KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

Lev

• Latinsky - Leo
• Zkratka - Leo
• Rozloha - 947 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 70

Obsah

• Regulus (Alfa Lva)
• Denebola (Beta Lva)
• Algieba (Gama Lva)
• Zosma (Delta Lva)
• Ras Elased Australis (Epsilon Lva)
• Coxa (Théta Lva)
• Adhafera (Dzéta Lva)
• Ras Elased Borealis (Mí Lva)
• Alterf (Lambda Lva)
• 54 Lva
• Jota Lva
• Tau Lva
• 83 Lva
• 90 Lva
• 88 Lva
• R Lva
• Wolf 359
• M 65+M 66+NGC 3628
• M 95+M 96+M 105+NGC 3384
• NGC 3377
• NGC 3412
• NGC 3489
• LEO 1 a LEO 2
• NGC 2903
• NGC 3521
• NGC 3640
• NGC 3607

Lev je zvířetníkové souhvězdí,které svým tvarem připomíná ležícího krále zvířat. Jelikož se souhvězdí nachází daleko od roviny Mléčné dráhy,nabízí se zde pozorovatelům vybavených dalekohledy zejména velké množství galaxií,z nichž několik je snadno pozorovatelných i menšími amatérskými přístroji. Pět z nich je zařazeno do Messierova katalogu. Na své si zde přijdou i pozorovatelé dvojhvězd.

Regulus (Alfa Lva)

Dominující stálicí souhvězdí s hodnotou 1,4. magnitudy je Regulus ( Alfa Lva ). Patří do třetí desítky nejjasnějších hvězd na obloze. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B7 ve vzdálenosti asi 80 světelných roků od Země. Namodralého odstínu si můžete všimnout již při pohledu prostýma očima. Regulus patří k rychle rotujícím hvězdám. Zatímco našemu Slunci trvá jedna otočka necelý měsíc,Regulus to zvládne za necelých 16 hodin. Obvodová rychlost na rovníku dosahuje 1,1 milionů kilometrů za hodinu. Vzniká tak velká odstředivá síla,která hvězdu zformovala do tvaru ragbyového míče. Výpočty naznačují,že pokud by hvězda rotovala o 16% rychleji,začala by se vlivem velké odstředivé síly rozpadat. Rovníková osa Regula dosahuje 4,16 a polární osa 3,14 slunečních průměrů. Kromě zploštělého tvaru najdeme u Regula ještě jednu zvláštnost-na pólech je jasnější než na rovníku. Zatímco v rovníkových oblastech dosahuje teplota 10 000 stupňů Celsia,na pólech je to o 5000 stupňů víc. Při pohledu od pólu se tak Regulus jeví 5 krát jasnější než na rovníku. Rotační osa hvězdy je natočena o 86 stupňů vzhledem k severnímu pólu na naší obloze. Hmotnost Alfy Lva odhadujeme na asi 3,5 násobek hmotnosti našeho Slunce,její stáří nepřevyšuje několik stovek milionů roků,podle novějších studií se věk hvězdy odhaduje na pouhých 50 milionů roků. Regulus se nepohybuje vesmírným prostorem osamoceně. Doprovod mu dělá trojice trpasličích hvězd. Regulus B je oranžovým trpaslíkem spektrální třídy K,Regulus C je červeným trpaslíkem spektrální třídy M. Tuto dvojici trpaslíků dělí od sebe v prostoru asi 100 astronomických jednotek a okolo společného těžiště oběhnou jednou za přibližně 2000 roků. Od hlavní složky - Regula A je dělí velmi zhruba 4200 astronomických jednotek a společně kolem něj oběhnou za více než 100 000 let. Na obloze najdeme tuto dvojici trpaslíků 3 úhlové minuty severozápadně od Regula A. V menších přístrojích zde spatříme stálici 8,1. magnitudy,která se vám ve velkém dalekohledu ukáže jako dvojitá,s průvodcem 13. hvězdné velikosti,nyní v odstupu asi 4 úhlové vteřiny. Samotnou hlavní složku ( Regulus A ) obíhá ve vzdálenosti jen zhruba 50 milionů kilometrů další trpasličí hvězda. Pravděpodobně jde o bílého trpaslíka. Jeden oběh dokončí za 40 dnů. Celkově je tedy Regulus čtyřhvězdným systémem.

