KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

  VOZKA

• Latinsky – Auriga
• Zkratka – Aur
• Rozloha – 657 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy -90

Obsah

• Capella (Alfa Vozky)
• Menkalinan (Beta Vozky)
• Théta Vozky
• Jota Vozky
• Almaaz (Epsilon Vozky)
• Dzéta Vozky
• 48 (RT) Vozky
• 41 Vozky
• Omega Vozky
• 14 Vozky
• 26 Vozky
• M 38
• M 36
• M 37 (Diamantový prach)
• NGC 1907
• "Žebříček"
• NGC 1893+IC 410
• AE Vozky+IC 405
• NGC 1931 (Moucha)
• NGC 1778
• NGC 1857
• NGC 1664
• NGC 2281
• IC 2149

Podle řecké mytologie Vozka představuje athénského krále Erichthonia. Na figurálních mapách bývá zobrazován s kozou na zádech a několika kůzlaty. Souhvězdí snadno identifikujeme pomocí dominantní jasné hvězdy Capella,která je u nás cirkumpolární. Prochází jím mléčná dráha a pro pozorovatele vybavené dalekohledy se zde nabízí spousta zajímavých objektů,zejména otevřených hvězdokup,dvojhvězd a mlhovin.

Capella (Alfa Vozky)

Dominantní stálice souhvězdí nese jméno Capella ( Alfa Vozky ). S hodnotou 0,1. magnitudy jde o šestou nejjasnější hvězdu na celé obloze,pokud nepočítáme Slunce. Od nás ji dělí asi 42 světelných roků. Nejde však o hvězdu jedinou,ale hned o čtyřnásobný hvězdný systém. Skládá se z dvojice žlutých obrů ( spektrum G1 a G8 ),kteří obíhají kolem společného těžiště s periodou 104 dnů. Jejich průměry jsou asi 12 krát a 9 krát větší než průměr našeho Slunce. V prostoru je od sebe dělí zhruba 110 milionů kilometrů. Jejich hmotnosti činí asi 3 a 2,5 násobku hmoty Slunce. Společně dosahují zhruba 150 násobku svítivosti naší denní hvězdy. Kromě viditelného světla jsou také zdrojem rentgenového záření. Jejich stáří odhadujeme na zhruba 600 milionů roků. Odděleně je samozřejmě nespatříte žádným dalekohledem. V odstupu 13 úhlových minut jihovýchodně můžete již středně velkým amatérským dalekohledem spatřit slabou stálici 10. hvězdné velikosti. Vhodné je použít silnější zvětšení,jelikož se tento slabý průvodce utápí v záři jasné složky. I v tomto případě jde o dvojhvězdu. Tvoří ji dvojice červených trpaslíků 10,5. a 13,7. magnitudy,kteří obíhají kolem společného těžiště po téměř kruhové dráze,s periodou asi 390 roků,v průměrné vzdálenosti okolo 48 astronomických jednotek. Větší z nich má zhruba poloviční průměr našeho Slunce,menší zhruba třetinový. Při pohledu ze Země je na obloze odděluje mezera 3,7 úhlové vteřiny. Slabší složku ukáže až skutečně velký amatérský dalekohled. Od dvojice žlutých obrů je v prostoru dělí nejméně 11 000 astronomických jednotek,což je asi 0,17 světelného roku. Oběžná doba tudíž musí být velice dlouhá,v řádu stovek tisíc let. Možná jde jen o takzvanou pohybovou soustavu s volnou gravitační vazbou. V těchto případech mají hvězdy společný původ,vznikly z jednoho plynového mračna,udržují se na své pouti Galaxií poblíž sebe,ale vzájemně se neobíhají. Žlutý odstín Capelly je snadno rozpoznatelný i při pozorování prostýma očima. Tato hvězda u nás nezapadá.

