KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

KASIOPEJA

• Latinsky - Cassiopeia
• Zkratka - Cas
• Rozloha - 598 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 90

Obsah

• Schedir (Alfa Kasiopeje)
• Caph (Beta Kasiopeje)
• Cih (Gama Kasiopeje)
• IC 59+IC63
• Ruchbah (Delta Kasiopeje)
• Segin (Epsilon Kasiopeje)
• Achird (Éta Kasiopeje)
• Jota Kasiopeje
• Sigma Kasiopeje
• 4 Kasiopeje
• Psí Kasiopeje
• Ró Kasiopeje
• R Kasiopeje
• SU Kasiopeje
• M 52
• Czernik 43
• M 103
• NGC 457 (E.T.mimozemšťan)
• NGC 436
• NGC 654
• NGC 663
• NGC 659
• NGC 559
• NGC 637
• NGC 381
• NGC 225
• NGC 189
• NGC 129
• NGC 103
• NGC 146+NGC 133+King 14
• NGC 7790+NGC 7788
• NGC 7789
• NGC 1027
• IC 1805+IC 1848 (mlhoviny Srdce a Duše)
• Stock 2 (Svalovec)
• NGC 281 (Pacman)
• NGC 7635 (Bublina)
• NGC 185+NGC 147

Kasiopeja patřím k nejznámějším souhvězdím severní oblohy. Jeho pilířem je skupina pěti jasných hvězd tvořící na obloze písmeno W,podle kterého souhvězdí snadno identifikujeme. U nás je cirkumpolární-nikdy nezapadá. Nachází se v mléčné dráze a pozorovatelům s dalekohledy se zde kromě dvojhvězd a mlhovin nabízí zejména nepřeberné množství otevřených hvězdokup. V antické báji byla Kasiopeja manželkou krále Cefea a matka Andromedy.

Schedir (Alfa Kasiopeje)

Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Schedir ( Alfa Kasiopeje ). Má 2,2. magnitudy,avšak její jasnost nepravidelně kolísá v rozmezí půl hvězdné třídy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K0 ve vzdálenosti asi 230 světelných roků. Barevného odstínu hvězdy si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima. Odhadujeme,že Schedir má zhruba 40 krát větší průměr než naše Slunce a asi 4 až 5 krát větší hmotnost. Povrchová teplota dosahuje přibližně 4500 Kelvinů.

Caph (Beta Kasiopeje)

Beta Kasiopeje nese jméno Caph. Dosahuje 2,3. magnitudy. Leží asi 55 světelných roků daleko a je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F2. Vykazuje pouhým okem nepostřehnutelné změny jasnosti v rozsahu 6 setin magnitudy,s periodou 2,5 hodiny. Má malého hvězdného společníka,který ji obíhá s periodou 27 dní.

Cih (Gama Kasiopeje)

Cih ( Gama Kasiopeje ) je nejvzdálenější hvězdou z obrazce tvořícího na obloze tvar písmena W. Nachází se asi 600 světelných roků od Země. Normálně jde o stálici třetí hvězdné velikosti. Ve 30. letech minulého století se však zjasnila na 1,6. magnitudy, v roce 1940 však opět poklesla na původní hodnotu okolo 3. magnitudy. Později jasnost opět vzrostla na 2,2. magnitudy. Cih je jedním z příkladů hvězdy s obálkou. Jde o horkého modrého obra (spektrum B0,povrchová teplota okolo 25 000 stupňů Celsia ),který velmi rychle rotuje okolo vlastní osy. Vlivem odstředivé síly na jejím rovníku odtékají v nepravidelných intervalech plyny. To vede nejen k výše popsaným výkyvům jasnosti,ale i ke změnám ve spektru. V důsledku rychlé rotace je hvězda silně zploštělá. V současné době již výraznější světelné změny nenastávají a její jasnost se pohybuje okolo 2,3. magnitudy. Z rozboru spektra víme,že je dvojhvězdou s oběžnou dobou 204 dnů. Těsným průvodcem je pravděpodobně bílý trpaslík. Z primární horké složky přetéká na tohoto kompaktního průvodce materiál a díky tomu je Gama Kasiopeje také intenzivním rentgenovým zdrojem.Velkým amatérským dalekohledem můžete spatřit ve vzdálenosti asi 2,3 úhlových vteřin od hvězdy dalšího průvodce 11. magnitudy.

