Panna bývá v mytologii spojována zejména s bohyněmi spravedlnosti nebo úrody. Je největším zvířetníkovým souhvězdím a druhým největším souhvězdím na celé obloze. Pro pozorovatele vybavené dalekohledy se zde nabízí zejména velké množství vzdálených galaxií,které jsou součástí takzvané Velké kupy galaxií v Panně,nejbližší velké kupy galaxií.
Mapa souhvězdí.
Dominantní stálicí souhvězdí je Spica ( Alfa Panny ). Dosahuje 1,0. magnitudy a ve skutečnosti ji tvoří těsná dvojice modrých obrů spektrální třídy B,kteří oběhnou kolem společného těžiště jednou za 4 dny. Jelikož se rovina jejich oběhu kryje s naším zorným směrem,dochází k zákrytům. V periodě 4,01 dne tak jasnost Alfy Panny poklesne o 0,1. magnitudy. Jedna desetina hvězdné velikosti je příliš málo na to,abychom tuto změnu mohli postřehnout prostýma očima. Hlavní složka dvojhvězdy má průměr přibližně 8 krát větší než naše Slunce,hmotnost asi 11 Sluncí a povrchovou teplotu odhadujeme na 22 000 stupňů Celsia. Menší složka je s průměrem okolo 4 Sluncí přibližně poloviční,hmotnost dosahuje přibližně 7-násobku naší denní hvězdy a povrchová teplota přibližně 18 000 stupňů Celsia. Dvojici obrů dělí v prostoru jen asi 18 milionů kilometrů. V těsné dvojhvězdě dochází k přetoku hmoty z jedné složky na druhou. Plyn se třením zahřívá na teplotu několika milionů stupňů Celsia a je tak zdrojem rentgenového záření. Hlavní složka dvojhvězdy je ještě navíc pulsující proměnnou hvězdou typu Beta Cefea, s periodou 0,174 dne. Vzdálenost Alfy Panny odhadujeme na přibližně 260 světelných roků od Země. Modrobílého odstínu hvězdy si na obloze snadno všimnete již při pohledu prostýma očima. Spica je 15. nejjasnější hvězdou na noční obloze.
Spica
Foto: Autor
Přibližné srovnání velikostí složek dvojhvězdy Spica ve srovnání s velikostí našeho Slunce.
Kresba: Autor
Epsilon Panny nese jméno Vindemiatrix. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G8,s jasností 2,8. magnitudy. Od Země ji dělí vzdálenost asi 100 světelných roků.
Gama Panny je známá pod názvem Porrima,někdy také bývá nazývána Arich. Na pohled se tváří jako jedna stálice s jasností 2,7. magnitudy. Ve skutečnosti jde o dvojici hvězd prakticky totožných jasností ( 3,5. magnitudy ) a shodného spektra F0,obíhajících kolem společného těžiště po výrazně excentrické dráze jednou za asi 170 roků. V současné době ( rok 2010 ) však stále panují nepříznivé podmínky na jejich rozlišení pomocí malých amatérských dalekohledů,jelikož rozteč složek činí pouze 1,3 úhlové vteřiny. Nyní je dokáže rozlišit středně velký amatérský přístroj. Ještě hůře však bylo v roce 2006,kdy úhlová vzdálenost složek poklesla na minimální hodnotu 0,4 úhlové vteřiny a byla daleko za hranicí možností rozlišení běžných amatérských dalekohledů. V dalších letech a desetiletích už bude jenom líp-úhlová vzdálenost složek poroste a už v rozmezí let 2015 až 2020 bude rozlišení Porrimy v dosahu malých hvězdářských dalekohledů. Porrimu dělí od Země asi 39 světelných roků. V dalekohledech vykazují obě složky lehce nažloutlý odstín.
Dvojhvězda Porrima na snímku z 5. června roku 2006. Rozteč mezi složkami tehdy činila asi 0,5 úhlové vteřiny.
Foto: ESO NTT
Auva ( Delta Panny ) je červenou obří hvězdou spektrálního zařazení M3,ve vzdálenosti asi 200 světelných roků od Země. Dosahuje 3,4. magnitudy. Řadíme ji k polopravidelným proměnným hvězdám. Světelné změny jsou však velmi malé ( nepřesahují 0,1. magnitudy ) a prostýma očima nezaznamenatelné. Odhadujeme,že obr má zhruba 60 krát až 65 krát větší průměr než naše Slunce. Ve vzdálenosti 80 úhlových vteřin můžete spatřit průvodce 11. hvězdné velikosti-oranžového trpaslíka,patřícího do spektrální třídy K. Je jasné,že pokud jde skutečně o fyzický pár,musí být oběžná doba velice dlouhá,řádově statisíce roků,jelikož vzdálenost mezi složkami činí několik tisíců astronomických jednotek.
Heze ( Dzéta Panny ) je bílou hvězdou spektrálního zařazení A3,ve vzdálenosti okolo 75 světelných roků od Země. Dosahuje 3,4. magnitudy. Odhadujeme,že hvězda má asi dvakrát větší průměr než naše Slunce. Rychle rotuje okolo vlastní osy a díky tomu bude nejspíše nápadně zploštělá.
Zavijava ( Beta Panny ) dosahuje na obloze 3,6. magnitudy. Nachází se přibližně 35 světelných roků od nás a jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F9. Její průměr zhruba 1,7 krát převyšuje průměr našeho Slunce.
Zaniah ( Éta Panny ) dosahuje na pozemské obloze 3,9. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A2,ve vzdálenosti okolo 250 světelných roků. Ve skutečnosti jde o trojhvězdný systém,který však žádným amatérským přístrojem nerozlišíte. Skládá se z těsné dvojhvězdy obíhající kolem společného těžiště jednou za 72 dnů,kterou doplňuje vzdálenější třetí složka.
Snímek trojhvězdného systému Éta Panny pomocí optického interferometru.
Foto: U.S. Naval Observatory
Přibližné vzdálenosti nejjasnějších stálic souhvězdí.
Ve východní části souhvězdí můžete vyhledat stálici s označením Fí Panny. Nejjasnější složku 4,8. magnitudy doprovází v odstupu 5 úhlových vteřin slabá stálice 9,5. magnitudy. Další slabou složku 12. hvězdné velikosti najdete v odstupu 93 úhlových vteřin. Primární složka má žlutou barvu ( spektrum G2 ),průvodce také patří do spektrální třídy G – jde o žlutého trpaslíka. Těsnou dvojici rozliší již menší přístroj a vzdáleného průvodce dobře ukáže středně velký amatérský dalekohled. Fí Panny dělí od Země asi 135 světelných roků.
Trojici tvořící Fí Panny se schématicky podobá i systém Théta Panny. I zde najdeme těsnější dvojici doplněnou ve větší vzdálenosti třetí složkou. Primární složka ( bílý podobr spektrálního zařazení A1 ) 4,4. magnitudy,má bližšího průvodce 9. hvězdné velikosti v odstupu 7 úhlových vteřin. Vzdálenější je stálicí 10. hvězdné velikosti v odstupu 70 úhlových vteřin. Všechny 3 složky ukáže již menší amatérský přístroj. Z rozboru spektra víme,že nejjasnější složka je navíc spektroskopickou dvojhvězdou s dobou oběhu 14 let. Systém Théta Panny dělí od Země přibližně 400 světelných roků.
Dvojici s označením 84 Panny může rozlišit již menší amatérský přístroj se silným zvětšením. Primární složka má 5,4. magnitudy,průvodce je 8. hvězdné velikosti a na obloze je dělí necelé 3 úhlové vteřiny. Jasnější z dvojice má v dalekohledu žlutooranžovou barvu ( spektrum K 1 ). Dvojhvězda se nachází ve vzdálenosti zhruba 215 světelných roků od Země.
Mapka pro vyhledání dvojhvězdy 84 Panny.
V jižním výběžku souhvězdí se nachází stálice s označením 54 Panny. Již malý dalekohled ji rozloží na dvojici 6,8. a 7,2. magnitudy v odstupu 5,3 úhlové vteřiny. Obě hvězdy jsou bílé,patří do spektrální třídy A.
Mapka pro vyhledání dvojhvězdy 54 Panny.
