KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

VELRYBA

• Latinsky - Cetus
• Zkratka - Cet
• Rozloha - 1230 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 100

Obsah

• Deneb Kaitos (Beta Velryby)
• Menkar (Alfa Velryby)
• Deneb Algenubi (Éta Velryby)
• Kaffaljidhma (Gama Velryby)
• Tau Velryby
• Baten Kaitos (Dzéta Velryby)
• 37 Velryby
• 66 Velryby
• Ný Velryby
• 26 Velryby
• 84 Velryby
• Mira (Omikron Velryby)
• T Velryby
• NGC 246
• M 77+NGC 1055+NGC 1073
• NGC 247
• NGC 936
• NGC 1052+NGC 1042
• NGC 720
• NGC 908
• NGC 157
• NGC 45

Velryba je rozsáhlé,nepříliš výrazné a starobylé souhvězdí,rozkládající se z větší části na jižní obloze. Podle staré řecké báje šlo o nestvůru,které měla být obětována princezna Andromeda. Na poslední chvíli ji zachránil udatný Perseus. Pro pozorovatele vybavené dalekohledy se zde nabízí zejména několik dvojhvězdných systému a vzdálených galaxií. Souhvězdí je také útočištěm jedné z nejznámějších proměnných hvězd.

Deneb Kaitos (Beta Velryby)

Nejjasnější hvězda Velryby leží v jejím ocasu. Jmenuje se Deneb Kaitos ( Beta Velryby ). Dosahuje 2,0. magnitudy a jde o žlutooranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0,ve vzdálenosti okolo 95 světelných roků. Žlutého odstínu stálice si při pozorném pohledu můžete všimnout i prostýma očima. Hvězda je obklopena horkou korónou,která v rentgenovém oboru vyzařuje asi 2000 krát více než naše Slunce. Deneb Kaitos je asi třikrát hmotnější než naše denní hvězda,má zhruba 17 krát větší průměr a asi 145 krát větší svítivost. Povrchová teplota činí přibližně 4800 Kelvinů. Zdá se,že hvězda se nachází v období kdy pozvolna opouští hlavní posloupnost.

Menkar (Alfa Velryby)

Menkar ( Alfa Velryby ) je druhým nejjasnějším světelným bodem v souhvězdí. Dosahuje 2,5. magnitudy a jde o červenou obří hvězdu spektrálního zařazení M2,ve vzdálenosti okolo 220 světelných roků. Barevného odstínu hvězdy si můžete všimnout i při pozorování prostýma očima. Její povrchová teplota dosahuje přibližně 3700 Kelvinů. Odhadujeme,že má zhruba 80 krát větší průměr než naše Slunce. Menkar vykazuje drobné a nepravidelné změny jasnosti v rozsahu asi 6 procent. Čtvrt stupně severně od Menkaru se nachází modrobílá hvězdička 5,6. magnitudy ( 93 Velryby ), která s ní tvoří pouze optickou dvojici. V prostoru tyto dvě hvězdy dělí více než 200 světelných roků,přičemž 93 Velryby je tou vzdálenější od nás.

Deneb Algenubi (Éta Velryby)

Deneb Algenubi ( Éta Velryby ) na nás svítí jako stálice 3,5. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K2,ve vzdálenosti zhruba 120 světelných roků. Hvězda má přibližně 17 krát větší průměr než naše Slunce,povrchová teplota dosahuje asi 4600 Kelvinů.

Kaffaljidhma (Gama Velryby)

Těžko vyslovitelné jméno Kaffaljidhma nese Gama Velryby. Dosahuje 3,5. magnitudy a jde o bílou stálici spektrálního zařazení A3. Od nás ji dělí zhruba 80 světelných roků. Již v menším amatérském dalekohledu se silným zvětšením,pohodlněji pak v přístrojích střední velikosti je možné spatřit slabšího nažloutlého průvodce 6,2. magnitudy v odstupu 2,7 úhlové vteřiny. Při pohledu dalekohledem však v kontrastu s jasnější složkou vykazuje namodralý odstín. Obě hvězdy obíhají kolem společného těžiště s periodou v řádu stovek let. V prostoru je od sebe dělí nejméně 70 astronomických jednotek. Asi čtvrt stupně daleko od této dvojhvězdy můžete již menším amatérským přístrojem spatřit slabou stálici 10. hvězdné velikosti. Jde o oranžového trpaslíka,o kterém zatím s jistotou nemůžeme říct,zda je součástí systému Gama Velryby. Pokud ano,pak jeho oběžná doba musí být velice dlouhá,pravděpodobně přesahující hodnotu 1,5 milionu let.

