KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

OREL

• Latinsky- Aquila
• Zkratka- Aql
• Rozloha - 652 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 70

Obsah

• Altair (Alfa Orla)
• Tarazed (Gama Orla)
• Deneb el Okab (Dzéta Orla)
• Théta Orla
• Deneb Okab (Delta Orla)
• Lambda Orla
• Alshain (Beta Orla)
• 15 Orla
• 57 Orla
• Pí Orla
• 5 Orla
• 11 Orla
• 23 Orla
• Éta Orla
• R Orla
• Sigma Orla
• NGC 6709
• NGC 6755
• NGC 6756
• NGC 6760
• NGC 6781
• NGC 6804
• NGC 6803
• Barnard 142+Barnard 143 (Temná jeskyně)

Souhvězdí bylo známo už ve starověku. Představuje letícího orla. Nepřehlédnutelná je jeho nejjasnější hvězda s názvem Altair. Přestože Orlem prochází mléčná dráha,není tu mnoho zajímavých objektů pro malé dalekohledy amatérských hvězdářů.

Altair (Alfa Orla)

Dominantní stálicí souhvězdí je Altair ( Alfa Orla ). Dosahuje 0,8. magnitudy a od nás ji dělí vzdálenost 17 světelných roků,patří tedy k poměrně blízkým hvězdám. Je třináctou nejjasnější hvězdou na obloze. Altair je bílou stálicí spektrálního zařazení A7. Patří k rychle rotujícím hvězdám,otáčí se asi 60 krát rychleji okolo vlastní osy než naše Slunce. Rotační obvodová rychlost na rovníku Altairu přesahuje 200 kilometrů za sekundu. Při této rychlosti není možné,aby si tato hvězda zachovala dokonale kulový tvar. V důsledku velké odstředivé síly je polární průměr o asi 20 % menší než průměr rovníkový. Altair je o více než polovinu větší než naše Slunce,rovníkový průměr činí asi 1,7 násobek naší denní hvězdy,tedy okolo 2 400 000 kilometrů. Svítivostí překonává Slunce téměř 11 krát,hmotností přibližně 1,5 krát. Průměrná povrchová teplota dosahuje přibližně 7500 Kelvinů. Altair řadíme k proměnným hvězdám typu Delta Scuti. Světelné změny jsou však velmi malé a prostýma očima je v žádném případě nezaznamenáte,liší se jen o několik tisícin magnitudy. Alfa Orla je také jedním z vrcholů letního orientačního trojúhelníku.

Tarazed (Gama Orla)

Druhou nejjasnější stálicí souhvězdí je Tarazed ( Gama Orla ). Na pozemské obloze dosahuje 2,7. magnitudy a jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K3 ve vzdálenosti přibližně 460 světelných roků. Oranžového odstínu hvězdy si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima. Odhadujeme,že svým průměrem převyšuje Slunce více než 100 krát.

Deneb el Okab (Dzéta Orla)

Hvězda označená řeckým písmenem dzéta a s názvem Deneb el Okab,je třetí nejjasnější v souhvězdí Orla. Dosahuje 3,0. magnitudy a jde o bílou stálici spektrálního zařazení A0 ve vzdálenosti okolo 80 světelných roků od nás. Hvězda rotuje velmi rychle okolo vlastní osy,v důsledku čehož bude velmi silně zploštělá. Větším amatérským přístrojem můžete v její blízkosti spatřit dvojici slabých hvězd 12. magnitudy. Obě jsou červenými trpaslíky patřící do spektrální třídy M. První z nich je těžko pozorovatelná,jelikož se nachází v odstupu asi 6 úhlových vteřin. Mnohem snáze zahlédneme vzdálenější stálici v odstupu asi 160 úhlových vteřin.

Théta Orla

Hvězda označená jako Théta Orla dosahuje 3,2. magnitudy. Od Země ji dělí vzdálenost přibližně 290 světelných let. Jde o modrobílého obra spektrálního zařazení B9. Z rozboru spektra víme,že je těsnou dvojhvězdou s oběžnou dobou 17,12 dne.

Deneb Okab (Delta Orla)

Deneb Okab je název hvězdy Delta Orla. Od nás ji dělí asi 50 světelných roků a z této vzdálenosti ji pozorujeme jako stálici 3,4. magnitudy. Je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F0. Ve skutečnosti jde o trojhvězdný systém. Hlavní složka je těsnou dvojhvězdou s periodou oběhu pouhých 3,77 hodiny! Další průvodce obíhá s periodou 3,422 let.

Lambda Orla

Lambda Orla má na pozemské obloze 3,4. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9 ve vzdálenosti přibližně 125 světelných roků od Země.

