KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

PERSEUS

• Latinsky - Perseus
• Zkratka - Per
• Rozloha - 615 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 90

Obsah

• Mirfak (Alfa Persea)
• Melotte 20
• Algol (Beta Persea)
• Dzéta Persea
• Gama Persea
• Epsilon Persea
• Delta Persea
• Miram (Éta Persea)
• Atik (Omikron Persea)
• 57 Persea
• 56 Persea
• Théta Persea
• 20 Persea
• Struve 331
• Ró Persea
• Fí Persea
• NGC 884+NGC 869 (Chí a h)
• NGC 957
• NGC 744
• Trumpler 2
• M 34
• NGC 1245
• NGC 1528
• NGC 1545
• NGC 1513
• NGC 1444
• NGC 1582
• NGC 1342 (Malý škorpion)
• M 76 (Malá činka)
• NGC 1499 (Kalifornie)
• NGC 1333
• NGC 1491
• NGC 1023
• NGC 1275

Hrdina antické báje Perseus zachránil ke skále řetězy přikovanou Andromedu před spáry mořského netvora. Souhvězdím prochází mléčná dráha a pro pozorovatele vybavené dalekohledy se zde nabízí spousta různorodých a zajímavých objektů. Ve směru souhvězdí Persea se jeví mléčná dráha nejužší a díváme se jím k okrajovým částem Galaxie.

Mirfak (Alfa Persea)

Nejvýraznější stálicí souhvězdí je Mirfak ( Alfa Persea ),někdy také nazývaná Algenib,s jasností 1,8. magnitudy. Jde o žlutobílého veleobra spektrálního zařazení F5,ve vzdálenosti okolo 600 světelných roků od Země. Nažloutlého odstínu hvězdy si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima,lépe však vynikne v dalekohledu. Mirfak má přibližně 5000 krát větší zářivý výkon než naše Slunce a skutečným průměrem předčí naši denní hvězdu zhruba 60 krát. Povrchová teplota hvězdy dosahuje asi 6500 stupňů Celsia a její hmotnost je pravděpodobně dostatečná na to,aby ve vzdálené budoucnosti explodovala jako supernova.

Melotte 20

Mirfak se nachází uvnitř rozptýleného hvězdného seskupení s označením Melotte 20. Jde o poměrně mladou a blízkou hvězdokupu,jejíž stáří odhadujeme na asi 50 milionů roků a vzdálenost na asi 600 světelných roků. Mirfak se do hvězdokupy nepromítá náhodou,ale je s největší pravděpodobností jejím nejjasnějším členem. Hvězdy patřící k seskupení Melotte 20 se na obloze rozprostírají na ploše o velikosti asi 4 stupňů. Hvězdokupu tvoří více než 100 stálic a nejjasnější z nich můžete v blízkosti Mirfaku spatřit i prostýma očima,jelikož se pohybují okolo 5. hvězdné velikosti. Jde převážně o horké mladé hvězdy spektrální třídy O a B,najdete však zde i několik stálic s oranžovým odstínem. Drtivá většina z nich se pohybuje vesmírným prostorem stejným směrem,což je další důkaz,že nejde jen o zdánlivou,ale skutečnou skupinu hvězd se společným původem. Jelikož má hvězdokupa na obloze velký úhlový průměr,hodí se na její pozorování menší dalekohledy s velkým zorným polem,například triedry. V nich spatříte v okolí Mirfaku ( zejména jižně a východně od této hvězdy ) několik desítek stálic. Nejvýraznější je dlouhý,prohnutý řetězec jasnějších hvězd klikatící se z jedné strany hvězdokupy na druhou. Pro malý triedr je hvězdokupa Melotte 20 jedním z nejhezčích objektů na obloze.

Algol (Beta Persea)

