. S celkovou jasností okolo 6. magnitudy by mohla být za výborných pozorovacích podmínek viditelná i prostýma očima jako slabá mlhavá skvrnka. Již v malém triedru se ukáže jako mlhavý obláček ze kterého vystupuje několik hvězd. Nejjasnější stálice M 50 dosahují 8.hvězdné velikosti. Středně velkým amatérským dalekohledem spatříte již několik desítek nejjasnějších členů hvězdokupy. 7 úhlových minut jižně od centra hvězdokupy si v dalekohledu jistě všimnete výrazně načervenalé hvězdy-obří hvězdy spektrální třídy M,která pěkně kontrastuje s ostatními členy tohoto hvězdného seskupení. Celkově hvězdokupu tvoří nejméně 2 stovky stálic rozložených na ploše asi 16 úhlových minut. Skupina působí poněkud neuspořádaným dojmem. Objekt se nachází ve vzdálenosti okolo 3000 světelných let. Stáří M 50 pravděpodobně nepřesahuje 100 milionů roků.

NGC 2244 (Roseta)

Asi nejslavnějším objektem v souhvězdí Jednorožce je otevřená hvězdokupa s katalogovým označením NGC 2244,která je obklopena mlhovinou s názvem Roseta ( Růžice ). Nejjasnější části mlhoviny dostaly dokonce několik označení, a to NGC 2237,NGC 2238,NGC 2239 a NGC 2246. Mlhovina i hvězdokupa v její centrální části spolu vývojově souvisí. Stálice které mlhovinu osvětlují se z ní zrodily asi před 1 milionem roků. Svým intenzivním zářením vyfoukaly v mlhovině dutinu,kterou můžeme obdivovat zejména na fotografických záběrech. Nejjasnější stálice hvězdokupy,které jsou hlavními zdroji osvětlení mlhoviny,můžeme snadno pozorovat již malým triedrem. Jde o horké svítivé hvězdy spektrální třídy O a B. Triedrem spatříte dvě rovnoběžné řádky hvězd,které vám svým rozložením můžou připomenout miniaturní zmenšeninu souhvězdí Blíženců. Nejjasnější hvězda v NGC 2244 má oranžovou barvu ( obří hvězda spektrálního zařazení K0 ) a k hvězdokupě ve skutečnosti vůbec nepatří. Leží v podstatně menší vzdálenosti ( asi 10 krát blíže ) od Země a do NGC 2244 se nám pouze náhodou promítá. Má označení 12 Jednorožce a jasnost 5,9. magnitudy,můžete ji tedy na temné obloze spatřit již prostýma očima. Ostatní jasnější stálice jsou již řádnými členy hvězdokupy. Napočítáme zde asi 15 hvězd mezi 6. a 9. magnitudou a samozřejmě velké množství slabších. Stále se však bavíme pouze o „špičce ledovce",ve skutečnosti obsahuje tato hvězdná porodnice nejméně několik stovek mladých hvězd. Nejhmotnější stálice NGC 2244 však nečeká dlouhý život. Během několika milionů let explodují jako supernovy. I okolní mlhovina je v místech s temnou oblohou pozorovatelná již menšími světelnými dalekohledy. Nečekejte však nic výrazného. Jelikož je dosti rozlehlá ( průměr mlhoviny přesahuje na obloze 1,5 stupně ),použijte na její pozorování menší zvětšení. Velmi dobře může pomoci mlhovinový filtr. Nejsnadněji je viditelná část s označením NGC 2237,severozápadně od hvězdokupy. Centrální dutina má na obloze průměr asi 20 úhlových minut. Skutečná krása mlhoviny však vynikne až na fotografiích. Na nich skutečně připomíná rozkvetlou růži. Nevím jestli si toho někdo z vás všiml,ale na některých snímcích Roseta velmi věrně připomíná tvar lidské lebky. V mlhovině proces hvězdotvorby neustále pokračuje. Pozorujeme zde velké množství zárodků hvězd,takzvaných globulí. Vzdálenost Rosety příliš dobře neznáme,odhady se pohybují většinou okolo 5000 světelných roků. Pokud je tento údaj vzdálenosti blízký pravdě,pak je skutečně obří mlhovinou o průměru okolo 200 světelných roků.

