KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

HERKULES

• Latinsky - Hercules
• Zkratka - Her
• Rozloha - 1225 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 140

Obsah

• Rutilicus (Beta Herkula)
• Dzéta Herkula
• Sarin (Delta Herkula)
• Ras Algethi (Alfa Herkula)
• Pí Herkula
• Mí Herkula
• Éta Herkula
• Epsilon Herkula
• Maasym (Lambda Herkula)
• Ró Herkula
• Marsik (Kappa Herkula)
• 95 Herkula
• 100 Herkula
• 37+36 Herkula
• 68 Herkula
• 30 Herkula
• NGC 6210 (Želva)
• M 13
• NGC 6207
• M 92
• NGC 6229

Rozsáhlé,ale poměrně nepřehledné souhvězdí představuje hrdinu řeckých mýtů Herkula. Již starými civilizacemi byl na obloze zpodobován jako klečící obr. Herkules leží mezi Lyrou a Severní korunou a nejsnadněji ho identifikujeme pomocí výrazného čtyřúhelníku hvězd, který připomíná květináč. Pro pozorovatele vybavené dalekohledy se zde nabízí zejména několik dvojhvězdných systémů,kulových hvězdokup včetně fenomenální M 13 a jedna planetární mlhovina.

Ve východní části souhvězdí,v blízkosti hvězdy Ný Herkula,se nachází Apex - bod k němuž směřuje sluneční soustava vzhledem k okolním hvězdám. Rychlost pohybu směrem k Apexu je 19,5 kilometrů za vteřinu. Protilehlý bod k Apexu - Antapex se nachází v souhvězdí Holubice na jižní obloze.

Rutilicus (Beta Herkula)

Nejjasnějšími stálicemi souhvězdí jsou Rutilicus ( Beta Herkula ),někdy také nazývaná Kornephoros a Dzéta Herkula. Obě dosahují 2,8. magnitudy. Rutilicus je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G7 ve vzdálenosti asi 150 světelných roků. Z rozboru spektra víme že není osamocená,obíhá ji neviditelný průvodce s periodou okolo 410 dní. Odhadujeme,že hlavní složka má zhruba 20 krát větší průměr než naše Slunce,povrchová teplota činí asi 4900 Kelvinů.

Dzéta Herkula

Dzéta Herkula tvoří pravý dolní roh „Herkulova květináče" a nachází se mnohem blíž, ve vzdálenosti 35 světelných let. Má také nažloutlou barvu ( spektrum G0 ). Je poměrně těsnou dvojhvězdou. Hlavní složku 2,9. magnitudy obíhá průvodce s jasností 5,4. magnitudy jednou za 34,45 roků. Jde také o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G7. Vzdálenost mezi oběma stálicemi při pohledu ze Země kolísá mezi 0,4 až 1,6 úhlové vteřiny, nejmenší vzdálenost je dělila v roce 2001. V současné době ( rok 2010 ) se nachází v odstupu 1,1 úhlové vteřiny. Během oběhu se jejich skutečná vzdálenost mění mezi asi 8 a 21 astronomickými jednotkami. Hlavní složka má přibližně 2,5 krát větší průměr než naše Slunce,průvodce je o něco menší než naše denní hvězda. Dzéta Herkula není nic lukrativního pro pozorovatele s menšími dalekohledy. Na její rozlišení je potřeba větší amatérský teleskop.

Sarin (Delta Herkula)

Sarin ( Delta Herkula ) dosahuje na pozemské obloze 3,1. magnitudy a je bílou stálicí ( spektrum A3 ) ve vzdálenosti okolo 80 světelných roků od nás. Má průvodce kterého však neukáže žádný dalekohled,obíhá ve vzdálenosti nejméně 1,45 astronomické jednotky od hlavní složky s periodou nejméně 11 měsíců. Dalšího průvodce již můžete spatřit i v menších přístrojích. Dosahuje 8,3. magnitudy a nachází se v odstupu 11,6 úhlové vteřiny.