Beta Persea nese název Algol ( Ďábelská hvězda,Démon ). Jde o zákrytovou proměnnou hvězdu,která mění jasnost v periodě 2,867 dne s rozmezím 2,1. až 3,4. magnitudy. To je natolik výrazná změna jasu,že si jí můžete lehce všimnout již na první pohled. Její nestálé jasnosti si nejspíše všimli už lidé žijící ve starověku. Světlo hvězdy zeslabuje 5 hodin,potom 20 minut setrvává na minimální hodnotě a pak dalších 5 hodin zjasňuje. Hlavní složka zákrytové dvojhvězdy patří do spektrální třídy B8,má přibližně 4 krát větší hmotnost než naše Slunce a asi 3 krát větší průměr. Povrchová teplota činí přibližně 13 000 Kelvinů. Průvodce patří do spektrální třídy K,má o něco větší průměr než její sousedka,avšak hmotnost jen asi 1 Slunce a je na povrchu mnohem chladnější-asi 4500 Kelvinů. Složky zákrytové dvojhvězdy od sebe dělí asi 10 milionů kilometrů a oběžná dráha je kruhová. Mimo zákryty je jasnost Algolu prakticky konstantní,takže se domníváme, že obě složky budou mít přibližně kulový tvar. Méně hmotná žlutooranžová hvězda se již nachází v pokročilém stádiu vývoje,kdy přechází do stádia podobra. Podle současných představ o vzniku hvězd předpokládáme,že obě složky dvojhvězdy jsou stejně staré. Vývojově pokročilejší by tedy měla být ta hvězda,která je hmotnější,jež ve shodě s teorií hvězdné stavby rychleji spotřebovává své zásoby jaderného paliva. V případě Algolu tak vzniká paradox,který vysvětlila až hypotéza mezi astronomy známá jako „pes požírá psa". Podle jejího scénáře se původně obě složky vyvíjely jako běžné osamocené hvězdy,přesně tak jak jim to předepisuje vývojová teorie. Hmotnější složka ve svém jádře rychleji vyčerpala zásoby jaderného paliva,začala se rozpínat a měnit v obra. V těsné dvojhvězdě však pro poklidné zvětšování objemu není dostatek prostoru. Ve svém rozpínání je omezena jistým hraničním objemem, zvaným Rocheův lalok. Vlivem oběhu kolem hmotného středu soustavy i vlivem přitažlivosti druhé složky je hvězda deformována do tvaru kapky,mířící špičkou směrem k druhé složce. Ze špičky kapkovitě protažené hvězdy začne odtékat proud hvězdného materiálu směrem k druhé,vývojově opožděné složce. Na druhou složku může přetéct významná část hmoty hvězdy a poměry hmotností v dvojhvězdné soustavě se tak převrátí. Původně primární složka se tak stane tou méně hmotnou z dvojice. V tomto stádiu se nachází Algol dnes. V budoucnu si však obě hvězdy nezůstanou nic dlužny - nyní hmotnější složka se začne rozpínat a až vyplní svůj Rocheův lalok,začne druhé složce ukradenou látku vracet.

Algol je však vícenásobným hvězdným systémem. Ve vzdálenosti asi 2,5 astronomických jednotek od zákrytové dvojhvězdy obíhá třetí složka systému. Jeden oběh dokončí za 680 dnů a zákrytů se nezúčastňuje. Je bílá,patří do spektrální třídy A a domníváme se,že má zhruba 1,5 krát až 2 krát větší průměr než naše Slunce. Vícenásobný hvězdný systém Algol dělí od Země asi 90 světelných roků.

Dzéta Persea

Dzéta Persea je modrým veleobrem spektrálního zařazení B1. Od nás jej dělí značná vzdálenost,kterou odhadujeme na asi 1000 světelných roků. Na pozemské obloze dosahuje 2,8. magnitudy. V odstupu 13 úhlových vteřin můžete středně velkým amatérským přístrojem spatřit slabou stálici 9. hvězdné velikosti. Další dvojici slabých stálic 11. a 9. hvězdné velikosti uvidíte v odstupu 33 a asi 94 úhlových vteřin. Dzéta Persea je nejjasnějším členem hvězdné asociace Perseus OB 2. Asociace hostí spoustu mladých horkých hvězd spektrálních tříd O a B,se stářím pouhých několika milionů roků a některé otevřené hvězdokupy a mlhoviny v jižní části souhvězdí Persea,vše v prostoru o průměru asi 200 světelných roků. Se vzdáleností okolo 1000 světelných roků patří Perseus OB 2 k nejbližším hvězdným asociacím. Ve vzdálené budoucnosti Dzéta Persea exploduje jako supernova. Domníváme se,že nyní má velmi zhruba 20 - ti násobek průměru našeho Slunce,zhruba 100 000 krát větší zářivý výkon a její povrchová teplota dosahuje asi 23 000 Kelvinů. Výpočty naznačují,že pokud byste odstranili mezihvězdný prach mezi námi a touto stálicí,byla by na pozemské obloze o asi 1 hvězdnou třídu jasnější.

Gama Persea

Gama Persea dosahuje 2,9. magnitudy. Jde o zákrytovou dvojhvězdu s velmi dlouhou periodou 14,6 roku. Dvojici tvoří žlutá hvězda spektrálního zařazení G8,s hmotností asi trojnásobku našeho Slunce,průvodce je bílou stálicí spektrálního zařazení A2,s hmotností asi dvojnásobku našeho Slunce. Poslední zákryt složek proběhl v roce 2005,příští nastane v roce 2019. Dvojice obíhá kolem společného těžiště po silně výstředné dráze,během oběhu se vzdálenost mezi nimi mění mezi asi 2 až 18 astronomickými jednotkami. Gama Persea při zákrytu zeslábne o 0,3. magnitudy,což je změna velice malá,ale přesto ji zkušený pozorovatel může zaznamenat již prostýma očima. Jde o jednu z nejjasnějších zákrytových dvojhvězd na obloze. Od nás ji dělí asi 260 světelných let.

Epsilon Persea

Epsilon Persea dosahuje na pozemské obloze 2,9. magnitudy. Již nevelký hvězdářský dalekohled ukáže v odstupu 9 úhlových vteřin průvodce 9. magnitudy. Jasnější z dvojice má spektrum B0,slabší A2. Vzdálenost Epsilon Persea odhadujeme na přibližně 540 světelných roků. Jasnější složka patří k pulsujícím proměnným hvězdám typu Beta Cefea. Světelné změny jsou však velice malé a prostýma očima prakticky nepostřehnutelné.