IC 59+IC 63

Na fotografických záběrech s delší expozicí si můžete severně a severovýchodně od hvězdy všimnout dvojice mlhovin ve tvaru vějíře s označením IC 59 a IC 63,o velikosti asi 10 úhlových minut. Zdrojem jejich osvětlení je podle všeho právě hvězda Cih,nachází se tedy v podobné vzdálenosti jako tato nestálá stálice. Že jsou obě mlhoviny velmi slabé dokládá už to,že byly objeveny až fotograficky na sklonku 19. století. Přesto někteří pozorovatelé tvrdí,že jsou pod temnou oblohou pozorovatelné i středně velkými,světelnými amatérskými přístroji. Osobně jsem po těchto mlhovinách několikrát pátral pomocí 20.centimetrového zrcadlového dalekohledu a vždy bezúspěšně. Nutno však podotknout,že podmínky na mém pozorovacím stanovišti nejsou ani zdaleka ideální.

Ruchbah (Delta Kasiopeje)

Ruchbah je název Delty Kasiopeje,někdy se také můžete setkat s jejím druhým jménem - Ksora. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A5 ve vzdálenosti asi 100 světelných roků. Je také zákrytovou proměnnou hvězdou. Její jas se však mění pouze v rozmezí jedné desetiny hvězdné třídy ( 2,7. až 2,8. magnitudy ) s periodou 759 dní. Prostýma očima takto malou změnu jasnosti nejspíše vůbec nepostřehnete.

Segin (Epsilon Kasiopeje)

Segin ( Epsilon Kasiopeje ) je stálicí 3,4. magnitudy. Nachází se asi 440 světelných roků daleko. To již napovídá,že musí jít o obří hvězdu. Tahle je modrobílá, spektrálního zařazení B3.

Achird (Éta Kasiopeje)

Achird ( Éta Kasiopeje ) je pěknou dvojhvězdou již pro malé dalekohledy. Skládá se z dvojice 3,5. a 7,4. magnitudy. V současné době ( rok 2010 ) jsou od sebe vzdáleny 13,2 úhlové vteřiny a obě je snadno ukáže již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů. Jasnější složka se vám bude jevit jako nažloutlá ( spektrum G0 ), průvodce oranžový. Dvojhvězda se nachází jen 19 světelných roků od Země. Oběžná doba činí asi 480 roků. Dráha je dosti výstředná a tak skutečná vzdálenost mezi nimi kolísá mezi asi 36 a 107 astronomickými jednotkami. Hlavní složka je svými parametry velmi podobná našemu Slunci,průvodce je oranžovým trpaslíkem.

Jota Kasiopeje

Pěknou trojhvězdou pro pozorovatele je Jota Kasiopeje. Hlavní složku 4,6. magnitudy doprovází nyní ve vzdálenosti 2,9 úhlové vteřiny průvodce 6,9. magnitudy. Třetí složku 9. hvězdné velikosti najdeme 7,6 úhlové vteřiny daleko. Nejjasnější z trojice je bílou hvězdou spektrální třídy A. Její jasnost mírně kolísá v rozmezí 8 setin magnitudy s periodou 1,74 dne. Z rozboru spektra navíc vyplynulo,že je dvojhvězdou s periodou oběhu půl století. Složka B ( 6,9. magnitudy ) je žlutobílou hvězdou spektrální třídy F. Složka C ( 9. magnitudy ) je žlutým trpaslíkem spektrální třídy G,i tato hvězda je však ve skutečnosti dvojitá. Celkově jde tedy o pětihvězdný systém. Nachází se ve vzdálenosti asi 140 světelných roků od Země. Jako trojici blízkých a různě barevných stálic nám Jotu Kasiopeje ukáže již malý dalekohled s průměrem objektivu asi 9 centimetrů. Zbylé dvě složky samozřejmě nespatříte.

Sigma Kasiopeje

Sigma Kasiopeje se skládá z dvojice 5,0. a 7,2. magnitudy v odstupu 3,1 úhlových vteřin. Obě stálice jsou horkými modrými obry,patřící do spektrální třídy B. Rozlišíte je již v menším dalekohledu se silným zvětšením. Slabší složka je ještě navíc spektroskopickou dvojhvězdou,jde tedy o trojnásobný hvězdný systém. Od nás jej dělí značná vzdálenost,kterou odhadujeme na zhruba 1500 světelných roků.

4 Kasiopeje

Nedaleko hranice se souhvězdím Cefea najdeme stálici 5. hvězdné velikosti s označením 4 Kasiopeje. 96 úhlových vteřin od ní spatříte hvězdičku 10. magnitudy. Jasnější z dvojice je obří červenou hvězdou spektrálního zařazení M1,ve vzdálenosti snad někde okolo 780 světelných roků.

Psí Kasiopeje

Psí Kasiopeje dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0,ve vzdálenosti okolo 190 světelných roků. Má slabého průvodce 14. hvězdné velikosti,neviditelného v amatérských dalekohledech. V odstupu 21 úhlových vteřin můžete již menším přístrojem spatřit slabou stálici 9. hvězdné velikosti. Ta se vám za použití většího zvětšení rozpadne na dvojici 9,4. a 10,0. magnitudy v odstupu 3 úhlové vteřiny.

