KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

LYRA

• Latinsky - Lyra
• Zkratka - Lyr
• Rozloha - 286 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 45

Obsah

• Vega (Alfa Lyry)
• Sulafat (Gama Lyry)
• Sheliak (Beta Lyry)
• Dzéta Lyry
• Epsilon Lyry
• Delta Lyry+Stephenson 1
• 17 Lyry
• Éta Lyry
• Théta Lyry
• Struve 2470+Struve 2474
• R Lyry
• NGC 6791
• M 56
• M 57 (Prstenec)

Lyra představuje strunný nástroj na který hrával bájný hrdina řeckých mýtů Orfeus. Jde o malé,ale výrazné souhvězdí letní oblohy. Najdete ho mezi Herkulem a Labutí,na okraji mléčné dráhy. Díky jasné hvězdě Vega jej rozhodně nepřehlédnete. Pro pozorovatele s dalekohledy je zde několik zajímavých a vděčných objektů.

Vega (Alfa Lyry)

Dominantní stálicí souhvězdí je Vega ( Alfa Lyry ). S jasností 0,0. magnitudy je šestou nejjasnější hvězdou na celé obloze a druhou nejjasnější severní oblohy, hned za Arkturem ze souhvězdí Pastýře. Rozdíl v jasnostech těchto dvou stálic je však nepatrný-odhalí jej až velmi citlivé měřící přístroje. Alfa Lyry je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení A0 ve vzdálenosti 25 světelných roků od Země. Namodralého odstínu hvězdy si snadno všimnete již při pohledu prostýma očima. Ve srovnání se Sluncem jde o velmi mladou „ratolest" s odhadovaným stářím okolo 350 milionů roků ( je tedy asi 13 krát mladší než Slunce ). Z modelu hvězdy vypracovaného na základě pozorování vyplývá,že Vega rotuje velmi vysokou rychlostí,která je rovna 92 % maximální možné rychlosti,při které by již došlo k fyzickému rozrušení hvězdy. Jednu otočku kolem osy dokončí za 12,5 hodiny. V důsledku velké odstředivé síly na rovníku je výrazně zploštělá-rovníkový průměr je o 23% větší než průměr polární. Rychle rotující zploštělé hvězdy hlavní posloupnosti jsou studenější v rovníkových oblastech a teplejší v oblastech polárních. Vega v tomto směru není výjimkou-teplota na rovníku hvězdy se pohybuje okolo 7650 stupňů Celsia,na pólu je „teplíčko" okolo 9930 stupňů Celsia. Rozdíly povrchových teplot Vegy tedy činí přibližně 2280 stupňů Celsia. Rotační osa hvězdy je přikloněna směrem k nám ( odklon od našeho zorného směru činí jen asi 5 stupňů ),takže Alfu Lyry pozorujeme od pólu. Vega má přibližně 2,5 krát větší hmotnost a téměř 3 krát větší průměr než naše denní hvězda,absolutní svítivostí Slunce překonává přibližně 60 krát. V roce 1983 byl objeven rozsáhlý prachový disk obklopující tuto mladou hvězdu. Je složený z drobných uhlíkových částeček o průměru několika mikrometrů ( zhruba o velikosti částic prachového kouře ),zahřívaných v blízkosti hvězdy až na teplotu okolo 1300 stupňů Celsia. Takto drobné částice by měly být za normálních okolností vyhnány tlakem intenzivního hvězdného větru z okolí hvězdy. Jejich množství však naznačuje,že jsou neustále doplňovány nějakým procesem,nejspíše v důsledku intenzivních srážek asteroidů a komet,jak tomu bylo v ranných fázích naší vlastní sluneční soustavy. Prachový disk obklopující Vegu je nepravidelného tvaru a jeho průměr přesahuje 800 astronomických jednotek. Ve vnějších oblastech je již velmi chladný. Prachové zhuštění,asymetrie a poruchy disku naznačují přítomnost jedné hmotné planety,ve vzdálenosti 50 až 60 astronomických jednotek od hvězdy. Vega byla jednou z prvních hvězd,u které se podařilo změřit vzdálenost a vůbec první hvězdou,která se objevila na fotografické desce-stalo se tak již v roce 1850. Díky precesi zemské osy bude Vega za 12 000 let použitelná jako Polárka. Alfa Lyry je nejjasnější hvězdou letního trojúhelníku,který slouží k orientaci na letní obloze.

