KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

HYDRA

• Latinsky - Hydra
• Zkratka - Hya
• Rozloha - 1303 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 130

Obsah

• Alphard (Alfa Hydry)
• Gama Hydry
• Beta Hydry
• Hlava Hydry
• Epsilon Hydry
• 27 Hydry
• Tau 1 Hydry
• N Hydry
• 54 Hydry
• 17 Hydry
• R Hydry
• U Hydry
• M 48
• NGC 3242 (Duch Jupitera)
• M 68
• NGC 5694
• M 83 (Jižní větrník)
• NGC 3621
• NGC 3109

Hydra je největší a nejdelší souhvězdí na obloze. Představuje mnohohlavého netvora s hadovitým tělem,se kterým bojoval Herkules. Na figurálních mapách bývá Hydra zobrazována jako velký vodní had. Jeho hlava začíná nad nebeským rovníkem pod souhvězdím Raka a tělo se vine po jižní obloze až k souhvězdí Vah.

Pro pozorovatele ze střední Evropy zejména jižní polovina Hydry nevystupuje nikdy příliš vysoko nad obzor a je tedy hůře pozorovatelná. S výjimkou hlavy Hydry,kterou tvoří pěkná skupinka hvězd,jde o nevýrazné souhvězdí. Pro amatérské dalekohledy se zde nabízí zejména několik pohledných dvojhvězd,jasná otevřená hvězdokupa M 48,poměrně výrazná kulová hvězdokupa M 68 a slavná galaxie M 83. Nesmíme zapomenout ani na jednu z nejsnadněji pozorovatelných planetárních mlhovin NGC 3242.

Alphard (Alfa Hydry)

Dominantní hvězdou souhvězdí je Alphard ( Alfa Hydry, Srdce Hydry ). Je stálicí 2. hvězdné velikosti. Jméno Alphard pochází z arabštiny a znamená v překladu „osamocená". Smysl tohoto pojmenování pochopíte,pokud se pod hvězdnou oblohou na tuto stálici podíváte. V jejím širokém okolí se totiž nenachází žádná jasnější hvězda. Srdce netvora je tak osamocené. Z astrofyzikálního hlediska jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K3 ve vzdálenosti asi 180 světelných roků od nás. Oranžového odstínu této stálice si jistě všimnete již při pohledu prostýma očima. Její průměr překonává naše Slunce přibližně 35 krát.

Gama Hydry

Gama Hydry je stálicí 3. hvězdné velikosti a najdeme ji v ocasu mýtického netvora. Je žlutým obrem spektrálního zařazení G8 a svítí na nás ze vzdálenosti přibližně 130 světelných roků.

Beta Hydry

Beta Hydry dosahuje na pozemské obloze 4,2. magnitudy. Je z našeho pohledu těsnou dvojhvězdou s jasnostmi složek 4,8. a 5,6. magnitudy,v současné době v odstupu 0,7 úhlové vteřiny. Tedy nic pro běžné amatérské dalekohledy. Jasnější složka je spektrálního zařazení B9 a řadíme ji k proměnným hvězdám typu Alfa Honících psů. Její velmi drobné světelné změny však zaznamenají až citlivé měřící přístroje. Dvojhvězda se nachází asi 365 světelných let od Země.

Hlava Hydry

Souhvězdí Hydry nejsnadněji identifikujeme pomocí výrazné skupinky několika hvězd rozložených na ploše o průměru asi 4 stupňů,které tvoří její hlavu. Někoho by snad mohlo napadnout jestli nemají náhodou tyto stálice něco společného. Před mnoha lety to napadlo i mne. Ne nemají. I když se hlava Hydry může pozemskému pozorovateli jevit jako blízká otevřená hvězdokupa,jde jen o klamné zdání. Ve skutečnosti její hvězdy leží v dosti rozdílných vzdálenostech od nás a poblíž sebe se nám promítají jen náhodou.

Epsilon Hydry

Součástí hlavy Hydry je hvězda s označením Epsilon Hydry. Prostému oku se jeví jako obyčejná stálice 3,4. magnitudy,ve skutečnosti ji však tvoří 5 složek. Menší dalekohled s průměrem objektivu již okolo 8 centimetrů a velkým zvětšením je schopen ji ukázat jako dvojici stálic 3,4. a 6,8. magnitudy v odstupu 2,9 úhlové vteřiny. Hlavní složka je žlutá spektrálního zařazení G5,průvodce má nažloutlou barvu ( spektrum F5 ). Oběžnou dobu této dvojice odhadujeme na necelých 1000 roků. Jasnější složku však ještě obíhá další člen systému ( 4,7. magnitudy,spektrum A5 ) a to s periodou pouhých 15 roků. Vzdálenost mezi těmito dvěma těsnými složkami dvojhvězdy nikdy nepřesahuje při pohledu ze Země 0,3 úhlové vteřiny,proto ji dalekohledem jako dvojici rozhodně nespatříte. A aby to slabšímu průvodci ( spektrum F5 ) nebylo líto že je osamělý,tak i jemu příroda stvořila blízkého souputníka. O jeho existenci víme z rozboru spektra,oběžná doba činí necelých 10 dní. K soustavě pravděpodobně patří i slabý červený trpaslík 13. hvězdné velikosti,který se nachází 19 úhlových vteřin daleko. Toho je schopen ukázat již středně velký amatérský dalekohled s průměrem objektivu nad 15 centimetrů. Pokud bychom tedy chtěli pětihvězdný systém Epsilon Hydry vyjádřit matematicky tak by to vypadalo takhle: 2+2+1-dvě těsné dvojhvězdy se vzdáleným trpaslíkem,což je jedna z možných dlouhodobě stabilních konfigurací. Vzdálenost systému odhadujeme na 135 světelných roků od Země.

