KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

CEFEUS

• Latinsky - Cepheus
• Zkratka - Cep
• Rozloha - 588 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 60

Obsah

• Alderamin (Alfa Cefea)
• Alfirk (Beta Cefea)
• Errai (Gama Cefea)
• Kurhah (Dzéta Cefea)
• Delta Cefea
• Erakis (Mí Cefea)
• VV Cefea
• T Cefea
• Ksí Cefea
• Pí Cefea
• Omikron Cefea
• Kappa Cefea
• Kruger 60
• IC 1396
• NGC 188 (Polární hvězdokupa)
• NGC 7510
• NGC 7380
• NGC 7261
• NGC 7235
• NGC 7160
• NGC 7142
• NGC 6939
• NGC 6946
• NGC 7023 (Kosatec)
• NGC 40

Souhvězdí představuje bájného etiopského krále Cefea,manžela královny Kasiopeje a otce princezny Andromedy. Cefeus je u nás cirkumpolárním souhvězdím,nijak zvlášť však na obloze nevyniká. Jeho nejjasnější hvězdy vytváří obrazec,který svým tvarem připomíná domeček či věž. Jižní částí souhvězdí prochází mléčná dráha. Pro pozorovatele vybavené dalekohledy se zde nabízí kromě dvojhvězd zejména množství otevřených hvězdokup a několik mlhovin.

Alderamin (Alfa Cefea)

Nejvýraznější stálice souhvězdí se jmenuje Alderamin ( Alfa Cefea ). Dosahuje 2,4. magnitudy a je bílou hvězdou spektrálního zařazení A7. Od nás ji dělí vzdálenost asi 50 světelných roků. Vlivem precesního pohybu zemské osy bude kolem roku 7500 našeho letopočtu použitelná jako Polárka. Hvězda je díky rychlé rotaci ( obvodová rychlost na rovníku asi 280 KM/S ) výrazně zploštělá. Má zhruba 2,5 krát větší průměr než naše Slunce a asi dvojnásobnou hmotnost.

Alfirk (Beta Cefea)

Alfirk ( Beta Cefea ) je horkou modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B1,s jasností 3,2. magnitudy. V důsledku pulsací se její jas mírně mění o méně než 1 desetinu magnitudy, v krátké periodě 4,7 hodiny. Takto malé změny jasnosti však odhalí až citlivé měřící přístroje. Alfirk je zástupcem typu proměnných hvězd Beta Cefea. Nachází se ve vzdálenosti okolo 600 světelných let. Bylo zjištěno,že hvězda je obklopena mohutnou horkou korónou. Ve vzdálenosti 13 úhlových vteřin můžete spatřit průvodce 8. hvězdné velikosti. Jeho oběžná doba se počítá v řádu desítek tisíc let. Ukáže ho již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 6 centimetrů. Alfirk má ještě další dva blízké společníky. První z nich jej oběhne jednou za 10,9 dne,vzdálenějšímu průvodci trvá jeden oběh necelých 92 roků. Celkově jde tedy o čtyřhvězdný systém.

Errai (Gama Cefea)

Na vrcholu střechy „ Cefeova domečku" najdeme hvězdu s názvem Errai,někde ji také najdeme pod názvem Alrai ( Gama Cefea ). Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K1. Ze vzdálenosti asi 45 světelných roků se nám jeví jako stálice 3,2. magnitudy. Z rozboru spektra víme,že je dvojhvězdou ( průvodcem je červený trpaslík ) a navíc obíhá okolo ní nejméně 1 hmotná planeta. Červený trpaslík obíhá hlavní složku po dosti výstředné dráze,při které se vzdálenost mezi nimi mění mezi asi 10 a 29 astronomickými jednotkami. Jeden oběh dokončí za zhruba 70 roků. Planetu o minimální hmotnosti 1,6 našeho Jupiteru najdeme asi 2 astronomické jednotky od hlavní hvězdy. Své slunce oběhne jednou za asi 900 pozemských dnů.

Kurhah (Dzéta Cefea)

Dzéta Cefea nese název Kurhah. Na pozemské obloze dosahuje 3,4. magnitudy. Je oranžovým veleobrem spektrálního zařazení K1 ve vzdálenosti asi 730 světelných roků.

