KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

ERIDANUS

• Latinsky - Eridanus
• Zkratka - Eri
• Rozloha - 1138 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 100

Obsah

• Achernar (Alfa Eridana)
• Cursa (Beta Eridana)
• Zaurak (Gama Eridana)
• Rana (Delta Eridana)
• Epsilon Eridana
• Acamar (Théta Eridana)
• Azha (Éta Eridana)
• Zibal (Dzéta Eridana)
• Omikron 1+Omikron 2 Eridana (Beid+Keid)
• 39 Eridana
• 32 Eridana
• p Eridana
• f Eridana
• NGC 1535 (Kleopatřino oko)
• NGC 1300
• NGC 1232
• NGC 1395,NGC 1332 a NGC 1407
• NGC 1291
• IC 2118 (Hlava čarodějnice)

Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy představuje bájnou řeku Eridanus. Vine se klikatě od hvězdy Rigel v Orionu dále na jih. Rozsah v deklinaci činí 58 stupňů a je největší ze všech souhvězdí. Od nás můžeme však pozorovat jen jeho severní část. Řeka Eridanus není nijak zvlášť výrazná,obsahuje jen 3 stálice jasnější třetí hvězdné velikosti. Absenci hvězdokup v souhvězdí se snaží pozorovatelům vynahradit dvojhvězdné či vícenásobné hvězdné systémy a množství vzdálených galaxií.

Achernar (Alfa Eridana)

Nejjasnější stálicí „nebeské řeky" je Achernar ( Alfa Eridana ). Najdeme ji ale až v nejjižnějším cípu souhvězdí, proto ji z Evropy nespatříme. Škoda,je totiž poměrně zajímavá. S jasností 0,5. magnitudy se vejde do první desítky nejjasnějších hvězd na celé obloze. Je modrobílým obrem spektrálního zařazení B3 a leží přibližně 145 světelných roků od Země. Kdyby jste se však na něj mohli podívat zblízka,čekalo by na vás překvapení. Achernar má totiž do tvaru koule hodně daleko,je výrazně zploštělý a tvarem připomíná spíše „ragbyovou mičudu". Jeho rovníkový průměr je o více než 50 % větší než průměr polární ( 8,4 milionů kilometrů a 5,4 milionů kilometrů ). Důvodem je rychlá rotace hvězdy ( okolo 230 kilometrů za sekundu ),na rovníku vzniká velká odstředivá síla,která protahuje hvězdu do tvaru elipsy - ve světě rychle rotujících hvězd hlavní posloupnosti běžná záležitost. Hvězda prostě rotuje tak rychle,že ani její silné gravitační pole ji nedokáže udržet ve tvaru koule. Navíc díky této rychlé rotaci část látky v oblasti rovníku ztrácí a kolem hvězdy se tak tvoří závoj plynu. Povrchová teplota na rovníku dosahuje výrazně nižších hodnot než na pólech hvězdy. Achernar je asi 6 až 8 krát hmotnější než naše Slunce,svítivostí ho překonává nejméně 2900 krát. Velmi přesná měření z astrometrické družice odhalila,že jeho jasnost kolísá o pouhých 6 setin magnitudy.

Cursa (Beta Eridana)

Druhá nejjasnější hvězda souhvězdí nese název Cursa ( Beta Eridana ). Dosahuje 2,8.magnitudy a na rozdíl od Achernara ji můžeme pohodlně pozorovat ze střední Evropy. Leží totiž jen přibližně 3 stupně severozápadně od jasné hvězdy Rigel ze souhvězdí Orionu. Koneckonců na starých vyobrazeních byla tato hvězda ještě zahrnována do Oriona. Cursa je bílou obří hvězdou spektrálního zařazení A3 a světelný paprsek k nám od ní letí přibližně 90 roků. Má přibližně třikrát větší průměr než Slunce.

Zaurak (Gama Eridana)

Zaurak ( Gama Eridana ) je stálicí třetí hvězdné velikosti. Jde o obří červenou hvězdu ( spektrum M0 ). Vzdálenost odhadujeme na asi 220 světelných roků.

Rana (Delta Eridana)

Rana ( Delta Eridana ) na nás svítí jako hvězda 3,5. magnitudy. Je oranžová,spektrálního zařazení K0 a od našeho domova je vzdálena zhruba 30 světelných roků. Má asi 2,3 až 2,7 krát větší průměr než naše Slunce.

