KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

PASTÝŘ

• Latinsky - Bootes
• Zkratka - Boo
• Rozloha - 907 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 90

Obsah

• Arcturus (Alfa Pastýře)
• Izar (Epsilon Pastýře)
• Muphrid (Éta Pastýře)
• Seginus (Gama Pastýře)
• Nekkar (Beta Pastýře)
• Alkalurops (Mí Pastýře)
• Kappa Pastýře
• Jota Pastýře
• 39 Pastýře
• 44 Pastýře
• Delta Pastýře
• Pí Pastýře
• Ksí Pastýře
• Dzéta Pastýře
• Ný 1+Ný 2 Pastýře
• 34 (W) Pastýře
• R Pastýře
• NGC 5466
• NGC 5248
• NGC 5676+NGC 5660

Pastýř ( též Pastevec ) je rozsáhlé souhvězdí severní oblohy. Bylo známé už ve starověku. Rozložení nejjasnějších hvězd Pastýře připomíná tvar nepříliš povedeného velkého písmena P. Dominantní je zde hvězda s názvem Arcturus,která je vůbec nejjasnější hvězdou severní oblohy. Pro amatérské pozorovatele vybavené dalekohledy se zde nabízí zejména několik zajímavých dvojhvězd či vícenásobných hvězdných systémů. Souhvězdí se nachází daleko od mléčné dráhy,takže zde otevřené hvězdokupy či mlhoviny nenajdete. Spousta slabých galaxií je určená spíše až pro větší amatérské přístroje.

Arcturus (Alfa Pastýře)

Arcturus ( Alfa Pastýře ) je s hodnotou 0,0. magnitudy nejjasnější stálicí severní oblohy a když pomineme naše Slunce,tak je čtvrtou nejjasnější hvězdou na celé obloze. Na záda jí na severní obloze dýchá Vega ze souhvězdí Lyry,která je jen o chlup slabší. Arcturus byl první hvězdou,kterou se podařilo pozorovat ve dne ( v roce 1635 ). Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1,ve vzdálenosti okolo 37 světelných roků od Země. Nápadného oranžového odstínu této stálice si snadno všimnete již při pohledu prostýma očima. Průměr hvězdy dosahuje asi 25 násobku průměru našeho Slunce,svítivostí ho překonává přibližně 110 krát a povrchová teplota činí zhruba 4000 stupňů Celsia. Hmotnost Arctura odhadujeme mezi 1 až 1,5 hmotnosti Slunce. Patří k nám nejbližším hvězdám tohoto druhu. Pomocí přesných měřících přístrojů bylo zjištěno nepatrné kolísání jasnosti ( 4 setiny magnitudy ) v periodě 8,3 dne. Příčinou drobných světelných změn jsou oscilace hvězdy. Arcturus patří ke starým hvězdám II. populace,ve srovnání se Sluncem a dalšími stálicemi ve slunečním okolí má nízký obsah kovů a vyznačuje se velkým vlastním pohybem po obloze-za rok na ní urazí 2,3 úhlové vteřiny jižním směrem ( za 800 let se na obloze posune o průměr Měsíčního kotouče ). Prostorová rychlost hvězdy činí asi 120 kilometrů za sekundu. Před jedním milionem let od současnosti,byste jej na obloze prostýma očima marně hledali,zrovna tak se ztratí z dohledu pozorovatelům bez přístrojů během příštího milionu let. Před dvěma miliony let se Arcturus nacházel ve směru dnešního souhvězdí Cefea,za další 2 miliony roků se bude potloukat v souhvězdí Plachet. Neobvyklá trajektorie hvězdy a odlišné chemické složení ve srovnání s hvězdami slunečního okolí nasvědčuje tomu,že Arcturus původně k naší Galaxii vůbec nepatřil. Nejspíše vznikl v jiné,podstatně menší galaxii,která se s naší Mléčnou dráhou srazila někdy před 8 až 10 miliardami roků a zcela ji pohltila. Skládačku poznání Arcturova původu doplňuje objev takzvané Arcturovy pohybové skupiny. Jde o skupinu rychle se pohybujících stálic v naší Galaxii,které mají prakticky totožnou rychlost a směr pohybu jako samotný Arcturus. Alfa Pastýře je hvězdou podstatně starší než naše Slunce,má však podobnou hmotnost jako naše denní hvězda. Do stádia v jakém je Arcturus dnes,Slunce dospěje až za několik miliard roků. Po zpracování měření astrometrické družice HIPPARCOS byl ohlášen objev Arcturova průvodce. Mělo by jít o stálici s jasností 3,3. magnitudy,v době objevu v odstupu 0,26 úhlové vteřiny od oranžového obra. Další pokusy o nalezení a potvrzení průvodce se však nesetkaly s úspěchem.