Denebola (Beta Lva)

Denebola ( Beta Lva ) dosahuje na pozemské obloze 2,1. magnitudy. Je bílou stálicí spektrálního zařazení A3 a od nás ji dělí vzdálenost asi 36 světelných roků. Jde také o poměrně mladou hvězdu se stářím několika stovek milionů roků. Má asi 1,7 průměru našeho Slunce. Díky vysoké rotační rychlosti však bude nejspíše silně zploštělá. Zároveň patří k proměnným hvězdám typu Delta Štítu - vykazuje drobné světelné změny v rozmezí několika hodin,které odhalí až citlivé měřící přístroje. Denebola vykazuje silný infračervený přebytek,což naznačuje,že ji obklopuje prachový disk.

Algieba (Gama Lva)

Krásným dvojhvězdným systémem je Algieba ( Gama Lva ). Skládá se z dvojice 2,3. a 3,5. magnitudy v současné době v odstupu 4,7 úhlové vteřiny. Dvojhvězdu snadno rozloží již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů. Obě složky mají v dalekohledu zlatožlutou barvu. Slabší složka však v kontrastu s jasnějším společníkem může mít i nazelenalý odstín. Jasnější z dvojice je oranžovým obrem spektrálního zařazení K1,slabší průvodce je žlutým obrem spektrálního zařazení G7. Jasnější složka má zhruba 23 krát větší průměr než naše Slunce,slabší svým průměrem překonává Slunce asi 10 krát. Okolo společného těžiště obíhají po dosti výstředné dráze s periodou asi 600 roků. Při největším přiblížení dělí od sebe hvězdy jen asi 15 astronomických jednotek,při největším odstupu je v prostoru dělí asi 180 astronomických jednotek. Úhlová vzdálenost složek nyní neustále pozvolna roste. Maximální vzdálenosti složek dvojhvězda dosáhne roku 2061. Algieba je vděčným objektem pro malé astronomické přístroje a často vyhledávanou dvojhvězdou. Od Země ji dělí asi 125 světelných roků. Asi 6 úhlových minut severozápadně od Algieby najdete dvojici slabých stálic 9,5. a 10,5. magnitudy,které od sebe dělí asi 90 úhlových vteřin. Jasnější z této dvojice je červeným trpaslíkem ( spektrum M 3 ) a zároveň patří k eruptivním proměnným hvězdám. Mezi pozorovateli proměnných hvězd je znám pod označením AD Lva. Leží pouhých 16 světelných roků od Země,je nám tedy zhruba 8 krát blíže než Algieba. Trpaslík nedosahuje ani poloviny průměru našeho Slunce a má zhruba pětinu jeho hmotnosti. Spatřit ho můžete již v menších amatérských dalekohledech. Při pohledu již prostýma očima,si v těsné blízkosti Algieby ( jižně od ní ) můžete všimnout slabé stálice 4,8. magnitudy s označením 40 Lva,která s ní tvoří optickou dvojhvězdu.

Zosma (Delta Lva)

Zosma ( Delta Lva ) dosahuje 2,6. magnitudy a je bílou hvězdou spektrálního zařazení A4. Od nás ji dělí přibližně 60 světelných roků.

Ras Elased Australis (Epsilon Lva)

Ras Elased Australis je název hvězdy Epsilon Lva. Dosahuje 3,0. magnitudy a je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G1 ve vzdálenosti asi 250 světelných let.

Coxa (Théta Lva)

Coxa ( Théta Lva ) je bílou stálicí spektrálního zařazení A2 ve vzdálenosti asi 180 světelných roků. Pozorovatelům ze Země se jeví jako hvězda 3,3. magnitudy.