Sulafat (Gama Lyry)

Gama Lyry nese název Sulafat. Je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B9 ve vzdálenosti asi 640 světelných roků. Svítí na nás jako stálice 3,2. magnitudy.

Sheliak (Beta Lyry)

Beta Lyry si vysloužila jméno Sheliak. Je jednou z nejslavnějších zákrytových dvojhvězd. Během zákrytů se jasnost mění mezi 3,4. a 4,3. magnitudy v periodě 12,91 dne. Citlivým měřením bylo zjištěno,že perioda se prodlužuje o 19 vteřin za rok. Při sekundárním minimu klesá jasnost soustavy o 0,4.magnitudy. Změny jasnosti jsou tedy velmi snadno zachytitelné již prostýma očima. Obě hvězdy jsou si natolik blízko u sebe ( 0,3 astronomické jednotky ),že zde dochází k proudění plynu z jedné na druhou prostřednictvím akrečního disku. Rychlou rotací a vzájemným gravitačním působením jsou obě složky výrazně protáhlé a deformované. Dvojhvězda se skládá z modrobílé obří hvězdy spektrálního zařazení B7 s hmotností přibližně 2 Sluncí a bílé hvězdy spektrálního zařazení A8 s přibližně 12-ti násobkem hmotnosti našeho Slunce. Beta Lyry patří k složitým fyzickým dvojhvězdám a dodnes není plně pochopeno co se děje v tomto zajímavém systému. V odstupu 46 úhlových vteřin od zákrytové dvojhvězdy spatříte již dobrým triedrem či malým dalekohledem namodralou stálici 7.hvězdné velikosti,která je spektroskopickou dvojhvězdou s periodou oběhu 4,34 dne. Další stálice 10. hvězdné velikosti se nachází v odstupu 86 úhlových vteřin. Sheliak dělí od Země přibližně 900 světelných roků.

Dzéta Lyry

Dzéta Lyry se při pohledu prostýma očima jeví jako jedna stálice 4,1. magnitudy. Již při pohledu přes dobrý triedr se vám rozpadne na dvojici stálic 4,3. a 5,7. magnitudy v odstupu 44 úhlových vteřin. Jasnější z dvojice je bílá, má spektrum A4,slabší je spektrálního zařazení F0. Jde o skutečnou fyzickou dvojhvězdu. Hvězdy obíhají kolem společného těžiště v dlouhé periodě několika desítek tisíc roků a v prostoru je od sebe dělí nejméně 2000 astronomických jednotek. Hlavní složka je navíc spektroskopickou dvojhvězdou s periodou 4,3 dne. Dzéta Lyry se nachází ve vzdálenosti asi 150 světelných roků od nás.

Epsilon Lyry

Přibližně 1,5 stupně severovýchodně od Vegy najdete stálici s označením Epsilon Lyry. Pokud máte velmi dobrý zrak,tak si již při pohledu prostýma očima všimnete,že jde o těsnou dvojici podobných stálic s jasností okolo 4,5. magnitudy ( Epsilon 1 a Epsilon 2 Lyry ). Na obloze je od sebe dělí 3,5 úhlové minuty ( 209 úhlových vteřin ). Pokud na dvojici zamíříte kvalitní dalekohled s průměrem objektivu alespoň okolo 6 centimetrů s velkým zvětšením a za klidného vzduchu,zjistíte,že každá z nich je ve skutečnosti ještě dvojitá. Severní z dvojice-Epsilon 1 Lyry,se skládá z hvězd 5,0. a 6,1. magnitudy,spektrálního zařazení A4 a F1,v odstupu 2,4 úhlové vteřiny. Jižní z dvojice-Epsilon 2 Lyry,je tvořena hvězdami s jasnostmi 5,2. a 5,5. magnitudy,spektrálního zařazení A8 a F0,také v odstupu 2,4 úhlové vteřiny. Přímky proložené těmito dvěma dvojhvězdami jsou na sebe kolmé. Všechny 4 hvězdy jsou gravitačně vázány a od nás je dělí přibližně 160 světelných roků. Systém Epsilon Lyry by se dal stručně vystihnout jako dvojitá dvojhvězda. Oběžnou dobu složek tvořících Epsilon 2 Lyry kolem společného těžiště odhadujeme okolo 600 roků,složky dvojhvězdy Epsilon 1 Lyry oběhnou kolem společného těžiště za dobu přibližně dvojnásobnou. Obě dvojhvězdy dělí od sebe v prostoru nejméně 10 000 astronomických jednotek,takže oběžná doba musí být velice dlouhá,řádově statisíce roků. Všechny 4 složky systému jsou hmotnější,svítivější a podstatně mladší než naše Slunce. V této gravitačně stabilní čtyřhvězdné konfiguraci putují okolo středu Galaxie již stovky milionů roků. V roce 1985 však byla objevena pátá,neviditelná složka systému u dvojice Epsilon 2. Epsilon Lyry je jednou z mála vícenásobných hvězd,které můžeme alespoň částečně rozložit při pohledu prostýma očima bez přístrojů.