Delta Cefea

Jednou z nejproslulejších stálic v souhvězdí je bezesporu Delta Cefea. Myslím,že by si i zasloužila vlastní jméno,zatím ho však nemá. Je prototypem pulsujících proměnných hvězd označovaných jako hvězdy typu Delta Cefea,či jen zkráceně „Cefeidy". Jde o pulsující žluté veleobří hvězdy s periodou od jednoho dne do několika měsíců s amplitudou světelných změn až 2. magnitudy. Jas Delty Cefea kolísá mezi 3,5 až 4,4. magnitudy v periodě 5,37 dne. Změny jasnosti hvězdy můžeme tudíž snadno sledovat pouhýma očima,porovnáváním s okolními stálicemi. Z maxima do minima slábne 4 dny,z minima do maxima zjasní za den a půl. Maximální jasnosti dosahuje hvězda při minimálním průměru,naopak při největším průměru se nám jeví nejslabší. Během pulsací se mění výrazně spektrum této nestálé stálice mezi F5 a G3 a s tím i ruku v ruce povrchová teplota. Cefeidy hrají důležitou roli při určování vzdáleností ve vesmíru. Mezi periodou jejich proměnnosti a průměrnou svítivostí je lineární vztah,který umožňuje určit z pozorované periody absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti i jejich skutečnou vzdálenost. 41 úhlových vteřin od hvězdy můžete spatřit stálici 6,3. magnitudy,u které si jistě všimnete nápadného modravého zabarvení ( spektrum B7 ). Vzdálenost Delty Cefea dnes odhadujeme na asi 900 světelných roků.

Erakis (Mí Cefea)

Další zajímavá proměnná hvězda v Cefeu se jmenuje Erakis ( Mí Cefea ). Slavný astronom a objevitel planety Uran William Herschel ji pojmenoval „Granátová hvězda",pro její velmi červenou barvu. Erakis je červeným hyperobrem spektrálního zařazení M2,jehož jasnost se mění polopravidelně mezi 3,6. a 5,1. magnitudy v několika překládajících se periodách,z nichž nejkratší činí 730 dnů. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Hvězda má nízkou povrchovou teplotu přibližně 3500 Kelvinů,díky tomu a částečně i prachovým částicím nacházejícími se v mezihvězdném prostoru mezi námi a Erakisem,patří k nejčervenějším stálicím jaké můžeme na obloze pozorovat. Barevného odstínu hvězdy si můžete všimnout již prostýma očima bez použití dalekohledu. V dalekohledu má však spíše sytě oranžový odstín. Granátová hvězda je tak nejspíše nejslabší stálicí,jejíž barvu můžeme detekovat prostýma očima. Červená barva však může působit potíže při srovnávání její jasnosti s jasností okolních hvězd. Tato hvězda patří k největším jaké známe a pravděpodobně i na žebříčku největších hvězd v Galaxii by si nevedla vůbec špatně. Má skutečně hyperobří rozměry,pokud bychom ji umístili do středu naší sluneční soustavy místo Slunce,tak ještě Jupiter by se nacházel uvnitř tohoto obrovského plynného tělesa a možná i Saturn…. Její vzdálenost hrubě odhadujeme na asi 5000 světelných roků od Země,ale v žádném případě neberte tento údaj vážně. S hmotností nejspíše přesahující 20-ti násobek Slunce má našlápnuto na osud končící výbuchem supernovy a to v astronomicky krátké době.

VV cefea

Uprostřed Cefeova domečku najdeme již prostýma očima nenápadnou hvězdičku s označením VV Cefea. Ve skutečnosti ji tvoří dvojice vzájemně blízkých stálic,které se nám ve velmi dlouhé periodě asi 20,5 roku zakrývají. Během zákrytu se mění jasnost mezi 4,8. a 5,7. magnitudy. Hlavní složka je podobně jako Granátová hvězda chladným červeným a pulsujícím hyperobrem spektrálního zařazení M2. Průvodcem je naopak horká hvězda spektrální třídy B. Vedle hyperobra musí vypadat opravdu velmi titěrně. Vnější části atmosféry červené primární složky jsou natolik řídké,že před úplným zakrytím průvodce a po něm,jí prosvítá fotosféra zakrývaného průvodce. Doba zákrytu teplejší hvězdy činí asi 1300 dní. Z obou stálic vane intenzivní hvězdný vítr,ze žhavé složky však dosahuje podstatně vyšších rychlostí. V ultrafialové části spektra také žhavý průvodce silně převládá nad červeným hyperobrem. U takto obřích a řídkých hvězd jako je primární složka zákrytové dvojhvězdy VV Cefea nelze očekávat,že by byly schopny udržet se v kulovém tvaru. Navíc v tomto případě kolem obíhá další blízká hvězda. Obří hvězda tak má velmi nepravidelný tvar. Blízký průvodce se kolem společného těžiště pohybuje po dosti výstředné dráze a přetahuje hmotu z hyperobra prostřednictvím akrečního disku,nejspíše však jen v blízkosti periastra. V astronomicky brzké době by hlavní složka měla explodovat jako supernova. Značné množství prachových částic,které se nachází mezi námi a touto dvojhvězdou,nám ji podstatně zeslabuje. Vzdálenost systému odhadujeme na přibližně 3000 světelných roků od nás. Na příští zákryt se můžeme těšit v roce 2017.