Adhafera (Dzéta Lva)

Adhafera ( Dzéta Lva ) dosahuje 3,4. magnitudy a nachází se ve vzdálenosti okolo 260 světelných roků. Je spektrálního zařazení F0. Již v triedru či hledáčku dalekohledu můžete severně a jižně od hvězdy spatřit dvě stálice 6. hvězdné velikosti. Bližší z nich dělí od Adhafery asi 5,5 úhlové minuty,vzdálenější asi 20 úhlových minut. Jde pouze o optické průvodce náhodně se promítající do blízkosti Dzéty Lva.

Ras Elased Borealis (Mí Lva)

Ras Elased Borealis ( Mí Lva ) je oranžovým obrem spektrálního zařazení K0 ve vzdálenosti asi 130 světelných roků od Země. Svítí na nás jako hvězda s jasností 3,9. magnitudy.

Alterf (Lambda Lva)

Alterf ( Lambda Lva ) je stálicí s jasností 4,3. magnitudy. Tato oranžová obří hvězda spektrálního zařazení K5 se nachází ve vzdálenosti asi 330 světelných roků.

54 Lva

Pěknou dvojhvězdou již pro malý dalekohled je stálice s označením 54 Lva. Najdeme ji až na samotné hranici se souhvězdím Malého lva. Již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 5 centimetrů ji rozštípne na dvojici 4,5. a 6,3. magnitudy v odstupu 6,6 úhlové vteřiny. Obě hvězdy jsou bílé,spektrální třídy A. Od nás je dělí zhruba 290 světelných roků. Slabší z dvojice je navíc spektroskopickou dvojhvězdou.

Jota Lva

Dvojhvězdným systémem je i stálice s označením Jota Lva. Jasnější složku 4. hvězdné velikosti doprovází stálice 6,7. magnitudy. V současné době ( rok 2010 ) je na obloze dělí 2 úhlové vteřiny a rozliší je středně velký amatérský dalekohled s dostatečným zvětšením. Primární složka je spektrálního zařazení F2,průvodce patří do spektrální třídy G. Složky obíhají kolem společného těžiště po výstředné dráze s periodou asi 180 roků. Při pohledu ze Země bude v příštích desetiletích jejich úhlová vzdálenost pozvolna narůstat. Dvojici od nás dělí asi 80 světelných roků.

Tau Lva

V jižním výběžku souhvězdí můžete vyhledat stálici s označením Tau Lva. Již při pohledu triedrem se vám rozpadne na dvojici 5,0. a 7,5. magnitudy odstupu 89 úhlových vteřin. Primární složka se jeví jako žlutá ( spektrum G8 ),průvodce namodralý. V tomto případě jde však pouze o optickou dvojhvězdu. Jasnější složka se nachází zhruba 600 světelných roků od Země,slabší z dvojice ještě o několik stovek světelných let dále.

83 Lva

Jen asi 1/3 stupně severozápadně od Tau Lva spatříte další dvojhvězdu s označením 83 Lva. Skládá se z dvojice 6,5. a 7,6. magnitudy s roztečí složek 28 úhlových vteřin. Obě hvězdy jsou oranžové,patří do spektrální třídy K. Odhadujeme,že hlavní složka má téměř dvakrát větší průměr než naše Slunce,průvodce je o něco menší než naše denní hvězda. Dvojice obíhá kolem společného těžiště po dosti výstředné dráze a od Země ji dělí asi 60 světelných roků. V prostoru jsou od sebe vzdáleny nejméně 500 astronomických jednotek a oběžná doba je tudíž velmi dlouhá-v řádu několika desítek tisíc let. Dnes již víme,že kolem slabší z dvojice obíhá nejméně 1 exoplaneta. Svou mateřskou hvězdu obkrouží ve vzdálenosti 0,119 astronomické jednotky jednou za 17 pozemských dnů a její hmotnost odhadujeme na nejméně 36 - násobek naší rodné planety.

Tau Lva a 83 Lva snadno rozlišíte již malými přístroji,při nevelkých zvětšeních se vám navíc obě rozlišené dvojhvězdy snadno vejdou do jednoho zorného pole vašeho dalekohledu.

90 Lva

Stálice s označením 90 Lva se skládá z dvojice 6,3. a 7,3. magnitudy v odstupu 3,5 úhlové vteřiny. Rozlišit je dokáže již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo 6 centimetrů. Obě složky patří do spektrální třídy B a vykazují modrobílou barvu. Ve vzdálenosti více než 1 úhlové minuty můžete spatřit další hvězdičku 9,8. magnitudy.

