KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

BLÍŽENCI

• Latinsky - Gemini
• Zkratka - Gem
• Rozloha - 514 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 70

Obsah

• Pollux (Beta Blíženců)
• Kastor (Alfa Blíženců)
• Alhena (Gama Blíženců)
• Tejat Posterior (Mí Blíženců)
• Mebsuta (Epsilon Blíženců)
• Wasat (Delta Blíženců)
• Tejat Prior (Éta Blíženců)
• Mekbuda (Dzéta Blíženců)
• 38 Blíženců
• Kappa Blíženců
• 20 Blíženců
• R Blíženců
• M 35+NGC 2158
• NGC 2129
• Collinder 89
• NGC 2266
• NGC 2331
• NGC 2420
• NGC 2395
• NGC 2355
• NGC 2304
• NGC 2392 (Eskymák)
• NGC 2371-2 (Nejmenší činka)
• IC 443 (Medůza)

Podle staré řecké báje představují Blíženci dvojčata Kastora a Polluxe,syny spartské královny Ledy a bratry trojské Heleny. Bratři se měli tak rádi,že po smrti jednoho z nich se druhému nechtělo žít. Souhvězdí je symbolem velké bratrské lásky a jednoty. Blíženci jsou jedním ze zvířetníkových souhvězdí a částečně leží v mléčné dráze. Na ekliptice je najdeme mezi Rakem a Býkem. Jeho hvězdy vytváří na obloze nepravidelný obdélník. Pro amatérské pozorovatele vybavené dalekohledy je zde spousta zajímavých objektů,zejména ve formě dvojhvězd či vícenásobných hvězdných systémů,otevřených hvězdokup a planetárních mlhovin.

Pollux (Beta Blíženců)

Souhvězdí můžeme na obloze lehce identifikovat pomocí jeho dvou nejjasnějších hvězd - Kastora a Polluxe. Na obloze je od sebe dělí jen 4,5 stupně. Pollux je sice označen jako Beta Blíženců, ale přesto je jasnější než Kastor ( Alfa Blíženců ). Začneme tedy nejjasnější hvězdou souhvězdí. Pollux dosahuje 1,1. magnitudy a ve vzdálenosti 34 světelných roků je od Země nejbližším hvězdným obrem. Má spektrální zařazení K0 a jeho naoranžovělé barvy si jistě všimnete již při pohledu pouhýma očima. Hmotnost této stálice je přibližně 2 krát větší než naší denní hvězdy. Povrchovou teplotu má však mnohem nižší-přibližně 4500 stupňů Celsia. V prostoru se pohybuje osamoceně-nemá hvězdného průvodce. Zas tak úplně osamocený ale není-ve vzdálenosti asi 1,7 Astronomické jednotky jej obíhá obří planeta o hmotnosti nejméně 2,3 Jupiterů. Tato planeta Polluxe obkrouží po téměř kruhové dráze jednou za 590 dnů. Pravděpodobně nebude jediná.

Kastor (Alfa Blíženců)