Menkalinan (Beta Vozky)

Druhá nejjasnější stálice souhvězdí nese jméno Menkalinan ( Beta Vozky ) a dosahuje 1,9. magnitudy. Jde o trojhvězdný systém skládající se ze dvou velmi si podobných bílých hvězd a jednoho červeného trpaslíka. Bílé hvězdy se nám při oběhu kolem společného těžiště navzájem zakrývají. Menkalinan je tak zákrytovou proměnnou hvězdou. Jasnost kolísá v rozmezí 1 desetiny magnitudy a prostýma očima si nejspíše takto drobných světelných změn vůbec nevšimnete. Děje se tak s periodou 3,96 dne. Kolem těsné dvojice bílých hvězd obíhá slabý červený trpaslík v odhadované vzdálenosti 330 astronomických jednotek. Trojhvězdný systém Menkalinan od nás dělí zhruba 80 světelných roků.

Théta Vozky

Théta Vozky dosahuje 2,6. magnitudy a je třetí nejjasnější v souhvězdí. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0,ve vzdálenosti zhruba 175 světelných roků. Patří k proměnným hvězdám typu Alfa Honících psů,její světelné změny však nepřesahují 1 desetinu magnitudy a prostýma očima je nepostřehnete. Probíhají s periodou 1,37 dne. Již menším amatérským dalekohledem můžete v odstupu 3,6 úhlové vteřiny spatřit slabšího průvodce 7,1. magnitudy. Ten je žlutou hvězdou,patřící do spektrální třídy G. Další slabá stálice 11. hvězdné velikosti se nachází asi 50 úhlových vteřin daleko a je nejspíše jen optickou společnicí.

Jota Vozky

Jota Vozky je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K3,ve vzdálenosti okolo 500 světelných roků od nás. Má nejméně 100 krát větší průměr než naše Slunce. Na pozemské obloze dosahuje 2,7. magnitudy. Při pozorném pohledu si naoranžovělého odstínu hvězdy můžete všimnout i při pozorování prostýma očima.

Almaaz (Epsilon Vozky)

Epsilon Vozky nese jméno Almaaz a jde o pozoruhodnou zákrytovou dvojhvězdu. Hlavní složkou je velmi jasný bílý veleobr,spektrálního zařazení F0. Patří k nejsvítivějším hvězdám v širším slunečním okolí. Zářivý výkon dosahuje několika desítek tisíc sluncí. Její hmotnost nejspíše přesahuje 15 sluncí a průměr hvězdy je asi větší než 1 astronomická jednotka,některé prameny udávají až 2 astronomické jednotky. Povrchová teplota dosahuje zhruba 7800 Kelvinů. Průvodcem je pravděpodobně mladá žhavá hvězda,patřící do spektrální třídy B,či dokonce dvojice takovýchto hvězd, kterou zahaluje obří prachový disk o průměru několik miliard kilometrů. Je zahřátý centrální hvězdou či dvojhvězdou. Při jeho průchodu před bílým veleobrem dochází k poklesu jasnosti. Jde o zákrytovou dvojhvězdu s nejdelší známou periodou – 27,1 let.  Po dobu 25 let a 3 měsíců má Almaaz konstantní jasnost 2,9. magnitudy. Poté během zhruba 4 měsíců zeslabuje až na 3,8. magnitudy. Samotný zákryt trvá více než rok a poté další asi 3 měsíce hvězda zjasňuje na obvyklou hodnotu 2,9. magnitudy. Poslední zákryt nastal v roce 2009. Světelné změny jsou snadno zaznamenatelné i při pozorování prostýma očima. Epsilon Vozky vykazuje mírnou proměnnost i v období mezi zákryty,je způsobena pulsacemi veleobra. Vzdálenost zákrytové dvojhvězdy příliš spolehlivě neznáme,odhadujeme ji na přibližně 2000 světelných roků. Epsilon Vozky patří,zatím přes veškerou snahu stále k jedněm z nejméně pochopených hvězdných systémů. Almaaz leží 3 stupně jihozápadně od nejjasnější hvězdy souhvězdí – Capelly.