T Cefea

Jen asi 2,5 stupně jihozápadně od stálice Beta Cefea ( Alfirk ) najdeme hvězdu s označením T Cefea. Jde o dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti. Svou jasnost mění mezi 5,2. až 11,3. magnitudy s periodou okolo 390 dnů. V maximu je tedy pod temnou oblohou viditelná prostýma očima, v minimu je potřeba k jejímu nalezení dalekohled s průměrem objektivu alespoň 6 centimetrů. Hvězda je červeným obrem spektrální třídy M. Klademe ji do vzdálenosti okolo 700 světelných roků.

Ksí Cefea

Ksí Cefea je pěknou dvojhvězdou již pro malý dalekohled. Najdete ji uprostřed „Cefeova domečku". Dvojici 4,4. a 6,5. magnitudy dělí na obloze 8 úhlových vteřin. Obě snadno ukáže již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů. Hlavní složka je bílá,spektrální třídy A,průvodce nažloutlý,spektrální třídy F. Systém od nás dělí zhruba 100 světelných roků.

Pí Cefea

Pí Cefea se skládá z dvojice 4,5. a 6,8. magnitudy v odstupu 1,2 úhlové vteřiny. Pěkně je ukáže až velký amatérský dalekohled. Oběžná doba dvojhvězdy činí asi 147 roků. Hlavní složka je žlutým obrem spektrálního zařazení G2 a navíc ještě spektroskopickou dvojhvězdou. Vzdálenější průvodce patří do spektrální třídy F. Vzdálenost systému odhadujeme na asi 220 světelných roků.

Omikron Cefea

Omikron Cefea je další dvojhvězdou v souhvězdí s rozdílem jasnosti složek okolo 2. magnitudy. Leží ve východní části Cefea. Dvojici 5. a 7. hvězdné velikosti dělí na obloze nyní 3,3 úhlové vteřiny. Dvojhvězdu rozštípne již malý dalekohled. Hlavní složka je žlutooranžovým obrem spektrálního zařazení G9,průvodce patří do spektrální třídy F. Omikron Cefea se nachází ve vzdálenosti okolo 210 světelných roků.

Kappa Cefea

V těsné blízkosti hranice s Drakem najdete stálici s označením Kappa Cefea. Již malý dalekohled ji rozloží na dvojici 4,4. a 8,3. magnitudy v odstupu 7,2 úhlové vteřiny. Hlavní složka je modrobílá,spektrálního zařazení B9. Dvojhvězdu od nás dělí zhruba 330 světelných roků. V odstupu 169 úhlových vteřin je ještě viditelný další společník 10. hvězdné velikosti.

Kruger 60

Zajímavou a blízkou dvojhvězdou je pro hvězdáře také dvojice červených trpaslíků ( spektrum M3 a M4 ) s označením Kruger 60. Patří k typickým hvězdám slunečního okolí. Pouhýma očima je však rozhodně nespatříte. Jasnější složka 10. hvězdné velikosti je doprovázena hvězdičkou 11,4. magnitudy. Dvojice se nachází pouhých 13 světelných roků od Země. Červení trpaslíci obíhají okolo společného těžiště s periodou 44,6 roků po výstředné dráze, a tak skutečná vzdálenost mezi nimi kolísá mezi 5,5 a 13,5 astronomickými jednotkami. Na pozemské obloze se jejich vzdálenost mění mezi 1,4 a 3,4 úhlovými vteřinami. V období maximální rozteče složek můžete dvojhvězdu rozložit již menším dalekohledem, při minimální úhlové vzdálenosti budete na spatření dvojice potřebovat alespoň středně velký amatérský dalekohled. V současné době ( rok 2010 ) jsou v odstupu 1,8 úhlové vteřiny. V minimální úhlové vzdálenosti se budou nacházet v roce 2015. Hmotnosti dvojhvězdy činí asi 0,26 a 0,14 hmotnosti Slunce. Jejich průměry dosahují asi jednu třetinu a jednu čtvrtinu průměru Slunce. Na povrchu slabší složky dochází k prudkým vzplanutím,díky kterým je mezi pozorovateli proměnných hvězd známá pod označením DO Cefea. Kruger 60 najdete asi 40 úhlových minut jižně od hvězdy Delta Cefea.