88 Lva

Poměrně širokým párem je 88 Lva. Dvojici 6,3. a 9,0. magnitudy dělí na obloze 15 úhlových vteřin. Snadno je rozliší již menší amatérský dalekohled. Jasnější složka je nažloutlá ( spektrum G0 ),průvodce namodralý. 88 Lva se nachází ve vzdálenosti okolo 75 světelných roků.

R Lva

Přibližně 5 stupňů západně od nejjasnější hvězdy souhvězdí-Regula,najdete hvězdičku s označením R Lva. Jde o dlouhoperiodickou proměnnou pulsující hvězdu typu Mira Ceti. V maximu jasnosti se obvykle pohybuje okolo 5. hvězdné velikosti a může být pod temnou oblohou snadno viditelná prostýma očima. Naopak v minimu klesá na 10. či 11. hvězdnou velikost a je viditelná až lepším amatérským dalekohledem. Perioda světelných změn kolísá okolo 312 dní. V dalekohledech vás zejména poblíž maxima jasnosti na první pohled upoutá výrazná červená barva této veleobří proměnné hvězdy. Kdybychom ji umístili do středu sluneční soustavy,tak ještě naše Země by se ocitla pod povrchem hvězdy. Vnější vrstvy atmosféry jsou však velice řídké a hvězda si nedokáže udržet symetrický kulový tvar. Od nás R Lva dělí velmi zhruba 300 světelných roků.

Wolf 359

V souhvězdí Lva najdeme jednu ze Slunci nejbližších hvězd. Má označení Wolf 359 ( pojmenovaná podle astronoma Maxe Wolfa,který objevil její velký vlastní pohyb ) a je po Slunci pátou nejbližší známou hvězdou ( po trojitém systému Alfa Kentaura a Barnardově hvězdě ze souhvězdí Hadonoše ). Od nás ji dělí pouhých 7,8 světelného roku. Navzdory této blízkosti je dostupná až středně velkým amatérským dalekohledům s průměrem objektivu okolo 20 centimetrů,neboť dosahuje pouze 13,5. magnitudy. Wolf 359 je slabě svítivým červeným trpaslíkem spektrálního zařazení M6. S absolutní hvězdnou velikostí 16,55.patří k nejméně svítivým hvězdám jaké známe. Hvězda na obloze urazí ročně 4,7 úhlové vteřiny. Tento červený trpaslík patří k slabě eruptivním hvězdám a mezi pozorovateli proměnných hvězd je také znám pod označením CN Leonis. Hvězda má přibližně 10 krát menší hmotnost a asi 6 krát menší průměr než naše Slunce. Tato mdle zářící hvězdička dosahuje povrchové teploty asi 2500 stupňů Celsia. Wolf 359 najdeme asi 1,4 stupně severozápadně od stálice s označením 59 Lva ( 5,0. magnitudy ).