Alshain (Beta Orla)

Alshain ( Beta Orla ) se prezentuje jako hvězda 3,7. magnitudy. Byla zařazena do spektrální třídy G8,má tedy žluté zabarvení a od Země ji dělí asi 45 světelných roků. Barvou je podobná Slunci,má ale přibližně trojnásobně větší průměr než naše denní hvězda. Hvězdy s podobnými rozměry jako má Alshain řadíme k „podobrům". Beta Orla vykazuje drobné změny jasnosti,které však prostýma očima nepostřehnete. V odstupu 13 úhlových vteřin můžete větším amatérským dalekohledem spatřit slabého průvodce 12. hvězdné velikosti,který je červenou trpasličí hvězdou spektrální třídy M.

V Orlu najdeme také několik dvojhvězd rozložitelných již menšími amatérskými přístroji.

15 Orla

Stálici s označení 15 Orla najdeme v jihozápadní části souhvězdí,nedaleko hranice se Štítem. Jako dvojhvězdu ji ukáže jižtriedr či malý dalekohled. Složky 5,4. a 7,0. magnitudy se nachází v odstupu 39 úhlových vteřin. Obě stálice jsou naoranžovělé,patří do spektrální třídy K. V tomto případě jde pouze o optickou dvojhvězdu. Vzdálenost jasnější složky odhadujeme na zhruba 325 světelných roků,slabší složka je ještě o pár stovek světelných roků dále od nás.

57 Orla

Hvězda s označením 57 Orla se skládá z dvojice 5,7. a 6,5. magnitudy v odstupu 36 úhlových vteřin. Obě stálice jsou modrobílé, patří do spektrální třídy B. I tuto dvojhvězdu rozliší již větší triedr či malý dalekohled. Najdeme ji v jižní části souhvězdí.

Pí Orla

Mnohem hůře je rozložitelná dvojhvězda s označením Pí Orla ( též označovaná jako 52 Orla ). Dvojici 6,3. a 6,8. magnitudy dělí na obloze 1,4 úhlové vteřiny a rozliší ji až středně velký amatérský dalekohled. Jasnější složka patří do spektrální třídy F,slabší do spektrální třídy A. Pí Orla najdeme asi 1,5 stupně severovýchodně od hvězdy Tarazed ( Gama Orla ). Prostýma očima či v malém dalekohledu se Pí Orla jeví jako jedna stálice 5,7. magnitudy. Vzdálenost dvojhvězdy odhadujeme na zhruba 570 světelných roků.

5 Orla

V západním výběžku souhvězdí najdeme stálici s označením 5 Orla. Dvojici 5,9. a 7,5. magnitudy nacházející se v odstupu 13 úhlových vteřin,snadno rozliší již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů. Obě hvězdy jsou bílé,spektrální třídy A. Rozbor spektra hlavní složky navíc naznačuje,že je sama dvojhvězdou. Další slabou stálici 11. hvězdné velikosti můžete spatřit v odstupu 24 úhlových vteřin od hlavní složky. Vícenásobný hvězdný systém 5 Orla se nachází ve vzdálenosti přibližně 250 světelných roků od nás.

11 Orla

V severozápadní části souhvězdí,u hranice s Herkulem,se nabízí dvojhvězda s označením 11 Orla. Dvojici 5,3. a 9,2. magnitudy dělí na obloze 22 úhlových vteřin. Rozlouskne ji již malý amatérský přístroj. Hlavní složka je nažloutlá,spektrálního zařazení F8,slabší z dvojice má namodralý odstín. 11 Orla se nachází ve vzdálenosti zhruba 155 světelných roků od Země.

23 Orla

Necelé 3 stupně jihozápadně od Delty Orla najdete stálici s označením 23 Orla. Již menší amatérský dalekohled ji může rozlišit na dvojici 5,3. a 8,3. magnitudy v odstupu 3 úhlových vteřin. Hlavní složka je oranžovým obrem spektrálního zařazení K2,ve vzdálenosti přibližně 380 světelných roků od Země.

Éta Orla

V pravém křídle Orla, 8 stupňů jižně od nejjasnější hvězdy souhvězdí-Altaira,se pro zájemce o pozorování proměnných hvězd nabízí „nestálá stálice" s označením Éta Orla. Je jedním z nejjasnějších zástupců proměnných hvězd typu Delta Cefea ( Cefeid ) na obloze. Jasnost mění mezi 3,5. až 4,3. magnitudy s periodou 7,17664 dne. Změny jsou tedy snadno postřehnutelné již prostýma očima. Éta Orla je nažloutlou obří hvězdou s nejméně 50-ti násobkem průměru našeho Slunce. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Během periody se mění i spektrum hvězdy mezi F6 a G2 a ruku v ruce s tím i povrchová teplota, přibližně mezi 6200 a 5300 Kelvinů. Odhady vzdálenosti této cefeidy se pohybují okolo 1200 světelných roků od nás,ve skutečnosti však tato proměnná hvězda může být o několik stovek světelných let blíže či dále.