Delta Persea

Delta Persea dosahuje 3,0. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B5 ve vzdálenosti asi 530 světelných roků. Po Mirfaku ( Alfa Persea ) je druhou nejjasnější hvězdou otevřené hvězdokupy Melotte 20. Leží na jihovýchodním okraji hvězdokupy. Odhadujeme,že hvězda má zhruba desetkrát větší průměr než naše Slunce. Velmi rychle rotuje okolo vlastní osy,v důsledku čehož bude silně zploštělá.

Miram (Éta Persea)

Éta Persea se jmenuje Miram. Jde o oranžového veleobra spektrálního zařazení K3. Z odhadované a velmi nejisté vzdálenosti asi 1300 světelných roků na nás svítí jako hvězda 3,8. magnitudy. Miram má více než 200 krát větší průměr než naše Slunce. Již malý hvězdářský dalekohled ukáže v odstupu asi 28 úhlových vteřin průvodce 8,5. magnitudy,který patří do spektrální třídy B. Pokud jde o skutečného fyzického společníka,musí být oběžná doba velice dlouhá, v řádu stovek tisíc roků. V širším okolí této dvojhvězdy je v silnějších dalekohledech viditelných ještě několik slabých stálic.

Atik (Omikron Persea)

Možná v ještě větší dálce než Miram se nachází Atik ( Omikron Persea ),kterou klademe do velmi nejisté vzdálenosti přibližně 1500 světelných roků. Dosahuje 3,8. magnitudy. Atik je spektroskopickou dvojhvězdou. Skládá se z dvojice horkých modrých hvězd spektrální třídy B,obíhajících kolem společného těžiště s periodou 4,42 dne. Hlavní složka těsné dvojhvězdy má obří rozměry,průvodce je mnohem menší. Obě složky mají pravděpodobně silně eliptický tvar. Drobné světelné změny Atiku zaznamenají až citlivé měřící přístroje a jsou způsobeny právě eliptickým tvarem těchto rotujících hvězd. V odstupu jen asi 1 úhlové vteřiny od těsné dvojhvězdy leží průvodce 8,5. magnitudy,který je díky této malé úhlové vzdálenosti od mnohem jasnější hvězdy mimo dosah vizuálního pozorování pomocí běžných amatérských dalekohledů.

57 Persea

Pěknou dvojhvězdou již pro malý triedr,či dokonce divadelní kukátko je 57 Persea. Najdete ji ve východní části souhvězdí. Dvojici 6,1.a 6,8. magnitudy dělí na obloze asi 2 úhlové minuty. Obě hvězdy mají shodné spektrum F0. Pokud se podíváte na dvojhvězdu 57 Persea prostýma očima,spatříte ji jako jednu hvězdu 5,6. magnitudy.

56 Persea

Těžší na rozlišení je 56 Persea. Jasnější složku 5,8. magnitudy doprovází ve vzdálenosti asi 4,3 úhlové vteřiny slabý průvodce 9. hvězdné velikosti. Jasnější hvězda je žlutobílá,spektrálního zařazení F4. Dvojhvězdu dokáže rozlišit již menší hvězdářský dalekohled. Najdete ji v jihovýchodním rohu souhvězdí. Celkově jde o čtyřhvězdný systém,zbylé dvě složky však amatérskými dalekohledy nespatříte. Čtyřhvězdu od nás dělí asi 135 světelných roků. Jen asi 10 úhlových minut severně se nachází podobně jasná hvězda s označením 55 Persea ( 5,7. magnitudy,spektrum B8,vzdálenost zhruba 600 světelných roků ).

Théta Persea

Dvojhvězdou je i Théta Persea. Najdeme ji v západní části souhvězdí,v blízkosti hranice s Andromedou. Hlavní složka dosahuje 4,1. magnitudy a je nažloutlou stálicí spektrálního zařazení F7. Průvodcem je červený trpaslík spektrálního zařazení M1,dosahující pouze 10. hvězdné velikosti. Obě hvězdy na obloze dělí asi 20 úhlových vteřin. Průvodce je schopen ukázat již menší hvězdářský dalekohled. Kolem společného těžiště obíhají jen po mírně výstředné dráze s periodou asi 2700 roků. Průměrná vzdálenost mezi nimi činí přibližně 250 astronomických jednotek. Odhadujeme,že hlavní složka má asi o čtvrtinu větší průměr než naše Slunce a také o něco vyšší hmotnost. Průvodce je o dost menší než naše Slunce a má sotva polovinu hmotnosti naší denní hvězdy. Dvojhvězda se nachází asi 37 světelných let od Země.