Hvězda R Panny se mění mezi 6. a 12. hvězdnou velikostí v periodě 145,6 dne. V maximu je tedy poblíž hranice viditelnosti prostýma očima, v minimu je na její spatření nutný dalekohled s průměrem objektivu nejméně 7 až 8 centimetrů. Jde o pulsující proměnnou typu Mira Ceti. R Panny najdete v blízkosti stálice 31 Panny ( 5,6. magnitudy ),v severozápadní části souhvězdí. Vzdálenost proměnné příliš dobře neznáme,odhadujeme ji na velmi zhruba 2000 světelných roků.
Mapka pro vyhledání proměnné hvězdy R Panny.
Světelná křivka proměnné R Panny.
K pulsujícím dlouhoperiodickým proměnným hvězdám typu Mira Ceti patří také stálice s označením S Panny.Jasnost kolísá mezi 6. a 13. hvězdnou velikostí v periodě 375 dnů. S Panny najdete asi 4,5 stupně severoseverovýchodně od nejjasnější hvězdy souhvězdí Spica ( Alfa Panny ). Snad někde ve vzdálenosti okolo 1000 světelných roků leží tato proměnná hvězda.
Mapka pro vyhledání proměnné hvězdy S Panny.
Ve východní části souhvězdí,napůl cesty mezi hvězdami Jota a Mí Panny,najdete kulovou hvězdokupu NGC 5634. Celková jasnost hvězdokupy činí asi 9,5. magnitudy a rozprostírá se na plošce o velikosti asi 5 úhlových minut. Do její východní části se promítá stálice 8. magnitudy. NGC 5634 je poměrně slabá,přesto může být pod temnou oblohou viditelná již menšími amatérskými dalekohledy jako nenápadná drobná kruhová skvrnka,v těsné blízkosti stálice 8. magnitudy. V dobrých dalekohledech si všimnete žlutooranžového odstínu této hvězdy ( spektrum K2 ). Další stálice 10. hvězdné velikosti se nachází jihozápadně od hvězdokupy. Seskupení mnohem lépe vynikne ve středně velkých amatérských přístrojích,nicméně jednotlivé stálice hvězdokupy nespatříte,jelikož i nejjasnější z nich se pohybují pouze okolo 15. hvězdné velikosti. NGC 5634 se představí jen jako kulatá mlhavá skvrna s jasnějším jádrem. Alespoň částečně dokáže hvězdokupu rozložit až skutečně velký hvězdářský dalekohled. Příčinou její nevýraznosti je velká vzdálenost od Země,kterou odhadujeme na přibližně 80 000 světelných roků.
Mapka pro vyhledání kulové hvězdokupy NGC 5634.
Barevný snímek kulové hvězdokupy NGC 5634.
Převzato z: http://www.astrosurf.com/antilhue/ngc5634.htm
Největším lákadlem v souhvězdí je pro pozorovatele vybavené dalekohledy takzvaná Velká kupa galaxií v Panně. Patří k ní několik tisíc galaxií. Jádro kupy dělí od Země přibližně 55 milionů světelných roků a jedná se tak o nejbližší obří kupu galaxií. Kupa galaxií v Panně je středem Místní nadkupy galaxií ( Supergalaxie ),k níž náleží i naše Mléčná dráha. Místní nadkupa je nápadně zploštělá a zabírá oblast o průměru asi 150 milionů světelných roků,naše Galaxie společně s Místní skupinou galaxií tak patří spíše k jejím okrajovým členům. Díky rozpínání vesmíru se Místní nadkupa neustále zvětšuje. V důsledku vzájemné přitažlivosti galaxií uvnitř Supergalaxie se však její prostor rozpíná pomaleji než prostor mezi Supergalaxiemi. Přitažlivost kupy v Panně sahá daleko do prostoru a působí i na naši Galaxii. Přestože je k ní Mléčná dráha gravitačně přitahována,neustále se od centra kupy vzdaluje vlivem rozpínání vesmíru. Velkou kupu galaxií v Panně najdeme v severní části souhvězdí a z části také již v sousedním souhvězdí Vlasy Bereniky. Zahrnuje přibližně 160 velkých galaxií,z nichž převažují spirální nad eliptickými a dále nejméně 2500 trpasličích eliptických a nepravidelných. Nejhmotnějšími členy jsou obří eliptické galaxie,které jsou soustředěny ke středu kupy. Vznikly pravděpodobně sloučením mnoha menších galaxií. Dominantním nejhmotnějším členem celé kupy galaxií v Panně je obří eliptická M 87 ( NGC 4486 ). U mnoha galaxií v kupě pozorujeme důsledky vzájemné gravitační interakce. Mezi hvězdnými ostrovy v kupě není úplně prázdno-nachází se zde žhavé plazma o teplotě několika milionů stupňů Celsia,vyzařující v rentgenovém oboru a podle současných poznatků tvoří významnou část celkové hmotnosti kupy. V mezigalaktickém prostoru v kupě Panny najdete i hvězdy,které byly vyvrženy ze svých mateřských galaxií.Drtivá většina galaxií v kupě Panny se rozkládá na obloze v oválu o velikosti asi 15 krát 12 stupňů,v prostoru zabírá oblast o průměru asi 15 milionů světelných let. S výjimkou těch nejmenších astronomických dalekohledů,jde o přitažlivou část oblohy pro každý přístroj. 10 až 20nejvýraznějších členů kupy je v dosahu již menších amatérských dalekohledů,středně velký přístroj je schopen na tmavé obloze ukázat přibližně 100 kousků. Velký amatérský teleskop přidá pochopitelně spoustu dalších. V dalekohledech galaxie vypadají převážně jako slabé a drobné mlhavé obláčky,eliptického či kulového tvaru. 16 nejjasnějších dokonce zahrnuje slavný Messierův katalog. V některých oblastech je hustota galaxií tak vysoká,že se vám jich do zorného pole dalekohledu vejde hned několik najednou a může činit potíže se zorientovat. Jen souhra náhod pomohla tomu,že rovina naší Galaxie je vůči této kupě v současné době téměř kolmá a máme tak na ni prakticky ničím nerušený výhled.
Galaxie rozložené jižně od kupy galaxií v Panně ( Virgo I ) řadíme do skupiny Virgo II. Mezi nejvýraznější členy skupiny patříM 61, NGC 4697,NGC 4699 a doplňuje je spousta dalších,slabších hvězdných ostrovů. Skupina Virgo II obsahuje přibližně 100 velkých galaxií. Galaxie této skupiny se rozkládají ve vzdálenostech mezi asi 55 až 80 miliony světelných roků od Země. Galaxie které najdeme východně od kupy Virgo I řadíme do skupiny s názvem Virgo III. Ta obsahuje asi 75 velkých galaxií a stovky menších ve vzdálenostech asi 65 až 85 milionů světelných roků od nás. K nejnápadnějším členům Virgo III patří galaxie NGC 5248, NGC 5846, NGC 5746 a NGC 5638. Každou z těchto tří skupin ještě dělíme na několik menších podskupin.
Oblast kupy galaxií v Panně.
Rozložení jednotlivých druhů galaxií v Kupě galaxií v Panně ( Virgo I ). Červeně jsou znázorněny eliptické,žlutě čočkovité,modře spirální a šedě nepravidelné galaxie. Na mapě je zachyceno asi 600 nejjasnějších galaxií. Galaxie v kupě nejsou rozprostřeny rovnoměrně,mají tendenci se shlukovat do několika nápadných skupin. V oblasti vzdálené do 5 stupňů od centra kupy se nachází okolo 100 galaxií do 14. magnitudy.
Převzato z: www.atlasoftheuniverse.com
Skupiny galaxií Virgo II.
www.atlasoftheuniverse.com
Skupiny galaxií Virgo III.
www.atlasoftheuniverse.com
Skupiny a kupy galaxií v okruhu 100 milionů světelných roků od naší Mléčné dráhy. Kupa galaxií v Panně ( Virgo Cluster ) tomuto prostoru dominuje.
Převzato z: www.atlasoftheuniverse.com
Na mapce jsou vyznačeny polohy nejjasnějších galaxií kupy v Panně,které jsou v dosahu i menších amatérských přístrojů. Modře je vyznačena poloha kulové hvězdokupy NGC 4147 ze sousedního souhvězdí Vlasy Bereniky.