R Orla

Dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti je hvězda s označením R Orla. Najdete ji zhruba 5,5 stupně jižně od hvězdy Dzéta Orla. V maximu se pohybuje mezi 5. a 6. hvězdnou velikostí a je pod temnou oblohou pozorovatelná i prostýma očima, naopak v minimu klesá na 11. až 12. hvězdnou velikost a je viditelná až dobrým dalekohledem. Jde o obří červenou hvězdu spektrální třídy M. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Perioda se však významně zkracuje. V druhé polovině 19. století byla 350 dní, v současnosti činí pouze 270 dní. Zkracování periody svědčí o změnách vnitřní struktury hvězdy. Vzdálenost R Orla odhadujeme na 700 světelných roků od nás.

Sigma Orla

Sigma Orla je zákrytovou proměnnou hvězdou. Na obloze dosahuje 5,2. magnitudy. Jde o dvojici navzájem si velmi blízkých,mladých a horkých hvězd spektrální třídy B,které obíhají kolem společného těžiště s periodou 1,95 dne. Při oběhu se navzájem částečně zakrývají a my pozorujeme změny jasnosti. Při zákrytu dochází k zeslabení o 2 desetiny magnitudy,což už může zaznamenat zkušený pozorovatel i prostýma očima. Dvojici vzájemně si velmi podobných stálic dělí od sebe jen asi 0,07 astronomické jednotky. Díky slapovým silám a rychlé rotaci nejsou obě hvězdy kulové. Rotační perioda obou složek je synchronizována s jejich oběžnou dobou. Vzdálenost zákrytové dvojhvězdy odhadujeme na 680 světelných roků. Sigmu Orla najdeme ve střední části souhvězdí, přibližně 4,5 stupně jihozápadně od Altaira.

NGC 6709

Orel letí mléčnou dráhou,takže by bylo podivné,kdybychom zde nenašli otevřené hvězdokupy. Nejvýraznější z nich má katalogové označení NGC 6709 a nachází se v západní části souhvězdí,necelých 5 stupňů jihozápadně od hvězdy Dzéta Orla. Celkově dosahuje 6,7. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 15 úhlových minut. Jako mlhavá skvrna je snadno viditelná již malým triedrem. Nejjasnější stálice se zde pohybují okolo 9. hvězdné velikosti a může je ukázat již menší dalekohled. Do 10. magnitudy obsahuje hvězdokupa jen 4 hvězdy. Středně velký amatérský přístroj ukáže několik desítek nejjasnějších členů,seskupených v trojúhelníkové formaci. Ve východní části hvězdokupy leží pěkná dvojhvězda tvořená složkami 9,1. a 9,7. magnitudy. Jasnější složka má žlutooranžový odstín. Další stálice 9,7. magnitudy leží východně od této dvojice. Západní části NGC 6709 dominuje žlutooranžová stálice 9. magnitudy. Vzdálenost NGC 6709 odhadujeme na přibližně 4000 světelných roků,její stáří na velmi zhruba 300 milionů roků.

NGC 6755

V západní části souhvězdí,asi 4,5 stupně severozápadně od hvězdy Delta Orla najdeme i otevřenou hvězdokupu NGC 6755,s celkovou jasností 7,5. magnitudy a velikostí asi 15 úhlových minut. I ji můžete spatřit jako mlhavou skvrnu již v triedru. Nejjasnější stálice se zde pohybují okolo 10. hvězdné velikosti,na podrobnější studium skupiny lze tedy doporučit alespoň středně velký amatérský dalekohled,který ukáže až několik desítek nejvýraznějších členů hvězdokupy,rozdělených do dvou oddělených oblastí, z nichž větší a bohatší je ta jižnější. Ve větších přístrojích je hvězdokupa velmi bohatá na hvězdy. Odhady vzdálenosti NGC 6755 se pohybují okolo 5000 světelných roků od Země.

NGC 6756

Jen asi půl stupně severovýchodně od NGC 6755 se pozorovatelům s většími amatérskými přístroji nabízí slabá a drobná otevřená hvězdokupa NGC 6756. Celkově dosahuje 10,6. magnitudy a velikosti asi 4 úhlové minuty. Nejjasnější stálice se zde pohybují mezi 12.a 13. hvězdnou velikostí. Jeví se jako velmi zhuštěná. Při použití menšího zvětšení se obě hvězdokupy mohou vejít do jednoho zorného pole dalekohledu.