20 Persea

Stálici s označením 20 Persea najdete v jihozápadní části souhvězdí,zhruba 4 stupně jihozápadně od Algolu ( Beta Persea ). Hlavní složku 5,4. magnitudy doplňuje v odstupu 14 úhlových vteřin slabý průvodce 9,7. magnitudy,který je v dosahu již menšího amatérského přístroje. Hlavní složka je nažloutlá,spektrálního zařazení F4 a z rozboru spektra víme,že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 31,4 roku. Tento vícenásobný hvězdný systém od nás dělí přibližně 235 světelných roků.

Struve 331

Pěknou dvojhvězdu Struve 331 snadno rozlišíte již malým dalekohledem. Jasnější složka má 5,2. magnitudy,průvodce dosahuje 6,7. magnitudy a na obloze je dělí 12 úhlových vteřin. Obě hvězdy jsou namodralé,patří do spektrální třídy B. Dvojhvězdu najdete v severní části souhvězdí,asi 1,4 stupně jihozápadně od hvězdy Gama Persea.

Ró Persea

Jen 2,2 stupně jižně od Algolu se nachází další proměnná hvězda s označením Ró Persea. Jde o červeného obra spektrální třídy M,který mění polopravidelně jasnost mezi 3,3. až 4,0. magnitudy. Byly vysledovány periody v délce trvání asi 50 dnů a 1100 dnů. Změna jasu způsobená pulsacemi hvězdy je dostatečná k tomu,aby byla zaznamenatelná i prostýma očima. Vzdálenost proměnné hvězdy odhadujeme na více než 300 světelných roků,její průměr na přibližně 160-ti násobek našeho Slunce a je asi 3500 krát zářivější než naše denní hvězda. Povrchová teplota činí zhruba 3500 stupňů Kelvina.

Fí Persea

K proměnným hvězdám také patří Fí Persea v severozápadním výběžku souhvězdí,až na samotné hranici s Andromedou. Jde o hvězdu 4. velikosti,která mění nepravidelně jasnost v rozmezí 1 desetiny hvězdné třídy,což je změna příliš malá na pozorování prostýma očima. Fí Persea je mladým horkým modrým obrem spektrálního zařazení B2,ve vzdálenosti asi 700 světelných roků. Patří k takzvaným hvězdám se závojem-v rovníkové oblasti ji obklopuje disk plynu. Ve vzdálenosti asi 1 astronomické jednotky ji obíhá malá trpasličí hvězda.

NGC 884+NGC 869 (Chí a h)

Jedním z nejhezčích objektů svého druhu na obloze je bezesporu dvojice otevřených hvězdokup s označením Chí a h Persea. Známé jsou také pod katalogovým označením NGC 884 a NGC 869. Dvojici hvězdokup najdeme v severozápadní části souhvězdí. S celkovou jasností okolo 4. magnitudy jsou pohodlně viditelné i prostýma očima. Za horších pozorovacích podmínek splývají neozbrojenému oku v jednu velkou mlhavou skvrnu eliptického tvaru,protaženou ve směru severozápad-jihovýchod o délce asi 1 stupně a šířce 0,5 stupně. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek spatříte tuto mlhavou skvrnu „zrnitou" a uprostřed zúženou. Každá z hvězdokup zabírá na obloze plochu o velikosti asi 0,5 stupně ( přibližná velikost Měsíčního úplňku ) a jádra obou hvězdokup na obloze dělí asi 0,4 stupně. Skutečný průměr každé z nich dosahuje i s okrajovými oblastmi téměř 100 světelných roků. Vzájemná blízkost a podobnost NGC 884 a NGC 869 není náhodná. Obě vznikly z jednoho obřího mezihvězdného mračna,s přimhouřením jednoho astronomického oka v prakticky stejnou dobu. Jejich stáří odhadujeme jen na několik málo milionů roků,jsou tedy velmi mladé. Studium jednotlivých hvězd v obou hvězdokupách však nasvědčuje tomu,že NGC 884 vznikla o několik milionů let dříve než její sousedka. Jejich vzdálenost od Země odhadujeme někde mezi 7000 a 8000 světelnými roky. Leží již v sousedním vnějším spirálním ramenu Galaxie,které jsme pojmenovali Rameno Persea. To,že je z takto velké dálky snadno vidíme i prostýma očima a dokonce v nich bez optických pomůcek dokážeme rozlišit jednotlivé stálice,svědčí o jejich velké svítivosti. „Dvojitá hvězdokupa" je zajímavým objektem pro každý dalekohled. Již v malém triedru se obě rozpadnou na desítky jiskřivých stálic poházených na černém sametu kosmické tmy. Každá z hvězdokup hostí několik tisíc stálic,z nichž nejjasnější jsou velmi svítivé modré obří hvězdy,které se blíží k šesté magnitudě,lze však mezi nimi najít i několik chladných červených veleobrů. Velké množství hvězd je proměnných,jas mění většinou polopravidelně nebo nepravidelně. U obou hvězdokup je i v malých dalekohledech dobře patrná nápadná koncentrace hvězd směrem ke středu. Ve středně velkých amatérských přístrojích vypadají zajímavě nahuštěná jádra obou hvězdokup. V NGC 869 bylo napočítáno asi 350 hvězd a v NGC 884 asi 300 hvězd do 15,5. magnitudy. NGC 884 a NGC 869 jsou součástí rozsáhlého hvězdného komplexu - spolu s několika dalšími otevřenými hvězdokupami a mlhovinami tvoří asociaci Perseus OB 1.