Delta Lyry+Stephenson 1

I stálici s označením Delta Lyry může výborný zrak pod temnou oblohou rozlišit jako dvojici. Jasnější dosahuje 4,2. magnitudy,slabší 5,6. magnitudy a na obloze je od sebe dělí 620 úhlových vteřin. Pokud se vám dvojhvězdu nepodaří rozlišit pouhýma očima,pak si vezměte na pomoc přístroj. Již v triedru či malém dalekohledu si také všimnete výrazných barevných odstínů obou stálic. Jasnější složka má oranžovočervenou barvu,slabší z dvojice je namodralá. Delta 2 Lyry je červenou obří hvězdou spektrálního zařazení M4,jejíž vzdálenost odhadujeme na asi 900 světelných roků. Patří k polopravidelným proměnným hvězdám,jasnost kolísá v rozmezí 2 desetin magnitudy. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Delta 1 Lyry je modrým obrem spektrálního zařazení B3 a vzdálenost odhadujeme na asi 1100 světelných roků od Země. Delta Lyry je tedy pouze optickou dvojhvězdou. Pokud použijete menší zvětšení,tak v okolí pohledné barevné dvojhvězdy spatříte několik stálic 8. hvězdné velikosti a slabších,roztroušených na ploše o velikosti asi 20 úhlových minut. Toto seskupení má název Stephenson 1. Jde o velmi chudou a řídkou otevřenou hvězdokupu ve vzdálenosti asi 1200 světelných roků,patří tedy k poměrně blízkým objektům tohoto druhu. Menší dalekohled ukáže asi 15 členů hvězdokupy,ve větších přístrojích Stephenson 1 nijak zvlášť nezbohatne. Jelikož namodralá Delta 1 Lyry se nachází v podobné vzdálenosti,jakou jsme změřili u otevřené hvězdokupy Stephenson 1,mohla by být jejím nejjasnějším členem.

17 Lyry

Stálici s označením 17 Lyry najdete necelé 2 stupně východně od hvězdy Sulafat ( Gama Lyry ). Skládá se z dvojice 5,2. a 9,1. magnitudy v odstupu asi 3,7 úhlové vteřiny. Průvodce snadno ukáže středně velký amatérský dalekohled. Hlavní složka je žlutobílá,spektrálního zařazení F0. 17 Lyry od nás dělí zhruba 130 světelných roků.

Éta Lyry

Éta Lyry se také jeví jako dvojhvězda. Hlavní složku 4,4. magnitudy doprovází v odstupu 29 úhlových vteřin hvězda 8,6. magnitudy. Jasnější z dvojice je modrou obří hvězdou spektrálního zařazení B3 a klademe ji do vzdálenosti okolo 1000 světelných roků od Země. Rozbor spektra naznačuje,že jde o těsnou dvojhvězdu. Vzdálený průvodce vykazuje modrobílou barvu ( spektrum A0 ). V tomto případě jde však pouze o optickou dvojhvězdu,kterou snadno rozliší již malý dalekohled. V něm si možná všimnete další dvojhvězdy,která se nachází asi 7 úhlových minut jihozápadně. Tvoří ji složky 8,0. a 8,6. magnitudy s roztečí asi 40 úhlových vteřin. Další dvojice slabých a širokých dvojhvězd se nachází západně a východně od Éty Lyry.