Obří eliptická galaxie M 87 ( NGC 4486 ) je nejhmotnějším členem kupy v Panně,navíc ji považujeme za fyzické centrum celé kupy a tak se teď o ní zmíním podrobněji. Přestože v kupě vyniká hmotností i velikostí,není ve viditelné části spektra nejjasnější,jasností jí předčí eliptická galaxie M 49 ( NGC 4472 ). M87 dosahuje na pozemské obloze 8,6. magnitudy a zabírá plošku o velikosti asi 9 krát 7 úhlových minut. Skutečný průměr galaxie odhadujeme na asi 150 000 světelných roků,je tedy přibližně 1,5 krát větší než náš hvězdný ostrov-Galaxie. M 87 však obsahuje mnohonásobně více hvězd,jelikož má jen mírně eliptický tvar,zatímco naše Mléčná dráha je velmi silně zploštělá. Obří eliptická galaxie vznikla pravděpodobně sloučením mnoha menších hvězdných ostrovů. Zatímco naši Galaxii obklopuje systém přibližně 200 kulových hvězdokup,M 87 jich podle hrubých odhadů hostí přibližně 12 000. V jádru M 87 trůní supermasivní černá díra s hmotností několika miliard Sluncí ( nejčastější odhady se pohybují okolo 3 miliard hmotností Slunce ). Již v roce 1918 byl fotograficky objeven výtrysk hmoty z jádra galaxie,mnohem později byla M 87 identifikována jako velmi silný rádiový zdroj ( Virgo A ). Výtrysk pochází z disku horkého plynu,který obklopuje černou veledíru. Část plynu padá do černé díry a část je vystřelena do dvou navzájem protilehlých výtrysků,ve směru osy rotace. Podobné útvary,avšak v mnohem menším měřítku,pozorujeme také u nově vznikajících hvězd. Galaxii můžete lehce spatřit na tmavé obloze již menším amatérským přístrojem jako eliptickou mlhavou skvrnku,s jasnějším jádrem. Výtrysk z jádra není malými ani středně velkými amatérskými dalekohledy pozorovatelný. M 87 od nás dělí zhruba 55 milionů světelných roků.
Obří eliptická galaxie M 87 hostí několik bilionů převážně starých hvězd.
Na tvorbu nových stálic již zde není dostatek mezihvězdné hmoty.
Na tomto snímku však není viditelná ani jediná patřící M 87,
zato ale
na fotografii vyniká několik set kulových hvězdokup,
které se
jeví jako slabé hvězdy v okolí galaxie.
Výtrysk z jádra M 87 je produktem černé veledíry. Délka výtrysku přesahuje 7000 světelných roků. Jde o proud elektronů urychlovaných
silným magnetickým polem do
vysokých rychlostí.
Výtrysk z jádra M 87 v rentgenovém,rádiovém a optickém oboru spektra.
Černou veledíru v jádru M 87 obklopuje rychle rotující kreční disk o průměru několika desítek světelných roků.
Složený snímek M 87 v optickém ( modrá barva ) a rentgenovém oboru ( červená barva ). V rentgenovém záření vynikají dlouhé výtrysky horkého plynu z veleobří černé díry v centru galaxie. Zajímavá je smyčkovitá struktura plynu vlevo od centra M 87. Dlouhý oblouk táhnoucí se doprava dolů od jádra má délku větší než 100 000 světelných roků.
Kredit: X-ray: NASA/CXC/CfA/W.Forman et al.; Optical: DSS
V blízkosti M 87 se ještě můžete prostřednictvím středně velkého amatérského dalekohledu pokusit vyhledat dvojici malých eliptických galaxií NGC 4478 a NGC 4476. Obě najdete v těsné blízkosti obří galaxie,jihozápadním směrem a vypadají jako drobné mlhavé skvrnky. Nápadnější z dvojice je NGC 4478 s jasností okolo 11,5. magnitudy a velikostí asi 2 úhlové minuty. NGC 4476 je o zhruba jednu magnitudu slabší, má ještě o málo menší úhlový rozměr a jeví se více protáhlá.
Obří eliptickou galaxii M 87 ( uprostřed snímku ) doplňuje od jihozápadu dvojice malých eliptických galaxií NGC 4478 a NGC 4476 ( na snímku vpravo ).
Foto: Robert Gendler
Jen asi 1,2 stupně severozápadně od M 87 najdete další velkou eliptickou galaxii M 86 ( NGC 4406 ),s jasností okolo 9. magnitudy a velikostí asi 9 krát 6 úhlových minut. Skutečnou velikostí je prakticky srovnatelná s M 87,je však méně hmotná a hostí také mnohem menší počet kulových hvězdokup. Z našeho zorného směru se jeví poněkud více zploštělá než M 87. V dalekohledech vypadá jako mírně oválná mlhavá skvrnka s jasnějším jádrem. Žádné další podrobnosti nespatříte. Jednoduchá struktura eliptických galaxií k tomu obvykle ani nedává možnost. M 86 leží v podobné vzdálenosti jako M 87,tedy někde okolo 55 milionů světelných roků.
Kombinovaný snímek M 86 v rentgenovém a optickém oboru,ukazuje
proud plynu o délce větší než 200 000
světelných roků,vycházející
z galaxie. M 86 se pohybuje vysokou rychlostí skrze difusní horký plyn,který prostupuje
kupou. Nadzvuková
rychlost galaxie produkuje tlak,který z ní odsává plyn a utváří nápadný ohon.
Foto: CHANDRA,NASA
Hned vedle M 86 ( jen asi ¼ stupně západně ) leží další nápadná eliptická galaxie M 84 ( NGC 4374 ). Jasností se pohybuje taktéž okolo 9. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 6 úhlových minut. Velikostí je zhruba srovnatelná s naší Galaxií. Z našeho zorného směru se jeví téměř kruhová. Je jednou z nejznámějších rádiových galaxií,motorem aktivních procesů je obří černá díra v jejím centru. Také M 84 vykazuje mnohem menší hustotu kulových hvězdokup než nedaleká M 87. M 84 můžete spatřit již v menších amatérských přístrojích jako drobnou kulatou mlhavou skvrnku.
Vlevo- snímek centrální části M 84 ukazuje temné prachové pásy. V samotném centru se nachází obří černá díra o odhadované hmotnosti okolo 300 milionů hmoty Slunce. Hmotnost centrálního objektu byla odvozena z rychlosti okolního plynu změřeného prostřednictvím spektrografu na palubě kosmického dalekohledu ( snímek vpravo ).
Obří eliptické galaxie M 87,M 86 a M 84 jsou nejvýraznějšími a nejhmotnějšími členy centrální oblasti kupy v Panně. Při menších zvětšeních se vám všechny tři snadno vejdou do jednoho zorného pole vašeho dalekohledu. Spatřit se dají již ve větších triedrech. Středně velké amatérské přístroje však v jejich okolí ukážou několik dalších slabších,převážně spirálních galaxií. Zejména v okolí dvojice M 86 a M 84 je na co koukat.
Jen 10 úhlových minut severně od M 86 najdete spirální galaxii NGC 4402,s jasností asi 11,7. magnitudy a velikosti asi 4 krát 1 úhlová minuta. Rovina téhle spirály je k nám skloněna jen pod velmi malým úhlem,takže je v dalekohledech viditelná jako silně protažená slabá mlhavá skvrnka. Na její spatření je nutný minimálně středně velký amatérský přístroj.
Detailnější snímek galaxie NGC 4402.
Kredit: H.Crowl (Yale University) and WIYN/NOAO/AURA/NSF
10 úhlových minut od M 86,tentokrát však jihozápadně,najdeme drobnou galaxii NGC 4387. Je klasifikována jako eliptická,dosahuje přibližně 12. magnitudy a velikosti asi 1,8 krát 1,1 úhlové minuty. V malých zvětšeních může vypadat jako slabá mlhavá hvězdička,při větších zvětšeních vynikne oválný tvar galaxie. I na její spatření je nutný alespoň amatérský dalekohled střední velikosti.