Kastor ( 1,6.magnitudy ) je ovšem úplně „jiné kafe“. Leží ve vzdálenosti asi 52 světelných roků a jde o gravitačně svázaný systém 6-ti hvězd. Zjednodušeně by jsme mohli Kastora popsat jako 3 dvojhvězdy. Již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů jej rozloží na dvě stálice 2,0.a 2,8. magnitudy ( Kastor A a Kastor B ). V současné době ( r. 2010 ) je od sebe dělí 4,7 úhlové vteřiny a tahle vzdálenost stále narůstá. Během oběžné doby okolo 450 let se mění  od 1,8 do 6,8 úhlové vteřiny. Skutečná vzdálenost mezi nimi je několik miliard kilometrů. Obě dvě stálice mají bílou barvu-patří do spektrální třídy A. Jejich průměry odhadujeme na 2,3 a 1,6 průměru Slunce. Z rozboru spektra víme,že každá z nich je ve skutečnosti dvojhvězdou. Jasnější z obou hvězd je doprovázena zřejmě trpaslíkem spektrální třídy K,druhá hvězda má podobného,jen nejspíše o něco chladnějšího průvodce. Oběžné doby činí 9,2 a 2,9 dne. Další složku systému ( Kastor C ) najdeme 73 úhlových vteřin jižně od Kastora A+B. Spatřit se dá již malým dalekohledem. Její jas se mění v periodě 19,5 hodiny mezi 8,6. a 9,1. magnitudy. Jde o zákrytovou proměnnou hvězdu označovanou pozorovateli proměnných hvězd jako YY Blíženců. Tvoří ji těsná dvojice červených trpaslíků podobné hmotnosti, s poloměrem asi 0,6,či 0,7 Slunce a povrchovou teplotou okolo 3800 Kelvinů. Každých 9,5 hodiny je jeden z trpaslíků  zakryt svým průvodcem. Obě hvězdy jsou obklopeny rozsáhlou korónou horkého plynu o teplotě asi 10 milionů Kelvinů,bylo u nich zjištěné silné magnetické pole,skvrny na povrchu a erupce. Skutečná vzdálenost složek je přibližně 1,3 milionů kilometrů. Oběžná doba Kastora C kolem složek A+B je velmi dlouhá ( několik tisíc roků ) a v prostoru je od sebe dělí nejméně 1000 astronomických jednotek. Kastor je tedy vizuální trojhvězdou- v dalekohledu můžete spatřit jen 3 z jeho 6-ti složek.Stáří celého systému odhadujeme na několik stovek milionů roků. Zajímavé je,že některé hvězdy na obloze vykazují stejný pohyb prostorem jako systém Kastoru,mají i prakticky stejné stáří a  podobné chemické složení. Patří mezi ně například Vega ze souhvězdí Lyry,Fomalhaut z Jižní ryby,Alderamin z Cefea či Zubenelgenubi z Vah a některé další méně známé stálice. Tyto hvězdy patří k takzvané Kastorově pohybové skupině. Pravděpodobně vznikly společně z jednoho mezihvězdného mračna a od doby svého vzniku se rozptýlily natolik,že je dnes pozorujeme v různých částech oblohy.

Alhena (Gama Blíženců)

V souhvězdí ještě najdeme jednu hvězdu jasnější druhé hvězdné velikosti. Jmenuje se Alhena ( Gama Blíženců ),dosahuje 1,9.magnitudy a svítí na nás ze vzdálenosti zhruba 105 světelných roků. Je bílá,spektrálního zařazení A0. Z rozboru spektra víme,že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 12,6 roku. Průvodcem je nejspíše žlutá hvězda,patřící do spektrální třídy G.

Tejat Posterior (Mí Blíženců)

Tejat Posterior ( Mí Blíženců ) vidíme ze vzdálenosti přibližně 230 světelných roků jako stálici 2,9. magnitudy. Jde o červenou obří hvězdu spektrálního zařazení M3 a jejího načervenalého zabarvení si můžete všimnout již při pozorném pohledu pouhýma očima. Odhadujeme,že má zhruba 100 krát větší průměr než naše Slunce. Vykazuje malé změny jasnosti v rozmezí asi 2 desetin magnitudy.

Mebsuta (Epsilon Blíženců)

Mebsuta ( Epsilon Blíženců ) dosahuje na pozemské obloze 3,0. magnitudy. Vzdálenost tohoto žlutého veleobra ( spektrum G8 ) odhadujeme někde okolo 900 světelných let od nás.

Wasat (Delta Blíženců)

Wasat ( Delta Blíženců ) na nás svítí ze vzdálenosti zhruba 60 světelných roků jako hvězda 3,5. magnitudy. V odstupu asi 5,5 úhlové vteřiny můžete spatřit jejího průvodce 8,2. magnitudy. Oběžná doba dvojice je přibližně 1200 roků. K jejich rozlišení postačí již malý dalekohled. Jasnější složka je žlutobílá hvězda spektrálního zařazení F0,slabší je oranžová,patří do spektrální třídy K.

Tejat Prior (Éta Blíženců)

Tejat Prior ( Éta Blíženců ),někdy také nazývaná Propus,je obří červenou hvězdou,která mění polopravidelně svou jasnost s periodou 233 dnů, v rozmezí od 3,1.do 3,9. magnitudy. Od nás ji dělí zhruba 350 světelných roků. Má nejméně dva hvězdné společníky. První ji obíhá s periodou 8,2 roku,druhý je mnohem dále a jeho oběžná doba je v řádu stovek let. Vzdálenějšího nažloutlého společníka můžete spatřit ve větších amatérských dalekohledech,se silným zvětšením. Dosahuje 6. hvězdné velikosti a nachází se v odstupu asi 1,7 úhlové vteřiny od primární složky.