Dzéta Vozky

Nedaleko Epsilon Vozky najdeme další poměrně jasnou zákrytovou dvojhvězdu. Dzéta Vozky se skládá z horké modré hvězdy spektrální třídy B a oranžového veleobra spektrální třídy K. I v tomto případě je perioda zákrytů dosti dlouhá – 2,66 roku. Hvězda z běžné jasnosti 3,7. magnitudy poklesne na 4,0. magnitudy,což je změna,kterou lze zaznamenat i při pozorování prostýma očima. Primární zákryt nastává když oranžový veleobr zastíní horkou modrou složku. K normální jasnosti se Dzéta Vozky vrací po šesti týdnech. Pokles jasnosti z maxima do minima,stejně jako vzestup z minima do maxima trvá několik dnů. Odhadujeme,že zákrytovou dvojhvězdu od nás dělí zhruba 800 světelných roků.

48 (RT) Vozky

V jihovýchodním rohu souhvězdí najdeme hvězdičku s označením 48 Vozky,pozorovatelům proměnných hvězd známou též jako RT Vozky. Patří k proměnným hvězdám typu Delta Cefea. Jasnost kolísá mezi 4,9. a 5,8. magnitudy v periodě 3,73 dne. Na temné obloze lze tyto světelné variace sledovat i prostýma očima. Vzdálenost téhle žlutobílé pulsující obří hvězdy odhadujeme na zhruba 1500 světelných roků.

41 Vozky

Vozka hostí množství dvojhvězd rozlišitelných i menšími amatérskými přístroji,zmíním alespoň několik z nich. 41 Vozky je slabou hvězdičkou 5,8. magnitudy,poblíž hranice viditelnosti prostýma očima. Najdeme ji asi 4 stupně severoseverovýchodně od hvězdy Menkalinan ( Beta Vozky ). Již malý amatérský dalekohled ji dokáže rozlišit na dvojici 6,2. a 6,8. magnitudy,v odstupu 7,6 úhlové vteřiny. Obě hvězdy jsou bílé,patří do spektrální třídy A. Jejich vzdálenost od nás odhadujeme na více než 300 světelných roků.

Omega Vozky

Jako dvojitá se i v malém dalekohledu ukáže Omega Vozky. Složky 5. a 8. hvězdné velikosti dělí na obloze necelých 5 úhlových vteřin. Jasnější z dvojice je bílá,patří do spektrální třídy A,slabší má nažloutlý odstín,patří do spektrální třídy F. Dvojhvězdu od nás dělí zhruba 160 světelných roků.

14 Vozky

14 Vozky tvoří dvojice 5,0. a 7,9. magnitudy,v odstupu 14,3 úhlové vteřiny. Hlavní složka je bílá,spektrálního zařazení A9,průvodce je nažloutlý,patří do spektrální třídy F. I tato dvojice je snadným cílem již pro malé hvězdářské dalekohledy. Středně velký amatérský přístroj ještě ukáže slabého průvodce 11. hvězdné velikosti,v odstupu 10 úhlových vteřin od hlavní složky. Nejjasnější složka systému vykazuje drobné světelné změny,prostýma očima nepostřehnutelné. Patří k proměnným hvězdám typu Delta Štítu a navíc jde o spektroskopickou dvojhvězdu. 14 Vozky leží ve vzdálenosti přibližně 270 světelných roků.

26 Vozky

Stálice s označením 26 Vozky leží v blízkosti jižní hranice souhvězdí. Jasnější složka 5,4. magnitudy má v odstupu 12,4 úhlové vteřiny průvodce 8. hvězdné velikosti. Snadno obě ukáže již malý amatérský dalekohled. V odstupu 35 úhlových vteřin ještě můžete většími přístroji spatřit slabou hvězdičku 11,5. magnitudy. Hlavní složka je ještě navíc dvojhvězdou s oběžnou dobou 53 roků. 26 Vozky na nás svítí ze vzdálenosti zhruba 450 světelných let.

Zejména v jižní polovině souhvězdí můžete vyhledat několik jasných otevřených hvězdokup,z nichž tři jsou zahrnuty v Messierově katalogu.