Plaskettova hvězda

Růžicová mlhovina leží na okraji rozsáhlého molekulového mračna,které se táhne v délce několika stupňů směrem na jihozápad. V tomto obřím hvězdotvorném komplexu nedávno vznikla i jedna z astrofyzikálního hlediska velmi zajímavá dvojhvězda. Mezi astronomy je známá jako Plaskettova hvězda. Nalezl ji v roce 1922 kanadský astronom S. Plaskett. Na obloze se tato hvězda tváří jako obyčejná stálice 6. hvězdné velikosti a lehce ji spatříme již malým triedrem či divadelním kukátkem,a za příznivých podmínek i prostýma očima asi 1,5 stupně severovýchodně od Rosety. Z rozboru spektra víme,že ji ve skutečnosti tvoří dvojice velmi hmotných horkých stálic,každá o váze zhruba 50 Sluncí. Okolo společného těžiště obíhají s periodou dvou týdnů a jsou od sebe vzdáleny asi 0,5 astronomické jednotky. V astronomicky velmi krátké době je čeká rychlá smrt v podobě supernovy. Naši hvězdářsky zaměření potomci se mají na co těšit…

NGC 2252

Za severovýchodním okrajem Rosety ještě můžete spatřit otevřenou hvězdokupu NGC 2252. Dosahuje celkově 7,7. magnitudy a rozkládá se na ploše o průměru asi 20 úhlových minut. Nejjasnější stálice dosahují 9. až 10. magnitudy a vytváří na obloze písmeno Y. Nejvýraznější členové jsou viditelní již menšími amatérskými přístroji,středně velké dalekohledy ukážou několik desítek slabších stálic.

NGC 2264 (Vánoční stromeček)

V severní části souhvězdí,nedaleko hranice s Blíženci,je otevřená hvězdokupa NGC 2264. Díky tvaru rozložení jejich nejjasnějších hvězd na obloze je mezi hvězdáři známá pod názvem Vánoční stromeček. Jedná se o velmi mladou hvězdokupu,která je ještě stále ponořena do mlhoviny ze které vznikla. Dominantní hvězdou NGC 2264 je stálice s označením S Jednorožce,nebo také 15 Jednorožce. Je horkou hvězdou spektrálního typu O7 a na pozemské obloze dosahuje obvykle 4,6. magnitudy. Je tedy snadno viditelná již prostýma očima. Nepravidelně však svoji jasnost mění v rozsahu půl hvězdné třídy. Ve skutečnosti jde o dvojhvězdný systém s oběžnou dobou asi čtvrt století. Oběžná dráha kolem společného těžiště je silně výstředná. Středně velkým amatérským dalekohledem můžete v jejím okolí spatřit několik hvězdných průvodců 8. až 11. magnitudy. Nejbližší z nich se nachází v odstupu 2,9 úhlové vteřiny a dosahuje 7,8. magnitudy. S Jednorožce je ve hvězdokupě skutečně vyjímečná,protože ostatní stálice jsou již slabší 7. magnitudy. V menších dalekohledech se Vánoční stromeček ukáže jako skupinka několika desítek stálic na ploše asi půl stupně. Okolní mlhovinu však menšími amatérskými přístroji nejspíše vůbec nespatříte,na to je příliš slabá. Velmi pěkně ji však ale zachytí fotografie s delší expozicí. Díky zajímavé vláknité struktuře dostala mlhovina pojmenování Liščí kožich. Na snímcích také pěkně vyniká temné prachové mračno ve tvaru kužele,které se nachází u špičky hvězdokupy Vánoční stromeček. Hvězdokupa se nachází ve vzdálenosti přibližně 2500 až 3000 světelných roků od Země. Velmi pěkné pokoukání již pro majitele menších amatérských dalekohledů. Pamatujte však na to,že Vánoční stromeček se vám bude jevit správně postavený v běžných hvězdářských dalekohledech,které převracejí obraz. V nepřevracejících dalekohledech ( například triedr ) se vám bude jevit na obloze špičkou dolů.

NGC 2232

K jasným otevřeným hvězdokupám patří také NGC 2232. Najdete ji v jižní části souhvězdí,asi 2 stupně severně od hvězdy Beta Jednorožce. Celkově dosahuje asi 4. magnitudy a rozkládá se na ploše přibližně 0,5 stupně. Dominantní je zde hvězda 5. magnitudy s označením 10 Jednorožce,která se nachází na severním okraji hvězdokupy. Ta je horkou stálicí spektrálního zařazení B2. V jejím okolí,zejména jižně od ní je roztroušeno zhruba 15 stálic 8. až 11. hvězdné velikosti. Další hrstku stálic najdeme poněkud dále severozápadně od hvězdy 10 Jednorožce. NGC 2232 je tedy vhodná již pro triedr či malý dalekohled. Jde o poměrně blízkou hvězdokupu ve vzdálenosti asi 1400 světelných roků.