Izar (Epsilon Pastýře)

Krásným dvojhvězdným systémem je Izar ( Epsilon Pastýře ). Hlavní složka s jasností 2,7. magnitudy je oranžovým obrem ( spektrum K0 ),průvodce dosahuje 5,1. magnitudy,je bílou hvězdou spektrálního zařazení A2 a najdeme ji v odstupu 2,9 úhlové vteřiny od primární složky. Slabší složka se jeví v kontrastu s oranžovým obrem modrozelená,což z Izaru činí jednu z nejhezčích barevných dvojhvězd. Koneckonců jako Pulcherrima ( latinsky „nejkrásnější" ) ji pojmenoval slavný astronom Friedrich Struve. Hmotnost oranžového obra odhadujeme na asi čtyřnásobek hmoty Slunce,průměr dosahuje více než 30-ti násobku naší denní hvězdy a povrchová teplota činí přibližně 4500 stupňů Celsia. Průvodce je jen asi dvakrát větší než naše Slunce. Složky v prostoru dělí nejméně 185 astronomických jednotek a oběžnou dobu odhadujeme na více než 1 tisíc roků. Rozborem spektra slabší složky bylo zjištěno,že jde o dvojhvězdu. Trojhvězdný systém Izar se nachází ve vzdálenosti přibližně 210 světelných roků od Země. Dvojici je schopen za dobrých pozorovacích podmínek rozlišit již menší amatérský přístroj s průměrem objektivu okolo 10 centimetrů. Izar je s celkovou jasností 2,4. magnitudy druhou nejjasnější hvězdou Pastýře a nejspíše i v tomto souhvězdí nejvyhledávanějším objektem amatérských astronomů vybavených dalekohledy. Často ukazovaná dvojhvězda při večerních demonstracích oblohy na hvězdárnách.

Muphrid (Éta Pastýře)

Éta Pastýře si vysloužila jméno Muphrid. Na pozemské obloze dosahuje 2,7. magnitudy a jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G0,ve vzdálenosti asi 37 světelných roků od nás. Odhadujeme,že hvězda má asi 2,7 krát větší průměr než naše Slunce. Je spektroskopickou dvojhvězdou s periodou oběhu 494 dní. Průvodcem je pravděpodobně bílý trpaslík. Zajímavé je,že se Muphrid nachází v prakticky stejné vzdálenosti od nás jako Arcturus. Na obloze tyto hvězdy dělí asi 5 stupňů,v prostoru pak více než 3 světelné roky.

Seginus (Gama Pastýře)

Seginus ( Gama Pastýře ),někdy také nazývaná Haris,je stálicí třetí velikosti ( 3,0. magnitudy ). Od Země ji dělí asi 85 světelných roků a jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A7. Má zhruba 3,5 krát větší průměr než naše Slunce a poměrně svižně se otáčí okolo vlastní osy. Patří k proměnným hvězdám typu Delta Scuti. Světelné změny jsou však velmi malé a prostýma očima nepostřehnutelné. Probíhají v periodě necelých 7 hodin. Pravděpodobně jde o dvojhvězdný systém.