M 38

M 38 ( NGC 1912 ) dosahuje 6,4. magnitudy a rozkládá se na plošce o průměru asi 21 úhlových minut. Spatřit ji můžete již malým triedrem jako mlhavou skvrnku. Několik nejjasnějších hvězd uvidíte již menšími dalekohledy,jejich bohatství ( několik desítek ) však ukáže až amatérský přístroj střední velikosti. Spousta z nich se jeví seskupených do párů a řetězců. Dva dlouhé hvězdné řetězce se táhnou přes celou šířku hvězdokupy a vzájemně se křižují. Dávají tak seskupení tvar velkého písmene X. Řadíme ji ke středně bohatým otevřeným hvězdokupám. Hostí několik stovek hvězd v kouli o průměru zhruba 25 světelných roků. Její nejjasnější členka na severovýchodním okraji dosahuje 8. hvězdné velikosti. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G0. Ostatní stálice jsou již slabší než 9,5. magnitudy. Stáří M 38 odhadujeme na přibližně 200 milionů roků a leží od nás ve vzdálenosti pravděpodobně mezi 4000 a 5000 světelnými roky.

M 36

Otevřenou hvězdokupu M 36 ( NGC 1960 ) najdete jen 2,5 stupně jihovýchodně od M 38. Celkově dosahuje 6,3. magnitudy a rozkládá se na plošce o průměru asi 12 úhlových minut,některé prameny udávají až 19 úhlových minut,což je hodnota ke které bych se přiklonil i já. Jako mlhavá skvrnka je snadno viditelná již malým triedrem. Nejjasnější stálice dosahují 9. hvězdné velikosti a je schopen je ukázat již menší amatérský přístroj. Jde převážně o horké modré hvězdy patřící do spektrální třídy B. Mnoho z těchto jasných hvězd vykazuje rychlou rotační rychlost,na níž usuzujeme podle jejich rozšířených spektrálních čar. I v tomto případě se hvězdokupa hezky prezentuje až v amatérských teleskopech střední velikosti,které ukážou až několik desítek nejjasnějších členů. Spousta z nich se jeví seskupených do nepravidelných hvězdných řetězců a najdeme tu i několik hvězdných párů. M 36 se nachází v podobné vzdálenosti jako sousední M 38,tedy nejspíše někde mezi 4000 a 5000 světelnými roky. Oproti M 38 se jeví poněkud koncentrovanější a menší skupinou. Pravděpodobně je i podstatně mladší, věk nejspíše činí jen několik desítek milionů roků. Její skutečný průměr odhadujeme na 15 až 20 světelných roků.

M 37 (Diamantový prach)

M 37 ( NGC 2099 ) leží necelé 4 stupně jihovýchodně od M 36. S celkovou jasností 5,6. magnitudy je nejjasnější otevřenou hvězdokupou ve Vozkovi a na temné obloze může být v náznaku viditelná i prostýma očima. Rozkládá se na plošce o průměru asi 24 úhlových minut. M 37 je na hvězdy mnohem bohatší než její sousedky M 36 a M 38. Hostí nejméně 500 stálic z nichž nejjasnější dosahuje 9. hvězdné velikosti. Jelikož obsahuje nezanedbatelný počet červených obřích hvězd,nebude už nejspíše patřit k nejmladším. Její věk odhadujeme na zhruba 300 milionů roků. Skutečný průměr hvězdokupy pravděpodobně přesahuje 25 světelných roků. Leží v podobné vzdálenosti jako dvojice výše zmíněných hvězdokup. M 37 se v triedru prezentuje jako mlhavá skvrnka zjasňující se do středu. Hrstku nejjasnějších hvězd ukáže již menší dalekohled,fascinující však začíná seskupení být až v amatérských přístrojích střední velikosti. Spatříte zde velké množství ( okolo stovky ) stálic. Většina z nich je soustředěna na trojúhelníkové ploše. Nejjasnější je červený obr 9,2. magnitudy poblíž středu hvězdokupy,jehož barva je ve větších přístrojích dobře patrná. Do 12,5. magnitudy obsahuje M 37 zhruba 150 kousků. Ve velkých dalekohledech je již těžko její krása popsatelná. Pro svůj bohatý vzhled si hvězdokupa vysloužila název „Diamantový prach“.