NGC 2301

Téměř přesně na nebeském rovníku leží otevřená hvězdokupa NGC 2301 s celkovou jasností okolo 6. magnitudy. Na ploše asi 12 úhlových minut spatříme několik desítek hvězd 8. magnitudy a slabších. Nejjasnější členy hvězdokupy tedy zahlédneme již v dobrém triedru,pro detailnější studium lze doporučit středně velký amatérský dalekohled. V něm si jistě všimnete řetízku hvězd,který NGC 2301 dominuje a táhne se severojižním směrem. V centru hvězdokupy leží nejjasnější a výrazně oranžová stálice 8. magnitudy,obklopená hrstkou slabších hvězd. Rozložení hvězd NGC 2301 mi v 20-centimetrovém dalekohledu při 32 krát zvětšení připomnělo tvar řeckého písmene lambda. Vzdálenost seskupení odhadujeme na 2500 či 3000 světelných roků od nás.

NGC 2324

Nedaleko NGC 2301 můžete při toulkách s dalekohledem potkat otevřenou hvězdokupu NGC 2324. Dosahuje celkové jasnosti okolo 8,5. magnitudy a rozkládá se na ploše asi 8 úhlových minut. Nejjasnější stálice však dosahují jen 10. magnitudy. V malých dalekohledech je viditelná jako mlhavá skvrnka. Ve středně velkém amatérském přístroji je hvězdokupa velmi působivá. Spatříme jím velké množství slabých hvězd. NGC 2324 je od nás dosti vzdálená,nejspíše někde mezi 10 000 a 15 000 světelnými roky.

NGC 2286

NGC 2286 je další z nepřeberného množství otevřených hvězdokup v souhvězdí Jednorožce. Dosahuje celkové jasnosti 7,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 15 úhlových minut. Jako mlhavá skvrna je viditelná již v malých dalekohledech. Je tvořená převážně slabými hvězdami. Na jejich spatření je vhodný alespoň středně velký amatérský přístroj. Vzdálenost NGC 2286 odhadujeme na velmi zhruba 10 000 světelných roků.

NGC 2215

V jihozápadní části souhvězdí najdete NGC 2215. Leží 2 stupně západně od hvězdy Beta Jednorožce. Tato otevřená hvězdokupa má celkovou jasnost 8,5. magnitudy a rozkládá se na ploše asi 11 úhlových minut. Nejjasnější stálice však dosahují pouze 11. hvězdné velikosti a ukáže je dobře až středně velký amatérský přístroj. Ve větších přístrojích se hvězdokupa jeví jako málo koncentrovaná,spatříte v ní několik desítek hvězd. Jako drobná mlhavá skvrnka je však NGC 2215 pozorovatelná již dobrým triedrem. Vzdálenost seskupení odhadujeme na zhruba 4000 světelných roků.

NGC 2353

V jižní části souhvězdí,blízko hranice s Velkým psem,leží otevřená hvězdokupa NGC 2353. Celkově dosahuje na obloze 7. magnitudy a zabírá na ní asi 20 úhlových minut. Najdeme zde jednu dominantní stálici 6. hvězdné velikosti,která je horkým modrým obrem spektrálního zařazení B0. Jejího namodralého odstínu si v dalekohledu jistě všimnete. V jejím okolí ( zejména severně od ní ) spatříte ve středně velkém amatérském dalekohledu několik desítek hvězd slabších 8,5. magnitudy. Několik jasnějších členů je však viditelných i v malých přístrojích. Pěkný pár stálic 9. hvězdné velikosti se nachází severovýchodně od výše zmíněného modrého obra. V severní části hvězdokupy je zajímavá koncentrace slabších hvězd. NGC 2353 by mohla ležet někde ve vzdálenosti okolo 4000 světelných roků od Země. Jde o velmi mladou hvězdokupu,její stáří je pravděpodobně nižší než 10 milionů roků.