Ras Algethi (Alfa Herkula)

Zajímavá pro hvězdáře je Alfa Herkula s názvem Ras Algethi. Jde o proměnnou hvězdu a navíc trojhvězdný systém. Hlavní složka je červeným veleobrem spektrálního zařazení M5. Hvězdy tohoto typu jsou obvykle jasnosti nestálé. Alfa Herkula není v tomto směru výjimkou,nepravidelně či polopravidelně se mění mezi 3. a 4. hvězdnou velikostí. To jsou dostatečné změny jasu na to,aby byly dobře postřehnutelné již prostýma očima. Je jednou z nejjasnějších proměnných hvězd na obloze,jejíž změny můžeme zaznamenat bez použití přístrojů. Poměrně výraznou červenooranžovou barvu této nestálé stálice vám však ukáže až dalekohled. Poblíž maxima jasnosti by však barevný odstín hvězdy mohl být pozorovatelný i bez přístrojů. A pokud budete mít objektiv s průměrem nejméně 5 centimetrů,můžete zahlédnout průvodce této obří hvězdy. Nachází se jen 4,9 úhlové vteřiny od ní a dosahuje 5,4. magnitudy. Tento průvodce, i když je mnohonásobně menší než hlavní složka také není žádný drobeček-jde o žlutého obra spektrálního zařazení G5. Přestože by měl mít v dalekohledu žlutou barvu,tak v kontrastu s jasnější červenou složkou se vám může jevit jako namodralý či nazelenalý,nebo dokonce šedivý. Rozbor spektra nám napověděl,že je ve skutečnosti poměrně těsnou dvojhvězdou. Obíhá kolem společného těžiště s menší stálicí spektrální třídy F v periodě 52 pozemských dnů. Vzdálenost trojhvězdy odhadujeme na přibližně 380 světelných roků od Země. Skutečná vzdálenost mezi složkami A a B+C se odhaduje na přibližně 550 astronomických jednotek a oběžná doba nejspíše přesahuje 3000 roků,složky B a C dělí od sebe jen asi 0,4 astronomické jednotky. Hmotnost červeného veleobra se odhaduje na nejméně osminásobek hmotnosti našeho Slunce,svým průměrem naši denní hvězdu překonává velmi zhruba 400 krát. Přesnou vzdálenost ke hvězdě však neznáme,takže je potřeba brát tyto údaje s rezervou. Hvězda je obklopena velkou plynnou obálkou. Průvodci mají přibližně 4 a 2,5 hmotnosti Slunce.

Pí Herkula

Pí Herkula je hvězdou 3,2. magnitudy. Tento oranžový obr (spektrum K3 ) se nachází ve vzdálenosti okolo 370 světelných roků.

Mí Herkula

3,4. magnitudy má na pozemské obloze Mí Herkula. Jde o poměrně blízkou žlutou stálici spektrálního zařazení G5,ve vzdálenosti okolo 27 světelných roků. Má asi 1,8 krát větší průměr než naše Slunce a hmotnost s ním zhruba srovnatelnou. Na své dlouhé pouti okolo středu Galaxie není osamocena,doprovází ji dvojice slabých červených trpaslíků spektrální třídy M. Jsou si velikostně podobní,jejich průměry dosahují sotva poloviny průměru našeho Slunce a přibližně 1/3 jeho hmotnosti. Tato trpasličí dvojice se nachází na obloze 34 úhlových vteřin od hlavní složky a společně dosahují 10. hvězdné velikosti,jasnější z nich má 10,2. magnitudy,slabší 10,7. magnitudy. Jsou v dosahu již menších amatérských přístrojů. Červené trpaslíky dělí od sebe průměrná vzdálenost jen asi 11,5 astronomických jednotek ( mění se mezi asi 9,5 a 13,5 astronomickými jednotkami ) a okolo společného těžiště oběhnou za 43 roků. Rozlišit je můžete ve větším amatérském dalekohledu,jejich úhlová rozteč se pohybuje okolo 1 úhlové vteřiny. Kolem hlavní složky oběhnou společně za několik tisíc roků v odhadované vzdálenosti nejméně 290 astronomických jednotek. Citlivá měření radiální rychlosti hlavní složky systému naznačují přítomnost další trpasličí stálice. Mí Herkula je tedy možná čtyřhvězdným systémem.