NGC 1907

Otevřenou hvězdokupu NGC 1907 najdete jen 0,5 stupně jihojihozápadně od M 38. Celkově dosahuje 8,2. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 7 úhlových minut. Je viditelná již v triedru jako malá mlhavá skvrnka v blízkosti M 38. Nejjasnější stálice dosahují 10. hvězdné velikosti a mohou být viditelné již v menších amatérských dalekohledech. Celkem hvězdokupa hostí nejméně několik desítek stálic. Na jejím jihovýchodním okraji je poměrně snadno viditelná dvojice hvězd s totožnou jasností 9,8. magnitudy. Mnohem lépe se však seskupení ukáže v amatérských přístrojích střední velikosti,které ukážou 10 až 20 nejjasnějších členů. NGC 1907 leží nejspíše v podobné vzdálenosti jako sousední M 38,tedy někde mezi 4000 a 5000 světelnými roky. Ve srovnání s ní se však jeví velice malá a chudá. Obě hvězdokupy se vejdou do jednoho zorného pole dalekohledu pokud použijete menší zvětšení.

"Žebříček"

V jižní části souhvězdí, 5 stupňů východně od hvězdy Jota Vozky ( 2,7. magnitudy ) spatříte za horších pozorovacích podmínek mlhavou skvrnu,protáhlou ve směru severovýchod-jihozápad v délce asi 1 stupně. Za dobrých pozorovacích podmínek již zjistíte,že jde o seskupení slabších hvězd. Tato skupinka je hvězdářům známá jako „Žebříček“. Již při pohledu triedrem,či dokonce divadelním kukátkem se představí jako dvě řádky hvězd vedle sebe,skutečně připomínající malý žebříček. V tomto případě však nejde o otevřenou hvězdokupu,ale jen o náhodné seskupení hvězd v různých vzdálenostech od nás. Nejvýraznější je zde stálice s označením 16 Vozky. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3,ve vzdálenosti zhruba 235 světelných roků od Země. Dosahuje 4,5. magnitudy. Je spektroskopickou dvojhvězdou s dlouhou oběžnou dobou 435 dnů. Navíc v odstupu asi 4,5 úhlové vteřiny má slabého průvodce 10,6. magnitudy,který je viditelný až ve velkých dalekohledech. Druhou nejjasnější členkou skupinky je 19 Vozky,která dosahuje 5,0. magnitudy. V tomto případě jde o bílou obří hvězdu ve vzdálenosti několika tisíc světelných roků od Země. Dále tu najdeme trojici stálic v rozmezí 5,4. až 6,5. magnitudy,mezi něž patří i 17 Vozky ( 6,1. magnitudy,spektrum B9 ) a 18 Vozky ( 6,5. magnitudy,spektrum A7 ). Všech těchto 5 stálic může být viditelných za velmi dobrých pozorovacích podmínek i prostýma očima. V jižní části Žebříčku pak můžete již malým triedrem spatřit ještě několik kousků 8. hvězdné velikosti a slabších.

NGC 1893+IC 410

Stupeň východně od nejjasnější hvězdy Žebříčku ( 16 Vozky ) leží otevřená hvězdokupa NGC 1893. Celkově dosahuje 7,5. magnitudy a rozkládá se na plošce o průměru asi 11 úhlových minut. Hvězdokupu obklopuje slabá emisní mlhovina IC 410. Hvězdy NGC 1893 se vytvořily z této mlhoviny před několika miliony roků a jsou tedy z astronomického hlediska velmi mladé. Vzdálenost mlhoviny s hvězdokupou odhadujeme na zhruba 12 000 světelných roků od nás. Průměr IC 410 pravděpodobně přesahuje 100 světelných roků. Na obloze má průměr více než 40 úhlových minut. NGC 1893 můžete spatřit již v triedru jako drobnou mlhavou skvrnku. Nejjasnější stálice nepřekračuje 9. hvězdnou velikost. Několik nejjasnějších členů je viditelných již v menších dalekohledech,nicméně toto hvězdné seskupení začíná být zajímavé až v amatérských přístrojích střední velikosti. Do 11. magnitudy obsahuje zhruba 2 desítky stálic. Okolní mlhovina je velice slabá a vizuálně těžko pozorovatelná. Za kvalitních pozorovacích podmínek ji můžete v náznaku spatřit pomocí větších světelných dalekohledů. Velmi může pomoci mlhovinový filtr.