Tau Velryby

Tau Velryby je stálicí s jasností 3,5. magnitudy. Se vzdáleností 12 světelných roků od Země jde o jednu z nejbližších hvězd viditelných prostýma očima ( na celé obloze můžeme spatřit bez přístrojů jen 6 bližších hvězd než je Tau Velryby,pokud nepočítáme naše Slunce ) a zároveň je druhou nejbližší hvězdou podobnou našemu Slunci. Také patří mezi hrstku stálic,jež mají menší zářivý výkon než naše Slunce a jsou viditelné na obloze prostýma očima. Je žlutým trpaslíkem spektrálního zařazení G8. Dnes již víme,že Tau Velryby obklopuje mohutný prachový disk sahající až do vzdálenosti zhruba 55 astronomických jednotek,který pravděpodobně vznikl v důsledku častých kolizí planetek a komet obíhajících okolo této hvězdy. Jejich počet několikanásobně převyšuje počet těchto těles v naší sluneční soustavě. Tau Velryby má zhruba 80 % průměru našeho Slunce,8 desetin jeho hmotnosti a zhruba 60 % jeho svítivosti. Perioda rotace je podobná jako u Slunce. Obsahuje podstatně méně kovů než naše denní hvězda a tudíž bude nejspíše o několik miliard let starší. Ve srovnání se Sluncem je také méně aktivní stálicí. V roce 1959 se hvězda stala jedním z cílů projektu OZMA,který pátral po projevech mimozemské inteligence. Projekt se nesetkal s úspěchem.

Baten Kaitos (Dzéta Velryby)

Několik dvojhvězd může také nabídnout souhvězdí Velryby. Baten Kaitos ( Dzéta Velryby ) dosahuje 3,7. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K2,ve vzdálenosti zhruba 260 světelných roků. Rozbor spektra naznačuje,že má hvězdného průvodce s periodou oběhu 4,5 roku. Jen asi 0,6 stupně jihozápadně leží slabší hvězdička 4,5. magnitudy,s označením Chí Velryby,která se nachází mnohem blíže k nám a tvoří s ní pouze optickou dvojici. Snadno ji spatříte již prostýma očima. Samotná Chí Velryby se vám již při pohledu malým triedrem rozpadne na dvojici stálic 4,7. a 6,7. magnitudy,v odstupu 184 úhlových vteřin. Hlavní složka je spektrálního zařazení F3,slabší pak G0. V tomto případě už jde o skutečný fyzický pár,ve vzdálenosti zhruba 75 světelných roků. Patří k širokým fyzickým dvojhvězdám s dlouhou oběžnou dobou.

37 Velryby

37 Velryby najdete zhruba 2 stupně západně od hvězdy Théta Velryby ( 3,6. magnitudy ). Skládá se z dvojice 5,1. a 7,8. magnitudy,v odstupu 49 úhlových vteřin. Jasnější z dvojice je nažloutlá,spektrálního zařazení F5,slabší je žlutá,patří do spektrální třídy G. Odděleně je snadno ukáže již běžný triedr. 37 Velryby od nás dělí přibližně 80 světelných roků.

66 Velryby

66 Velryby tvoří složky 5,7. a 7,6. magnitudy,v odstupu 17 úhlových vteřin. Obě jsou žluté,spektrálního zařazení F8 a G4. Jde pouze o optickou dvojici,kterou pohodlně rozliší již malý amatérský dalekohled. Jasnější složka se nachází zhruba 150 světelných roků od Země,slabší složku od nás dělí přibližně 400 světelných roků. Dvojice se nachází v blízkosti proměnné hvězdy Mira ( Omikron Velryby ),necelé 2 stupně severozápadně.