IC 1396

Jižní částí souhvězdí prochází mléčná dráha a pozorovatelům s dalekohledy se tu nabízí několik otevřených hvězdokup. Velmi pohledná je zejména hvězdokupa obklopená mlhovinou s katalogovým označením IC 1396. Střed této hvězdokupy se nachází asi 1,5 stupně jihozápadně od Granátové hvězdy ( Mí Cefea ). Při pohledu menším dalekohledem zde najdeme jednu stálici 6. hvězdné velikosti, ve skutečnosti vícenásobný hvězdný systém s označením Struve 2816. Při použití většího zvětšení si jistě v její blízkosti ( 12 a 20 úhlových vteřin ) všimnete dvou společníků 8. magnitudy. V širokém okolí této trojhvězdy napočítáte v malém teleskopu 3 až 4 desítky dalších slabších hvězd,zdánlivě uspořádaných do několika řetízků. Hvězdné seskupení vám tak může připomínat pavouka či mořskou hvězdici. Jde převážně o mladé,horké hvězdy spektrální třídy O a B. Středně velký amatérský přístroj přidá několik desítek slabších členů hvězdokupy. Hvězdokupa je poměrně dosti rozlehlá,zabírá na obloze plochu o průměru větším než 1 stupeň. Je jádrem mladé asociace Cefeus OB 2. Jako mlhavá skvrna je na temné obloze snadno viditelná i prostýma očima. Zejména na fotografických snímcích s dlouhou expozicí pěkně vynikne velká mlhovina,do které je hvězdokupa zahalena a ze které i vznikla. Dosahuje na obloze úctyhodného průměru asi 3 stupně. Vizuálně je však velmi špatně pozorovatelná,má nízkou plošnou jasnost. V náznaku ji můžete spatřit světelnými dalekohledy s velkým zorným polem jako slabou mlhavou zář obklopující již zmiňovanou otevřenou hvězdokupu. Podmínkou je temná obloha daleko od rušivých světelných zdrojů. Dobře může posloužit mlhovinový filtr. Velkými amatérskými dalekohledy můžete pozorovat i některé podrobnosti,jako jsou například drobné temné skvrnky na pozadí mlhoviny. Vzdálenost IC 1396 odhadujeme na asi 3000 světelných roků od Země.

NGC 188 (Polární hvězdokupa)

V severní části souhvězdí,jen asi 4 stupně od Polárky ( Alfa Malého medvěda ),leží otevřená hvězdokupa NGC 188. Dosahuje celkově 8. magnitudy a rozkládá se na ploše asi 14 úhlových minut. Rozhodně není nijak výrazným objektem a s menšími amatérskými dalekohledy můžete mít problémy s jejím nalezením. Pod temnou oblohou je v malých přístrojích viditelná jako slabá mlhavá skvrnka bez hvězd. Nejjasnější stálice zde dosahují pouze 12. magnitudy,ve středně velkém amatérském přístroji jich spatříte až několik desítek. V 20.centimetrovém dalekohledu a 32-násobném zvětšení se jeví jako velká zrnitá šmouha. Vzdálenost NGC 188 odhadujeme na asi 5000 světelných roků. Na otevřené hvězdokupy nezvyklá poloha v blízkosti severního světového pólu a daleko od pásu mléčné dráhy napovídá,že se musí nacházet vysoko nad galaktickou rovinou. Díky tomu stále vesele přežívá a úspěšně překonává gravitační síly Galaxie,která její méně šťastné kolegyně v blízkosti roviny Mléčné dráhy úplně rozruší,obvykle již během několika málo oběhů okolo jejího středu. Otázkou zůstává kde se tam vzala? S odhadovaným stářím nejméně 5 miliard roků patří k nejstarším otevřeným hvězdokupám jaké známe. Vznikla tedy ještě dříve než naše Slunce. Odpovídá tomu i skladba jejích hvězd,nejjasnější členové jsou žlutí a oranžoví obři,naopak zde nenajdeme žádné bílé či modré hvězdy hlavní posloupnosti-tak typické pro drtivou většinu otevřených hvězdokup. Díky její unikátní poloze můžete NGC 188 pozorovat v kterékoliv roční době.