Ještě dále na jih od M 86 leží NGC 4388. Jde o spirální galaxii s jasností okolo 11. magnitudy a velikostí asi 5,5 krát 1,5 úhlové minuty. Úhlovými rozměry,jasností i sklonem roviny vůči nám je dosti podobná již výše zmíněné NGC 4402. V dalekohledech vypadá jako drobná protáhlá mlhavá skvrnka. Patří k aktivním galaxiím. Zdrojem aktivních procesů je obří černá díra v jejím centru.
Na snímku z dalekohledu Subaru jsou viditelná obří plynná mračna v blízkosti NGC 4388. Jedna z hypotéz tvrdí, že se plyn odtrhnul,když galaxie procházela intergalaktickým médiem kupy v Panně. Druhá hypotéza zase tvrdí, že plynná mračna jsou pozůstatkem menší galaxie,kterou NGC 4388 gravitačně destruovala.
Jihovýchodním směrem od M 86 se prezentuje další spirální galaxie s katalogovým označením NGC 4425. S jasností okolo 12. magnitudy a velikostí asi 3,5 krát 1,2 úhlové minuty nijak zvlášť nevyniká. Jako protáhlá mlhavá skvrnka je viditelná ve středně velkém amatérském přístroji.
Nyní se vydáme asi 20 úhlových minut na východ od M 86. Najdeme tu galaxii s katalogovým označením NGC 4438. S jasností okolo 10. magnitudy a velikostí asi 9,5 krát 4 úhlové minuty patří k nápadnějším galaxiím v této oblasti. Je klasifikována jako nepravidelná. V centru NGC 4438 sídlí obří černá díra. Ke galaxii od severu těsně přiléhá další,mnohem menší hvězdný ostrov NGC 4435,s jasností okolo 11. magnitudy a velikostí asi 3 krát 2 úhlové minuty. Řadíme ji ke spirálním galaxiím s příčkou. Obě galaxie si vysloužily populární název Oči a nejspíše mezi nimi dochází ke vzájemné gravitační interakci. Ta poznamenala nejvíce NGC 4438,která se tak z původně elegantní spirály nápadně protáhla a teď působí značně neuspořádaným dojmem. Protáhlého tvaru si můžete všimnout již v menším amatérském dalekohledu,uvidíte však jen centrální části této galaxie. Slabé vnější oblasti jsou v náznaku viditelné až většími přístroji. Menší NGC 4435 v její těsné blízkosti je také poměrně dobře viditelná.
Detailnější snímek dvojice galaxií NGC 4438 ( vlevo ) a NGC 4435. Vzájemná gravitační interakce obou galaxií se podepsala zejména na NGC 4438.
Převzato z: http://www.noao.edu/outreach/aop/observers/n4438.html
Detailní snímek jádra galaxie NGC 4438 zobrazuje okolí aktivní černé veledíry. Ze středu prachového prstence vychází dvojice vzájemně protilehlých plynných bublin vyvržených obří černou dírou. Průměr bublin dosahuje řádově stovek světelných roků.
Foto: HST
Pokud se od dvojice interagujících galaxií NGC 4438 a NGC 4435 vydáte s dalekohledem dále na severovýchod,narazíte na NGC 4461. Jedná se o spirální galaxii s jasností okolo 11. magnitudy a velikostí asi 3,7 krát 1,5 úhlové minuty. Od severu se k ní přimyká menší a slabší eliptická galaxie NGC 4458. Ta dosahuje 12. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 2 úhlové minuty. Při pohledu ze Země se jeví kulová. Obě galaxie dělí na obloze asi 5 úhlových minut a dobře je ukáže středně velký amatérský dalekohled,jako drobné mlhavé skvrnky. NGC 4458 může v malých zvětšeních vypadat jako slabá mlhavá hvězdička,NGC 4461 má nápadně eliptický tvar.
Pokračujeme dále severovýchodním směrem a dostáváme se ke galaxii NGC 4473,ta již však leží v souhvězdí Vlasy Bereniky. Patří k eliptickým galaxiím,dosahuje 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 4,5 krát 2,6 úhlové minuty. NGC 4473 může být za dobrých podmínek viditelná již menšími amatérskými přístroji jako drobná mlhavá skvrnka eliptického tvaru,protažená východozápadním směrem.
Asi 12 úhlových minut severoseverovýchodně od NGC 4473 najdeme NGC 4477. Jde o spirální galaxii s jasností okolo 10,5. magnitudy,rozprostírající se na plošce o velikosti asi 4 krát 3,5 úhlové minuty. Galaxie se dá na temné obloze zahlédnout již menším přístrojem,pohodlně je pak viditelná ve středně velkém amatérském dalekohledu. V něm si také možná všimnete drobné čočkovité galaxie NGC 4479 ( 12,5. magnitudy,1,8 krát 1,5 úhlové minuty ),která se nachází jen asi 6 úhlových minut jihovýchodně.
Pokud se podíváme na rozložení výše zmíněných jasnějších galaxií na obloze zjistíme,že tvoří jakýsi dlouhý řetězec táhnoucí se v délce asi 1,5 stupně od obří eliptické galaxie M 84 na severovýchod až do souhvězdí Vlasy Bereniky,kde je zakončen galaxií NGC 4477. Seskupení je známo pod názvem Markarianův řetězec galaxií. B. E. Markarian byl arménský astronom ( 1913-1985 ). Celý řetězec pěkně vynikne zvláště v obřích triedrech s velkým zorným polem. Nejvýraznější je zde dvojice eliptických galaxií M 86 a M84.
Mapka pro vyhledání centrální části kupy galaxií v Panně a Markarianova řetězce galaxií.
Centrální oblast kupy v Panně a Markarianův řetězec galaxií.
Centrální oblast kupy galaxií v Panně.
Foto: NASA, Matt Ben Daniel
Dvojice obřích eliptických galaxií M 86 a M 84 v horní části snímku,malá eliptická NGC 4387 zhruba uprostřed snímku a dvojice spirálních
galaxií NGC 4388 a NGC 4413 v dolní části snímku.
Foto: Jean-Charles Cuillandre (CFHT), Hawaiian Starlight, CFHT
Hloubkový snímek centrální oblasti kupy galaxií v Panně zobrazuje neobvykle velká hala u nejjasnějších galaxií a slabé proudy hvězd,které je spojují.
Jasné hvězdy v popředí byly z obrazu digitálně odstraněny a na jejich místě zůstaly tmavé kulaté skvrny. V levé dolní části snímku je obří
eliptická galaxie M 87,v pravé polovině obrázku je dvojice M 84 a M 86,od kterých pokračuje směrem doleva nahoru Markarianův řetězec galaxií.
Foto: C. Mihos (CWRU) et al., KPNO, NOAO, NSF
Východně od Markarianova řetězce galaxií a asi 1,5 stupně severovýchodně od obří eliptické galaxie M 87, najdeme spirální galaxii M 90 ( NGC 4569 ). Dosahuje 9,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 9,5 krát 4,5 úhlové minuty. Jako mlhavá skvrnka je galaxie poměrně snadno viditelná již menším amatérským dalekohledem,ve středně velkých přístrojích vynikne malé jasné jádro obklopené slabým eliptickým halem. Další „podrobnosti“ se ukážou až ve velkých dalekohledech. M 90 patří k největším spirálním galaxiím v kupě galaxií v Panně.
M 90.Na snímku vyniká jasné kompaktní jádro a temná prachová mračna.
Foto: Lowell Observatory
Přibližně ¾ stupně jihozápadně od M 90 najdete další objekt ze slavného katalogu Charlese Messiera - M 89 ( NGC 4552 ). Jde o eliptickou galaxii s jasností okolo 10. magnitudy a velikostí asi 5 úhlových minut. Při pohledu ze Země se jeví prakticky kulová. M 89 na temné obloze snadno ukáže již menší amatérský přístroj. Ve větších přístrojích spatříte jasné kompaktní jádro obklopené slabým kruhovým halem.
M 89.
Foto: AURA/NOAO/NSF
Na negativu snímku s dlouhou expozicí je zobrazeno slabé vnější halo
nepravidelného tvaru eliptické galaxie M 89.