Mekbuda (Dzéta Blíženců)

Mekbuda ( Dzéta Blíženců ) je jednou z nejjasnějších proměnných hvězd typu Delta Cefea ( Cefeid ) na obloze. Její jasnost se mění od 3,6. do 4,2. magnitudy v periodě 10,15 dne. To je změna,kterou snadno zaznamenáte i při pozorování prostýma očima. Vzdálenost tohoto pulsujícího žlutého veleobra odhadujeme na více než tisíc světelných roků.

38 Blíženců

Pěknou dvojhvězdou je také 38 Blíženců. Jasnější složku 4,7. magnitudy doprovází ve vzdálenosti 7,3 úhlových vteřin hvězdička 7,7. magnitudy. Oběžná doba tohoto páru se odhaduje na asi 3200 roků. Hlavní složka je bílá,průvodce nažloutlý. Dvojhvězdu snadno rozliší již malý amatérský dalekohled. Od Země ji dělí přibližně 90 světelných roků.

Kappa Blíženců

Kappa Blíženců může rozlišit již menší,pohodlněji pak středně velký amatérský dalekohled. Dvě stálice s jasností 3,6. a 8,2. magnitudy dělí na obloze 7 úhlových vteřin. Jasnější z dvojice je žlutým obrem spektrálního zařazení G8. Nachází se ve vzdálenosti zhruba 145 světelných roků od Země.

20 Blíženců

Stálici s označením 20 Blíženců najdete necelé 2 stupně severozápadně od hvězdy Alhena ( Gama Blíženců ). Již při pohledu malým dalekohledem se vám rozpadne na dvojici 6,3. a 6,9. magnitudy,v odstupu 20 úhlových vteřin. Jasnější z dvojice je nažloutlá ( spektrum F6 ),slabší je sytě žlutá ( spektrum G8 ). Dvojici od nás dělí zhruba 350 světelných roků.

R Blíženců

Proměnnou hvězdou typu Mira Ceti je R Blíženců. Můžeme ji najít nedaleko hvězdy Wasat ( Delta Blíženců ). Její jas kolísá mezi 6. až 14. magnitudou v periodě 370 dnů. V období maxima je tedy poblíž hranice viditelnosti prostýma očima,v minimu je na její spatření nutný větší amatérský teleskop. Příčinou světelných změn jsou pulsace této obří červené hvězdy.

M 35+NGC 2158

Západní částí souhvězdí prochází mléčná dráha,v níž můžeme spatřit některé zajímavé otevřené hvězdokupy. Nejjasnější z nich je M 35 ( NGC 2168 ). Najdeme ji u nohou dvojčat, asi 2,5 stupně severozápadně od hvězdy Tejat Prior ( Éta Blíženců ). Za velmi dobrých pozorovacích podmínek pod temnou oblohou,ji lze spatřit i prostým okem jako slabou mlhavou skvrnu. Její celková jasnost je 5,1. magnitudy. Nejjasnější hvězdy dosahují 7,5. magnitudy-ty ukáže již malý triedr. Celkově hvězdokupu tvoří přibližně 300 jasnějších hvězd a spousta slabších. Menšími amatérskými dalekohledy spatříme jen několik desítek nejjasnějších stálic,často seskupených do hvězdných řetězců. Některé z nich mají oranžový odstín. Východní část hvězdokupy se jeví bohatší na hvězdy. Na obloze zabírá M 35 asi půl stupně. Jde o jednu z nejhezčích hvězdokup,které můžete pozorovat na zimním nebi. Vzdálenost tohoto objektu odhadujeme na přibližně 3000 světelných roků. V těsné blízkosti M 35, jen asi 0,5 stupně jihozápadně od ní,najdeme další otevřenou hvězdokupu NGC 2158. Ta už je ovšem podstatně slabší ( 8,6. magnitudy ) než její slavná sousedka. Bodejť by také nebyla,když je od Země asi 5 krát dál než M 35. Její hvězdy na nás svítí ze vzdálenosti okolo 15 000 světelných let a nejjasnější z nich nepřesahují 11. hvězdnou velikost. Skutečné bohatství hvězd ukáže až velký amatérský dalekohled. Ovšem již jako mlhavou skvrnku o průměru asi 4 úhlových minut,můžete kupu spatřit  malým dalekohledem. Seskupení se nám jeví jako velmi kompaktní a připomíná spíše řídkou kulovou hvězdokupu, je také o dost starší než M 35. Nejjasnější stálice NGC 2158 jsou oranžoví obři.