Théta Lyry

Théta Lyry dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0,ve vzdálenosti velmi zhruba 780 světelných roků. Již v menším dalekohledu si můžete v odstupu asi 99 úhlových vteřin od sytě žluté stálice všimnout slabého průvodce 10. hvězdné velikosti.

Struve 2470+Struve 2474

Další pěknou dvojitou dvojhvězdou je Struve 2470 + Struve 2474. Najdete je 1,5 stupně jižně od hvězdy Jota Lyry ( 5,3. magnitudy ),nebo též 3 stupně severovýchodně od Gama Lyry. Již v malém triedru,či hledáčku dalekohledu zde spatříte dvojici stálic 6,5. a 7. hvězdné velikosti v odstupu něco přes 10 úhlových minut. Při pohledu již malým dalekohledem se zhruba 25 - násobným zvětšením se vám každá z nich rozpadne na dvojici. Ta jižnější ( Struve 2474 ) se skládá ze složek 6,7. a 7,9. magnitudy v odstupu 16 úhlových vteřin. Obě jsou žluté,patří do spektrální třídy G a od Země je dělí zhruba 150 světelných roků. Tvoří skutečnou fyzickou dvojhvězdu. Ta severnější ( Struve 2470 ) se skládá ze složek 7,0. a 8,4. magnitudy v odstupu asi 13,6 úhlové vteřiny. Hlavní složka je modrobílá,spektrálního zařazení B3,průvodce má bílou barvu, patří do spektrální třídy A. Vzdálenost jasnější složky odhadujeme na velmi zhruba 1300 světelných roků,slabší složka se nachází mnohem blíže k nám,ve vzdálenosti zhruba 485 světelných roků. v tomto případě jde tedy pouze o optickou dvojhvězdu. Struve 2470 + Struve 2474 je pěkným pokoukáním již pro malé amatérské dalekohledy. Trochu se podobají mnohem známějšímu systému Epsilon Lyry,o kterém je pojednáno výše. Epsilon Lyry se skládá z jasnějších složek,nicméně s menší roztečí hvězd. V případě Epsilon Lyry jsou přímky proložené oběma dvojhvězdami na sebe téměř kolmé,na rozdíl od Struve 2470 + Struve 2474,kde přímky proložené těmito dvojhvězdami jsou téměř rovnoběžné. Oba průvodci se nachází na západní straně jasnějších složek. Všechny 4 složky Epsilon Lyry k sobě fyzicky patří,zatímco u Struve 2470 + Struve 2474 tvoří fyzický pár pouze složky Struve 2474.

R Lyry

V severní části souhvězdí se nachází polopravidelná proměnná hvězda R Lyry,označovaná také jako 13 Lyry. Jas této načervenalé obří stálice spektrálního zařazení M5 se mění mezi 4. až 5. hvězdnou velikostí,s periodou 46 dní. Světelné změny,jejichž příčinou jsou pulsace,tedy můžete pozorovat pohodlně prostýma očima. Barevný odstín hvězdy je viditelný až v dalekohledu. Vzdálenost R Lyry odhadujeme na asi 350 světelných roků.

NGC 6791

Východní částí souhvězdí prochází mléčná dráha. Najdeme zde otevřenou hvězdokupu s katalogovým označením NGC 6791. Leží necelý stupeň jihovýchodně od naoranžovělé hvězdy Théta Lyry ( 4,4. magnitudy ). Celková jasnost dosahuje 9,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti 16 úhlových minut. I když jako mlhavou skvrnku ji můžete spatřit již v menších dalekohledech,tak je nutno říci,že je stvořená spíše pro středně velké a velké amatérské teleskopy. Nejjasnější stálice ( oranžoví obři ) se zde pohybují jen okolo 12. hvězdné velikosti,pro malé amatérské přístroje jsou tedy těžko dostupné. Ve středně velkých amatérských dalekohledech vypadá jako mlhavá zrnitá skvrna. Bohatství hvězd vynikne až ve větším hvězdářském dalekohledu. NGC 6791 je velká a velmi bohatá-obsahuje tisíce hvězd a na pohled připomíná spíše kulovou hvězdokupu. Je také nejstarší známou otevřenou hvězdokupou,vznikla před 8 až 10 miliardami roků,je tedy asi dvakrát starší než naše Slunce! Jelikož většina otevřených hvězdokup v Galaxii nepřežije jako celek ani několik stovek milionů roků,je NGC 6791 zajímavou raritou. Oproti běžným otevřeným hvězdokupám mají hvězdy NGC 6791 poměrně vysoké zastoupení těžkých prvků,což je vzhledem k vysokému stáří hvězdokupy podivuhodné,protože starší hvězdy by měly být na těžké prvky chudší než hvězdy mladé. Odhady vzdálenosti snůšky podivuhodností s názvem NGC 6791 se pohybují okolo15 tisíc světelných roků od nás.