AE Vozky+IC 405

Necelý stupeň severozápadně od hvězdy 19 Vozky ( 5,0. magnitudy ),která je součástí Žebříčku,najdete stálici 6. hvězdné velikosti. Na skutečně temné obloze ji můžete zahlédnout i prostýma očima. Pozorovatelům proměnných hvězd je známá pod označením AE Vozky. Jde o horkou modrobílou obří hvězdu spektrálního zařazení O9,která nepravidelně mění jasnost v rozsahu několika desetin magnitudy. Odhadujeme,že hvězda má nejméně 17 krát větší hmotnost než naše Slunce a svým průměrem ho překonává zhruba 5 krát. Její svítivost by se mohla pohybovat okolo 30 000 násobku zářivého výkonu Slunce. Přestože jde o hvězdu velice mladou,je její rodiště nejspíše v úplně jiné části oblohy. Některé studie naznačují,že před několika miliony let byla vyvržena značnou rychlostí z Velké mlhoviny v Orionu ( M 42 ),která je dodnes jednou z nejbližších velkých hvězdných porodnic. Příčinou mohl být výbuch supernovy v dvojhvězdném systému,jehož byla hvězda součástí nebo i blízké setkání dvou dvojhvězd. Od té doby se přemístila až do souhvězdí Vozky. Podobný osud nejspíše potkal několik dalších stálic,které byly ovšem vyvrženy jinými směry a dnes je pozorujeme v jiných souhvězdích. AE Vozky budí k záření okolní mlhovinu IC 405,která tedy není jejím rodištěm a v současné době jí pouze prolétá. Hvězdu s mlhovinou od nás dělí zhruba 1500 světelných roků.

Mlhovina IC 405 je ještě hůře vizuálně pozorovatelná než nedaleká IC 410. Těžko ji spatříte i pomocí větších světelných dalekohledů. Na snímcích se ukazuje,že má tvar pistole o délce asi 2 stupně se zajímavou vláknitou strukturou. Nejjasnější je celkem logicky v okolí hvězdy AE Vozky,směrem k jihu pozvolna slábne.

NGC 1931 (Moucha)

NGC 1931 je malá,slabá emisní i reflexní mlhovinka,která leží 1 stupeň západně od otevřené hvězdokupy M 36. Dosahuje zhruba 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 3 úhlových minut. Může být viditelná ve větších světelných dalekohledech jako drobná mlhavá skvrnka. Větší dalekohledy ukážou ještě na pozadí mlhoviny a jižně od ní několik slabších hvězd otevřené hvězdokupy,která je její součástí. V centrální části mlhoviny leží těsná skupinka hvězd ve tvaru čtyřúhelníku,svým rozložením podobná slavnému Trapézu ve Velké mlhovině v Orionu ( M 42 ). V tomto případě jsou však tyto hvězdy velmi slabé,v rozmezí 11. až 14. hvězdné velikosti,tedy nic pro malé amatérské dalekohledy. Vzdálenost NGC 1931 od nás příliš spolehlivě neznáme,odhadujeme ji na zhruba 7000 až 10 000 světelných roků. Je součástí Perseova spirálního ramena Galaxie.

NGC 1778

Otevřenou hvězdokupu NGC 1778 najdete zhruba 2 stupně jihovýchodně od hvězdy Omega Vozky ( 4,9. magnitudy ). Celkově dosahuje 7,7. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 7 úhlových minut. Seskupení je poměrně chudé a nenápadné. Je však viditelné již v malém triedru jako drobná mlhavá skvrnka. Nejjasnější stálice zde dosahují 10. hvězdné velikosti a jsou v dosahu již menších amatérských dalekohledů. Amatérské přístroje střední velikosti ukážou 10 až 20 nejjasnějších členů hvězdokupy. NGC 1778 se jeví protáhlá v severojižním směru. Temná oblast bez jasnějších hvězd ji rozděluje do dvou skupin. V její severní části se nachází pěkná dvojhvězda s téměř totožnou jasností složek 10. hvězdné velikosti.  