Ró Kasiopeje

Nepravidelnou proměnnou je Ró Kasiopeje. Najdete ji v jihozápadní části souhvězdí,asi 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Caph ( Beta Kasiopeje ). Jde o žlutou veleobří hvězdu v obrovské vzdálenosti,snad až někde okolo 8 000 světelných roků od nás. Jde však spíše o odhad,skutečnou vzdálenost ke hvězdě zatím neznáme. Může také být o několik tisíc světelných roků blíž nebo dál. Ať tak či onak jde o jednu z nejvzdálenějších stálic,které můžeme pozorovat prostýma očima. Obvykle se její jasnost pohybuje okolo 4. hvězdné velikosti,občas ale zeslabí až na 6. magnitudu. Příčinou světelných změn jsou obří ejekce plynu a prachu,které hvězda v nepravidelných či polopravidelných intervalech odhazuje do svého okolí. Poslední obří erupci jsme pozorovali v roce 2000,předchozí proběhly v letech 1945 a 1893. Než vybuchne jako supernova tak nám ještě předvede spoustu podobných světelných změn a ještě mnohem větších,stačí se jen dívat a ani k tomu nepotřebujete dalekohled. Pokud byste vedle této superobří stálice postavili naše Slunce,vypadalo by více než bezvýznamně- asi jako tečka za větou vedle kopacího míče. Její hmotnost dosahuje několika desítek hmotnosti Slunce.

R Kasiopeje

V jižní části souhvězdí,nedaleko hranic s Andromedou najdeme hvězdu R Kasiopeje. Je dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti. V maximu jasnosti se pohybuje obvykle mezi 5. a 6. hvězdnou velikostí a je na temné obloze viditelná i prostýma očima,v minimu poklesne na 12. až 13. magnitudu a na její spatření je nutný alespoň středně velký amatérský dalekohled. Perioda světelných změn této červené obří hvězdy činí 430 dní. Její vzdálenost odhadujeme na zhruba 350 světelných roků od nás.

SU Kasiopeje

SU Kasiopeje je proměnnou hvězdou typu Delta Cefea. Tato pulsující obří žlutá hvězda mění svou jasnost mezi 5,7. a 6,2. magnitudy v periodě necelých dvou dnů. Její světelné změny jsou na temné obloze postřehnutelné i při pozorování prostýma očima. Klademe ji do vzdálenosti okolo 1400 světelných roků od Země. SU Kasiopeje najdete v severovýchodní části souhvězdí.

Království otevřených hvězdokup - i tak lze souhvězdí Kasiopeje nazvat. Objektů tohoto druhu zde najdeme skutečně velké množství. Představíme si alespoň nejjasnější a nejzajímavější z nich.

M 52

M 52 ( NGC 7654 ) má celkovou jasnost okolo 7. magnitudy,průměr asi 16 úhlových minut a najdeme ji poblíž hranice s Cefeem,asi 6 stupňů severozápadně od hvězdy Caph ( Beta Kasiopeje ). Od nás se nachází asi 5000 světelných roků daleko. Jako protáhlou mlhavou skvrnku spatříme M 52 již běžným triedrem,v úplně jiných dimenzích nám však hvězdokupu ukáže středně velký amatérský dalekohled. Spatříme zde asi 120 hvězd mezi 10. a 13. magnitudou. Nejjasnější hvězda hvězdokupy dosahuje 8,3. magnitudy,leží na západním okraji seskupení a vykazuje nažloutlý odstín. M52 je na hvězdy velmi bohatá a ve větších přístrojích je skutečně nezapomenutelným zážitkem. Stáří objektu nepřesahuje několik desítek milionů roků. Její hvězdy jsou soustředěny v kouli o průměru zhruba 20 světelných roků.

Czernik 43

Asi čtvrt stupně jižně od M 52 se nachází úhlově téměř stejně velká,avšak mnohem řidší hvězdokupa Czernik 43,jejíž nejjasnější stálice dosahují 11. magnitudy. Hvězdokupa pravděpodobně leží o několik tisíc světelných roků dále od nás než M 52. Ve středně velkých amatérských dalekohledech se můžete kochat krásou obou hvězdokup v jednom zorném poli,pokud použijete menší zvětšení.