NGC 2129

Nedaleko M 35,na hranici se souhvězdím Býka,leží další otevřená hvězdokupa - NGC 2129. Celkově dosahuje 6,7. magnitudy. Je na hvězdy poměrně chudá. V triedru ji můžete spatřit jako mlhavou skvrnu okolo dvou jasnějších hvězd 7,4. a 8,2. magnitudy. Při pozorování větším dalekohledem se k nim přidá několik desítek stálic slabších 10. magnitudy na plošce o průměru asi 7 úhlových minut. Vzdálenost NGC 2129 odhadujeme na zhruba 7000 světelných roků. Patří k mladým otevřeným hvězdokupám,její stáří činí přibližně 10 milionů roků.

Collinder 89

Nepříliš nápadné,chudé hvězdné seskupení Collinder 89 leží 1,3 stupně severovýchodně od hvězdy Tejat Prior ( Éta Blíženců ). S hvězdami Tejat Prior a Tejat Posterior tvoří téměř rovnostranný trojúhelník. Na ploše o průměru více než 0,5 stupně zde najdete několik desítek hvězd,z nichž nejjasnější se pohybují okolo 7. hvězdné velikosti. Nejvýraznější hvězda v této oblasti má označení 9 Blíženců,dosahuje 6,2. magnitudy a je modrou obří hvězdou spektrálního zařazení B3. Do 9. magnitudy zde napočítáte zhruba 10 stálic. Collinder 89 je skutečnou otevřenou hvězdokupou,která leží nejspíše v podobné vzdálenosti jako nedaleká M 35,tedy asi někde mezi 2500 a 3000 světelnými roky. Ne všechny jasnější hvězdy jsou součástí hvězdokupy,některé se nám do ní jen náhodně promítají.

NGC 2266

Dva stupně severně od Mebsuty ( Epsilon Blíženců ) najdeme další seskupení slabých stálic,tentokrát s označením NGC 2266. Tato otevřená hvězdokupa s celkovou jasností asi 9,5. magnitudy se rozkládá na ploše okolo 7 úhlových minut. Jde o poměrně hustou skupinu několika desítek hvězd, z nichž nejjasnější dosahují 11. hvězdné velikosti. Zdají se být soustředěny na trojúhelníkové ploše. V menších dalekohledech je hvězdokupa viditelná jako mlhavá skvrna v těsné blízkosti stálice 9. magnitudy. Bohatství hvězd ukážou až větší amatérské přístroje. Ve velkých dalekohledech je viditelných několik hvězdných řetězců. NGC 2266 patří k poměrně starým otevřeným hvězdokupám, její věk odhadujeme na asi 1 miliardu roků. Na otevřené hvězdokupy dosti pokročilý věk naznačuje velké množství vyvinutých červených obrů,viditelných na barevných fotografiích. NGC 2266 klademe do vzdálenosti zhruba 10 000 světelných roků od Země.

NGC 2331

Otevřená hvězdokupa NGC 2331 leží ve střední části souhvězdí. Celkově dosahuje 8,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 18 úhlových minut. Hvězdokupa je poměrně chudá a bez výraznějšího centrálního zhuštění. Nejjasnější stálice zde dosahují 10. hvězdné velikosti. Jako mlhavá skvrnka je viditelná již v malých dalekohledech,ve středně velkých amatérských přístrojích můžete spatřit 2 až 3 desítky nejnápadnějších členů.