NGC 957

V blízkosti dvojice NGC 884 a NGC 869,jen asi 1,5 stupně východně,se nachází nevýrazná otevřená hvězdokupa NGC 957,s celkovou jasností 7,6. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 11 úhlových minut. Nejjasnější stálice zde dosahuje 8. hvězdné velikosti a v odstupu 23 úhlových vteřin má průvodce 10. magnitudy. Hlavní složka je horkým modrým obrem spektrálního zařazení B2. Malý dalekohled zde ukáže jen hrstku nejjasnějších členů ( do 10. magnitudy jsou tu jen 4 stálice ). Hvězdokupa zbohatne až ve středně velkém amatérském přístroji,který jich přidá několik desítek,seskupených v nápadně protáhlé formaci. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na asi 6000 světelných roků. Jde o velmi mladé hvězdné seskupení patřící k asociaci Perseus OB 1.

NGC 744

Nedaleko famózní dvojice NGC 884 a NGC 869 je ještě k dispozici nenápadná otevřená hvězdokupa NGC 744. Celkově dosahuje přibližně 8. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 11 úhlových minut. Triedrem je viditelná jako slabá drobná mlhavá skvrnka,jihozápadně od jasnější hvězdy 7,9. magnitudy. Středně velký amatérský dalekohled ukáže přibližně 2 desítky hvězd,často seskupených v krátkých řetězcích. Ani nejjasnější z nich nepřekračují 10. hvězdnou velikost. V jihovýchodní části hvězdokupy se nachází pěkná dvojhvězda s podobně jasnými složkami. Vzdálenost skupiny odhadujeme na asi 4000 světelných roků.

Trumpler 2

Otevřenou hvězdokupu Trumpler 2 najdete 1,9 stupně západně od hvězdy Miram ( Éta Persea ). Celkově dosahuje 6. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 20 úhlových minut. Její nejjasnější hvězdy 7,5. až 11. magnitudy vytváří na obloze klikatý řetězec,táhnoucí se ve směru východ-západ. Nejvýraznější členové jsou viditelní již v dobrých triedrech. Do 10. magnitudy obsahuje jen asi 10 hvězd. Až několik desítek stálic zde ukáže středně velký amatérský dalekohled. Nejjasnější členka 7,5. magnitudy v centrální části hvězdokupy má načervenalý odstín. Celkově Trumpler 2 hostí nejméně 150 hvězd. Klademe ji do vzdálenosti okolo 2000 světelných roků od nás.

M 34

Krásnou otevřenou hvězdokupou již pro malé dalekohledy je také M 34 ( NGC 1039 ). Najdeme ji v západní části souhvězdí,poblíž hranice s Andromedou. S celkovou jasností okolo 5,5. magnitudy je na temné obloze viditelná i prostýma očima,jako mlhavá skvrnka. Na obloze má hvězdokupa rozměr asi 40 úhlových minut. Již v triedru,či jiném malém amatérském dalekohledu spatříte nejjasnější členy hvězdokupy. Nejjasnější z nich dosahuje 7,3. magnitudy a nachází se v jihovýchodní části hvězdokupy,ostatní jsou již 8. hvězdné velikosti a slabší. Několik z nich tvoří pohledné páry. Středně velký amatérský přístroj ukáže několik desítek stálic. Hvězdokupa se jeví jakoby zdánlivě rozdělená na 2 části - vnitřní kompaktní oblast obklopuje řídký nepravidelný prstenec hvězd. M 34 obsahuje několik stovek hvězd soustředěných v kouli o průměru asi 20 světelných let. Mezi nimi byly objeveny asi 2 desítky bílých trpaslíků. S odhadovaným stářím okolo 200 milionů roků patří ke středně starým otevřeným hvězdokupám. Její vzdálenost dnes odhadujeme na asi 1400 světelných roků. M 34 patří do skupiny otevřených hvězdokup označovaných jako „Místní asociace". Vykazuje totiž stejný pohyb vesmírným prostorem jako několik dalších,k Zemi blízkých hvězdokup,mezi něž patří například výše zmíněná Melotte 20,Plejády ze souhvězdí Býka,NGC 2516 a IC 2602 - obě z jižního souhvězdí Lodní kýl a také Stephenson 1 ze souhvězdí Lyry.

NGC 1245

3 stupně jihozápadně od Mirfaku ( Alfa Persea ) najdeme poměrně bohatou otevřenou hvězdokupu NGC 1245. Hvězdokupa zabírá na obloze plošku o velikosti asi 10 úhlových minut a celková jasnost činí 8,4. magnitudy. V malých amatérských přístrojích vypadá jako kulatá mlhavá skvrnka,ve středně velkých dalekohledech se rozpadne na několik desítek slabších stálic. Nejjasnější z nich se pohybují okolo 11.hvězdné velikosti. Za jižním okrajem hvězdokupy leží stálice 8. hvězdné velikosti,za východním okrajem stálice 9. hvězdné velikosti. Ve větších přístrojích je patrných několik dlouhých hvězdných řetězců. Celkově hvězdokupa hostí několik stovek hvězd. Vzdálenost NGC 1245 odhadujeme na velmi přibližně 9000 světelných roků od nás.