Převzato z: http://seds.org/messier/Pics/More/m89aat.jpg
Necelý 1 stupeň jihovýchodně od M 89 můžete vyhledat další hvězdný ostrov s označením M 58 ( NGC 4579 ). Galaxie je klasifikována jako spirální s příčkou,dosahuje 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 5,5 krát 4,5 úhlové minuty. Jako malá mlhavá skvrnka je viditelná již v menších amatérských přístrojích,ve středně velkých dalekohledech vynikne jasná centrální oblast a za dobrých podmínek spatříte ve větších přístrojích v náznaku i centrální příčku. V blízkosti M 58 se nachází stálice 8. hvězdné velikosti.
Galaxii M 58 dominuje dvojice mohutných spirálních ramen a jasné jádro uprostřed centrální příčky.
Převzato z: http://www.noao.edu/outreach/aop/observers/m58.html
Infračervený snímek galaxie M 58 ze Spitzerova kosmického dalekohledu.
Galaxie M 59 ( NGC 4621 ) se nachází přibližně 1 stupeň východně od M 58. Jasnost má prakticky totožnou s M 58 a rozměry činí asi 5 krát 3,5 úhlové minuty. M 59 je jednou z velkých eliptických galaxií v kupě v Panně. Při pohledu z našeho zorného směru je poměrně silně zploštělá. Délku její hlavní osy odhadujeme na asi 90 000 světelných roků,což je délka zhruba srovnatelná s délkou roviny naší vlastní Galaxie. M 59 obsahuje přibližně 2000 kulových hvězdokup,což je přibližně desetinásobek počtu kulových hvězdokup náležících naší Mléčné dráze. V dalekohledech je galaxie viditelná jako drobná eliptická mlhavá skvrnka s jasným stelárním jádrem. Ukáže ji již menší amatérský přístroj.
M 59. Převzato z: http://www.noao.edu/image_gallery/images/d6/m59a.jpg
Eliptickou galaxii M 60 ( NGC 4649 ) dělí od M 59 na obloze necelých 0,5 stupně jihovýchodním směrem. Jasnost objektu činí 8,8. magnitudy,rozměry asi 7,5 krát 6 úhlových minut. Při pohledu z našeho zorného směru vykazuje tedy jen poměrně malé zploštění. Patří k největším eliptickým galaxiím v Panně. Má přibližně o čtvrtinu až polovinu větší průměr než naše Galaxie. Odhadujeme,že ve svém halu hostí přibližně 5000 kulových hvězdokup a celkově obsahuje několik bilionů hvězd. Jak už to tak většinou u obřích eliptických galaxií chodí,i M 60 ukrývá ve svém centru veleobří černou díru,jejíž hmotnost odhadujeme na základě pozorování na zhruba 2 miliardy hmotnosti Slunce. Galaxie je poměrně jasná a je schopen ji na tmavé obloze ukázat již větší triedr,jako drobnou mlhavou skvrnku. Ve větších přístrojích se prezentuje jako kulovitá mlhavá skvrnka s jasnějším středem. V její těsné blízkosti ( jen 4 úhlové minuty severozápadně ) se nachází mnohem slabší galaxie NGC 4647,s jasností okolo 11,5. magnitudy,která je viditelná ve středně velkých amatérských dalekohledech. Je mnohem menších rozměrů,zabírá plošku o velikosti asi 3 krát 2,5 úhlové minuty a je klasifikována jako spirální galaxie. Na fotografiích s dlouhou expozicí se obě galaxie svými okrajovými oblastmi překrývají,v dalekohledech je však uvidíte odděleně,protože tyto slabé vnější oblasti galaxií při vizuálním pozorování nezaznamenáte. Tohle platí prakticky u všech galaxií,které můžete na obloze pozorovat. Při vizuálním pozorování se galaxie jeví vždy podstatně menší. Udávané úhlové rozměry jsou proměřovány z fotografických snímků,které zobrazí i slabé vnější oblasti galaxií,které jsou příliš slabé na to,aby byly zaznamenatelné při vizuálním pozorování. Jelikož u žádné z této dvojice galaxií není viditelný ani náznak nějaké deformace v důsledku gravitační interakce,bude projekce vedle sebe na obloze pravděpodobně jen náhodná a oba hvězdné ostrovy nejspíše dělí od sebe vzdálenost větší,než by se při pohledu z našeho zorného směru mohlo zdát.
Detailnější snímek dvojice galaxií M 60 a NGC 4647. Dvě diametrálně odlišné galaxie se zde promítají těsně
vedle sebe. Modré oblasti v NGC
4647 vykreslují mladé horké hvězdy zrozené ve spirálních ramenech.
Naopak v eliptické M 60 dominují převážně velmi staré hvězdy.
Převzato z: http://www.seds.org/messier/Pics/More/m60b_ua.jpg
Jádro galaxie M 60 hostí veleobří černou díru.
Foto: HST
Přibližně 2 a ¼stupně západně od hvězdy Vindemiatrix ( Epsilon Panny ) najdete spirální galaxii NGC 4762. Dosahuje 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 9 krát 1,7 úhlové minuty. Galaxie je k nám natočena prakticky přesně svou rovinou,pozorujeme ji „z boku“. Jen asi 10 úhlových minut severozápadně od NGC 4762 najdete další galaxii NGC 4754. Ta patří také ke spirálním galaxiím,je o něco slabší než její sousedka ( 10,5. magnitudy ) a má také menší úhlové rozměry ( asi 4,7 krát 2,6 úhlové minuty ). Obě galaxie jsou již v dosahu menších amatérských dalekohledů. NGC 4762 má nápadně jehlicovitý tvar. NGC 4754 se jeví podstatně menší,oválná s jasným stelárním jádrem,které obklopuje slabé vnější halo.
Dvojice galaxií NGC 4762 ( vlevo ) a NGC 4754.
Převzato z: http://www.hawastsoc.org/deepsky/images/vir/ngc4762.jpg
Přibližně rovnostranný trojúhelník tvoří galaxie M 49 ( NGC 4472 ) s hvězdami Vindemiatrix ( Epsilon Panny ) a Auva ( Delta Panny ). Jde o obří eliptickou galaxii s jasností 8,5. magnitudy a nejjasnějšího člena kupy galaxií v Panně. Při pohledu ze Země vykazuje jen nevelkou míru eliptičnosti-na obloze zabírá plošku o velikosti asi 9 krát 7,5 úhlové minuty. Skutečný průměr galaxie přesahuje 150 000 světelných roků. Ve svém halu hostí také velký počet kulových hvězdokup,ale mnohem méně než jich má nedaleká galaxie M 87 ( odhady mluví o více než 6000 kulových hvězdokup v halu M 49,což je méně než polovina počtu kulových hvězdokup v halu M 87 ). M 49 má velikost srovnatelnou s M 87,avšak menší prostorovou hustotu hvězd a je tudíž méně hmotná. Se sjednoceným spektrálním typem G7 a barevným indexem + 0,76, je tato galaxie žlutější,než většina galaxií v kupě Panny. M 49 byla prvním objeveným členem kupy v Panně,stalo se tak již v roce 1771. Galaxii můžete spatřit již v dobrém triedru jako drobnou mlhavou skvrnku. Ve středně velkém amatérském teleskopu vypadá jako jasná mlhavá skvrna mírně eliptického tvaru s jasnějším jádrem.
Galaxie M 49 v rentgenovém oboru.
Asi 1 stupeň jihovýchodně od M 49 leží spirální galaxie NGC 4526. Dosahuje 9,5. magnitudy a rozměrů asi 7,2 krát 2,3 úhlové minuty. Galaxie leží přesně uprostřed mezi dvěma stálicemi 7. hvězdné velikosti. Obě hvězdy jsou oranžovými obry ve vzdálenosti několika stovek světelných roků od Země. NGC 4526 se dá spatřit již v menších amatérských přístrojích jako nápadně protáhlá mlhavá skvrnka.
NGC 4526. Jasná hvězda na snímku vlevo dole je supernova,kterou jsme mohli v této galaxii pozorovat v roce 1994.
Šlo již o druhou supernovu,první takový případ jsme v NGC 4526 zaznamenali v roce 1969.