M 65+M 66+NGC 3628

Nyní opustíme objekty náležející do naší Galaxie a vydáme se hlouběji do prostoru ve směru souhvězdí Lva. Přibližně na půl cesty mezi hvězdami Théta a Jota Lva leží pohledná trojice spirálních galaxií. Dvě jasnější z této trojice jsou zahrnuty v Messierově katalogu pod označením M 65 ( NGC 3623 ) a M 66 ( NGC 3627 ),třetí má katalogové označení NGC 3628. Dvojici M 65 a M 66 můžete pod temnou oblohou v náznaku spatřit již v dobrém triedru. První z nich dosahuje 9,3. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 10 krát 3,3 úhlové minuty. Již úhlové rozměry této galaxie napovídají,že ji pozorujme téměř zboku,její rovina však přece jen nesměřuje přesně k nám,takže na snímcích můžeme obdivovat její spirální strukturu. Sousední galaxie M 66 je ještě o něco jasnější ( 9. magnitudy ) a na obloze zabírá plošku asi 9,1 krát 4,1 úhlové minuty. Je klasifikována jako spirální galaxie s příčkou. Probíhá zde intenzivní tvorba hvězd a bylo v ní zaznamenáno již několik výbuchů supernov. Dvojici doplňuje o poznání slabší galaxie NGC 3628 s jasností okolo 10. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 15 krát 3,6 úhlové minuty. Tato spirální galaxie je k nám natočená svou hranou a zejména na fotografiích vynikne temný prachový pás v její rovině. M 65 a M 66 jsou od sebe na obloze vzdáleny 21 úhlových minut,NGC 3628 najdeme asi 0,5 stupně severně od M 66. Blízkost tří takto jasných galaxií na obloze není náhodná. I obří hvězdné ostrovy mají tendenci se ve vesmíru sdružovat. Všechny 3 galaxie se nachází v podobné vzdálenosti asi 35 milionů světelných roků od Země. Jsou hlavními členy malé skupiny galaxií. V prvním přiblížení se jeví podobně jako Místní skupina galaxií jejíž součástí je i naše Galaxie-Mléčná dráha. I Místní skupině galaxií dominují 3 velké spirální galaxie,které doplňuje několik desítek slabších členů. Trojici galaxií ve Lvu dělí od sebe v prostoru několik stovek tisíc světelných roků. To je dostatečně malá vzdálenost na to,aby spolu mohli vzájemně gravitačně interagovat. Důsledky gravitačního ovlivňování jsou dobře viditelné na detailních snímcích těchto velkých hvězdných ostrovů. Pozoruhodně roztažená spirální ramena M 66 a zborcený nesymetrický disk NGC 3628 jsou nejnápadnějšími známkami gravitačního působení. Z NGC 3628 vybíhá asi 300 000 světelných let dlouhý slapový ohon,který byl z galaxie vyvlečen silnými gravitačními slapy při setkání s jednou ze svých sousedek v minulosti. Nejméně „postižená" se jeví M 65. Pravděpodobně se nachází ve větší vzdálenosti od svých kolegyň. Galaxie M 65 a M 66 jsou si rozměrově podobné a svou velikostí srovnatelné s naší Galaxií ( průměr asi 100 000 světelných roků ). Dominantním členem skupiny je NGC 3628 s odhadovanou velikostí asi 130 000 světelných roků. To že se jeví jako nejslabší z tohoto tria je způsobeno jenom tím,že je k nám natočena prakticky přesně svou hranou. Galaxie M 65 a M 66 spatříte ve větším triedru či malém dalekohledu jako drobné protažené mlhavé skvrnky. Ve středně velkých amatérských přístrojích pěkně vynikne silně protáhlá NGC 3628. Všechny 3 galaxie jsou si na obloze natolik blízko,že se vám pěkně společně vejdou do zorného pole i většího dalekohledu pokud použijete menší zvětšení. Ve větších amatérských dalekohledech již lze spatřit některé „podrobnosti",jako například skvrnitost,náznaky temných linií a spirální struktury. U NGC 3628 je pozorovatelný temný prachový pás v rovině galaxie. Ke skupině ještě pravděpodobně náleží spirální galaxie NGC 3593,která je s přibližně 11.hvězdnou velikostí ještě v dosahu nevelkých amatérských dalekohledů. Najdeme ji zhruba 1 stupeň jihozápadně od galaxie M 65. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 5,8 krát 2,5 úhlové minuty.