Ný Velryby

Ný Velryby dosahuje 4,9. magnitudy. Najdete ji v severní části souhvězdí. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G8,ve vzdálenosti zhruba 370 světelných roků od nás. V odstupu 8 úhlových vteřin můžete již menším amatérským dalekohledem spatřit průvodce 9. hvězdné velikosti.

26 Velryby

Hvězdu s označením 26 Velryby najdeme nedaleko hranice se souhvězdím Ryb. Jasnější složku 6,1. magnitudy doplňuje v odstupu 16 úhlových vteřin hvězdička 9,5. magnitudy. Obě složky ukáže již menší amatérský dalekohled. Jasnější z dvojice je žlutobílá,spektrálního zařazení F1. 26 Velryby se nachází ve vzdálenosti zhruba 185 světelných roků od nás.

84 Velryby

Dvojitá je také stálice s označením 84 Velryby. Lež asi 1 stupeň jihojihovýchodně od hvězdy Delta Velryby ( 4,1. magnitudy ). Hlavní složka 5,7. magnitudy má v odstupu asi 4 úhlových vteřin průvodce 9,7. magnitudy. Dvojhvězdu může rozlišit již menší amatérský dalekohled,pohodlněji pak přístroj střední velikosti. Jasnější z dvojice je nažloutlá,spektrálního zařazení F7. Nachází se zhruba 70 světelných roků od Země.

Mira (Omikron Velryby)

Z proměnných hvězd se sluší začít u Omikron Velryby,známou spíše pod jménem Mira. Jde o jednu z prvních objevených proměnných hvězd,pokud pomineme novy a supernovy. Je nejjasnější a nejznámější dlouhoperiodickou pulsující hvězdou a byla podle ní pojmenována celá kategorie proměnných hvězd ( Miridy ). Mira je červenou obří hvězdou o průměru až 700 sluncí ( pokud bychom ji umístili do středu sluneční soustavy sahal by její okraj až za oběžnou dráhu Marsu ),jejíž pulsace probíhají s periodou okolo 332 dní. V maximu může dosáhnout 2. až 5. hvězdné velikosti,je tedy snadno viditelná i prostýma očima a dokáže tak významně pozměnit tvar Velryby a soupeřit s nejjasnějšími stálicemi tohoto souhvězdí. V minimu se může zeslabit až k 10. hvězdné velikosti a na její spatření je potřeba dobrý dalekohled. Obvykle se však mění mezi 3. a 9.hvězdnou velikostí. Její světelná křivka stoupá asi 100 dnů,dalších zhruba 200 dnů klesá. V období maxima bychom mohli na povrchu hvězdy naměřit teplotu okolo 2500 Kelvinů, v období minima okolo 1900 Kelvinů. Spektrum se během periody mění mezi M6 a M9. Hvězda vyzařuje převážně v infračervené části spektra. Odhadujeme,že Miru od nás dělí zhruba 400 světelných roků. Pulsující červený obr se nepohybuje vesmírným prostorem osamoceně - doprovod mu dělá bílý trpaslík. I jeho jasnost se mění a to v třináctiletých intervalech,které doplňují rychlé změny v řádu minut. Mezi pozorovateli proměnných hvězd je znám pod označením VZ Velryby. Obíhá ve vzdálenosti asi 70 astronomických jednotek a jeden oběh dokončí za zhruba 400 roků. Při pohledu ze Země však vzdálenost mezi složkami dosahuje pouze 0,6 úhlové vteřiny,takže je nerozliší žádný amatérský dalekohled. Mezi složkami dvojhvězdy dochází k interakci - část hmoty červeného obra přechází na povrch bílého trpaslíka prostřednictvím akrečního disku. Před několika miliardami let se Mira podobala našemu Slunci. Po vyčerpání vodíkového paliva se začala nafukovat a přešla do stádia červeného obra,ve kterém ji sledujeme nyní. V budoucnosti odvrhne vnější vrstvy a projde velmi krátkým stádiem planetární mlhoviny. Zůstane po ní malý bílý trpaslík. Podobným vývojem prošla druhá složka dvojhvězdy,která byla původně hmotnější z dvojice a dnes se již nachází ve stádiu bílého trpaslíka. Dvojhvězdný systém Omikron Velryby tak dává možnost sledovat dvě stádia vývoje hvězd jakými v budoucnu projde i naše Slunce.