M 103

Asi 1 stupeň severovýchodně od hvězdy Delta Kasiopeje ( Ruchbah ) najdeme otevřenou hvězdokupu M 103 ( NGC 581 ). Dosahuje celkově 7. magnitudy a na obloze se rozkládá na ploše asi 6 úhlových minut. Nejjasnější stálice zde dosahuje 7,2.magnitudy,jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B5. V malých dalekohledech či triedrech hvězdokupa není příliš nápadná,vystupuje zde jen několik kusů jasnějších stálic. Do 10. magnitudy jich hvězdokupa obsahuje jen pět. Ve středně velkém hvězdářském dalekohledu se M 103 ukáže jako skupinka asi dvou až tří desítek hvězd v trojúhelníkové formaci. Poblíž středu hvězdokupy vás jistě upoutá jasnější stálice 8,5. magnitudy s výrazným oranžovým odstínem. Na severním vrcholu trojúhelníkové skupiny najdeme dvojici zdánlivě blízkých stálic 7. a 10. hvězdné velikosti,v odstupu 14 úhlových vteřin. Větší amatérské dalekohledy ukážou ještě samozřejmě spoustu dalších členů hvězdokupy. Celkově jich hvězdokupa hostí téměř dvě stovky a jsou soustředěny v kouli o průměru asi 15 až 20 světelných roků. Vzdálenost M 103 odhadujeme na velmi nejistých 8000 světelných roků od Země, je tedy součástí vnějšího spirálního ramena Galaxie,které jsme pojmenovali Rameno Persea. Stáří hvězdokupy odhadujeme na velmi zhruba 25 milionů roků.

NGC 457 (E.T.mimozemšťan)

Přibližně 2 stupně jihozápadně od Delty Kasiopeje ( Ruchbah ) najdete otevřenou hvězdokupu NGC 457, známou pod názvem „ Človíček",či „E.T. mimozemšťan". Rozložení nejjasnějších stálic hvězdokupy skutečně připomíná tvarem človíčka s rozpaženýma rukama. Nejjasnějším členem je zde hvězda s označením Fí Kasiopeje,jež dosahuje 5. magnitudy. Na mimoměstské obloze ji tedy lehce spatříme již prostýma očima. Tvoří jedno z očí človíčka. Patří k velmi svítivým veleobřím a tedy i velmi hmotným hvězdám. Má spektrum F0 a v dalekohledu se vám bude jevit jako lehce nažloutlá. Zatím nevíme s jistotou či patří k hvězdokupě nebo se nám do ní promítá jen náhodou. 134 úhlových vteřin od ní najdeme v dalekohledu stálici 7. magnitudy ( spektrum B5 )-druhé oko človíčka. Tyto dvě hvězdy jsou ve skupině dominantní,ostatní jsou již 9. hvězdné velikosti a slabší. Menšími dalekohledy zde spatříte na ploše 13 úhlových minut asi 2 desítky stálic do 11. magnitudy. Větší amatérské přístroje ještě přidají několik desítek slabších. NGC 457 je součástí Ramena Persea a její vzdálenost odhadujeme na asi 9000 světelných roků.

NGC 436

Jen asi 40 úhlových minut severozápadně od NGC 457 najdeme drobnou otevřenou hvězdokupu NGC 436. S celkovou jasností okolo 9. magnitudy a rozměrem asi 5 úhlových minut není nijak výrazná. Nejjasnější stálice zde dosahují jen 11.hvězdné velikosti a proto je na pozorování hvězdokupy vhodný alespoň středně velký amatérský přístroj. Jako drobná mlhavá skvrnka je však NGC 436 viditelná již dobrým triedrem. Vzdálenost seskupení odhadujeme na zhruba 10 000 světelných roků od nás.

NGC 654

Poblíž spojnice hvězd Delta a Epsilon Kasiopeje,přibližně na půl cesty mezi nimi,najdeme NGC 654. Je drobnou otevřenou hvězdokupou s jasností okolo 7. magnitudy a rozlohou asi 5 úhlových minut. Vyniká zde jedna nažloutlá ( spektrum F 5 ) hvězda 7,3. magnitudy,kterou najdeme na jižním okraji,další stálice jsou již 11. hvězdné velkosti a slabší. V dobrém triedru se NGC 654 představí jako mlhavá skvrnka v těsné blízkosti jasnější hvězdy. Ve středně velkém amatérském dalekohledu spatříte husté seskupení několik desítek stálic náležejících k hvězdokupě. Spousta z nich se vám budou jevit jako těsné páry. NGC 654 je taktéž součástí Perseova spirálního ramena Galaxie.

NGC 663

Už mnohem pohlednější otevřenou hvězdokupou pro malé dalekohledy je sousední NGC 663. Najdeme ji asi jen 0,6 stupně jižně od NGC 654. Dosahuje celkově 7. magnitudy a rozkládá se na ploše asi 16 úhlových minut. Již malým triedrem ji spatříte jako mlhavou skvrnu,ze které vystupuje několik nejjasnějších hvězd 8. až 9. magnitudy. Ve středně velkém amatérském dalekohledu je NGC 663 seskupením několika desítek hvězd zdánlivě rozdělených do dvou oblastí. Ve velkém amatérském teleskopu je hvězdokupa velmi bohatá na hvězdy.