Nekkar (Beta Pastýře)

Nekkar ( Beta Pastýře ) je žlutou obří hvězdou ( spektrum G8 ) ve vzdálenosti okolo 220 světelných roků od naší rodné planety. Z této vzdálenosti ji pozorujeme jako stálici 3,5. magnitudy.

Alkalurops (Mí Pastýře)

Alkalurops ( Mí Pastýře ) je čtyřhvězdou. Hlavní složka dosahuje 4,3. magnitudy a je nažloutlá ( spektrum F0 ). Již malý triedr snadno ukáže průvodce 6,5. magnitudy v odstupu 109 úhlových vteřin. Ve středně velkém amatérském přístroji ( za klidného vzduchu i v menším dalekohledu ) se vám tento průvodce rozpadne na dvojici stálic 7,0. a 7,6. magnitudy nyní v odstupu 2,1 úhlové vteřiny. Oba průvodci mají žlutou barvu-patří do spektrální třídy G a obíhají kolem společného těžiště s periodou asi čtvrt tisíciletí. Jejich průměrnou vzdálenost odhadujeme na zhruba 54 astronomických jednotek. Zároveň krouží kolem hlavní složky systému ( Alkalurops A ),od které je dělí nejméně 4000 astronomických jednotek,takže oběžná doba jistě přesahuje 100 000 roků. Změny ve spektru nejjasnější složky naznačují,že i ona má blízkého průvodce. Alkalurops dělí od Země přibližně 120 světelných roků.

Kappa Pastýře

Pěknou dvojhvězdou již pro malý dalekohled je Kappa Pastýře. Najdeme ji v severní části souhvězdí,poblíž hranice s Velkou medvědicí. Skládá se z dvojice 4,5. a 6,6. magnitudy v odstupu necelých 14 úhlových vteřin. Hlavní složka je bílá ( spektrum A8 ) a řadíme ji k pulsujícím proměnným hvězdám typu Delta Scuti. Světelné změny jsou však velmi malé ( méně než 1 desetina magnitudy ) a prostýma očima je nepostřehnete. Probíhají v periodě 1,83 hodiny. Slabší složka je spektrálního zařazení F1.

Jota Pastýře

Jen asi 36 úhlových minut jihovýchodně od dvojhvězdy Kappa Pastýře se nabízí další dvojice rozlišitelná již malými dalekohledy - Jota Pastýře. Primární složka dosahuje 4,8. magnitudy,průvodce je 8. hvězdné velikosti a na obloze je od sebe dělí 39 úhlových vteřin. Primární složka je bílá,patří do spektrální třídy A,slabší z dvojice je žlutooranžová ( spektrum K0 ). Rozbor spektra ukázal,že hlavní složka je dvojhvězdou. Navíc vykazuje drobné,očima nepostřehnutelné změny jasnosti - řadíme ji k pulsujícím proměnným hvězdám typu Delta Scuti. Jotu Pastýře od nás dělí zhruba 100 světelných roků.

Dvojhvězdy Kappa a Jota Pastýře rozlišíte snadno již malými amatérskými přístroji,navíc obě rozlišené dvojhvězdy při nevelkých zvětšeních pohodlně spatříte v jednom zorném poli dalekohledu.

39 Pastýře

Hůře rozlišitelná je hvězda s označením 39 Pastýře,ale i na ni stačí za klidného vzduchu i malý hvězdářský dalekohled s dostatečně velkým zvětšením. Dvojici 6,2. a 6,6. magnitudy dělí na obloze 2,7 úhlové vteřiny. Obě hvězdy jsou nažloutlé,patří do spektrální třídy F. Prostému oku se jeví 39 Pastýře jako jedna hvězda 5,7. magnitudy. Dvojhvězda leží zhruba 230 světelných roků od nás.