NGC 7510

V blízkosti hranice s Kasiopejou můžete „potkat" otevřenou hvězdokupu NGC 7510. Celkově dosahuje přibližně 8. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 4 úhlové minuty. Jako malou mlhavou skvrnku ji spatříte již malým dalekohledem. Ve středně velkém amatérském přístroji si jistě všimnete jejího nápadně protáhlého,klínovitého tvaru a spatříte již několik nejjasnějších členů hvězdokupy. Dvaceticentimetrový teleskop zde ukáže asi 15 až 20 stálic. Na východním okraji se nachází nejjasnější hvězda 9,7. magnitudy. Skupina se jeví jako kompaktní a dobře vyniká v okolním bohatém hvězdném poli. Odhady obvykle umísťují NGC 7510 do vzdálenosti 6000 až 7000 světelných roků,některé však ještě o několik tisíc světelných roků dále.

NGC 7380

Asi 2,5 stupně východně od proměnné hvězdy Delta Cefea můžete vyhledat otevřenou hvězdokupu NGC 7380. Leží v blízkosti dvojice jasnějších stálic 6,3. a 6,5. magnitudy. Poměrně jasná ( 7,2. magnitudy ) a rozlehlá ( 25 úhlových minut ) skupina hvězd. V menších přístrojích se kupa jeví poměrně chudá na hvězdy. Nijak zvlášť „nezbohatne" ani ve středně velkém amatérském dalekohledu. Ve větších teleskopech spatříte několik desítek stálic v trojúhelníkové formaci. U západního okraje se nachází pěkná dvojhvězda se složkami 7,6. a 8,6. magnitudy,v odstupu 31 úhlových vteřin. Na fotografiích s delší expozicí pěkně vynikne mlhovina,do které je NGC 7380 zachumlána. V místech s temnou oblohou může být v náznaku viditelná i vizuálně za pomoci většího světelného dalekohledu. Lze doporučit i mlhovinový filtr. Nejvýraznější je její východní část. Vzdálenost objektu odhadujeme na přibližně 7000 světelných roků od nás.

NGC 7261

Asi 1 stupeň východně od hvězdy Dzéta Cefea se ukrývá nevýrazná otevřená hvězdokupa NGC 7261. S celkovou jasností 8,4. magnitudy je pozorovatelná již malým dalekohledem jako drobná mlhavá skvrnka. Na obloze má rozměr asi 6 úhlových minut. Asi dvě desítky slabých hvězd zde ukáže až středně velký amatérský dalekohled,často zdánlivě seskupených do hvězdných řetězců. Je zde jedna stálice 9,6. magnitudy ( v jihovýchodní části hvězdokupy ),ostatní již jsou slabší 10,5. magnitudy. Vzdálenost odhadujeme na asi 5000 světelných roků.

NGC 7235

V blízkosti hvězdy Epsilon Cefea ( 4,2. magnitudy ) leží drobná otevřená hvězdokupa NGC 7235, s celkovou jasností 7,7. magnitudy a zdánlivým rozměrem 4 úhlové minuty. Je poměrně kompaktní a proto snadno identifikovatelná v okolním bohatém hvězdném poli. Na její studium lze doporučit alespoň středně velký amatérský dalekohled. Najdeme tu jednu stálici 9.hvězdné velikosti,ostatní jsou již 10.magnitudy a slabší. V nevelkých amatérských přístrojích se NGC 7235 jeví jako poměrně chudé seskupení hvězd v trojúhelníkové formaci.