Éta Herkula

Éta Herkula dosahuje 3,5. magnitudy. Je žlutým obrem spektrálního zařazení G8 ve vzdálenosti přibližně 110 světelných let. Odhadujeme,že hvězda má asi desetkrát větší průměr než naše Slunce.

Epsilon Herkula

Levý dolní roh „Herkulova květináče" zdobí Epsilon Herkula. Je bílou stálicí spektrálního zařazení A0 s jasností 3,9. magnitudy,ve vzdálenosti okolo 160 světelných roků. Z rozboru spektra víme,že jde o těsnou dvojhvězdu s oběžnou dobou 4 dny.

Maasym (Lambda Herkula)

Lambda Herkula má jméno Maasym. Je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K3 a na obloze dosahuje 4,4. magnitudy. Její vzdálenost odhadujeme na asi 370 světelných let.

Ró Herkula

Pěknou dvojhvězdou pro malé dalekohledy je Ró Herkula. Jde o dvojici bílých stálic spektrální třídy A v odstupu 4,1 úhlové vteřiny. Jasnější složka má 4,5. magnitudy, průvodce je o jednu hvězdnou velikost slabší ( 5,5. magnitudy ). Pohodlně je tedy rozloží již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 6 centimetrů. Dvojhvězdu od nás dělí zhruba 400 světelných roků. Odhadujeme,že hvězdy jsou od sebe vzdáleny nejméně 500 astronomických jednotek a oběžná doba se tudíž bude pohybovat v řádu několika tisíciletí.

Marsik (Kappa Herkula)

Kappa Herkula se jmenuje Marsik ( někdy také Marfak ) a najdeme ji v jihozápadní části souhvězdí. Tvoří ji dvojice stálic 5,0. a 6,2. magnitudy v odstupu 27 úhlových vteřin. Můžeme je tedy rozlišit již větším triedrem či malým dalekohledem. Jasnější složka je žlutá ( spektrum G8 ),průvodce žlutooranžový ( spektrum K1). Zatím není jisté zda jde o skutečnou fyzickou dvojhvězdu.

95 Herkula

95 Herkula se skládá ze dvou stálic podobné jasnosti ( 4,9. a 5,1. magnitudy ). Na obloze je dělí 6,4 úhlové vteřiny. Jasnější složka je bílá, spektrálního zařazení A5, průvodce má žlutou barvu ( spektrum G8 ). Na jejich rozlišení postačí již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů. Při pohledu prostýma očima se 95 Herkula jeví jako jedna stálice 4,3. magnitudy. Najdete ji v jihovýchodní části souhvězdí. Nachází se velmi zhruba 500 světelných roků od nás.

100 Herkula

Pěknou dvojicí prakticky stejných hvězd je 100 Herkula. Obě bílé složky mají téměř stejnou jasnost 5,8. a 5,9. magnitudy, i shodné spektrum - A3. Nachází se v odstupu 14 úhlových vteřin. Velmi snadno je tedy rozliší již malý dalekohled. Společně vykreslují na obloze stálici 5,1. magnitudy. Dvojici od nás dělí přibližně 200 světelných let.

37+36 Herkula

Dvojici s označením 37 a 36 Herkula najdeme v jihozápadním výběžku souhvězdí,blízko hranice s Hadonošem. Složky 5,8. a 6,9. magnitudy dělí na obloze 70 úhlových vteřin. Snadno je rozlišíte již v malém triedru. Obě jsou bílé hvězdy patřící do spektrální třídy A. Od nás je dělí zhruba 300 světelných roků.

68 Herkula

Zákrytovou proměnnou hvězdou je 68 Herkula. Jde o těsnou dvojici horkých hvězd spektrální třídy B. Oběžná doba kolem společného těžiště je pouhé 2 dny a během této doby mění jasnost mezi 4,7. až 5,4. magnitudy. To jsou změny,které můžete snadno zaznamenat při pozorování prostýma očima. Obě stálice mají nejspíše nepravidelný tvar díky vzájemné blízkosti a rychlé rotaci. Nestálou hvězdu najdete východně od „Herkulova květináče". Vzdálenost 68 Herkula odhadujeme na zhruba 900 světelných roků od nás.