44 Pastýře

44 Pastýře je trojhvězdným systémem. Hlavní složku 5. magnitudy doplňuje o jednu hvězdnou třídu slabší průvodce. V současné době ( rok 2010 ) činí mezi nimi rozteč 2,3 úhlové vteřiny,takže je odděleně dokáže zobrazit již menší amatérský dalekohled se silným zvětšením. V příštích letech se bude úhlová vzdálenost složek zmenšovat a na jejich rozlišení bude potřeba stále větších dalekohledů. Oběžná doba činí asi 220 roků a dráha je dosti výstředná. V roce 2020 bude rozteč 1,8 úhlové vteřiny. Skutečnou průměrnou vzdálenost mezi složkami odhadujeme na zhruba 49 astronomických jednotek. Obě hvězdy jsou nažloutlé,patří do spektrálních tříd F a G. Primární složka je svými parametry podobná našemu Slunci. Průvodce je těsnou zákrytovou dvojhvězdou,v periodě 0,2678 dne mění jasnost mezi 6,0. a 6,6. magnitudy. Skutečná vzdálenost mezi složkami této zákrytové dvojhvězdy činí jen asi 1 milion kilometrů. Obě jsou žlutými trpaslíky s průměrem menším než naše Slunce. Kolem společného těžiště obíhají po kruhové dráze a dochází mezi nimi k přenosu hmoty. Pokud budete monitorovat jasnost nerozlišeného hvězdného systému 44 Pastýře,zaznamenáte světelné změny menší než 0,2. magnitudy,tedy v rozmezí 4,7. až 4,9. magnitudy. Prostýma očima je však těžko postřehnete. Trojhvězdu dělí od Země asi 42 světelných let.

Delta Pastýře

Delta Pastýře se skládá z dvojice 3,5. a 7,8. magnitudy s roztečí 105 úhlových vteřin. Primární složka je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G8,s přibližně desetinásobkem průměru našeho Slunce,průvodce má také nažloutlou barvu ( spektrum G0 ) a je nejspíše jen o málo menší než naše denní hvězda. Dvojici snadno rozliší již malý triedr. V prostoru obě hvězdy dělí nejméně 3800 astronomických jednotek. Oběžnou dobu této široké dvojhvězdy odhadujeme na nejméně 120 000 roků. Nachází se ve vzdálenosti asi 120 světelných roků od Země.

Pí Pastýře

V jižní části souhvězdí,necelých 7 stupňů jihovýchodně od nejjasnější hvězdy souhvězdí - Arcturus,najdete stálici 4,5. magnitudy s označením Pí Pastýře. Již malý dalekohled s dostatečným zvětšením ji ukáže jako dvojici 4,9. a 5,8. magnitudy v odstupu 5,5 úhlové vteřiny. Obě hvězdy mají bílou barvu,jasnější z nich má spektrum B9,slabší A6. Od Země je dělí přibližně 315 světelných roků.

Ksí Pastýře

Dvojhvězdou již pro malý dalekohled je i Ksí Pastýře. Najdete ji v jihovýchodní části souhvězdí,asi 9 stupňů východně od hvězdy Arcturus ( Alfa Pastýře ). Primární složku 4,7. magnitudy doprovází stálice 7. hvězdné velikosti. V současné době ( rok 2010 ) se nachází v odstupu 6 úhlových vteřin. V příštích desetiletích se bude úhlová vzdálenost složek pozvolna zmenšovat. Maximální vzdálenosti dosáhly v roce 1980 - 7,2 úhlové vteřiny. Kolem společného těžiště obíhají po silně výstředné dráze s periodou asi 152 roků. V době největšího přiblížení je od sebe dělí v prostoru jen asi 16 astronomických jednotek a naopak se během oběhu mohou od sebe vzdálit na více než 50 astronomických jednotek. Jasnější z dvojice má žlutou barvu ( spektrum G8 ),slabší je oranžová ( spektrum K4 ). Hlavní složka má asi 90 procent průměru našeho Slunce a patří k takzvaným rotačním proměnným hvězdám - její jas nepatrně kolísá v periodě 10,14 dne. Průvodce,který je oranžovým trpaslíkem má asi 70 procent průměru našeho Slunce. Systém se nachází jen 22 světelných roků od Země.