NGC 659

Asi 0,5 stupně jižně od NGC 663 najdeme další otevřenou hvězdokupu s označením NGC 659. Leží v blízkosti hvězdy 44 Kasiopeje ( 5,8. magnitudy ). NGC 659 je z této trojice ( s NGC 654 a NGC 663 ) na obloze blízkých hvězdokup nejméně pohledná. Dosahuje jako celek 8. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 5 úhlových minut. Nejjasnější hvězdy však nepřekračují 10.hvězdnou velikost. Jako mlhavou skvrnku ji tedy můžeme zahlédnout již dobrým triedrem,na podrobnější studium je vhodný alespoň středně velký amatérský dalekohled,který ukáže až několik desítek nejjasnějších členů hvězdokupy.

NGC 559

Necelé 3 stupně západně od Epsilon Kasiopeje ( Segin ) se prezentuje další hromada teček s katalogovým označením NGC 559. S celkovou jasností asi 9,5. magnitudy však patří k poměrně slabým hvězdokupám. Jelikož nejjasnější členové této skupiny se pohybují okolo 11. hvězdné velikosti,tak zůstane pro malé dalekohledy pouze drobnou mlhavou skvrnkou bez hvězd o průměru asi 5 úhlových minut. Jako kompaktní skupinu několika desítek slabých hvězd ji představí až středně velký amatérský přístroj. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na 3500 až 4000 světelných roků.

NGC 637

Ještě blíž k Epsilon Kasiopeje ( jen asi 1,3 stupně severozápadně od této hvězdy ) leží NGC 637. Drobná otevřená hvězdokupka o průměru asi 4 úhlových minut dosahuje celkově 8,2. magnitudy. I zde nejjasnější stálice nepřekračují 10.hvězdnou velikost a proto lze na její detailnější studium doporučit alespoň středně velký amatérský přístroj. Obsahuje asi 10 hvězd jasnějších 12. hvězdné velikosti a několik desítek slabších. Jako drobná mlhavá skvrnka je však viditelná již v triedrech,či malých dalekohledech. Vzdálenost NGC 637 odhadujeme na zhruba 7000 světelných roků od Země.

NGC 381

Otevřenou hvězdokupu NGC 381 najdeme jen asi 1,7 stupně severovýchodně od hvězdy Gama Kasiopeje ( Cih ). Celkově dosahuje asi 9. magnitudy a má zdánlivý průměr okolo 7 úhlových minut. Nejjasnější stálice zde je 10. hvězdné velikosti,ostatní jsou již 11. magnitudy a slabší. NGC 381 může být jako slabá mlhavá skvrnka viditelná již v menších amatérských přístrojích. Ve středně velkých amatérských dalekohledech spatříte až několik desítek nejjasnějších členů. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na 3000 až 4000 světelných roků.

NGC 225

NGC 225 je otevřenou hvězdokupou s celkovou jasností okolo 7. magnitudy a průměrem asi 12 úhlových minut. Najdete ji 2 stupně severozápadně od hvězdy Cih ( Gama Kasiopeje ). Nejjasnější stálice hvězdokupy nepřekračují 9. hvězdnou velikost. NGC 225 spatříte lehce již triedrem,ve středně velkém amatérském dalekohledu se představí jako volnější seskupení zhruba 2 desítek stálic,které se zdánlivě soustřeďují do dvou skupin. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na zhruba 2000 světelných roků.

NGC 189

Poměrně malá a nevýrazná hvězdokupa je NGC 189 s celkovou jasností 8,8.magnitudy a průměru asi 4 úhlových minut. Jeví se na hvězdy chudá i ve středně velkém amatérském přístroji a poněkud se ztrácí na bohatém hvězdném pozadí. Nejjasnější stálice zde nepřekračují 10. hvězdnou velikost. NGC 189 leží zhruba 2 stupně západně od hvězdy Cih ( Gama Kasiopeje ) a jen asi 50 úhlových minut jihozápadně od výše zmíněné NGC 225.

NGC 129

Otevřenou hvězdokupu NGC 129 najdeme zhruba uprostřed cesty mezi hvězdami Beta a Gama Kasiopeje. Dosahuje celkově 6,5. magnitudy a na obloze zabírá plochu o průměru asi 21 úhlových minut. Nejjasnější členové hvězdokupy se pohybují okolo 9.magnitudy. Středně velký amatérský dalekohled zde ukáže několik desítek stálic.V centru hvězdokupy najdete trojúhelníkové seskupení tří hvězd 9. hvězdné velikosti obklopené sprškou slabých hvězd. Mnohé z nich se jeví seskupené do řetězců. Jižně od hvězdokupy se nachází jasná stálice 6. magnitudy. NGC 129 leží snad někde ve vzdálenosti okolo 5000 světelných roků.