T Velryby

Proměnnou hvězdu s označením T Velryby najdete v jihozápadní části souhvězdí,asi 5 stupňů jihozápadně od nejjasnější stálice souhvězdí Deneb Kaitos ( Beta Velryby ). Jde o červenou obří hvězdu patřící do spektrální třídy M, která mění polopravidelně jasnost mezi 5. až 7. hvězdnou velikostí, v cyklech dlouhých 159 dnů. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Nápadný načervenalý odstín hvězdy je viditelný i v malém dalekohledu. Vzdálenost proměnné odhadujeme na zhruba 800 světelných roků od nás.

NGC 246

V ocasu Velryby,zhruba 5 stupňů jihozápadně od hvězdy Deneb Algenubi ( Éta Velryby ) leží planetární mlhovina NGC 246. S hodnotou asi 8,5. magnitudy patří k jasnějším objektům tohoto druhu. Celková jasnost je poměrně vysoká,nicméně mlhovina má velký úhlový průměr a tudíž nižší plošnou jasnost. Plynná obálka dosahuje na obloze velikosti asi 4,5 krát 4 úhlové minuty. NGC 246 je viditelná již ve větším triedru jako drobný mlhavý kotouček. Lépe vynikne ve větších světelných dalekohledech,ve kterých si můžete všimnout eliptického tvaru mlhoviny. Náznaky prstencové struktury a nepravidelnosti v jasnosti mlhoviny ukážou až větší amatérské přístroje. Výraznější se jeví západní část disku,nejméně jasná je jihovýchodní část. Centrální bílý trpaslík dosahuje 12. hvězdné velikosti a je dobře viditelný ve středně velkých amatérských přístrojích. Jde o dvojhvězdu,slabý průvodce 14. hvězdné velikosti leží v odstupu 3,8 úhlové vteřiny. Dvojici rozliší až velké amatérské dalekohledy. Kromě této dvojice jsou na pozadí mlhoviny viditelné další dvě či tři slabé hvězdy. Mlhovina má bohatou vnitřní strukturu,kterou však ukážou až detailní fotografie. NGC 246 klademe do vzdálenosti zhruba 1600 světelných roků od Země,průměr plynné obálky odhadujeme na přibližně 2,5 světelného roku. Zajímavá je také její,pro planetární mlhoviny velmi netypická poloha daleko od roviny Mléčné dráhy,v blízkosti jižního galaktického pólu.