NGC 2335+NGC 2343

Nedaleko na západ od NGC 2353 najdeme dvojici otevřených hvězdokup NGC 2335 a NGC 2343. První z nich má celkovou jasnost okolo 7. magnitudy a průměr 12 úhlových minut. Její nejjasnější stálice dosahují 10. magnitudy. Jako mlhavá skvrnka je viditelná již v malých přístrojích,na její pozorování však lze doporučit alespoň středně velký amatérský dalekohled. Ve větších přístrojích se vám ukáže několik desítek hvězd,často pospojovaných do řetězců. Druhá NGC 2343 je s celkovou jasností 6,7. magnitudy ještě nápadnější,avšak drobnější ( průměr asi 7 úhlových minut ). V ní dosahuje nejjasnější hvězda 8,5. magnitudy. V dalekohledu si jistě všimnete trojúhelníkového tvaru hvězdokupy. Hrstka nejjasnějších členů může být viditelná již v menších přístrojích. Ve středně velkých amatérských dalekohledech spatříte zhruba dvě desítky hvězd. K vidění je tu také několik pohledných hvězdných dvojic. NGC 2335 a NGC 2343 dělí na obloze jen asi 40 úhlových minut,můžete je tedy spatřit společně v jednom zorném poli dalekohledu s menším zvětšením.

NGC 2506

Otevřenou hvězdokupu NGC 2506 můžete vyhledat v jihovýchodním rohu souhvězdí. Celkově dosahuje 7,6. magnitudy a rozkládá se na plošce o průměru asi 8 úhlových minut. Jako mlhavá skvrnka je viditelná již v triedrech. Nejjasnější stálice zde však dosahují pouze 11. hvězdné velikosti a proto je na pozorování hvězdokupy vhodný alespoň středně velký amatérský přístroj. Hvězdokupa je velmi bohatá,hostí několik stovek slabých hvězd. Jejich množství však vynikne až ve větších dalekohledech. NGC 2506 od nás dělí pravděpodobně více než 10 000 světelných roků.

NGC 2261 (Hubbleova proměnná mlhovina)

V severní části souhvězdí, jen asi 1,2 stupně jihozápadně od otevřené hvězdokupy NGC 2264 ( Vánoční stromeček ) najdeme drobnou mlhovinu NGC 2261,s názvem Hubbleova proměnná mlhovina. Počátkem minulého století tento objekt studoval slavný astronom Edwin Hubble. Tato podivuhodná mlhovina podstatně mění svůj vzhled na časové škále dnů či týdnů. Hubbleova proměnná mlhovina je tvořená plynem a jemným prachem,který vyvrhla do svého okolí proměnná hvězda R Jednorožce. Příčinou proměnnosti mlhoviny jsou husté oblaky prachu,které procházejí v blízkosti hvězdy a vrhají pohyblivé stíny na okolní části mlhoviny. Jasnost hvězdy R Jednorožce se nepravidelně mění mezi 10,5. a 14. hvězdnou velikostí. Je velmi mladou hvězdou v počátečních fázích svého vývoje,se stářím snad jen několik stovek tisíc roků. Její hmotnost odhadujeme na asi 10 Sluncí. NGC 2261 měří napříč asi 1 světelný rok a nachází se ve vzdálenosti přibližně 2500 světelných roků od Země. Objekt můžete zahlédnout již v menších dalekohledech s průměrem objektivu 8 až 10 centimetrů. Ve větších přístrojích se jeví jako malá kometa s ohonem délky asi 3 úhlové minuty a stelární komou,kterou tvoří hvězda R Jednorožce.

Hvězdné asociace v Jednorožci

Souhvězdím Jednorožce prochází mléčná dráha. Zdejší mlhoviny zahrnují velké množství mladých hvězd. Patří k takzvaným hvězdným asociacím. Asociace jsou seskupení několika desítek či stovek stálic prakticky stejného či velmi podobného stáří. Nacházíme je v blízkosti galaktické roviny,promítají se nám tedy do pásu mléčné dráhy. Jsou to mladé,málo kompaktní a rozpadající se systémy hvězd. V Jednorožci máme dvě významné asociace - MONOCEROS OB 1 a MONOCEROS OB 2. Tvoří je masivní hvězdy s vysokou svítivostí spektrální třídy O a B. Součástí těchto asociací jsou některé významné objekty v Jednorožci -například mlhovina Roseta s hvězdokupou NGC 2244 či otevřená hvězdokupa Vánoční stromeček a spousta dalších.