NGC 1528

Otevřená hvězdokupa NGC 1528 se nachází v severovýchodní části souhvězdí. Najdeme ji 1,5 stupně severovýchodně od hvězdy Lambda Persea ( 4,3. magnitudy ). Hvězdokupa dosahuje celkově 6,4. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 24 úhlových minut. V malých triedrech se jeví jako mlhavá skvrna,v menších amatérských přístrojích se ukáže několik nejjasnějších stálic 9. až 11. hvězdné velikosti,uspořádaných do dvou řetězců. Nejjasnější členka dosahuje 8,8. magnitudy. Ve větších přístrojích se k nim z východní strany přidá několik desítek slabých hvězd. Vzdálenost NGC 1528 odhadujeme na přibližně 2500 světelných roků.

NGC 1545

Jen asi 1,2 stupně jihovýchodně od NGC 1528 najdete další otevřenou hvězdokupu s katalogovým označením NGC 1545. Celkově dosahuje 6,2. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 18 úhlových minut. Jde o chudou a nenápadnou skupinku hvězd. V menších přístrojích spatříte jen hrstku stálic,z nichž nejvýraznější dosahuje 7.hvězdné velikosti.V centrální oblasti se nachází trojúhelníček hvězd 7.,8. a 9. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda z tohoto tria je oranžovým veleobrem. NGC 1545 tak v malých dalekohledech spíše připomíná vícenásobný hvězdný systém než skutečnou hvězdokupu. V širším okolí „trojhvězdy" ukáže větší dalekohled několik desítek stálic. NGC 1545 se nachází nejspíše v podobné vzdálenosti od nás jako sousední NGC 1528.

NGC 1513

NGC 1513 dělí asi 1 stupeň od hvězdy Lambda Persea,tentokrát jihovýchodním směrem. S celkovou jasností asi 8,5. magnitudy patří k slabším otevřeným hvězdokupám. Na obloze zabírá plošku o velikosti přibližně 9 úhlových minut. Přesto jde o poměrně bohatou hvězdokupu. V malých dalekohledech se jeví jako mlhavá skvrnka,jelikož nejvýraznější členové tohoto uskupení dosahují pouze 11.hvězdné velikosti. Dvě až tři desítky hvězd ukáže středně velký amatérský přístroj. V severní části hvězdokupy svítí stálice 9,7. magnitudy a na jih od ní se nachází nápadná bezhvězdná mezera. Hvězdokupa obsahuje několik pohledných hvězdných párů. Nejbohatší na hvězdy se jeví jihovýchodní část hvězdokupy. NGC 1513 od nás dělí nejspíše více než 4000 světelných roků.

NGC 1444

Až u hranice s Žirafou se nachází malá a nenápadná otevřená hvězdokupa NGC 1444. Celkově dosahuje 6,6. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti pouhých 4 úhlových minut. Dominantní je zde hvězda 6,7. magnitudy ( modrý obr spektrálního zařazení B0 ),v jejíž blízkosti můžete spatřit dva průvodce 9. a 12. hvězdné velikosti,jasnější z nich v odstupu 8,6 úhlové vteřiny,slabší v odstupu 12 úhlových vteřin. Bližšího a jasnějšího průvodce ukáže již malý dalekohled,vzdálenějšího a slabšího až větší amatérské přístroje. Trojhvězdu zejména od západu obklopuje skupinka hvězd slabších 10.hvězdné velikosti. Pro malé dalekohledy je NGC 1444 prakticky nezajímavá,až středně velké přístroje dají vytušit že jde o hvězdokupu. Snad někde ve vzdálenosti mezi 3500 a 4000 světelnými roky od nás leží toto hvězdné sdružení.

NGC 1582

Ve východní části souhvězdí leží otevřená hvězdokupa NGC 1582. Jako celek dosahuje 7. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 37 úhlových minut. Viditelná je již v malých triedrech,na podrobnější studium se hodí alespoň středně velký amatérský dalekohled. Rozlehlé,ale poměrně chudé hvězdokupě dominuje dlouhý řetězec hvězd ve tvaru písmene S. Nejjasnější stálice zde přesahují 9.hvězdnou velikost a hrstka nejnápadnějších členů je v dosahu již menších amatérských přístrojů. Součástí řetězce je i pěkná dvojhvězda s podobně jasnými složkami 10. hvězdné velikosti. Vzdálenost NGC 1582 odhadujeme na přibližně 3500 světelných roků od nás. Její stáří by se mohlo pohybovat okolo hodnoty 300 milionů roků.