NGC 2420

Další,na slabé hvězdy bohatou otevřenou hvězdokupou je NGC 2420,s celkovou jasností  8,3. magnitudy. Najdete ji 4 stupně východně od hvězdy Wasat ( Delta Blíženců ). Rozkládá se na ploše asi 10 úhlových minut a nejjasnější hvězdy dosahují 11. magnitudy. Seskupení leží mezi dvěma hvězdami 9. hvězdné velikosti. NGC 2420 je viditelná již v malých dalekohledech jako mlhavá skvrnka. Ve středně velkých amatérských přístrojích spatříte až několik desítek nejjasnějších členů hvězdokupy. Její bohatství lépe vynikne ve velkých amatérských přístrojích. Nejjasnější stálice na jejím západním okraji je pěknou dvojhvězdou. Celkově však skupina hostí zhruba 1000 stálic. Nachází se dosti vysoko nad rovinou Galaxie a díky tomu se mohla dožít vysokého věku,který pravděpodobně dosahuje 1,5 až 2 miliardy roků. Od Země ji dělí zhruba 8000 až 9000 světelných roků.

NGC 2395

Otevřenou hvězdokupou 8. magnitudy je NGC 2395. Leží v jižní části souhvězdí,nedaleko hranice s Malým psem. Rozkládá se na plošce o průměru asi 12 úhlových minut a nejjasnější stálice dosahují 10. magnitudy. Pár nejjasnějších členů jsou schopny ukázat již menší amatérské přístroje. Ve větších dalekohledech můžete spatřit dvě volnější koncentrace dvou až tří desítek hvězd,jakoby spojené do řetězců. NGC 2395 klademe do vzdálenosti mezi 1500 až 2000 světelných roků.

NGC 2355

NGC 2355 je slabá otevřená hvězdokupa s celkovou jasností okolo 10. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o průměru asi 9 úhlových minut. Nejjasnější je zde stálice 10. hvězdné velikosti v jihovýchodní části hvězdokupy,ostatní jsou již slabší 11. magnitudy. Ve středně velkých amatérských dalekohledech je NGC 2355 viditelná jako zrnitá mlhavá skvrnka jihojihozápadně od jasné hvězdy 7,8. magnitudy. Bohatství několika desítek slabých hvězd ukážou velké amatérské přístroje. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na zhruba 7000 světelných roků od nás.

NGC 2304

Další slabou otevřenou hvězdokupou v souhvězdí Blíženců je NGC 2304. Rozkládá se na plošce asi 5 úhlových minut a celkově dosahuje 10 .magnitudy. Její nejjasnější členové nepřesahují 11. hvězdnou velikost. Na její pozorování jsou tudíž vhodné alespoň středně velké amatérské dalekohledy,ve kterých se představí jako mlhavá zrnitá skvrnka,mírně protáhlá ve směru severovýchod-jihozápad. NGC 2304 od nás dělí pravděpodobně více jak 10 000 světelných roků.

NGC 2392 (Eskymák)

Nechme otevřené hvězdokupy otevřenými hvězdokupami a zaměřme se na objekt jiného druhu, konkrétně na planetární mlhovinu NGC 2392,mezi astronomy známou pod názvem Eskymák ( méně častěji také Klaun ). Na méně detailních fotografických záběrech totiž připomíná obličej zahalený v kožešinové kapuci. Jde o jednu z nejjasnějších planetárních mlhovin na obloze ( 8,5. magnitudy ). Leží poblíž středu spojnice hvězd Kappa a Lambda Blíženců a spatřit ji můžete již malým  dalekohledem. Jako mlhavá hvězda je viditelná už ve větších triedrech. V její těsné blízkosti se nachází stálice 8. magnitudy.Ve středně velkých amatérských dalekohledech si jistě všimnete poměrně dosti jasné ( 10,5. magnitudy ) centrální hvězdy - horkého bílého trpaslíka. Kolem něj se rozkládá jasný vnitřní prstenec, oddělený tmavou mezerou od vnějšího prstence. Vnitřní obálka má rozměr asi 19 krát 15 úhlových vteřin, vnější obálka je zhruba 2 krát větší - asi 40 úhlových vteřin a vykazuje nerovnoměrnou jasnost. Mlhovina má při pozorování dalekohledem mírně namodralý,či nazelenalý odstín. Obrázek z Hubbleova kosmického teleskopu na snímku níže,ukazuje vláknitou strukturu vnitřní obálky a kometám podobné,protáhlé radiální útvary vnější obálky. Stáří NGC 2392 je pouze několik tisíc roků,vzdálenost spolehlivě neznáme ( hrubé odhady se většinou pohybují mezi 3000 a 5000 světelných roků ). Eskymák je příkladem hvězdy svou hmotností podobné našemu Slunci,jen podstatně starší a právě zastižené u konce své aktivní fáze „života“. Během několika desítek tisíc let se mlhovina úplně rozplyne v kosmickém prostoru (stále se vzdaluje do centrální hvězdy rychlostí několik desítek kilometrů za sekundu) a na jejím místě budeme pozorovat pouze velmi pomalu chladnoucího bílého trpaslíka.