Foto: HST
Jen asi 0,5 stupně severně od NGC 4526 je ještě pozorovatelům k dispozici NGC 4535. Tahle galaxie je klasifikována jako spirální,dosahuje přibližně 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 7 krát 5 úhlových minut. Hvězdný ostrov NGC 4535 je k nám natočen „čelně“ a tak na snímcích můžeme obdivovat elegantní strukturu této vzdálené spirály. Galaxii dominuje dvojice mohutných spirálních ramen,odvíjejících se z jasné centrální oblasti,s řadou menších výběžků. Na proměnné hvězdy typu Delta Cefea ve spirálních ramenech této galaxie se zaměřil Hubbleův kosmický dalekohled. Na základě těchto pozorování se podařilo změřit vzdálenost NGC 4535 - 52 milionů světelných roků od naší rodné planety. Chyba v měření by neměla přesahovat 3 miliony světelných roků. NGC 4535 je také v dosahu menších amatérských dalekohledů,ovšem jen jako slabá mlhavá skvrnka. Náznaky spirální struktury odhalí až větší amatérský přístroj.
Detailnější snímek NGC 4535 ukazuje působivou spirální strukturu této galaxie.
Převzato z: http://www.noao.edu/outreach/aop/observers/n4535.html
Přibližně 50 úhlových minut jihovýchodně od NGC 4526 můžete ještě za velmi dobrých podmínek v menších amatérských přístrojích spatřit NGC 4570. Jde o spirální galaxii s jasností okolo 11. magnitudy a menších úhlových rozměrů ( asi 4,1 krát 1,3 úhlové minuty ). NGC 4570 pozorujeme „ z boku“ a v dalekohledech vypadá jako silně protažená drobná mlhavá skvrnka.Ve větších přístrojích galaxie ukáže malé stelární jádro,obklopené silně protáhlou mlhavou září.
Obří eliptickou galaxii NGC 4636 najdete asi 3 stupně jihozápadně od hvězdy Auva ( Delta Panny ). S jasností asi 9,5. magnitudy je dostupná již menším amatérským dalekohledům jako mírně eliptický mlhavý obláček. Ve větších přístrojích se ukáže jasnější jádro obklopené slabým difusním halem. Na obloze zabírá galaxie plošku o velikosti asi 6,2 krát 5 úhlových minut.
Snímek eliptické galaxie NGC 4636 v rentgenovém oboru z družice CHANDRA zobrazuje symetrické oblouky horkého plynu o odhadované délce asi 25 000 světelných roků,vybíhající z jádra galaxie uvnitř obrovského mraku plynu. Ramena jsou asi o 30 % teplejší než okolní plyn a nejspíše jsou přední hranou galaktické rázové vlny,která se šíří ven z centra galaxie rychlostí okolo 700 kilometrů za sekundu. Cyklus se nastartuje,když plynný mrak v halu galaxie padá směrem k centrální velmi hmotné černé díře. Černá díra část plynu pohltí,zbylý plyn odmrští a zahřeje a během několika milionů let se cyklus opakuje.
Galaxii M 61 ( NGC 4303 ) najdeme přibližně 1,2 stupně severně od hvězdy 16 Panny ( 5,0. magnitudy ). M 61 je působivou spirální galaxií, které je k nám navíc natočená čelně,takže můžeme na fotografických záběrech obdivovat její strukturu. Dvě mohutná spirální ramena vychází z centrální příčky,s velmi jasnou středovou oblastí. Galaxie patří k větším členům kupy v Panně,je velikostně zhruba srovnatelná s naší Mléčnou dráhou ( průměr asi 100 000 světelných roků ). V minulém století byly v M 61 zaznamenány 4 supernovy v letech 1926,1961,1964 a 1999. Čtyři supernovy v jednom století je proti ostatním galaxiím nadprůměrně vysoká četnost. Všechny se v období maximální jasnosti pohybovaly mezi 12. a 14. hvězdnou velikostí. V tomto století jsme zaznamenali již dvě supernovy – v roce 2006 a 2008. Jasnost M 61 dosahuje 9,7. magnitudy,je tedy v dosahu již menších amatérských přístrojů. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 6 krát 5,5 úhlové minuty. Náznaky spirální struktury jsou viditelné až ve větších amatérských přístrojích.
Galaxie M 61. Převzato z: http://seds.org/messier/Pics/Jpg/m61block.jpg
Infračervený snímek galaxie M 61 ze Spitzerova kosmického dalekohledu.
NGC 4261 je dalším jasnějším členem kupy galaxií v Panně. Na obloze ji najdeme asi 1,5 stupně severozápadně od M 61. Jde o eliptickou galaxii s jasností 10,4. magnitudy,s rozměry asi 4,1 krát 3,6 úhlových minut. Na temné obloze je v dosahu již menších amatérských dalekohledů,jako drobná mlhavá skvrnka. Jasnější jádro obklopené slabším mírně eliptickým halem ukáže středně velký amatérský přístroj. Průměr NGC 4261 odhadujeme na asi 60 000 světelných roků,patří tedy k velkým eliptickým galaxiím,ale oproti největším eliptickým hvězdným ostrovům v kupě galaxií v Panně je sotva poloviční. Galaxie ve svém centru hostí aktivní černou veledíru o odhadované hmotnosti 1,2 miliardy hmoty Slunce. V její těsné blízkosti ( jen asi 4 úhlové minuty severovýchodně ) můžete většími amatérskými dalekohledy spatřit drobnou a nenápadnou spirální galaxii NGC 4264. Dosahuje pouze 13. magnitudy a rozměry činí asi 1 krát 0,8 úhlové minuty.
Několik stovek světelných let široký disk prachu obklopuje
obří černou díru v jádru galaxie NGC 4261. Hmotnost černé veledíry
odhadujeme na přibližně 1,2 miliardy
hmotnosti Slunce. Zajímavé je,že disk s černou dírou jsou od jádra galaxie NGC 4261
mírně
odchýleny.
Levá fotografie je kombinací pozemských snímků v optickém a rádiovém oboru spektra. Zobrazuje dva obří protisměrné výtrysky z jádra galaxie. Délka každého výtrysku dosahuje přibližně 90 000 světelných roků. Pravý snímek je detailním pohledem na blízké okolí černé veledíry v centrální oblasti galaxie NGC 4261.
Západně od Markarianova řetězce galaxií se nachází ještě několik slabších hvězdných ostrovů,z nichž nejjasnější nese katalogové označení NGC 4216. Jde o spirální galaxii s jasností 10,3. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 8,1 krát 1,8 úhlové minuty. Galaxii ukáže již menší dalekohled jako silně protaženou mlhavou skvrnku,ve středně velkých amatérských teleskopech vynikne jasná středová oblast. V blízkém okolí NGC 4216 leží několik slabých galaxií,které jsou v dosahu až větších amatérských přístrojů.
NGC 4216.Převzato z: http://www.noao.edu/outreach/aop/observers/n4216.html
Trojice spirálních galaxií NGC 4216 ( uprostřed ),NGC 4222 ( vlevo ) a NGC 4206 ( vpravo nahoře ). Všechny tři hvězdné ostrovy pozorujeme prakticky „ z boku“.
Foto: Robert Gendler
Mapka pro vyhledání galaxie NGC 4216.
Asi 2,5 stupně východně od hvězdy Porrima ( Gama Panny ) najdete galaxii NGC 4753. Je klasifikována jako spirální,dosahuje 10. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 5,5 krát 3 úhlové minuty. Na detailních fotografiích má galaxie poměrně dosti rozháraný tvar. NGC 4753 je dosti jasná na to,aby byla v dosahu již menších amatérských přístrojů. V dalekohledech vypadá jako drobná oválná mlhavá skvrnka.
NGC 4753. Galaxií prostupují podivuhodně zakroucené tenké prachové pásy.
Převzato z: http://www.astrosurf.com/antilhue/ngc_4753.htm
Jihovýchodně od hvězdy Porrima se nabízí eliptická galaxie NGC 4697. S jasností 9,2. magnitudy patří k těm nejjasnějším galaxiím v souhvězdí Panny. Při pohledu ze Země má výrazně eliptický tvar-na obloze zabírá plošku o velikosti asi 6 krát 3,8 úhlové minuty. Na temné obloze ji snadno spatříte již menším amatérským dalekohledem jako drobnou mlhavou eliptickou skvrnku.