M 95+M 96+M 105+NGC 3384

Další zajímavou snůšku poměrně jasných galaxií najdeme přibližně 8 stupňů západním směrem od slavného tria M65,M66 a NGC 3628. Zde se nachází trojice objektů patřící do Messierova katalogu - M 95,M 96 a M105. M 95 ( NGC 3351 ) je klasifikována jako spirální galaxie s příčkou. Dosahuje 9,7. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 7,4 krát 5 úhlové minuty. Jen asi 40 úhlových minut východně od M 95 natrefíte na spirální galaxii M 96 ( NGC 3368 ). S jasností 9,2. magnitudy je ještě o něco výraznější než její sousedka a na obloze zabírá plošku o rozměru asi 7,8 krát 5,2 úhlové minuty. Necelý stupeň severně od M 96 se nachází M 105 ( NGC 3379 ). V tomto případě jde pro změnu o eliptickou galaxii. Dosahuje 9,3. magnitudy,jeví se jako téměř kulatá a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 5 úhlových minut. K M 105 se od severovýchodu těsně přimyká další,z našeho pohledu značně protažená eliptická galaxie NGC 3384. Od jádra M 105 ji na obloze dělí jen asi 8 úhlových minut. NGC 3384 dosahuje asi 10. magnitudy a má zdánlivé rozměry asi 5,5 krát 2,5 úhlové minuty. Všechny 4 galaxie jsou k vidění již v menším amatérském dalekohledu jako drobné mlhavé skvrnky. Pokud použijete menší zvětšení,tak se vám všichni členové tohoto galaktického kvarteta mohou vejít do jednoho zorného pole vašeho dalekohledu,na obloze jsou totiž rozloženy na ploše o velikosti 1,5 stupně. Na komfortnější pozorování těchto galaxií lze doporučit alespoň středně velký amatérský přístroj. Jasná a dlouhá centrální příčka M 95 v kombinaci s tmavšími oblastmi jí dává ve větších přístrojích vzhled řeckého velkého písmena théta - θ. Ostatní tři členové kvarteta se v menších a středně velkých amatérských dalekohledech jeví jen jako eliptické skvrnky zjasňující se do středu,se slabými vnějšími haly. Větší amatérské přístroje ještě v těsné blízkosti dvojice M 105 a NGC 3384 odhalí slabou spirální galaxii NGC 3389,která však dosahuje jen přibližně 12. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti pouhých 2,9 krát 1,3 úhlové minuty.

NGC 3377

Nedaleko stálice s označením 52 Lva ( 5,5. magnitudy ) se nachází silně protáhlá eliptická galaxie NGC 3377 s jasností 10,2. magnitudy a velikostí asi 5 krát 3 úhlové minuty. Jako drobná eliptická mlhavá skvrnka je viditelná již v menších amatérských dalekohledech.

NGC 3412

Galaxie NGC 3412 dosahuje 10,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 3,6 krát 2 úhlové minuty. Jako drobná mlhavá skvrnka může být viditelná již v menších amatérských přístrojích. Větší dalekohled ukáže eliptický tvar galaxie a jasné jádro obklopené k okrajům slábnoucím halem. Najdete ji asi 1,3 stupně jihovýchodně od hvězdy 52 Lva.

NGC 3489

NGC 3489 je další eliptickou galaxií s jasností 10,2. magnitudy a velikostí asi 3,7 krát 2,1 úhlové minuty. I tuhle galaxii ukáže již menší amatérský přístroj. Ve větším dalekohledu je protáhlou mlhavou skvrnkou,které dominuje jasné jádro obklopené slabým vnějším halem. NGC 3489 leží zhruba 3,4 stupně východně od hvězdy 52 Lva.

LEO 1 a LEO 2

Všechny dosud zmíněné galaxie v tomto přehledu ( s výjimkou spirální galaxie NGC 3389 ) jsou členy velké skupiny galaxií s označením LEO 1,která se dělí na dvě podskupiny. Východní podskupina M 66 zahrnuje především galaxie M 66,M 65,NGC 3628 a několik dalších v této oblasti, západní podskupina M 96 se soustřeďuje kolem galaxií M 96,M 95 a M 105. Galaxie skupiny LEO 1 se od nás nachází ve vzdálenosti mezi 30 a 40 miliony světelných roků. Jádra obou podskupin dělí na obloze přibližně 8 stupňů, s okrajovými členy však skupina LEO 1 zabírá v souhvězdí Lva oblast o průměru okolo 15 stupňů. Velikostí dominantní jsou zde spirální galaxie,kterým sekunduje několik eliptických galaxií a také zde najdeme několik desítek trpasličích hvězdných ostrovů. Více než 10 nejjasnějších členů skupiny můžeme pozorovat menšími amatérskými dalekohledy. V souhvězdí se nachází ještě mnohem bohatší nakupení galaxií s označením LEO 2,rozdělené do několika podskupin. Její jádro však leží v přibližně dvojnásobné vzdálenosti než skupina LEO 1. Obsahuje více než stovku velkých galaxií ve vzdálenostech mezi 65 a 95 miliony světelnými roky. Ani nejjasnější z nich nepřekračují 10. hvězdnou velikost a jsou tedy spíše objektem pro středně velké a velké amatérské přístroje.