NGC 2371-2 (Nejmenší činka)

V souhvězdí Blíženců se pro pozorování dalekohledy hodí ještě jedna planetární mlhovina. Katalogové označení NGC 2371-2 vhodně doplňuje její lépe zapamatovatelné populární jméno - Nejmenší činka. Proč Nejmenší činka? Na obloze už totiž dvě podobná posilovací nářadí máme. V obou případech jde také o planetární mlhoviny. Nejjasnější z nich najdeme v souhvězdí Lišky a každý astronom ji zná pod prostým názvem Činka,nebo také M 27. Druhou nejjasnější činkou na obloze je Malá činka v souhvězdí Persea ( M 76 ). No, chodím do posilovny už téměř dvacet let,takže pár činek už jsem viděl,ale při vší snaze,ať už při pohledu dalekohledem nebo prohlížení snímků těchto tří objektů, tam prostě tu činku nevidím. Asi mám malou představivost. Nejmenší činku najdeme necelé dva stupně severně od hvězdy Jota Blíženců ( 3,8.magnitudy ),nedaleko Kastora ( Alfa Blíženců ).Celková jasnost mlhoviny dosahuje zhruba 11. magnitudy a průměr asi 54 krát 35 úhlových vteřin. Na její spatření je vhodný alespoň středně velký amatérský přístroj. Centrální hvězda 15,5. magnitudy je pro většinu amatérských dalekohledů nedostupná. Jde o výrazně bipolární mlhovinu. Ve větších dalekohledech a ještě lépe na fotografiích se NGC 2371-2 představí jako dvě bubliny plynu ležící blízko sebe. Díky tomu také dostala Nejmenší činka dvě čísla v NGC katalogu. Vzdálenost objektu odhadujeme na přibližně 4000 světelných roků od nás.

IC 443 (Medůza)

Poslední objekt, kterým zakončíme procházku souhvězdím Blíženců je mlhovina IC 443, známá také pod názvem Medůza. Jde o zbytek plynové obálky supernovy,která vzplanula před mnoha tisíci lety. Kdysi dávno ji na obloze obdivovali naši pravěcí předkové. Střed objektu leží asi 0,5 stupně severovýchodně od hvězdy Tejat Prior ( Éta Blíženců ). Hned na úvod je potřeba říci,že jde o velmi slabý a obtížně pozorovatelný objekt, určený spíše pro velké amatérské dalekohledy. Za vynikajících pozorovacích podmínek a daleko od rušivých světelných zdrojů je možné mlhovinu v náznaku spatřit již středně velkými přístroji. Dobrou volbou je použití mlhovinového filtru. Někteří pozorovatelé dokonce tvrdí,že za vyjímečně dobrých pozorovacích podmínek, lze IC 443 spatřit obřími světelnými triedry (jako slabý světlý oblouk-nejjasnější část mlhoviny ). Že jde o objekt skutečně velmi slabý dokazuje i to,že jej v minulých staletích přehlédlo několik pozorovatelů vybavených velkými dalekohledy ( byla objevena až roku 1893 ). Ovšem detailně můžeme tento zbytek supernovy sledovat na fotografiích. IC 443 je pozůstatkem zániku hmotné hvězdy. Odhozená rozpínající se plynná obálka stlačuje okolní molekulové mračno,které se zahřívá a svítí prakticky v celém oboru spektra - od rádiového,přes optické,až po rentgenové. Po hmotné stálici však ještě něco zůstalo-gravitačně zhroucené jádro-neutronová hvězda. Zajímavé je,že se nachází daleko od středu plynných zbytků supernovy. Dokonce ani stopa vytvořená pohybem neutronové hvězdy v okolním plynu,není srovnaná se směrem do středu mlhoviny. Vzdálenost IC 443 odhadujeme na asi 5000 světelných roků, skutečný průměr plynné obálky je několik desítek světelných let. Zdánlivý průměr na obloze je asi 50 krát 40 úhlových minut.