30 Herkula

Polopravidelnou proměnnou hvězdou je 30 Herkula. Jde o obří červenou hvězdu spektrální třídy M. V době maxima dosahuje 4,3. magnitudy a je dobře viditelná prostýma očima, v minimu může být až o dvě hvězdné třídy slabší a ztrácet se pozorovatelům bez dalekohledu. Od nás ji dělí vzdálenost asi 360 světelných roků. Její načervenalý odstín pěkně vynikne již v malém dalekohledu. Proměnnou najdete severozápadně od Herkulova květináče,v blízkosti hvězdy Sigma Herkula ( 4,2. magnitudy ).

NGC 6210 (Želva)

Asi 4 stupně severovýchodně od hvězdy Beta Herkula ( Rutilicus ) se nachází planetární mlhovina NGC 6210 ( Želva ). S celkovou jasností okolo 9. magnitudy patří k poměrně snadno pozorovatelným objektům tohoto druhu. Nejjasnější centrální část mlhoviny je však úhlově malá ( asi 12 krát 18 úhlových vteřin ) a proto ji v menších dalekohledech spatříte jen jako drobnou mlhavou hvězdičku,v silnějších zvětšeních jako drobný disk. Centrální hvězda dosahuje 13. magnitudy a je viditelná až ve větších amatérských přístrojích. V nich si také nejspíše všimnete poměrně výrazného nazelenalého odstínu mlhoviny,někteří pozorovatelé však trvají na modrém odstínu. Na detailních snímcích připomíná NGC 6210 želvu, proto se také někdy tak nazývá. Vzdálenost objektu zatím neumíme spolehlivě určit,některé odhady mluví o 6500 světelných roků,jiné ji kladou mnohem blíže Zemi.

M 13

Nejznámějším a pozorovateli nejvyhledávanějším objektem v souhvězdí Herkula je bezesporu kulová hvězdokupa M 13 ( NGC 6205 ). S celkovou jasností 5,8. magnitudy je nejjasnější kulovou hvězdokupou severní oblohy. Obvykle první kulová hvězdokupa na kterou zamíří začínající pozorovatelé na severní polokouli svoje dalekohledy. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek je však viditelná již prostýma očima jako slabá mlhavá hvězdička,pokud člověk ví kde ji hledat. Hvězdokupu najdeme na spojnici hvězd Éta a Dzéta Herkula, zhruba v první třetině od první jmenované. Leží mezi dvěma stálicemi 7. hvězdné velikosti. Malý hvězdářský dalekohled,či triedr vám M 13 ukáže jako kulatou mlhavou skvrnku zjasňující se do středu. Ve středně velkých dalekohledech s dostatečným zvětšením již můžete spatřit nejjasnější stálice hvězdokupy. Dokáže to již dalekohled s průměrem objektivu okolo 10 centimetrů. Náznak „zrnitosti" je za kvalitních pozorovacích podmínek bočním pohledem viditelný v okrajových částech hvězdokupy i v menších dalekohledech. Nejjasnější členové hvězdokupy dosahují 11. hvězdné velikosti a jedná se o červené obry - tedy o hvězdy podobné svou hmotností našemu Slunci, ale podstatně starší,v pokročilém stádiu vývoje. Mají sice nižší povrchovou teplotu ale mnohonásobně větší rozměry. Slunce se do tohoto stádia dostane až za několik miliard roků. Dalekohledem s průměrem objektivu či zrcadla okolo 20 centimetrů se vám na M 13 naskytne krásný pohled,spatříte již více než stovku stálic. Spousta z nich tvoří dlouhé hvězdné řetězce vybíhající z centrální části hvězdokupy. V ještě větších dalekohledech je hvězdokupa skutečně překrásným pokoukáním. Do 21. magnitudy bylo v ní napočítáno okolo 30 000 hvězd. Celkový počet členů M 13 je však mnohonásobně vyšší, odhadujeme jej na přibližně 1 milion. Všechny obíhají okolo gravitačního centra hvězdokupy. Jsou soustředěny v prostoru o průměru přibližně 200 světelných roků. Některé okrajové členy hvězdokupy však najdeme ještě v mnohem větší vzdálenosti od centra. Vzdálenost M 13 odhadujeme na asi 25 000 světelných let, stáří na 12 až 13 miliard roků. Nejjasnější středová část hvězdokupy zabírá na obloze plošku o průměru přibližně 20 úhlových minut. V jejím centru už je opravdu solidní „tlačenice". Hvězdy jsou tu od sebe vzdáleny ne světelné roky jako v okolí Slunce, ale světelné týdny či dokonce dny. Obloha je tam doslova posetá jasnými hvězdami. Úplná tma jako na Zemi za bezměsíčných nocí tam nikdy nenastává. V roce 1974 si M 13 a tehdy nově zprovozněný obří radioteleskop v Portoriku navzájem udělali reklamu. Tímto největším rádiovým teleskopem na světě o průměru antény více než 300 metrů byla k hvězdokupě vyslána rádiová depeše případným mimozemským civilizacím. Ve zprávě byly zakódovány základní informace o lidech,sluneční soustavě i samotném radioteleskopu. Kromě toho, že inteligentní mimozemšťani asi ve starých kulových hvězdokupách nežijí ( pravděpodobně je zde terestrických planet jako šafránu,pokud vůbec nějaké ),tak signál bude během několika staletí už velmi špatně rozluštitelný vlivem nabitých částic v mezihvězdném prostoru. Navíc by k M 13 dorazil až za přibližně 25 000 roků. Takže prakticky šlo jen o takový „rádiový štěk do tmy".