Epsilon Eridana

Epsilon Eridana je nejbližší hvězdou pozorovatelnou pouhýma očima v souhvězdí a jednou z nejbližších hvězd vůbec. Leží doslova za „kosmickými humny" ve vzdálenosti pouhých 10,5 světelného roku. Má 3,7. magnitudy a je oranžovým trpaslíkem spektrálního zařazení K2. Dosahuje asi 8 desetin hmotnosti našeho Slunce a asi 1/3 svítivosti naší denní hvězdy. Okolo vlastní osy se otočí jednou za 11 dní. Její stáří je pravděpodobně nižší než 1 miliarda let. Dlouholetá pozorování hvězdy odhalily její pomalou rotaci,prachový disk v jejím okolí a v něm planetární soustavu. Dnes již máme potvrzenu planetu podobné hmotnosti jako má náš Jupiter ( asi 1,5 násobku hmotnosti Jupitera ),obíhá kolem své mateřské hvězdy o něco blíž než největší planeta naší sluneční soustavy a také po výrazně excentrické dráze. Jeden oběh jí trvá 7 pozemských roků. Planeta Epsilon Eridani b je zatím nejbližší známou extrasolární planetou. Asymetrie prachového prstence kolem hvězdy naznačuje přítomnost dalších planet. Epsilon Eridana získala na popularitě v roce 1960. Tehdy si ji vybral radioastronom Frank Drake do projektu OZMA-pátrání po rádiových projevech mimozemských civilizací. Projekt byl ovšem neúspěšný. Studium okolí hvězdy Epsilon Eridana nám může mnoho napovědět o dávné minulosti naší sluneční soustavy.

Podrobným průzkumem okolí hvězdy Epsilon Eridana byly objeveny dva pásy kamenných planetek a jeden vnější pás ledových těles. Vnitřní pás se nachází ve vzdálenosti okolo 3 astronomických jednotek od hvězdy a je tak v prakticky stejné vzdálenosti jako pás planetek mezi Marsem a Jupiterem v naší sluneční soustavě. Druhý pás planetek se nachází ve vzdálenosti okolo 20 astronomických jednotek a obsahuje více hmoty než pás vnitřní. Vnější pás se rozprostírá ve vzdálenosti mezi asi 35 až 90 astronomickými jednotkami a je obdobou Kuiperova pásu v naší sluneční soustavě,s tím rozdílem, že obsahuje zhruba 100 krát více materiálu.

Kredit: NASA/JPL-Caltech

Acamar (Théta Eridana)

Acamar ( Théta Eridana ) je stálicí třetí hvězdné velikosti. Na chází se v jižní části souhvězdí a z území našeho státu ji proto nespatříme. Ve skutečnosti je tvořená dvojicí stálic 3,2. a 4,3. magnitudy vzdálených od sebe 8,3 úhlových vteřin. Obě složky jsou bílé,spektrální třídy A. Je tedy velmi pohlednou dvojhvězdou pro pozorovatele vybavené již malými dalekohledy,především na jižní polokouli. Na Acamar se díváme ze vzdálenosti asi 160 světelných let.

Azha (Éta Eridana)

Azha ( Éta Eridana ) dosahuje na pozemské obloze 3,9. magnitudy. Je oranžovou hvězdou spektrálního zařazení K1 a pozorujeme ji ze vzdálenosti okolo 130 světelných roků.

Zibal (Dzéta Eridana)

Zibal ( Dzéta Eridana ) se nachází asi 120 světelných roků od nás. Je bílou stálicí spektrálního zařazení A5 a dosahuje 4,8. magnitudy.

Omikron 1+Omikron 2 Eridana (Beid+Keid)

V severní části souhvězdí se nachází dvojice zdánlivě blízkých hvězd Omikron 1 a Omikron 2 Eridana. První z nich se nazývá Beid, je stálicí 4. hvězdné velikosti,spektrálního zařazení F2 a leží přibližně 125 světelných roků od Země. Druhá,aby se to moc nepletlo,se jmenuje Keid a je téměř o půl magnitudy slabší než její jasnější sousedka. Přesto je pro pozorovatele s dalekohledy zajímavějším cílem. Jednak jde o jednu z poměrně blízkých hvězd ve vzdálenosti 16 světelných roků od nás a navíc je vícenásobným hvězdným systémem. Hlavní složka je oranžovým trpaslíkem (spektrum K1) s jasností 4,4. magnitudy. Necelé 1,5 úhlové minuty ( 83 úhlových vteřin ) od něj, můžete již menším dalekohledem spatřit průvodce 9,5. magnitudy. Tento průvodce je bílý trpaslík- gravitačně zhroucené jádro kdysi aktivní hvězdy. Velikost této drobné a horké ( povrchová teplota asi 13 000 stupňů Celsia ) hvězdy nepřesahuje dva zemské průměry ( pravděpodobně je menší než 20 tisíc kilometrů ),její hmotnost však odpovídá přibližně polovině hmotnosti našeho Slunce. Už z toho je zřejmé,že její hustota musí dosahovat obrovských hodnot. Jde o jednoho z nejsnadněji pozorovatelných bílých trpaslíků na celé obloze. Pokud na něj zamíříte středně velkým amatérským dalekohledem,jistě si v jeho blízkosti všimnete další stálice-třetího člena systému. Ten je o 1,5. magnitudy slabší -11.hvězdné velikosti. Je jasné,že musí jít také o trpaslíka,tentokrát však červeného ( spektrum M4 ),s průměrem okolo ½ našeho Slunce a jen 1/5 jeho hmotnosti. I když je mnohonásobně větší než jeho blízký soused,svítí slaběji. Důvodem je nízká povrchová teplota hvězdy ( okolo 3000 Kelvinů ). Jde o typickou stálici,jakých se ve slunečním okolí nachází převážná většina. Navíc její jasnost není stálá-mírně se mění díky obřím erupcím na povrchu. Oba trpaslíci Omikron 2 Eridana B a Omikron 2 Eridana C obíhají okolo společného těžiště s periodou okolo 250 roků a při pohledu ze Země se jejich vzdálenost mění mezi necelými 2 až 9 úhlovými vteřinami. Skutečná průměrná vzdálenost mezi nimi činí asi 35 astronomických jednotek, mění se během oběhu mezi 21 a 49 AU. Nejjasnější člen trpasličího trojhvězdného systému-Omikron 2 Eridana A, se nachází přibližně 2 světelné dny daleko od této dvojice,která kolem něj oběhne jednou za přibližně 8000 roků. Systém bývá také někdy označován jako 40 Eridana.