Dzéta Pastýře

Dzéta Pastýře je také dvojhvězdou. Přestože ji v současné době ani velkými amatérskými dalekohledy nerozlišíte,nemusí být na škodu o její podvojnosti alespoň vědět. Prostému oku se jeví jako stálice 3,8. magnitudy,ve skutečnosti ji tvoří dvě téměř stejně jasné složky 4,5. magnitudy. Kolem společného těžiště obíhají po silně výstředné dráze s periodou asi 123 roků. V době největšího přiblížení je od sebe dělí jen asi 1,5 astronomické jednotky,v době největší rozteče jsou od sebe vzdáleny asi 64 astronomických jednotek. V současné době ( rok 2010 ) je na obloze dělí pouhých 0,6 úhlové vteřiny a tato vzdálenost se bude v příštích 10 letech velmi rychle zkracovat. Ve větších amatérských přístrojích bude dvojhvězda rozlišitelná ve druhé polovině 21.století. Obě hvězdy jsou bílé a mají shodné spektrální zařazení - A2. Dvojhvězdu od nás dělí přibližně 180 světelných roků.

Ný 1+Ný 2 Pastýře

V severovýchodní části souhvězdí můžete již prostýma očima rozlišit dvojici Ný 1 a Ný 2 Pastýře. Obě hvězdy jsou stejně jasné - 5,0. magnitudy a na obloze je dělí 11 úhlových minut. V tomto případě jde však pouze o optickou dvojhvězdu,hvězdy se nacházejí v dosti rozdílných vzdálenostech od Země a vedle sebe se nám promítají jen náhodou. Jedna z nich má oranžovou barvu ( spektrum K5 ),druhá je bílá ( spektrum A5 ). Barevného odstínu si však všimnete až při pohledu dalekohledem. Vzdálenost bílé hvězdy odhadujeme na více než 400 světelných roků,oranžová stálice se nachází přibližně v dvojnásobné vzdálenosti.

34 (W) Pastýře

V těsné blízkosti Izaru ( Epsilon Pastýře ),jen asi 0,6 stupně jihozápadně,leží proměnná 34 ( W ) Pastýře. Jde o červenou obří hvězdu patřící do spektrální třídy M,jejíž jasnost nepravidelně či polopravidelně kolísá v rozmezí 4,7. až 5,4. magnitudy. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Vzdálenost proměnné odhadujeme na zhruba 900 světelných roků od nás. Hvězda je na tmavé obloze prostýma očima snadno viditelná v blízkosti Izaru. Načervenalý odstín však ukáže až dalekohled.

R Pastýře

Dlouhoperiodickou pulsující proměnnou hvězdou je R Pastýře. Jas mění mezi 6. a 13. hvězdnou velikostí v periodě 223 dnů. V maximu je tedy poblíž hranice viditelnosti prostýma očima na temné obloze, v minimu je na její spatření nutný středně velký amatérský dalekohled. Proměnnou najdete na obloze v blízkosti již výše zmíněné proměnné hvězdy 34 ( W ) Pastýře. Obě proměnné hvězdy se vám mohou vejít do jednoho zorného pole dalekohledu,pokud použijete menší zvětšení,na obloze je od sebe dělí jen 1,4 stupně. Vzdálenost červeného pulsujícího obra s označením R Pastýře zatím příliš spolehlivě určit nedokážeme,mohla by se pohybovat v poměrně širokém rozmezí okolo 2000 světelných let od nás.