Na rentgenovém snímku galaxie NGC 4697 z družice
CHANDRA je viditelných hodně bodových zdrojů. Rentgenové zdroje
pohání neutronové hvězdy a černé
díry v binárních soustavách. Rentgenové paprsky se vytvářejí,když hmota z obyčejné
doprovodné hvězdy dopadá na tyto kompaktní objekty. Neutronové hvězdy a černé díry jsou
konečnými stádii života
hmotných hvězd. Difusní rentgenovou záři této galaxie způsobuje horký plyn, který
by mohly vytvářet hvězdné větry a výbuchy
hmotných hvězd ve formě supernov.
Přibližně 1,5 stupně severozápadně od hvězdy Psí Panny ( 4,8. magnitudy ) najdete galaxii NGC 4699. Je klasifikována jako spirální s příčkou,dosahuje 9,6. magnitudy a na obloze má rozměry asi 3,5 krát 2,7 úhlové minuty. Na detailních snímcích se ukazuje,že galaxie má těsně navinutá spirální ramena a velmi jasnou centrální oblast s krátkou příčkou. NGC 4699 ukáže již menší hvězdářský dalekohled. Ve středně velkých amatérských přístrojích se představí jako drobná,mírně eliptická mlhavá skvrnka s jasnější centrální oblastí.
Spirální galaxie NGC 4699.
Převzato z: http://www.noao.edu/outreach/aop/observers/n4699.html
Až na samotné hranici se souhvězdím Havrana a asi 3,5 stupně jižně od hvězdy Chí Panny ( 4,7. magnitudy ),nelze opomenout galaxii M 104 ( NGC 4594 ), s populárním názvem „Sombrero“. S jasností okolo 8. magnitudy patří k nejvýraznějším galaxiím v souhvězdí Panny. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 9 krát 4 úhlové minuty. Sombrero je nádhernou symetrickou spirální galaxií. Její rovina je k našemu zornému směru nakloněna jen pod velmi malým úhlem ( o asi 6 stupňů ) ,takže ji pozorujeme prakticky „z boku“. Velká centrální výduť v kombinaci s temnými prachovými mračny,které zdánlivě rozdělují galaxii na dvě části,dává M 104 vzhled mexického klobouku. Dnes víme,že M 104 hostí ve svém středu aktivní obří černou díru. V halu Sombrera se nachází přibližně 2000 kulových hvězdokup,což je zhruba desetinásobek počtu kulových hvězdokup náležejících naší vlastní galaxii-Mléčné dráze. M 104 je nejspíše o něco menší než naše Galaxie,má však větší zářivý výkon. Odhady vzdálenosti se pohybují okolo 30 milionů světelných roků od nás. Sombrero byla první galaxií u níž byl zjištěn velký rudý posuv,odpovídající rychlosti vzdalování asi 1000 kilometrů za vteřinu ( V.M. Slipher 1912 ). Galaxie je natolik jasná,že ji můžete za dobrých pozorovacích podmínek zahlédnout již ve větším triedru jako drobnou „mlžinku“. Zajímavější však začne být Sombrero až ve středně velkých amatérských dalekohledech,které ukážou její vřetenovitý tvar s jasnou centrální oblastí. Za kvalitních podmínek je dobře viditelný i temný prachový pás v rovině galaxie. Na jih od prachového pásu se jeví galaxie méně jasná,než její severní část. Trochu nevýhodou při pozorování M 104 z našich zeměpisných šířek je její poměrně nízká deklinace,přesto jde o jeden z nejhezčích objektů v souhvězdí Panny.
Mexický klobouk připomíná galaxie M 104. Na obvodu
galaktického disku vyniká temný prachový prstenec. Těsně navinutá spirální ramena
, jasné jádro, mohutnou
centrální výduť a spoustu kulových hvězdokup ukazuje tento snímek.
Foto: HST
Na detailním záběru prachového prstence M 104 vyniká jeho složitá struktura.
Foto: HST
Snímek M 104 zkombinovaný z rentgenových,optických a infračervených pozorování z kosmických teleskopů.
Několik dalších galaxií můžete vyhledat ve východní polovině souhvězdí. Patří k nim i NGC 5364. Dosahuje 10,4. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 7 krát 4,5 úhlové minuty. Jde o pohlednou spirální galaxii kterou pozorujeme „shora“. Na snímcích má NGC 5364 velmi jasnou centrální oblast,ze které vychází dvojice mohutných spirálních ramen. Jen asi ¼ stupně severně od NGC 5364 najdete eliptickou galaxii NGC 5363 s podobnou jasností ( 10,5. magnitudy ),avšak s menšími úhlovými rozměry ( asi 4,2 krát 2,7 úhlové minuty ). Obě galaxie jsou viditelné v jednom zorném poli i menších amatérských dalekohledů,jako drobné mlhavé skvrnky .Ve středně velkých amatérských přístrojích vypadá NGC 5363 jako mlhavá skvrnka eliptického tvaru s jasným jádrem. V její blízkosti se nachází stálice 8. magnitudy. Podobně vyhlíží i NGC 5364,je však nápadně větší. Obě již zařazujeme ke skupinám galaxií Virgo III.
Napříč galaxií NGC 5363 prochází temný prachový pás.
Převzato z: http://kudzu.astr.ua.edu/devatlas/NGC_5363
Dvojice galaxií NGC 5364 ( dole ) a NGC 5363.
Převzato z: http://www.ne.jp/asahi/stellar/scenes/object/ngc5364.jpg
Mapka pro vyhledání dvojice galaxií NGC 5364 a NGC 5363.
Ještě dále na východ od dvojice NGC 5364 a NGC 5363 leží galaxie NGC 5566. Je klasifikována jako spirální s příčkou,dosahuje 10,7. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 6,5 krát 2,5 úhlové minuty. Spatřit se dá za velmi dobrých pozorovacích podmínek již menšími dalekohledy. V její těsné blízkosti se nachází dvojice slabých spirálních galaxií NGC 5560 ( 12,5. magnitudy, 3,9 krát 0,9 úhlové minuty ) a NGC 5569. První z nich je v dosahu středně velkého amatérského dalekohledu asi 5 úhlových minut severozápadně od NGC 5566,druhá jmenovaná je velice slabá ( okolo 14. magnitudy ) a drobná a je tak mimo možnosti vizuálního pozorování pomocí běžných amatérských přístrojů.
NGC 5566.Převzato z: http://www.noao.edu/outreach/aop/observers/n5566hopkins.jpg
Neobvyklé tvary spirálních galaxií NGC 5566 a NGC 5560 jsou výsledkem vzájemné gravitační interakce.
Převzato z: http://www.skyfoto.com/NGC5566.htm
Trojice galaxií NGC 5566,NGC 5560 a NGC 5569 na ultrafialovém snímku z družice GALEX.
Mapka pro vyhledání galaxie NGC 5566.
Poměrně dobře se na obloze hledá galaxie NGC 5746. Nachází se totiž jen asi 20 úhlových minut západně od hvězdy s označením 109 Panny ( 3,7. magnitudy ). Dosahuje 10,5. magnitudy a rozměry činí asi 7,9 krát 1,7 úhlové minuty. Jde o velkou spirální galaxii,která je k nám natočena svou rovinou,pozorujeme ji tedy „z boku“. Na snímcích vyniká,podobně jako u výše zmíněné galaxie Sombrero ( M 104 ),temný prachový pás v rovině galaxie. Na rozdíl od Sombrera má však NGC 5746 mnohem menší středovou výduť. Galaxii můžete zahlédnout již v menším amatérském přístroji jako slabou drobnou mlhavou skvrnku. Středně velký amatérský dalekohled ukáže vřetenovitý tvar galaxie. Blízká hvězda 109 Panny může při pozorování svým jasem rušit,takže je výhodnější ji odstranit ze zorného pole dalekohledu. NGC 5746 je již poměrně dosti vzdálenou galaxií,klademe ji do vzdálenosti okolo 90 milionů světelných roků. Je asi 1,5 krát až 2 krát větší než naše Galaxie.
Spirální galaxii NGC 5746 obklopuje rozsáhlé halo horkého plynu ( modrá barva ). Rentgenový snímek z družice
CHANDRA kombinovaný se snímkem ve viditelném oboru spektra.