NGC 103

NGC 103 patří k slabším otevřeným hvězdokupám. S celkovou jasností okolo 10. magnitudy a průměrem jen asi 5 úhlových minut je pro pozorovatele s malými dalekohledy snadno přehlédnutelná. Nejjasnější stálice jsou slabší 11. magnitudy a ukáže je až středně velký amatérský dalekohled. V menších přístrojích se jeví jen jako drobná mlhavá skvrnka. Hvězdokupa je nápadně protažená ve směru severovýchod-jihozápad a dominuje jí řetězec tvořený z jasnějších hvězd.

NGC 146+NGC 133+King 14

V blízkosti hvězdy Kappa Kasiopeje ( 4,2. magnitudy ) můžete vyhledat dvojici otevřených hvězdokup NGC 146 a NGC 133. Na obloze je od sebe dělí jen asi 10 úhlových minut. První z nich dosahuje celkově asi 9. magnitudy a průměru 7 úhlových minut. Nejjasnější stálice zde jsou 11.hvězdné velikosti. NGC 133 má prakticky totožný úhlový průměr i podobnou celkovou jasnost jako její sousedka,obsahuje však jasnější hvězdy. Nejjasnější z nich má asi 9,5.magnitudy. Jejím základním pilířem je řetězec čtyř jasnějších hvězd táhnoucích se severojižním směrem. Doplňuje je hrstka slabých stálic. Obě hvězdokupy můžete spatřit společně s hvězdou Kappa Kasiopeje v jednom zorném poli dalekohledu. Na jejich pozorování lze doporučit alespoň středně velký amatérský přístroj. Ještě blíže k hvězdě Kappa Kasiopeje najdete další hvězdné seskupení - otevřenou hvězdokupu King 14. Má také podobné úhlové rozměry jako její sousedky a nejjasnější členové se pohybují okolo 11. hvězdné velikosti. Mezi těmito třemi hvězdokupami není příliš dobře patrné nějaké výraznější rozdělení,alespoň při pohledu menšími či středně velkými amatérskými přístroji.

NGC 7790+NGC 7788

Dvojící blízkých otevřených hvězdokup na obloze jsou také NGC 7790 a NGC 7788. Větší a výraznější z nich je NGC 7790 s celkovou jasností 8,5. magnitudy a rozměrem okolo 17 úhlových minut. Středně velký amatérský dalekohled ji ukáže zdánlivě rozdělenou na tři skupinky hvězd,z nichž nejjasnější jsou 10,5. magnitudy. Hvězdokupa se jeví protáhlá ve směru severozápad-jihovýchod. NGC 7788 má celkovou jasnost okolo 9. magnitudy a zhruba poloviční průměr než její sousedka. Jeví se ve srovnání s ní také více koncentrovanější. Nejjasnější stálice jsou zde slabší 9.hvězdné velikosti. I tuto dvojici hvězdokup můžete pohodlně pozorovat v jednom zorném poli dalekohledu,pokud použijete menší zvětšení. Na obloze je dělí jen asi ¼ stupně. Vhodnou volbou je i zde alespoň středně velký amatérský přístroj. NGC 7790 najdete asi 2,5 stupně severozápadně od hvězdy Caph ( Beta Kasiopeje ).

NGC 7789

Klenotem mezi otevřenými hvězdokupami v souhvězdí Kasiopeje je bezesporu NGC 7789. Nachází se asi 3 stupně jihozápadně od hvězdy Beta Kasiopeje ( Caph ). Dosahuje celkově asi 6,7. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru přibližně 20 úhlových minut. Jako mlhavou skvrnku ji tedy můžete snadno spatřit již v triedru,či jiném malém dalekohledu. Velmi působivá je však až ve středně velkém amatérském dalekohledu. V něm spatříte již okolo stovky hvězd, z nichž nejjasnější nepřekračují 10,5.magnitudy. Celkově však NGC 7789 obsahuje nejméně 1000 hvězd. Ve větším amatérském přístroji se stává skutečně nezapomenutelnou podívanou. Lze spatřit až několik stovek hvězd,často zdánlivě pospojovaných do řetězců a protkaných temnějšími bezhvězdnými oblastmi ve tvaru pruhů. Otevřená hvězdokupa NGC 7789 rozhodně nepatří k nejmladším zástupcům tohoto druhu,jak naznačuje poměrně velké množství oranžových obřích hvězd,viditelných na barevných fotografiích. Její stáří odhadujeme na asi 1,5 miliardy roků,což je na otevřené hvězdokupy již dosti značný věk. Vzdálenost hvězdokupy od nás je udávána v dosti širokém rozmezí 6000 až 9000 světelných roků.