NGC 1342 (Malý škorpion)

V jižní části souhvězdí se nabízí otevřená hvězdokupa NGC 1342. Dosahuje celkově 6,7. magnitudy a zabírá na obloze plošku o velikosti asi 14 úhlových minut. Je snadno viditelná již triedrem jako mlhavá skvrnka ze které vystupuje několik nejjasnějších členů,kteří zde překračují 9. hvězdnou velikost. Středně velký amatérský dalekohled ukáže až několik desítek stálic,z nichž spousta se jeví seskupených do dlouhých řetězců. Seskupení postrádá nějaké výraznější centrální zhuštění. Rozložení nejjasnějších hvězd této hvězdokupy poněkud připomíná zmenšeninu souhvězdí Štíra,proto se NGC 1342 také někdy přezdívá „Malý škorpión". Odhady vzdálenosti se pohybují okolo 2000 světelných roků od Země.

M 76 (Malá činka)

V severozápadním výběžku souhvězdí,necelý stupeň severoseverozápadně od hvězdy Fí Persea ( 4,0. magnitudy ) najdete planetární mlhovinu M 76 ( NGC 650 + NGC 651 ). Mlhovina je nejznámější pod názvem „Malá činka",méně často se pro ni používá název Motýl,či Zátka. M 76 je tvarově podobná mlhovině Činka ( M 27 ) ze souhvězdí Lištičky,má však menší úhlové rozměry. Dvě nejjasnější části mlhoviny ležící proti sobě vyvolaly v pozorovatelích falešný dojem,že jde o dvojitou mlhovinu,proto také Malá činka dostala dvě čísla v NGC katalogu. M 76 dosahuje 10. magnitudy a patří tedy k nejslabším objektům Messierova katalogu. V náznaku ji spatříte již menšími amatérskými dalekohledy jako malou protáhlou mlhavou skvrnku. Rozměry jasné části mlhoviny činí asi 2,7 krát 1,8 úhlové minuty,ta je obklopena slabým vnějším halem o průměru asi 5 úhlových minut. Ve středně velkých přístrojích již pěkně vynikne bipolarita mlhoviny ve formě dvou zdánlivě izolovaných mlhavých skvrnek. Ta západní z nich ( NGC 650 ) je o něco málo jasnější. M 76 připomíná tvar burského oříšku. Další podrobnosti jsou viditelné až ve větších amatérských přístrojích. Centrální bílý trpaslík dosahuje pouze 16,5. magnitudy a je tedy mimo dosah vizuálního pozorování pomocí amatérských dalekohledů. Jen asi čtvrt stupně východně od planetární mlhoviny leží poměrně jasná stálice 6,7. magnitudy. Vzdálenost M 76 od nás příliš spolehlivě neznáme,nejčastější odhady ji umisťují do vzdálenosti mezi 3000 a 5000 světelnými roky. Jde o jednu z nejzajímavějších planetárních mlhovin pozorovatelných menšími hvězdářskými dalekohledy.

NGC 1499 (Kalifornie)

Nad hvězdou Ksí Persea s názvem Menkib ( 4,0. magnitudy ),se nachází rozsáhlá difusní mlhovina Kalifornie ( NGC 1499 ). Na fotografiích je mlhovina tvarově podobná Kalifornskému poloostrovu na západním pobřeží Spojených států - odtud tedy její název. Mlhovina Kalifornie je na obloze protáhlá ve směru severozápad-jihovýchod a má úctyhodné rozměry asi 4 krát 1,5 stupně. Skutečný rozměr na délku pravděpodobně přesahuje 100 světelných roků. Podle dnešních odhadů ji od nás dělí asi 1000 až 1500 světelných roků,je tedy součástí místního ramena Galaxie-Ramena Oriona. Hlavním zdrojem jejího světla je právě hvězda Ksí Persea - horký modrý veleobr spektrálního zařazení O7,s povrchovou teplotou asi 37 000 stupňů Celsia,hmotností několika desítek násobků hmoty našeho Slunce a svítivostí která překonává zářivý výkon Slunce několik set tisíckrát. Kvapem tak spěje do neodkladného konce ve formě supernovy. Na detailních fotografiích má mlhovina zajímavou vláknitou strukturu. Kalifornie má nízkou plošnou jasnost a pro vizuální pozorování není snadným cílem. Důležitá je tmavá obloha daleko od rušivých zdrojů osvětlení. Na její spatření jsou vhodné menší a středně velké světelné dalekohledy,ve kterých se může mlhovina zjevit jako velmi slabý pás o délce asi 2,5 stupně,na východě zúžený do špičky. Ve větších přístrojích doplněných mlhovinovým filtrem se už můžou v náznaku ukázat nejvýraznější rysy struktury mlhoviny. Kalifornie se ve větších přístrojích jeví rozdělená na dva proudy a některým pozorovatelům připomíná hlavu krokodýla. V místech s excelentními pozorovacími podmínkami jaké však na území našeho státu sotva najdete,je údajně mlhovina viditelná s použitím speciálních filtrů i prostýma očima bez dalekohledu. Kalifornie je společně s hvězdou Ksí Persea součástí asociace Perseus OB 2.