NGC 1857

NGC 1857 je další z otevřených hvězdokup ve Vozkovi. Najdete ji asi ¾ stupně jižně od hvězdy Lambda Vozky ( 4,7. magnitudy ). Celkově dosahuje 7. magnitudy a rozkládá se na plošce o průměru asi 6 úhlových minut. Vše se točí kolem dominantní stálice 7,4. magnitudy,která má nápadný oranžový odstín. Ostatní členové v této oblasti nepřekračují 9. hvězdnou velikost. Již v triedrech se hvězdokupa ukáže jako drobná mlhavá skvrnka okolo jasnější oranžové stálice. Zajímavá je tato skupina až v amatérských přístrojích střední velikosti,které ukážou až několik desítek hvězd. Ve větších přístrojích je viditelných několik hvězdných řetězců.

NGC 1664

Až na samotné hranici s Perseem, 2 stupně západně od zákrytové dvojhvězdy Epsilon Vozky se prezentuje otevřená hvězdokupa NGC 1664. Celkově dosahuje 7,6. magnitudy a rozkládá se na plošce o průměru asi 18 úhlových minut. NGC 1664 se nachází severozápadně od poměrně jasné hvězdy 7,5. magnitudy,která nejspíše není jejím členem. Jako mlhavá skvrna je hvězdokupa viditelná již v malých dalekohledech. Nejjasnější stálice nepřekračují 10. hvězdnou velikost a proto seskupení vynikne až amatérských přístrojích střední velikosti. Bohatou spršku hvězd ukáže větší amatérský teleskop. Nápadný je klikatý hvězdný řetězec táhnoucí se od výše zmíněné jasné stálice. Celkově rozložení hvězd připomíná papírového draka s dlouhým ocasem. Vzdálenost NGC 1664 odhadujeme na zhruba 4000 světelných roků.

NGC 2281

Ve východní části souhvězdí,mimo pás mléčné dráhy,leží NGC 2281 s celkovou jasností 5,4. magnitudy. Za ideálních pozorovacích podmínek může být v náznaku viditelná i prostýma očima jako drobná a velmi slabá mlhavá skvrnka. Pokud se vám to nepodaří tak dobře poslouží již malý triedr. NGC 2281 se rozkládá na plošce o průměru asi 15 úhlových minut. Nejjasnější stálice hvězdokupy se pohybují okolo 9. hvězdné velikosti. Již v menším dalekohledu zde můžete spatřit volné,nepravidelné seskupení asi desítky nejjasnějších členů. Další zhruba desítku přidá středně velký amatérský přístroj. Jádro skupiny tvoří pětice jasnějších hvězd poskládaných do tvaru kosočtverce,další jasnější členy najdeme zejména východně a severně od této formace. NGC 2281 klademe do vzdálenosti okolo 2000 světelných roků od nás.

IC 2149

IC 2149 je planetární mlhovina,kterou najdete asi 40 úhlových minut západoseverozápadně od hvězdy Pí Vozky ( 4,3. magnitudy ). Hledá se tedy poměrně dobře. Dosahuje zhruba 9. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 15 krát 10 úhlových vteřin. Na temné obloze může být viditelná již v malých dalekohledech jako slabší hvězda 9. magnitudy. V menších zvětšeních má stelární vzhled. Ve středně velkých amatérských přístrojích a silnějších zvětšeních se ukáže centrální hvězda 11,5. magnitudy obklopená mírně eliptickou mlhavou září. Ve větších přístrojích mlhovina při vizuálním pozorování vykazuje nazelenalý,či namodralý odstín. IC 2149 patří k nejsnadněji pozorovatelným planetárním mlhovinám zimní oblohy. Její vzdálenost od Země zatím neumíme spolehlivě určit,odhadujeme ji na zhruba 5000 světelných roků.