NGC 1027

Ve východní části souhvězdí najdeme otevřenou hvězdokupu NGC 1027 s celkovou jasností 6,7. magnitudy a průměrem asi 20 úhlových minut. Dominantní je zde stálice 7. hvězdné velikosti,která však není součástí hvězdokupy,nachází se mnohonásobně blíže k Zemi a do NGC 1027 se nám pouze náhodně promítá. V jejím okolí můžete ve středně velkém amatérském přístroji spatřit několik desítek stálic slabších 9. magnitudy.

IC 1805+IC 1848 (mlhoviny Srdce a Duše)

Na širokoúhlých fotografických záběrech s dlouhou expozicí vynikne v okolí hvězdokupy NGC 1027 dvojice pohledných mlhovin. Mají katalogové označení IC 1805 a IC 1848,avšak mnohem lépe si je zapamatujete pod názvy Srdce a Duše. Jde o obří hvězdotvorné komplexy v sousedním,vnějším ramenu Galaxie ( Rameno Persea ),ve vzdálenosti asi 6000 až 8000 světelných roků. Osvětlení mlhoviny Srdce zařizují zejména velmi mladé,hmotné a horké hvězdy otevřené hvězdokupy Melotte 15. Tvar mlhoviny je ovlivněn silnými hvězdnými větry těchto stálic. Na obloze se tak podařilo těmto hvězdným bumbrlíčkům vytvarovat mlhovinu,která při pohledu ze Země věrně napodobuje tvar srdce,tak jak ho kreslí školáci na zdi. Nejhmotnějším stálicím Melotte 15 však láska dlouho nepokvete,během několika desítek milionů roků zakončí svůj aktivní život explozí supernovy. Nejjasnější členy hvězdokupy snadno spatříte již malými dalekohledy,dosahují 8.hvězdné velikosti. Středně velký amatérský dalekohled jich ukáže několik desítek na ploše asi 20 úhlových minut. Okolní mlhovina je velice slabá,nicméně pozorovatelná i amatérskými přístroji. V místech s temnou oblohou,daleko od rušivých zdrojů osvětlení,ji můžete v náznaku zahlédnout ve větších světelných dalekohledech. Dobře může pomoci mlhovinový filtr. Nejjasnější část mlhoviny se nachází východně od hvězdokupy.

I mlhovina Duše obsahuje velmi hmotné a zářivé hvězdy. Nejjasnější z nich dosahují téměř 7.magnitudy a můžete je tedy snadno pozorovat již malým triedrem. Nejhmotnější z nich dosahují několika desítek hmotností Slunce. Pro spatření okolní mlhoviny platí totéž co u sousední mlhoviny Srdce. Každá z mlhovin zabírá na obloze asi 1,5 stupně a jsou od sebe vzdáleny přibližně 1 stupeň.

Stock 2 (Svalovec)

Na hranici se souhvězdím Persea se nachází rozsáhlá otevřená hvězdokupa s označením Stock 2,známá také pod názvem „Hvězdokupa Svalovec". Leží asi jen 2 stupně severoseverozápadně od fenomenální dvojice hvězdokup NGC 884+NGC 889 - ty se však nachází již v Perseu. Stock 2 je nakupením velkého množství stálic 8. magnitudy a slabších na ploše o velikosti přes 1 stupeň,bez výraznější centrálního zhuštění. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek ji můžete spatřit již prostýma očima jako velkou,ale velmi slabou mlhavou skvrnu. Velmi pěkný objekt pro všechny druhy hvězdářských dalekohledů. Při pozorování hvězdokupy jako celku použijte menší zvětšení,aby se vám celá vešla do zorného pole. Jistě si všimnete,že její stálice se zdánlivě spojují do dlouhých řetězců,k vidění je také několik menších bezhvězdných oblastí a pohledných párů hvězd. Jak již naznačuje velký úhlový průměr,jde o jednu z poměrně blízkých hvězdokup,nachází se ve vzdálenosti asi 1000 světelných roků. V mnoha hvězdných atlasech není otevřená hvězdokupa Stock 2 zakreslena.