M 77+NGC 1055+NGC 1073

Jediným Messierovým objektem ve Velrybě je galaxie M 77 ( NGC 1068 ). Dosahuje 9. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 7 krát 6 úhlových minut. Jde o velkou spirální galaxii s aktivním jádrem na kterou se díváme „shora". Patřila mezi první galaxie u kterých byla rozpoznána spirální struktura. Je asi 1,5 až 2 krát větší než naše Galaxie. Od nás ji dělí asi 50 či 60 milionů světelných roků. Zdrojem aktivních procesů v jejím jádře je obří černá díra,jejíž hmotnost na základě pozorování odhadujeme na několik desítek milionů sluncí. Pozorujeme zde množství plynných oblak pohybujících se vysokou rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu. Jádro galaxie je silným rádiovým zdrojem a můžeme ho považovat za jakýsi miniaturní kvasar. V centrálních oblastech tohoto obřího hvězdného ostrova probíhá bouřlivá hvězdotvorba. M 77 můžete na obloze poměrně snadno najít pomocí hvězdy Delta Velryby,od níž se galaxie nachází necelý stupeň jihovýchodně. Spatřit ji za kvalitních pozorovacích podmínek můžete již v menším dalekohledu jako drobnou kulatou mlhavou skvrnku. V její blízkosti se nachází hvězda 9. magnitudy. Nejlépe vyniká její velmi jasná centrální oblast,kterou obklopuje slabé vnější halo,neviditelné menšími přístroji. Náznaky spirální struktury jsou patrné až ve větších amatérských přístrojích. M 77 je nejjasnějším členem malé skupinky galaxií ve vzdálenosti zhruba 50 až 60 milionů světelných roků. Ostatní členové jsou však již slabší 10. magnitudy. Nejsnadněji z nich je pozorovatelná NGC 1055,která leží jen asi 0,5 stupně severozápadně od M 77. V dalekohledech s nevelkým zvětšením se tedy obě vejdou do jednoho zorného pole. NGC 1055 je spirální galaxií,která je k nám však pro změnu natočena „bokem". Dosahuje asi 10,5. magnitudy a má podobnou velikost jako sousední M 77. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 7,6 krát 3 úhlové minuty. V dalekohledu se prezentuje jako drobná,ve směru východ-západ protáhlá mlhavá skvrnka. Tvoří téměř rovnostranný trojúhelník s dvojicí poměrně jasných stálic 6,7. a 7,6. magnitudy. Na snímcích ukazuje mohutný prachový pás,který ji zdánlivě rozděluje na dvě poloviny. Obě galaxie od sebe v prostoru dělí minimálně 500 000 světelných roků. Za zmínku ještě možná stojí další člen skupiny M 77 - galaxie NGC 1073. Řadíme ji ke spirálním galaxiím s příčkou. S jasností okolo 11. magnitudy je v dosahu středně velkých amatérských dalekohledů. Na obloze zabírá plošku o průměru asi 5 úhlových minut. Leží asi 1,5 stupně severně od M 77. Ostatní členové skupiny M 77 jsou již málo výrazní.

NGC 247

V jižní části souhvězdí,3 stupně jihojihovýchodně od hvězdy Deneb Kaitos ( Beta Velryby ) leží NGC 247. Jde o blízkou spirální galaxii ve vzdálenosti zhruba 12 milionů světelných roků od Země. Je menší než náš hvězdný ostrov - Mléčná dráha. Jelikož je k nám natočena téměř „bokem",neznáme podrobněji její spirální strukturu. Dosahuje 9. magnitudy a na obloze zabírá plochu o velikosti asi 21 krát 7,5 úhlové minuty. Patří ke skupině galaxií v Sochaři,která je jednou z nejbližších skupin galaxií za hranicemi Místní skupiny. Její střed leží ve vzdálenosti okolo 10 milionů světelných roků od nás a promítá se nám do sousedního souhvězdí Sochaře. NGC 247 u nás nikdy nevychází vysoko nad obzor. Za kvalitních pozorovacích podmínek je viditelná již ve větším triedru jako mlhavá skvrnka,nápadně protáhlá v severojižním směru. Má malou plošnou jasnost,proto jsou na její pozorování vhodné větší světelné přístroje. Ve větších amatérských dalekohledech jde o protáhlou mlhavou skvrnu s náznaky skvrnitosti a s nepříliš výrazným jádrem. Její severní část se jeví širší než jižní. Na její jižní okraj se promítá hvězda 9,5. magnitudy.

Souhvězdí Velryby hostí velké množství nepříliš výrazných vzdálených galaxií,z nichž si představíme alespoň hrstku nejnápadnějších z nich.

NGC 936

NGC 936 najdete asi 3 stupně jihozápadně od hvězdy Delta Velryby. Jde o spirální galaxii s příčkou,která je k nám natočená prakticky „čelně". Její centrální příčka je dlouhá a mohutná. Galaxie dosahuje 10. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 5,2 krát 4,4 úhlové minuty. Jako slabá drobná mlhavá skvrnka může být viditelná i menšími amatérskými dalekohledy. Pozorování nějakých „podrobností" je vyhrazeno až amatérským dalekohledům velkých průměrů. Vzdálenost NGC 936 odhadujeme na přibližně 60 milionů světelných roků. Velikostí je zhruba srovnatelná s naší Galaxií. Je dominantním členem malé skupinky galaxií,jejíž další členové jsou v dosahu až větších amatérských přístrojů,jelikož jsou slabší 12. magnitudy.