NGC 1333

Až téměř na jižní hranici souhvězdí,přibližně 3 stupně jihozápadně od hvězdy Atik ( Omikron Persea ),leží slabá reflexní mlhovina NGC 1333. Nachází se v blízkosti slabé hvězdy 10,5. magnitudy,jejíž světlo odráží. Jde o modrobílou stálici spektrálního zařazení B8. Mlhovina má na obloze rozměry asi 9 krát 7 úhlových minut. Ve středně velkých amatérských dalekohledech vypadá jako nevýrazná oválná mlhavá záře. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek se dá v náznaku spatřit již menšími teleskopy. Nějaké podrobnosti lze v mlhovině zahlédnout až ve větších amatérských přístrojích,stejně jako pár slabších stálic na jejím pozadí. Již zmíněná hvězda 10,5. magnitudy se nachází v její severovýchodní části. Vzdálenost NGC 1333 odhadujeme na přibližně 1000 světelných roků od nás. Je kolébkou stovek velmi mladých hvězd se stářím možná jen několik stovek tisíc roků. Patří k asociaci Perseus OB 2.

NGC 1491

Emisní mlhovinu NGC 1491 naleznete v severovýchodní části souhvězdí,jen asi 1,1 stupně severozápadně od hvězdy Lambda Persea ( 4,3. magnitudy ). Obklopuje ze západní strany hvězdu 11. magnitudy ( horký modrý obr spektrálního zařazení O6 ),která ji budí k záření. NGC 1491 je poměrně nevýrazná mlhovina nepravidelného tvaru. Její nejvýraznější část zabírá na obloze plošku o velikosti asi 3 úhlové minuty. Na detailních fotografiích vyniká její struktura a rozsáhlé slabé vnější oblasti o průměru až 25 úhlových minut. Mlhovinu můžete za velmi dobrých pozorovacích podmínek spatřit již v menších amatérských přístrojích jako slabou drobnou mlhavou skvrnku v blízkosti již zmíněné hvězdy 11. magnitudy. Mnohem lépe však vynikne v amatérských dalekohledech střední velikosti. Vhodné je použít silnější zvětšení. Za velmi dobrých podmínek má mlhovina ve větších přístrojích vějířovitý tvar. Nejvýraznější je její jihozápadní část. Vzdálenost NGC 1491 příliš spolehlivě neznáme,odhadujeme ji na více než 10 000 světelných roků od nás.

NGC 1023

Nejjasnější galaxií ve směru souhvězdí Persea je NGC 1023. Najdeme ji v západní části souhvězdí u hranice s Andromedou,jen asi 2 stupně severozápadně od hvězdy 16 Persea ( 4,2. magnitudy ). Visuální hvězdná velikost činí 9,5. magnitudy,galaxie má čočkovitý tvar a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 9 krát 3,5 úhlové minuty. Je viditelná již v menších hvězdářských dalekohledech jako malá eliptická mlhavá skvrnka. Ve středně velkých amatérských přístrojích vynikne jasnější středová oblast obklopená slábnoucím,silně eliptickým halem. Galaxie je velikostí zhruba srovnatelná s naší Galaxií-Mléčnou dráhou a ve svém jádru hostí masivní černou díru o hmotnosti několika desítek milionů hmoty Slunce. NGC 1023 je nejvýraznějším členem skupiny galaxií ve vzdálenosti asi 35 milionů světelných roků od nás. K této skupině pravděpodobně patří NGC 891 ze sousedního souhvězdí Andromeda,NGC 925 ze souhvězdí Trojúhelník,NGC 1058 z Persea a některé další slabší hvězdné ostrovy.

NGC 1275

NGC 1275 je velmi zajímavá,avšak velice slabá galaxie. S jasností okolo 12. magnitudy je v dosahu až středně velkých amatérských přístrojů,jako slabá drobná mlhavá skvrnka. Ve větších přístrojích má jasné jádro obklopené slabším,téměř kruhovým halem. Na obloze zabírá plošku o velikosti přibližně 2,6 krát 1,9 úhlové minuty.Leží asi 2 stupně severovýchodně od hvězdy Algol ( Beta Persea ). Jde zároveň o mohutný rádiový zdroj označovaný jako Perseus A. Ve viditelném světle je identický s obří eliptickou galaxií s aktivním jádrem ( Seyfertova galaxie ). Intenzivně září i v rentgenovém oboru-jde o jeden z nejmohutnějších rentgenových zdrojů - Perseus X-1. Motorem aktivních procesů je veleobří černá díra v jejím jádru. NGC 1275 je dominantním členem kupy galaxií v Perseu. Od nás ji dělí asi 250 milionů světelných roků. Průměr tohoto obřího hvězdného ostrova odhadujeme na více než 100 000 světelných let. Kupa v Perseu hostí několik tisíc galaxií,z nichž několik nejvýraznějších členů můžete za velmi dobrých pozorovacích podmínek spatřit ve velkých amatérských dalekohledech v širším okolí NGC 1275.