NGC 281 (Pacman)

Jen asi 1,5 stupně východně od hvězdy Alfa Kasiopeje najdeme mlhovinu s katalogovým označením NGC 281. Je natolik jasná ( celková jasnost asi 7,5. magnitudy ),že ji můžete spatřit i triedrem. Pěkně však vynikne až ve středně velkém amatérském přístroji. V její centrální části se nachází velmi mladá otevřená hvězdokupa IC 1590. Jejím nejjasnějším členem a hlavním zdrojem světla mlhoviny je horká a hmotná hvězda spektrální třídy O,která dosahuje 7,8. magnitudy. Ve skutečnosti je vícenásobnou hvězdnou soustavou,ve vzdálenosti 3,9 úhlové vteřiny můžete již malým dalekohledem s průměrem objektivu okolo 6 centimetrů spatřit průvodce 9. hvězdné velikosti,dalšího průvodce 9. hvězdné velikosti najdeme 9 úhlových vteřin od hlavní složky. Středně velkými amatérskými dalekohledy v jejím širokém okolí uvidíme ještě několik desítek dalších stálic slabších 9. magnitudy. Celkově však hvězdokupa obsahuje několik stovek členů. NGC 281 zabírá na obloze asi 35 úhlových minut a nachází se asi 10 000 světelných roků od Země. Je součástí Perseova spirálního ramene Galaxie. Na detailních snímcích pěkně vynikají na pozadí mlhoviny temné siluety prachových mračen. Kromě strohého katalogového označení dostala mlhovina také vlastní název „Pacman",podle postavičky z počítačové hry uvedené v roce 1980. Patří k nejsnadněji pozorovatelným mlhovinám na obloze.

NGC 7635 (Bublina)

Nedaleko otevřené hvězdokupy M 52 najdeme mlhovinu NGC 7635,mezi hvězdáři známou pod názvem " Bublina". NGC 7635 je skutečně bublinou plynu vytvořenou silnými větry z mladé,velmi hmotné stálice s neromantickým označením BD+602522. Na snímku níže je to nejjasnější hvězda uvnitř bubliny. Je zajímavé,že se nachází mimo střed tohoto útvaru. Rychlost rozpínání mlhoviny zřejmě jedním směrem značně omezuje okolní materiál. Průměr plynné bubliny na obloze je asi 3 úhlové minuty,ve skutečnosti asi 10 světelných roků a nachází se někde asi možná snad 11 000 světelných roků od Země. Samotný útvar je však jen malou součástí velkého komplexu plynných a prachových mračen,ze kterého se v astronomicky nedávné době stálice BD+602522 zrodila. NGC 7635 můžete v náznaku spatřit až ve středně velkém amatérském dalekohledu,je totiž poměrně rozsáhlá a má malou plošnou jasnost. Navíc ji neuvidíte celou,spatříte jen nejjasnější část oblouku. Temná obloha daleko od rušivých zdrojů osvětlení je k tomu podmínkou. Hvězdu BD+602522 však spatříte již dobrým triedrem,dosahuje 8,7.magnitudy. Předpokládáme,že má hmotnost větší než 10 Sluncí.

NGC 185+NGC 147

Nyní opustíme náš hvězdný ostrov a podíváme se hlouběji do prostoru, i když zase ne až tak daleko,nepřekročíme totiž hranice Místní skupiny Galaxií. Jejími členy jsou mimo jiné trpasličí eliptické galaxie NGC 185 a NGC 147. Oba nevelké hvězdné ostrovy se nachází na obloze i v prostoru blízko u sebe a najdeme je v jižní části souhvězdí, nedaleko hranice s Andromedou. Gravitačně jsou spřízněny s Velkou galaxií v Andromedě-dominantním členem Místní skupiny galaxií. Od této obří spirály je však ve skutečnosti dělí několik stovek tisíc světelných roků a na obloze jsou od ní vzdáleny asi 7 stupňů severním směrem. NGC 185 je tou jasnější z této dvojice,s celkovou jasností okolo 9,5. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 15 krát 13 úhlových minut. Na temné obloze ji můžete spatřit již menším dalekohledem s průměrem objektivu okolo 10 centimetrů,jako slabou mlhavou skvrnku o velikosti asi 5 úhlových minut. Větší přístroj dobře ukáže její oválný tvar s postupným zjasňováním do středu. Jednotlivé hvězdy této galaxie však amatérskými přístroji nespatříte,na to jsou příliš slabé. Zajímavé je,že obsahuje i mladá hvězdná seskupení a temná prachová mračna v centrální oblasti. NGC 147 je o něco hůře viditelná. Najdeme ji asi 1 stupeň západně od NGC 185. Dosahuje asi 10,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti přibližně 15 krát 9 úhlových minut,při pohledu ze Země se tedy jeví ještě více protažená než její jasnější sousedka. Dobře je pozorovatelná středně velkým amatérským dalekohledem,za velmi dobrých podmínek v náznaku i menšími přístroji. Ani její hvězdy však přístroje amatérských hvězdářů neukážou. Obě galaxie se nachází v podobné vzdálenosti jako Velká galaxie v Andromedě ( M 31 ),asi 2 až 2,5 milionu světelných roků od nás. Jejich skutečný průměr odhadujeme na asi 10 000 světelných roků. NGC 185 a NGC 147 můžete spatřit společně v jednom zorném poli dalekohledu,pokud použijete menší zvětšení.