NGC 6760

Za zmínku stojí i kulová hvězdokupa s katalogovým označením NGC 6760. Dosahuje 9. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 7 úhlových minut. Jako slabá drobná mlhavá skvrnka kulového tvaru je viditelná již v menších amatérských přístrojích. Jelikož nejjasnější stálice hvězdokupy dosahují jen15.hvězdné velikosti,zůstane i pro středně velké přístroje pouze mlhavou skvrnou s jasnějším jádrem. Alespoň částečně ji rozložit na hvězdy dokáže až velký amatérský teleskop. Vzdálenost NGC 6760 odhadujeme na přibližně 24 000 světelných roků od nás. Hvězdokupu najdete 4 stupně jihozápadně od hvězdy Delta Orla.

NGC 6781

Planetární mlhovinu NGC 6781 najdete v levém křídle Orla,asi 4 stupně severoseverozápadně od hvězdy Delta Orla. Dosahuje 11. magnitudy a je za kvalitních pozorovacích podmínek viditelná již menším amatérským přístrojem jako slabá mlhavá skvrnka kulového tvaru. Středně velký amatérský dalekohled ukáže prstencovou strukturu mlhoviny s tmavou vnitřní oblastí,připomínající mýdlovou bublinu. Na jednom okraji je nápadně jasnější. Průměr této plynné obálky dosahuje 1,9 úhlové minuty. Centrální hvězda je pozorovatelná až velkými amatérskými dalekohledy,neboť dosahuje pouze 16. magnitudy. Vzdálenost NGC 6781 příliš spolehlivě neznáme,odhady se pohybují okolo 3000 světelných roků od nás.

NGC 6804

NGC 6804 je další planetární mlhovina v souhvězdí Orla s jasností okolo 12. magnitudy. Leží asi 4,5 stupně západně od Altairu ( Alfa Orla ). Je v dosahu středně velkých amatérských dalekohledů. Mlhovina je charakterizována jako prstencová a na obloze dosahuje velikosti asi 62 krát 49 úhlových vteřin. Prstencový tvar mlhoviny s tmavší oblastí uvnitř ukáže již středně velký amatérský přístroj. Jistě si také všimnete,že prstýnek není kruhový,ale má eliptický tvar. Centrální bílý trpaslík slabší 14. hvězdné velikosti je dostupný až větším optickým přístrojům. Na fotografiích si můžete všimnout,že jasný prstenec obklopuje slabá vnější obálka. Mlhovina může při vizuálním pozorování jevit mírně nazelenalý odstín. Snad někde ve vzdálenosti okolo 4000 světelných roků leží tento objekt.

NGC 6803

Jen přibližně 50 úhlových minut severně od NGC 6804 se nachází další planetární mlhovina s katalogovým označením NGC 6803. Dosahuje asi 11. magnitudy,avšak má velmi malé úhlové rozměry - jen přibližně 6 úhlových vteřin. V menších dalekohledech ji tedy těžko odlišíte od slabých hvězd,při menších zvětšeních se jeví stelární. Mnohem lépe ji zobrazí větší amatérský teleskop se silným zvětšením - jako malou mlhavou skvrnku. Pozorovatelé s většími přístroji hlásí namodralý,či nazelenalý odstín. Centrální hvězda je pouze asi 15. hvězdné velikosti a ukáže ji až velký amatérský přístroj.

Barnard 142+Barnard 143 (Temná jeskyně)

Jeden stupeň západně od oranžové hvězdy Tarazed ( Gama Orla ), se nachází komplex temných mlhovin s označením Barnard 142 a Barnard 143,známý také pod názvem „Mlhovina Temná jeskyně". Jde o temné prachové oblaky clonící světlo vzdálených hvězd. Na tmavé obloze jsou dobře viditelné již triedrem,který je koneckonců ideálním prostředkem k jejich spatření, či jiným malým dalekohledem s velkým zorným polem. Projevují se jako nápadná absence hvězd v jinak bohatém okolním hvězdném poli. Výraznější severní část komplexu - Barnard 143,se na obloze rozkládá na ploše asi 60 krát 40 úhlových minut. Jižní část - Barnard 142,zabírá na obloze přibližně 40 úhlových minut. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek možná vytušíte tvar nejvýraznější části temné mlhoviny,který připomíná velké písmeno E, o velikosti přibližně 50 krát 80 úhlových minut. Velmi pěkně tvar mlhovinového komplexu vynikne na fotografiích s delší expozicí. Vzdálenosti objektů tohoto druhu se určují velmi obtížně, v tomto případě ji odhadujeme na asi 2000 světelných roků od nás.