M 56

M 56 ( NGC 6779 ) je kulovou hvězdokupou a najdeme ji v jihovýchodní části souhvězdí. Leží přibližně na půl cesty mezi hvězdami Gama Lyry ( Sulafat ) a Albireo ( Beta Labutě ). Celková jasnost objektu dosahuje 8,3. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 8 úhlových minut. Patří k méně jasným kulovým hvězdokupám Messierova katalogu. V menších dalekohledech se prezentuje jako malá kruhová mlhavá skvrnka v bohatém hvězdném poli mléčné dráhy. Za jejím západním okrajem se nachází stálice 10. hvězdné velikosti. Nejjasnější členové hvězdokupy se pohybují okolo 13. hvězdné velikosti a ukáže je až středně velký amatérský dalekohled. Bohatství hvězd však vynikne až ve velkém amatérském přístroji. Odhady vzdálenosti M 56 se pohybují okolo 33 000 světelných let od Země.

M 57 (Prstenec)

Fenomenálním a notoricky známým objektem každého vášnivého hvězdáře vybaveného dobrým dalekohledem je planetární mlhovina M 57 ( NGC 6720 ),známá pod názvem Prstenec. Byla v pořadí druhou planetární mlhovinou,kterou se podařilo objevit. Objekt vyhledáme na obloze poměrně snadno-nachází se zhruba na půl cesty mezi hvězdami Beta a Gama Lyry. Prstencová mlhovina je s jasností okolo 9. magnitudy již v dosahu malého dalekohledu s průměrem objektivu 5 centimetrů. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 1,4 krát 1 úhlová minuta. V malých přístrojích při menších zvětšeních tedy vypadá jako slabá mlhavá hvězdička. V menších triedrech se jeví stelární. Při pohledu přes středně velký amatérský dalekohled disponující dostatečným zvětšením vám již dojde,proč se mlhovina jmenuje tak jak se jmenuje. Spatříte pohledný prstýnek s tmavou výplní. Při pozornějším pohledu si jistě všimnete,že prstýnek není dokonale kruhový,ale mírně oválný. Na okrajích je mlhovina poměrně ostře ohraničená. Ve větších amatérských teleskopech si možná všimnete,že mlhovina je rozmazanější ve směru protažení a prstýnek vyplněný světlejší „mlhou". V její blízkosti leží slabá hvězda 12. magnitudy. Pokud chcete spatřit bílého trpaslíka trůnícího uprostřed Prstence, musíte disponovat skutečně velkým hvězdářským dalekohledem,neboť jde o hvězdu 15. magnitudy. Trpaslík je velmi horký,s povrchovou teplotou přes 100 000 stupňů Celsia. Intenzivní ultrafialové záření této hvězdy mlhovina pohltí a opět vyzáří ve viditelném oboru spektra. Při vizuálním pozorování se mlhovina jeví šedá,případně mírně nazelenalá. Prstenec je obklopen slabým vnějším halem o velikosti přibližně 3,5 úhlové minuty,které je viditelné až na fotografických záběrech s dlouhou expozicí. Poměrně jednoduchý vzhled této planetární mlhoviny je nejspíše jen způsoben perspektivou-pravděpodobně jde o složitý prostorový bipolární útvar,který je k nám natočen tak šikovně ( či nešikovně ),že se prezentuje jen jako jednoduchý prstenec. M 57 je jednou z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. Odhady vzdálenosti od nás působí-jak už to tak u planetárních mlhovin bývá-dosti nejistým dojmem,takže možná někde okolo 2000 světelných roků… Stáří objektu odhadujeme na 6 až 8 tisíc roků. Mlhovina se neustále vzdaluje od centrální hvězdy a tak se nám na obloze zvětšuje o 1 úhlovou vteřinu za století.