NGC 7160

Uvnitř „Cefeova domečku" najdeme NGC 7160. Jde o otevřenou hvězdokupu 6. magnitudy s průměrem okolo 7 úhlových minut. Dominantní je zde dvojice zdánlivě blízkých a jasných stálic 7. a 8. hvězdné velikosti. V triedru je viditelná jako drobná mlhavá skvrnka ze které vystupuje dvojice jasných hvězd. Ve středně velkých amatérských přístrojích spatříte v téhle poměrně chudé kupě asi 2 desítky hvězd. NGC 7160 rozložením nejjasnějších hvězd trochu připomíná otevřenou hvězdokupu NGC 457 ( Človíček, E. T. Mimozemšťan ) ze souhvězdí Kasiopeje.

NGC 7142

V pohodlí „Cefeova domečku" se také hřeje NGC 7142. Slabá otevřená hvězdokupa s jasností 9,3. magnitudy a zdánlivé velikosti asi 12 úhlových minut. Nejjasnější stálice zde nepřekračují 11.hvězdnou velikost a proto lze na pozorování hvězdokupy doporučit alespoň středně velký amatérský přístroj. Jako drobnou mlhavou skvrnku ji však můžete spatřit v malém dalekohledu. Bohatství hvězd vynikne až ve velkých amatérských dalekohledech. Nápadný řetězec jasnějších stálic táhnoucí se v severojižním směru,zdánlivě rozděluje hvězdokupu na dvě části. NGC 7142 patří k velmi starým otevřeným hvězdokupám,její věk je srovnatelný se stářím našeho Slunce ( asi 4,6 miliardy roků ). Vzdálenost objektu odhadujeme na asi 6000 světelných roků.

NGC 6939

V jihozápadním výběžku souhvězdí, v těsné blízkosti hranice s Labutí,najdeme dvojici s katalogovým označením NGC 6939 a NGC 6946. Zatímco první je otevřenou hvězdokupou,druhá je vzdálenou galaxií. NGC 6939 dosahuje jako celek 8. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 10 úhlových minut. Na tmavé obloze ji můžete snadno spatřit již v dobrém triedru,ovšem jen jako drobnou mlhavou skvrnku. Nejjasnější stálice se zde pohybují okolo 11. magnitudy a ukáže je dobře středně velký amatérský přístroj. Ve větších přístrojích lze spatřit velké množství hvězd,z nichž se spousta zdánlivě seskupuje do hvězdných řetězců. Západní část hvězdokupy se jeví bohatší na hvězdy. NGC 6939 rozhodně nepatří k nejmladším otevřeným hvězdokupám,odhadujeme že vznikla před více jak 1 miliardou roků. Na detailních barevných fotografických záběrech si můžete všimnout několika desítek červených obřích hvězd,tak netypických pro mladé otevřené hvězdokupy. Vzdálenost hvězdného seskupení odhadujeme na 4000 až 6000 světelných roků.

NGC 6946

NGC 6946 je krásnou spirální galaxií natočenou k nám „čelem". Dominují jí 4 mohutná spirální ramena s řadou drobných výběžků. Leží prakticky přesně na hranici se souhvězdím Labutě. Na pozemské obloze je o jednu hvězdnou třídu slabší než hvězdokupa NGC 6939,dosahuje 9. magnitudy a rozměr asi 11 úhlových minut. NGC 6946 je poměrně blízkým hvězdným ostrovem a jednou z nejbližších velkých galaxií za hranicemi Místní skupiny galaxií. Dnes ji klademe do vzdálenosti asi 10 milionů světelných roků od Země ( některé prameny však hovoří o podstatně větší vzdálenosti od nás ). I ji můžete snadno spatřit malým dalekohledem jako mlhavou skvrnku. Ve středně velkých amatérských přístrojích si můžete všimnout středového zjasnění objektu a ve velkých amatérských dalekohledech již můžete pozorovat náznaky spirální struktury. Jelikož se NGC 6946 nachází v poměrně bohatých hvězdných polích nedaleko pásu mléčné dráhy,bude se vám na ní promítat spousta hvězd našeho vlastního hvězdného ostrova. Poměrně často se však mezi nimi objevuje slabá hvězda,která tam nikdy nebyla. Stává se to průměrně jednou za asi 10 roků. Nejde o nic jiného než grandiózní zánik hvězdy v NGC 6946-výbuch supernovy. Těžko říct,co je příčinou těchto vysoce nadprůměrně četných událostí v této galaxii. V její blízkosti se nenachází žádná větší galaxie se kterou by mohla gravitačně interagovat a která by mohla být spouštěcím mechanismem bouřlivé hvězdotvorby a s ní spojené zániky hmotných hvězd ve formě supernov. Jedním z možných vysvětlení pro vysoký poměr vznikajících hvězd,je nedávná akrece mnoha mračen neutrálního vodíku z okolních oblastí. Maximální jasnost nejjasnějších supernov v téhle velké hvězdné spirále však nepřekračuje při pohledu ze Země 11.hvězdnou velikost. Na jejich spatření budete tedy potřebovat alespoň středně velký amatérský přístroj. Supernovy jsme v galaxii NGC 6946 zaznamenali v těchto letech- 1917,1939,1948,1968,1969,1980,2002,2004,2008. Zatím však samozřejmě nevíme kdy přijde další. NGC 6939 a NGC 6946 dělí na obloze pouze asi 40 úhlových minut,při použití nevelkých zvětšení se vám tedy obě pohodlně vejdou do zorného pole dalekohledu. Přestože jde o dvojici naprosto rozdílných objektů,které navíc v prostoru dělí asi 10 milionů světelných roků,vypadají v malých teleskopech velmi podobně-mají podobnou jasnost,úhlové rozměry a vypadají jako mlhavé skvrnky. V případě NGC 6939 tuto skvrnku tvoří několik stovek stálic, u NGC 6946 jde však o několik stovek miliard hvězd.