NGC 2903

NGC 2903 je poměrně snadno pozorovatelnou galaxií. Najdeme ji 1,5 stupně jižně od hvězdy Lambda Lva ( 4,3. magnitudy ). Dosahuje 9. magnitudy a jeví se jako ploška o velikosti asi 13 krát 7 úhlových minut. Navzdory své jasnosti se jí nepodařilo dostat do slavného Messierova katalogu. Jako drobná,protáhlá mlhavá skvrnka ve směru sever-jih je viditelná již ve větším triedru. Nachází se ve vzdálenosti asi 20 milionů světelných roků a patří tak k poměrně blízkým galaxiím. NGC 2903 je klasifikována jako spirální galaxie s příčkou a je zhruba velikostně srovnatelná s naší Mléčnou dráhou. Na rozdíl od naší Galaxie však probíhá zejména v její centrální oblasti bouřlivá tvorba hvězd. Vznikání hvězd je nejintenzivnější v prstenci obepínajícím jádro. Jasné jádro vás upoutá již při pozorování menším dalekohledem. Větší amatérské přístroje již ukážou náznaky spirální struktury,příčky a drobná zjasnění ve spirálních ramenech. Ve velkých dalekohledech se centrální oblast jeví jakoby rozdělená na dvě jasné části. Jedna z nich je samotné jádro v galaxie,v druhém případě jde o obří hvězdnou asociaci,která dokonce dostala číslo 2905 v NGC katalogu.

NGC 3521

V jižním výběžku souhvězdí,asi 0,5 stupně východně od hvězdy 62 Lva ( 6,0. magnitudy ) najdeme spirální galaxii NGC 3521 s jasností okolo 9. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 11,2 krát 5,4 úhlové minuty. Galaxie má jasné kompaktní jádro a těsně navinutá spirální ramena. Svými parametry a sklonem roviny vůči nám je dosti podobná své slavnější kolegyni M 63 ( Slunečnice ) ze souhvězdí Honících psů. Odhady vzdálenosti se pohybují okolo 35 milionů světelných roků od nás. Galaxii spatříte jako drobnou mlhavou skvrnku již menším amatérským přístrojem. Ve středně velkých přístrojích spatříte jasné jádro obklopené slabým eliptickým halem.

NGC 3640

V jižním výběžku Lva ještě stojí za zmínku NGC 3640. Najdete ji asi 1,7 stupně severozápadně od hvězdy Tau Lva ( 4,9. magnitudy ). Jde o eliptickou galaxii s jasností okolo 10,5. magnitudy a rozměru asi 4 úhlové minuty. Spatřit ji můžete již v menším amatérském přístroji jako drobnou mlhavou skvrnku. Větší dalekohledy ukážou jasné jádro obklopené k okrajům slábnoucím,mírně eliptickým halem. Odhady vzdálenosti se pohybují okolo 85 milionů světelných roků a NGC 3640 tak je jedním z nejjasnějších členů kupy galaxií LEO 2 a hlavním členem její malé podskupiny.

NGC 3607

NGC 3607 je dalším členem kupy galaxií LEO 2. Galaxii najdeme v zadní části Lva asi 2,6 stupně jihojihovýchodně od hvězdy Delta Lva ( Zosma ). Je klasifikována jako eliptická. Dosahuje přibližně 10. magnitudy a rozměrů okolo 4,6 krát 4 úhlové minuty. Ve větším amatérském přístroji spatříte v jejím okolí několik dalších galaxií 11. magnitudy a slabších,které tvoří spolu s vůdčí NGC 3607 malou skupinu,jejíž vzdálenost odhadujeme na asi 70 milionů světelných roků od nás. Nejnápadnější z nich jsou NGC 3626 a NGC 3608,která se nachází v těsné blízkosti NGC 3607.