Infračervený snímek galaxie NGC 5746 ze Spitzerova kosmického dalekohledu.
Ještě dále na východ,v blízkosti hranice se souhvězdím Hada a přibližně 1 stupeň jihovýchodně od hvězdy s označením 110 Panny ( 4,4. magnitudy ),je k vidění velká eliptická galaxie NGC 5846. Dosahuje 10,1. magnitudy a při pohledu z našeho zorného směru se jeví téměř kruhová - rozměry činí asi 3,4 krát 3,2 úhlové minuty. Jen asi 10 úhlových minut jihovýchodně od NGC 5846 leží NGC 5850. Je klasifikována jako spirální s příčkou,dosahuje 10,8. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 4,3 krát 3,9 úhlové minuty. Galaxii pozorujeme „shora“. Obě galaxie snadno ukáže středně velký amatérský přístroj. Jasnější NGC 5846 můžete za dobrých pozorovacích podmínek spatřit i v menších amatérských dalekohledech. V přístrojích střední velikosti se ukáže jako kulatá mlhavá skvrnka s jasnější středovou oblastí. Větší přístroje ukážou v její těsné blízkosti malinkou doprovodnou eliptickou galaxii NGC 5846 A ( jasnost okolo 13. magnitudy,rozměr asi 30 úhlových vteřin ),která se jeví doslova nalepená z jižní strany na svou mnohonásobně větší kolegyni. Sousední spirálu NGC 5850 spatříte jako mírně eliptickou mlhavou skvrnku s jasným stelárním jádrem.
Dvojice blízkých galaxií- eliptická NGC 5846 ( vpravo ) a spirální s příčkou NGC 5850.
Převzato z: http://www.spiegelteam.de/NGC5850.htm
Jen asi 35 úhlových minut severozápadně od galaxie NGC 5846 a asi 40 úhlových minut východně od již zmíněné hvězdy 110 Panny,se nabízí NGC 5838. Jde o slabší čočkovitou galaxii s jasností okolo 11. magnitudy,kterou ukáže středně velký amatérský dalekohled,jako nápadně protáhlou mlhavou skvrnku s jasným jádrem. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 4,2 krát 1,6 úhlové minuty.
Jádro galaxie NGC 5838.
Foto: HST
V blízkosti stálice 110 Panny stojí ještě za zmínku eliptická galaxie NGC 5813. Od této hvězdy se nachází v odstupu asi 0,5 stupně,tentokrát však jihozápadním směrem. Galaxie dosahuje 10,5. magnitudy,rozměry činí 3,6 krát 2,8 úhlové minuty. Za kvalitních pozorovacích podmínek je již v dosahu menších amatérských přístrojů. Jako malou,mírně oválnou skvrnku s jasnějším středem ji ukáže amatérský přístroj střední velikosti.
Souhvězdí Panny ještě samozřejmě nabízí spoustu dalších galaxií dostupných menším či středně velkým amatérským dalekohledům,není v možnostech tohoto přehledu zmínit se o všech. Chtěl jsem jen upozornit na ty nejjasnější a nejzajímavější z nich. Poslední objekt,o kterém se v souvislosti se souhvězdím Panny rozepíšu je velice slabý,ale přesto velmi zajímavý. Mezi astronomy je znám jako kvasar 3C 273. Za podivným označením se skrývá jednoduché rozuzlení - jde o položku 273 v třetím cambridgeském katalogu rádiových zdrojů. Na místě rádiového zdroje byla v optickém oboru identifikována slabá „hvězdička“ 13. magnitudy. Podobných objektů bylo na obloze objeveno více a vžil se pro ně název kvasary,což je zkratka z anglického „quasi stellar radio sources“ ( kvasistelární rádiový zdroj = jako hvězda vypadající rádiový zdroj ). Později se zjistilo,že tyto objekty se nachází v obrovských vzdálenostech od nás,v řádu miliard světelných roků. Astronomy o tom přesvědčil velký rudý posuv spektrálních čar kvasarů. Další výzkum ukázal,že jde o extrémně svítivá jádra velmi vzdálených galaxií. Z velmi malého objemu o velikostech desítek až stovek astronomických jednotek uprostřed těchto galaxií se uvolňuje obrovské množství zářivé energie srovnatelné se zářivým výkonem několika desítek či stovek bilionů sluncí. Jejich zářivost mnohonásobně přesahuje zářivý výkon celé hostitelské galaxie. Kvasary mění zářivý výkon jak v optickém,tak i rádiovém oboru v časovém měřítku několika dnů. Zdrojem jejich energie je veleobří černá díra. Obří černou veledíru o hmotnosti až několika miliard sluncí obklopuje akreční disk,do něhož padá okolní hmota ze středových oblastí galaxie. Část hmoty z tohoto akrečního disku padá po spirále do černé díry a mizí v jejích útrobách,část černá díra vyvrhuje ve formě protisměrných výtrysků,kolmých na akreční disk. Délka těchto výtrysků může dosáhnout až několika milionů světelných let. Jelikož v blízkém vesmíru kvasary nepozorujeme,domníváme se,že jde o rannou vývojovou fázi galaxií. Vyskytovaly se v hojném počtu před několika miliardami let. Kvasar 3C 273 je nejjasnějším objektem tohoto druhu na obloze. Spatřit se však dá až středně velkými amatérskými přístroji s minimálním průměrem objektivu asi 15 centimetrů,hodně ale záleží na místních pozorovacích podmínkách. Jasnost objektu navíc kolísá,může se zjasnit až na dvanáctou hvězdnou velikost. Ať už se podíváte na 3C 273 středně velkým či velkým amatérským přístrojem,nijak jej nerozeznáte od běžné hvězdy. Má prostě stelární vzhled ve všech dalekohledech. Na pozorování nějakých podrobností je od nás až příliš daleko-dnešní odhady jej odsouvají do vzdálenosti asi 2,5 miliardy světelných roků. Jak je tento kvasar od nás v současné době daleko ví možná jenom čert a já v sobě živím podezření,že ani ten ne…
I když přesnou vzdálenost ke kvasaru neznáme,víme že se pohybuje v hodnotách miliard světelných roků. Pro amatérské astronomy vybavené středně velkým dalekohledem se tak může stát 3C 273 nejvzdálenějším objektem,jaký kdy na vlastní oči spatří. Mez dohlednosti středně velkých amatérských přístrojů činí maximálně několik stovek milionů světelných roků u galaxií bez kvasarů. Ve větších vzdálenostech může amatérský astronom už pozorovat jen a pouze kvasary ( pokud pomineme rychle pomíjivé a nepředvídatelné optické dosvity vzplanutí gama ) a 3C 273 je tím nejsnadnějším cílem. Na celé obloze se nachází přibližně milion kvasarů do 21. magnitudy.
Kvasar 3C 273 na snímku z HST. Na levém snímku je vidět
výtrysk částic z jádra galaxie ( vpravo dole od kvasaru ). Na snímku vpravo bylo jasné světlo
odstraněno maskou
koronografu,aby vynikla mateřská galaxie kvasaru. Na snímcích pozorujeme velmi dávnou minulost,podle dnešních odhadů jde
o
asi 2,5 miliardy roků starou záležitost.
Výtrysk z kvasaru 3C 273 na rentgenovém snímku z družice CHANDRA.
Délka výtrysku dosahuje řádově statisíce světelných roků.
Umělecká představa kvasaru. Obří černou veledíru obklopuje mohutný prachoplynový akreční disk.
Část hmoty disku černá díra pozře a část
vyvrhuje ve formě protisměrných výtrysků kolmých na akreční disk.
Mapky pro vyhledání kvasaru 3C 273. Najdete jej asi 4,5 stupně severozápadně od hvězdy Porrima ( Gama Panny ) a asi 2,5 stupně
jihovýchodně od hvězdy 16
Panny. Na spodní mapce jsou vyznačeny hvězdy do 13,5. magnitudy.
Převzato z: http://www.nightskyinfo.com/archive/3c273_quasar/3c273_map.gif
Detailní fotografická mapka pro vyhledání kvasaru 3C 273.
Landessternwarte Heidelberg-Königstuhl