NGC 1052+NGC 1042

Ve východní části souhvězdí,v blízkosti hranice s Eridanem,je pozorovatelům k dispozici eliptická galaxie NGC 1052. Dosahuje 10,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti jen asi 3 krát 2 úhlové minuty. Je nejjasnějším členem skupiny galaxií ve vzdálenosti snad někde okolo 60 milionů světelných roků. Druhý nejvýraznější člen této skupiny - NGC 1042 leží jen ¼ stupně jihozápadně od NGC 1052. Jde o spirální galaxii. Dosahuje 11. magnitudy a má větší rozměry - asi 5 krát 4 úhlové minuty. Jasnější z dvojice - NGC 1052 je v dosahu i menších amatérských dalekohledů,obě galaxie pak můžete pohodlně spatřit v amatérských přístrojích střední velikosti v jednom zorném poli. Ostatní členové skupiny jsou již mimo dosah vizuálního pozorování pomocí nevelkých amatérských dalekohledů,s výjimkou NGC 1084,která však již leží v sousedním souhvězdí Eridanu a není jisté zda ještě patří k této skupině.

NGC 720

Eliptická galaxie NGC 720 leží zhruba 3 stupně jižně od hvězdy Baten Kaitos ( Dzéta Velryby ). Dosahuje 10,2. magnitudy a při pohledu ze Země se jeví jako silně protažená elipsa o zdánlivých rozměrech 4,7 krát 2,4 úhlové minuty. Je v dosahu již menších amatérských přístrojů. V dobrém dalekohledu se představí jako malá eliptická mlhavá skvrnka. NGC 720 je nejjasnějším členem malé skupinky galaxií ve vzdálenosti přibližně 80 milionů světelných roků. Ostatní členové jsou však velice slabí.

NGC 908

V jihovýchodním rohu souhvězdí najdeme NGC 908. Dosahuje 10,2. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 5,5 krát 2,8 úhlové minuty. I ji můžete za kvalitních pozorovacích podmínek spatřit již menšími amatérskými přístroji,u nás však pro malou výšku nad obzorem nemusí být snadným cílem. Ve středně velkých amatérských dalekohledech se představí jako eliptická mlhavá skvrnka s jasnějším jádrem. Jde o spirální galaxii ve vzdálenosti zhruba 65 milionů světelných roků.

NGC 157

Galaxie NGC 157 je k vidění necelé 4 stupně východně od hvězdy Jota Velryby ( 3,6. magnitudy ). Dosahuje 10,4. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 4,3 krát 2,9 úhlové minuty. Řadíme ji ke spirálním galaxiím. Můžete ji spatřit již v menším amatérském dalekohledu jako drobnou eliptickou mlhavou skvrnku. Na snímcích dominují NGC 157 dvě mohutná spirální ramena vycházející z poměrně malého jádra. Vzdálenost galaxie odhadujeme na zhruba 70 milionů světelných roků.

NGC 45

V jihozápadním rohu souhvězdí ještě můžete vyhledat spirální galaxii NGC 45. Dosahuje 10,7. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 8,5 krát 6 úhlových minut. Na obloze se nachází v oblasti blízké skupiny galaxií v Sochaři,nicméně zdá se,že leží ve větší vzdálenosti než členové této skupiny. NGC 45 je k nám natočena čelně,takže máme dobrý přehled o její spirální struktuře. Její spirální ramena se jeví poněkud neuspořádaná. Galaxii můžete spatřit až ve středně velkém amatérském dalekohledu jako mírně protáhlou mlhavou skvrnku s jasnějším jádrem. Nachází se v těsné blízkosti poměrně jasné žlutooranžové hvězdy 6,9. magnitudy,severovýchodně od ní. Do jižní části galaxie se promítá stálice 10. hvězdné velikosti. Pro malou výšku nad obzorem a nízkou plošnou jasnost je tato galaxie pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek těžkým cílem.