NGC 6207

Ve středně velkém amatérském dalekohledu si můžete v blízkosti M 13 všimnout nenápadné spirální galaxie NGC 6207. Najdete ji asi 40 úhlových minut severovýchodním směrem od centra hvězdokupy. V nevelkém zvětšení ji tedy můžete pozorovat v jednom zorném poli společně s „kulovkou". Dosahuje však jen 11,5. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 3 krát 1,4 úhlové minuty.

M 92

Další výrazná kulová hvězdokupa v souhvězdí má katalogové označení M 92 ( NGC 6341 ). S celkovou jasností 6,4. magnitudy patří k nejjasnějším kulovým hvězdokupám severní oblohy. Za vynikajících pozorovacích podmínek se dá spatřit i prostýma očima. Najdeme ji asi 6 stupňů severně od hvězdy Pí Herkula. Je dobře pozorovatelná již malým triedrem jako mlhavá skvrnka kulového tvaru. Dosahuje průměru asi 14 úhlových minut. V jejím okolí se však nenachází žádné jasnější hvězdy a tak začínající pozorovatelé mohou mít trošku více práce s jejím vyhledáním. Nejjasnější stálice se pohybují okolo 12. magnitudy a ukáže je jednotlivě až středně velký amatérský dalekohled. M 92 se podobá nedaleké M 13, je však slabší a více koncentrovaná,od nás se nachází o několik tisíc světelných roků dále než její slavnější kolegyně. I přesto je v silnějších dalekohledech velmi působivá.

NGC 6229

V severní části souhvězdí najdeme kulovou hvězdokupu NGC 6229. Ta je již podstatně slabší, dosahuje jen 9,4. magnitudy. Důvodem je především velká vzdálenost hvězdokupy od nás. Nachází se až na opačném konci Galaxie ve vzdálenosti asi 100 000 světelných roků. Na obloze zabírá plošku o průměru asi 4,5 úhlové minuty. V menších dalekohledech s malým zvětšením ji spatříte jako drobnou,téměř stelární mlhavou skvrnku a v její blízkosti si všimnete dvou hvězd 8. magnitudy,které s ní tvoří téměř rovnostranný trojúhelník. Ve středně velkých přístrojích se prezentuje jako kulatá mlhavá skvrna s jasnějším středem. Na hvězdy ji alespoň částečně dokáže rozlišit až velký amatérský dalekohled. Nejjasnější stálice hvězdokupy totiž nepřesahují 15. hvězdnou velikost.