KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

MALÝ MEDVĚD

• Latinsky- Ursa Minor
• Zkratka- UMi
• Rozloha - 256 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 20

Obsah

• Polárka (Alfa Malého medvěda)
• Kochab (Beta Malého medvěda)
• Pherkad (Gama Malého medvěda)
• Epsilon Malého medvěda
• Yildun (Delta Malého medvěda)
• 5 Malého medvěda
• Pí 1 Malého medvěda
• NGC 6217

Souhvězdí je známější pod názvem Malý vůz a bylo známo už ve starověku. Rozložení nejjasnějších hvězd připomíná zmenšeninu Velkého vozu. Nachází se v něm severní nebeský pól a u nás nikdy nezapadá. Pozorovatelům s menšími hvězdářskými teleskopy se zde nabízí jen velmi málo zajímavých objektů. Kromě hrstky dvojhvězd je zde několik slabších galaxií,které jsou viditelné až ve středně velkých amatérských přístrojích. Nejdůležitějším objektem je zde hvězda Polárka,která má pro lidstvo i praktický význam.

Polárka (Alfa Malého medvěda)

Nejvýznamnější a nejjasnější hvězdou souhvězdí je Polárka ( Alfa Malého medvěda ). Jakkoliv si spousta nezasvěcených lidí myslí,že Polárka je tou nejjasnější na obloze,ve skutečnosti jde pouze o stálici druhé hvězdné velikosti. Více než 45 hvězd na obloze je výraznějších než ona. Přesto Polárka hrála a stále hraje u nás pozemšťanů významnou roli,spolehlivě totiž určuje směr k severu. Proto je také známa pod názvem Severka. Od severního nebeského pólu ji dnes dělí pouze 0,7 stupně. Poloha severního nebeského pólu mezi hvězdami se mění vlivem precesního pohybu zemské osy. Nejblíže k pólu bude polárka okolo roku 2100 ( 27,5 úhlové minuty ),po tomto datu se od něj zase začne pozvolna vzdalovat. Spolehlivým ukazatelem severního směru bude však ještě spoustu příštích století. Za asi 13 000 let se stane noblesní Polárkou hvězda Vega ze souhvězdí Lyry,za 26 000 roků bude severní nebeský pól opět zpátky u Alfy Malého medvěda. V blízkosti jižního nebeského pólu žádná takto výrazná hvězda v současnosti není. A co je samotná Polárka ve skutečnosti zač? Jde o obří nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F7 ve vzdálenosti asi 430 světelných roků od Země. Má přibližně 45 krát větší průměr než naše Slunce,svítivostí ho překonává přibližně 2000 krát. Dlouho byla známá jako pulzující proměnná hvězda ( Cefeida ) s periodou 3,97 dne. Do roku 1963 byl celkový rozkmit pulsací větší než 0,1. magnitudy,poté však nastal velký pokles a od té doby nepřekračovaly změny jasnosti 0,05. magnitudy. V první dekádě 21. století amplituda světelných změn pozvolna narůstá. Takto drobné variace jasnosti odhalí až velmi přesné měřící přístroje. Polárka neputuje vesmírným prostorem osamoceně,doprovod ji dělá hned dvojice mnohem slabších a menších stálic. Bližší průvodce obíhá okolo Polárky v periodě 30 roků. Při pohledu ze Země se od ní nevzdaluje na více než dvě desetiny obloukové vteřiny a je tudíž mimo dosah vizuálního pozorování pomocí amatérských dalekohledů a koneckonců i většiny profesionálních. Jeho oběžná dráha je silně výstředná. Vzdálenějšího průvodce můžete spatřit již menším amatérským přístrojem. Dosahuje 9. magnitudy a nachází se v odstupu 18 úhlových vteřin od Polárky. Je hvězdou hlavní posloupnosti,spektrálního zařazení F3. Bližšího průvodce dělí od hlavní složky systému ve skutečnosti jen několik málo miliard kilometrů,vzdálenější průvodce krouží kolem obří hvězdy ve vzdálenosti řádově stovek miliard kilometrů. Nejlépe v triedru či malém dalekohledu s malým zvětšením,si jistě všimnete jižně od Polárky kruhovitého seskupení přibližně desítky stálic 7. až 9. hvězdné velikosti o průměru asi 3/4 stupně,které samotná Severka pěkně doplňuje. Skupina je známá pod názvem Polárčin zásnubní prstýnek. Jde pouze o náhodné rozložení hvězd v různých vzdálenostech od Země.