39 Eridana

Asi 2,5 stupně jižně od Omikron 2 Eridana leží stálice s označením 39 Eridana. Již malý dalekohled ji dokáže rozložit na dvojici stálic 5. a 8. hvězdné velikosti v odstupu 6,4 úhlové vteřiny. Jasnější složka je oranžová,spektrálního zařazení K3,slabší složka má žlutou barvu. 39 Eridana od nás dělí zhruba 200 světelných roků.

32 Eridana

Další dvě tečky blízko sebe vám ukáže již malý dalekohled pokud jej namíříte na hvězdu 32 Eridana v severní části souhvězdí. Složky 4,8. a 6,1. magnitudy dělí na obloze vzdálenost 6,9 úhlové vteřiny. Jasnější z nich má žlutou barvu ( spektrum G8 ),slabší je bílá ( spektrum A2 ). Systém 32 Eridana klademe do vzdálenosti okolo 350 světelných roků od nás.

p Eridana

V blízkosti Achernaru ( asi 1 stupeň severně od něj ) leží velmi pěkná dvojhvězda s označením p Eridana. Tvoří ji dvojice téměř stejně jasných hvězd 5,8. magnitudy a v současné době ( rok 2010 ) je od sebe dělí 11,6 úhlové vteřiny. Obíhají okolo společného těžiště po výrazně excentrické dráze s periodou necelých 500 roků. Během této doby se vzdálenost mezi nimi mění od asi 30 do 98 astronomických jednotek. Obě jsou oranžovými trpaslíky spektrální třídy K. Jejich průměry činí asi 0,8 a 0,6 průměru našeho Slunce. Pokud si chcete tuto dvojhvězdu prohlédnout osobně,musíte vyrazit na jih a vzít si sebou dalekohled s alespoň pěticentimetrovým objektivem. Systém se nachází 27 světelných roků daleko.

f Eridana

Pěknou dvojhvězdou je i stálice s označením f Eridana. Složky 4,8. a 5,4. magnitudy dělí na obloze 8,2 úhlové vteřiny. Obě hvězdy se jeví bílé (spektrum B9 a A1) a od nás je dělí zhruba 160 světelných roků. Dvojhvězdu snadno rozliší již malý amatérský dalekohled,nicméně pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek je nedostupná pro nízkou deklinaci.

NGC 1535 (Kleopatřino oko)

Asi 4 stupně východně od hvězdy Zaurak ( Gama Eridana ) najdeme planetární mlhovinu s označením NGC 1535,s půvabným názvem Kleopatřino oko. Jde o poměrně jasnou mlhovinu 9. magnitudy. Vnitřní,jasná část plynné obálky má tvar prstence o průměru asi 20 úhlových vteřin. V jejím centru září bílý trpaslík 12. hvězdné velikosti. Slabá vnější obálka dosahuje průměru okolo 45 úhlových vteřin. NGC 1535 můžeme spatřit jako slabou mlhavou hvězdičku již v malém dalekohledu. Větší přístroj nám ukáže i centrální hvězdu a modrozelený odstín plynné obálky. Další podrobnosti struktury mlhoviny ukážou až velké amatérské přístroje.