NGC 5466

V západní části souhvězdí,v blízkosti hranice s Honícími psy,můžete dalekohledem vyhledat kulovou hvězdokupu NGC 5466. Celkově dosahuje 9. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 11 úhlových minut. Spatřit se dá již v menších amatérských přístrojích jako kulatá mlhavá skvrnka. Nachází se jen asi 20 úhlových minut západoseverozápadně od stálice 7. hvězdné velikosti. Na hvězdy ji však dokáže alespoň částečně rozložit až středně velký amatérský dalekohled,jelikož ani nejjasnější z nich nepřekračují 13. hvězdnou velikost. Hvězdokupa obsahuje několik desítek tisíc hvězd a je poměrně řídká. Pomocí infračerveného Spitzerova kosmického dalekohledu byl objeven dlouhý,úzký proud hvězd,táhnoucí se přes severní oblohu v délce přinejmenším 45 stupňů,který vychází z kulové hvězdokupy NGC 5466. Šířka proudu je zhruba 1,4 stupně. Tato hvězdná řeka se táhne severozápadním směrem přes souhvězdí Honících psů do Velké medvědice. V protilehlém směru od NGC 5466 pokračuje přes souhvězdí Pastýře dále na jihovýchod. Proud je vyvolán mohutnými slapy naší Galaxie. Gravitace Mléčné dráhy roztáhla hvězdokupu podél linie směřující ke středu Galaxie. Navzdory velikosti tohoto proudu nebyl nikdy předtím pozorován,protože je překryt velkým množstvím hvězd ležících mezi ním a Zemí. Byl objeven zkoumáním jasů a barev více než 9 milionů hvězd. Hvězdy které spolu souvisí byly nalezeny díky tomu,že vykazovaly stejné stáří a byly situovány ve zhruba stejné vzdálenosti. Kulovou hvězdokupu NGC 5466 dělí od nás více než 50 000 světelných roků.

NGC 5248

Opustíme objekty,které jsou součástí naší Galaxie ve směru souhvězdí Pastýře a pohlédneme dále do prostoru. Pastýř hostí značné množství galaxií,avšak jen velmi málo z nich je natolik výrazných,aby byly pozorovatelné menšími či středně velkými amatérskými přístroji. Žádná z nich nepřekračuje 10. magnitudu. V jihozápadním cípu souhvězdí,v těsné blízkosti hranice s Pannou,naleznete galaxii NGC 5248,která patří k velké kupě galaxií v Panně. Je klasifikována jako spirální,na snímcích vyniká dvojice mohutných spirálních ramen,vycházejících z jasné středové oblasti. Galaxie dosahuje 10,2. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 6,2 krát 4,5 úhlové minuty. Za dobrých pozorovacích podmínek ji můžete spatřit již v menších amatérských dalekohledech jako drobnou mlhavou skvrnku. Ve středně velkých amatérských přístrojích má malé,jasné,téměř stelární jádro obklopené eliptickým halem. Náznaky spirální struktury ukáže až větší teleskop. NGC 5248 od nás dělí asi 60 milionů světelných roků.

NGC 5676+NGC 5660

V severní části souhvězdí,necelé 3 stupně jihovýchodně od hvězdy Théta Pastýře ( 4,0. magnitudy ) se prezentuje spirální galaxie NGC 5676. S jasností okolo 11. magnitudy patří již ke slabším galaxiím. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 4 krát 2 úhlové minuty. Galaxii snadno ukáže středně velký amatérský přístroj jako protáhlou mlhavou skvrnku s jasným jádrem. Na snímcích vykazuje galaxie nápadnou asymetrii ve spirální struktuře. Západní polovina NGC 5676 vypadá velmi neuspořádaně ve srovnání s východní polovinou. Západní polovina galaxie je také více než 1,5 krát delší než její východní polovina. Vzdálenost této galaxie odhadujeme na velmi zhruba 100 milionů světelných roků. V okolí NGC 5676 se nachází ještě několik slabších galaxií,které jsou v dosahu větších amatérských dalekohledů. Nejsnadněji viditelná z nich je spirální galaxie NGC 5660,která leží 0,5 stupně severozápadně od NGC 5676. Dosahuje 11,8. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 2,8 krát 2,6 úhlové minuty.