Kochab (Beta Malého medvěda)

Jen o chlup slabší než Polárka je stálice s názvem Kochab ( Beta Malého medvěda ). Dosahuje 2,1. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4,ve vzdálenosti okolo 125 světelných roků od Země. Oranžový odstín hvězdy je patrný již při pozorování prostýma očima. Průměr obří stálice odhadujeme na 40-ti násobek průměru našeho Slunce.

Pherkad (Gama Malého medvěda)

Třetí nejjasnější stálice souhvězdí nese jméno Pherkad ( Gama Malého medvěda ). Ta je pro změnu bílou obří hvězdou spektrálního zařazení A3,ve vzdálenosti asi 480 světelných roků od nás. Na pozemské obloze dosahuje 3,0. magnitudy. Patří k pulzujícím proměnným hvězdám typu Delta Scuti. Dochází u ní k drobným světelným změnám ( 0,05. magnitudy ) v periodě 3,43 hodiny. Kolísání jasnosti odhalí až citlivé měřící přístroje. V blízkosti ( 17 úhlových minut západně ) Pherkadu je prostýma očima viditelná stálice 5. hvězdné velikosti,s označením 11 Malého medvěda. Jde pouze o optického společníka,který se nachází mnohem blíže od nás a do blízkosti Pherkadu se jen náhodně promítá. Je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K4.

Epsilon Malého medvěda

Epsilon Malého medvěda dosahuje 4,2. magnitudy. Je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G5,ve vzdálenosti okolo 350 světelných roků. Jde o tříhvězdný systém. Hlavní složka je zákrytovou dvojhvězdou s periodou 39,5 dne. Během zákrytů nepatrně poklesne jasnost o asi 4 setiny magnitudy. Třetí složku systému můžete spatřit již v menším amatérském přístroji. Dosahuje 11. magnitudy a najdeme ji v odstupu 77 úhlových vteřin od hlavní složky.

Yildun (Delta Malého medvěda)

Yildun ( Delta Malého medvěda ) dosahuje 4,4. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A1,vzdálenou od nás asi 180 světelných roků.

5 Malého medvěda

5 Malého medvěda dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4,ve vzdálenosti zhruba 340 světelných roků od nás.V odstupu 59 úhlových vteřin můžete již v menším dalekohledu spatřit slabou stálici 10. hvězdné velikosti.

Pí 1 Malého medvěda

Pěknou dvojhvězdou je Pí 1 Malého medvěda. Najdete ji zhruba 3 stupně jihozápadně od hvězdy Epsilon Malého medvěda ( 4,2. magnitudy ). Skládá se ze složek 6,6. a 7,3. magnitudy v odstupu 32 úhlových vteřin. Snadno je rozliší již malý dalekohled. Obě hvězdy jsou žluté,patří do spektrální třídy G. Od Země je dělí asi 70 světelných roků. Dalšího slabého společníka 11. hvězdné velikosti můžete spatřit v odstupu 135 úhlových vteřin.

NGC 6217

Absenci hvězdokup a mlhovin v Malém medvědu nevykompenzuje ani hrstka slabých galaxií. Žádná z nich totiž nepřekračuje 11.hvězdnou velikost. Nejjasnějším objektem tohoto druhu je spirální galaxie NGC 6217. Najdeme ji ve východní části souhvězdí. S hvězdami Dzéta a Éta Malého medvěda tvoří téměř rovnostranný trojúhelník. Dosahuje 11,2. magnitudy a velikosti přibližně 3,1 krát 2,7 úhlové minuty. Dobře viditelná je ve středně velkém amatérském dalekohledu jako mlhavá skvrnka. Ve větších přístrojích vynikne jasné kompaktní jádro obklopené slabým vnějším halem. Na galaxii se díváme „shora". Na snímcích si můžete všimnout výrazné a rozsáhlé centrální příčky,ze které vychází dvě mohutná spirální ramena a několik menších výběžků. NGC 6217 patří k aktivním galaxiím. Motorem aktivních procesů je obří černá díra sídlící v jejím centru. Vzdálenost galaxie odhadujeme na zhruba 70 či 80 milionů světelných roků.