NGC 1300

V Eridanu se nachází velké množství galaxií, avšak nijak zvlášť nevynikají. Pro pozorovatele ze střední Evropy je asi nejzajímavější NGC 1300 s jasností okolo 10,5. magnitudy. Je ukázkovým příkladem spirální galaxie s příčkou. Jádrem prochází příčka tvaru vřetene a na jejím konci se kolmo na ni napojují spirální ramena. Vzdálenost této pohledné spirály odhadujeme na 70 milionů světelných roků. Objekt nám může na temné obloze ukázat již menší dalekohled,jako mlhavou skvrnku velikosti asi 6 krát 4 úhlové minuty. Náznaky hlavní struktury galaxie však ukážou až velké amatérské přístroje.

NGC 1232

Jen asi 2,5 stupně jihozápadně od NGC 1300 leží další spirální galaxie NGC 1232. Shodou okolností i tahle galaxie je k nám natočena „čelem" a tak můžeme na detailních fotografiích obdivovat její krásnou spirální strukturu. Jasnost NGC 1232 dosahuje zhruba 10. magnitudy,rozměr činí asi 8 krát 7 úhlových minut a ukáže ji už malý dalekohled. Je asi 1,5 až 2 krát větší než naše Galaxie. Blízkost NGC 1300 a NGC 1232 není náhodná - obě patří ke skupině,či kupě několika desítek větších galaxií ležících ve vzdálenosti přibližně 70 až 90 milionů světelných roků. Většina z nich je však pro menší amatérské dalekohledy nedostupná. Navíc pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek se nachází nízko nad obzorem.

NGC 1395,NGC 1332 a NGC 1407

Menší amatérský dalekohled by mohl ještě v kupě galaxií v Eridanu ukázat některé další jasnější členy. Patří k nim zejména eliptické galaxie NGC 1395,NGC 1332 nebo NGC 1407.

NGC 1395 dosahuje zhruba 10. magnitudy rozkládá se na plošce o velikosti asi 5 krát 4,5 úhlové minuty.

NGC 1332 dosahuje 10,3. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 4 krát 1,5 úhlové minuty. Jeví se tedy velmi silně protažená. Od východu je k ní „přilepena" drobná eliptická galaxie NGC 1331,která se z našeho pohledu jeví téměř kulová. Je však velmi slabá a viditelná až ve velkých amatérských dalekohledech.

NGC 1407 dosahuje 9,7. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 4,5 krát 4,9 úhlové minuty. Ve středně velkém amatérském dalekohledu si v její blízkosti můžete všimnout další eliptické galaxie NGC 1400,která leží asi 11 úhlových minut jihozápadně. Dosahuje 11. magnitudy a má zhruba poloviční rozměry ( asi 2,5 krát 2,1 úhlové minuty ).

NGC 1291

Asi 4 stupně jihovýchodně od hvězdy Acamar ( Théta Eridana ) můžete vyhledat spirální galaxii NGC 1291. Dosahuje 9. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 11 krát 10 úhlových minut. Již na první pohled jako klasická spirální galaxie rozhodně nevypadá. Jasné jádro tvořené převážně starými hvězdami obklopuje dvojitý prstenec mladých horkých hvězd. Vzdálenost NGC 1291 odhadujeme na přibližně 30 milionů světelných roků a ukáže nám ji už menší dalekohled. Pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek je však nedostupná.

IC 2118 (Hlava čarodějnice)

V severní části souhvězdí,blízko hranice s Orionem,si můžeme na fotografických záběrech s delší expozicí všimnout zajímavé mlhoviny. Mezi hvězdáři je známa pod názvem Hlava čarodějnice nebo také pod katalogovým označením IC 2118. Čarodějnice většinou nebývají žádné krasavice-budiž jim tahle pěkná mlhovina útěchou. Jde o jednu z typických prachových mlhovin,jakých se v naší Galaxii nachází tisíce. Aby však byla viditelná a neprojevovala se jen jako temná mlhovina,musí ji nějaká horká hvězda osvětlovat. V tomhle případě se jako nejpravděpodobnější kandidát jeví hvězda Rigel ze sousedního souhvězdí Oriona. Na obloze se nachází 3 stupně od mlhoviny. Je dostatečně zářivá na to,aby mohla Hlavu čarodějnice zviditelnit. Mlhovina se tedy musí nacházet v podobné vzdálenosti jako ona - přibližně 800 světelných roků od Země. Barvu mlhoviny způsobuje nejen modrá barva Rigelu,ale také fakt,že prachová zrna lépe odrážejí modré světlo. IC 2118 zabírá na obloze asi 3 krát 1 stupeň. Skutečná délka činí několik desítek světelných roků. Na vizuální pozorování běžnými amatérskými dalekohledy je příliš slabým objektem,nicméně v místech s excelentními pozorovacími podmínkami je podle některých astronomů prý v náznaku viditelná i menšími světelnými přístroji.