NGC 7023 (Kosatec)

Asi 3,5 stupně jihozápadně od Bety Cefea se pozorovatelům nabízí mlhovina NGC 7023 se zažitým názvem „ Kosatec". Na snímcích trošku připomíná rozkvetlý kosatec. NGC 7023 obklopuje velmi mladou stálici 7.hvězdné velikosti a spektrálního zařazení B3,jejíž jasnost mírně kolísá. Jde o skutečného hvězdného novorozence,její stáří odhadujeme jen na několik tisíc až desítek tisíc roků. Dnes již víme,že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou necelé čtyři roky. Hmotnost průvodce odhadujeme na asi 0,5 hmoty našeho Slunce,hlavní složka má mnohonásobně větší hmotnost. V případě NGC 7023 jde o prachovou mlhovinu,která odráží světlo hvězdy. Proto se také jeví na fotografiích modrá. Mlhovinu můžete spatřit již malým dalekohledem jako nevýraznou zář v okolí centrální hvězdy. Ve velkých amatérských přístrojích si můžete všimnout nepravidelného tvaru mlhoviny a tmavých linií uvnitř NGC 7023,díky kterým se vám může jevit jakoby rozdělená na dvě části. Velmi dobře může posloužit mlhovinový filtr. Vzdálenost objektu odhadujeme na asi 1300 světelných roků a skutečný průměr na asi 6 světelných let. Na obloze má rozměr přibližně 18 krát 18 úhlových minut. Jde o jednu z nejsnadněji pozorovatelných reflexních mlhovin.

NGC 40

Ve východní části souhvězdí,poblíž hranice s Kasiopejou najdeme planetární mlhovinu NGC 40. Nachází se v poněkud méně přehledné oblasti a tak začátečníci mohou mít trošku problémy s jejím nalezením. S celkovou jasností okolo 10. magnitudy ji můžete spatřit již v malém dalekohledu,ovšem jen jako slabou mlhavou hvězdičku. Centrální bílý trpaslík zde dosahuje 11.hvězdné velikosti a lze jej tedy spatřit již dalekohledem s průměrem objektivu asi 6 centimetrů. Jeho povrchová teplota dosahuje asi 50 000 stupňů Celsia. Na pozorování mlhoviny však lze doporučit alespoň středně velký amatérský přístroj. V něm spatříte jasnou centrální hvězdu obklopenou slabou mlhavou obálkou oválného tvaru. Jelikož mlhovina dosahuje poměrně malých úhlových rozměrů ( asi 60 krát 37 úhlových vteřin ) a navíc ji přezařuje jasný bílý trpaslík,je vhodné použít větší zvětšení. Ve velkých hvězdářských teleskopech již můžete v náznaku pozorovat bipolaritu mlhoviny. Nejjasnější části plynné obálky jsou soustředěny na jejím okraji v navzájem protilehlé poloze. Velmi pěkná ale často opomíjená planetární mlhovina. Jak už to tak u objektů tohoto druhu bývá,vzdálenost od nás neznáme. Nejčastěji se odhady pohybují mezi 3000 a 4000 světelnými roky.