27 Hydry

Jen asi 2 stupně jihozápadně od nejjasnější hvězdy souhvězdí- Alphardu, najdeme stálici s označením 27 Hydry,s jasností 4,7. magnitudy. Pokud na ni namíříte již malý triedr,spatříte asi 230 úhlových vteřin od ní hvězdičku 7. magnitudy. Jasnější složka je žlutá,spektrální třídy G a z rozboru spektra víme,že je dvojhvězdou. Leží zhruba 240 světelných roků od Země. Slabší složka patří do spektrální třídy F a má ještě v odstupu 9,3 úhlové vteřiny slabého průvodce 11. hvězdné velikosti,kterého pohodlně spatříte ve středně velkém amatérském přístroji. Jde o oranžového trpaslíka. Tuto dvojici od nás dělí přibližně 200 světelných roků.

Tau 1 Hydry

Pěknou dvojhvězdou pro větší triedr či malý dalekohled je Tau 1 Hydry. I ji můžeme vyhledat nedaleko Alphardu,asi 6 stupňů severně. Skládá se ze složek 4,6. a 7,2. magnitudy v odstupu 66 úhlových vteřin. Spektrum hlavní nažloutlé složky je F6,průvodce je oranžový,patří do spektrální třídy K. Jde však pouze o optickou dvojici. Jasnější složku od nás dělí zhruba 55 světelných let.

N Hydry

Hvězdu s označením N Hydry najdeme hned pod souhvězdím Poháru. Je pěknou dvojhvězdou již pro malé dalekohledy. Skládá se z podobně jasných složek 5,7. a 5,8. magnitudy v odstupu 9 úhlových vteřin. Obě hvězdy jsou nažloutlé,patří do spektrální třídy F. Prostému oku se N Hydry jeví jako jedna hvězda 5. magnitudy. Dvojice se nachází ve vzdálenosti okolo 90 světelných roků od nás.

54 Hydry

Až na samém konci ocasu Hydry,v těsné blízkosti hranice se souhvězdím Vah,se nachází hvězdička s označením 54 Hydry. Malý dalekohled s pěticentimetrovým objektivem ji pohodlně rozštípne na dvojici 5. a 7. hvězdné velikosti v odstupu 8 úhlových vteřin. Jasnější složka je žlutobílá,patří do spektrální třídy F,průvodce je žlutý,patří do spektrální třídy G. 54 Hydry od nás dělí zhruba 100 světelných roků.

17 Hydry

Pro rozlišení již menšími dalekohledy je také vhodná stálice s označením 17 Hydry. Skládá se z podobně jasných složek 6,7. a 6,9. magnitudy v odstupu 4 úhlové vteřiny. Obě hvězdy jsou bílé,patří do spektrální třídy A. Od nás je dělí vzdálenost zhruba 320 světelných roků. 17 Hydry najdete zhruba 8 stupňů západně od nejjasnější hvězdy souhvězdí - Alphardu.

R Hydry

R Hydry je dlouhoperiodickou proměnnou hvězdou typu Mira Ceti. Najdeme ji v ocasu Hydry,asi 2,5 stupně východně od Gama Hydry. V období maxima dosahuje obvykle 4. hvězdné velikosti, v minimu může klesnout až k 11. magnitudě. Na začátku 18. století dosahovala perioda této hvězdy přibližně 500 dnů. Od té doby se však rychle zkracuje. Na počátku 20. století dosahovala hodnoty přibližně 400 dnů a dnes je uváděna perioda 387 dnů. Zatím neumíme uspokojivě vysvětlit co je příčinou zkracování periody této hvězdy. Někteří badatelé se domnívají,že je mohla nastartovat epizoda větší ztráty hmoty tohoto červeného veleobra někdy před rokem 1750. R Hydry je v období maxima jasnosti dobře pozorovatelná prostýma očima a při pohledu dalekohledem si jistě všimnete její nápadné červené barvy. V minimu budeme na spatření hvězdy potřebovat alespoň malý dalekohled. Během periody se mění i její zabarvení,v období minima jasnosti se jeví červenější než v období maxima. Slabý společník 12. hvězdné velikosti v odstupu 21 úhlových vteřin je viditelný až ve větších amatérských dalekohledech.

U Hydry

Polopravidelnou proměnnou hvězdou je U Hydry. Najdeme ji 4 stupně severozápadně od hvězdy Ný Hydry ( 3,1. magnitudy ),která se nachází u hranice s Pohárem. Změny jasu U Hydry jsou dobře postřehnutelné již prostýma očima-mění se mezi asi 4,7. a 5,7. magnitudy. V malém dalekohledu či triedru si jistě všimnete výrazného načervenalého odstínu hvězdy. Odhady vzdálenosti se pohybují okolo 500 světelných roků od nás. U Hydry je jednou z typických „uhlíkových hvězd". Jde o stálice jejichž hmotnosti jsou srovnatelné s hmotou našeho Slunce,ale na rozdíl od naší denní hvězdy se nachází v závěrečných stádiích svého aktivního života. V jejich nitru jsou již téměř všechny zásoby vodíkového paliva vyčerpány a tyto hvězdy se rozepnuly do obřích rozměrů. Mají poměrně nízkou povrchovou teplotu a řídkou atmosféru obohacenou produkty jaderného hoření-uhlík,kyslík,dusík a další chemické prvky. Typicky bývají obklopeny rozsáhlou prachovou obálkou a nepravidelně mění jasnost obvykle v rozmezí do 2 hvězdných tříd. Na obloze mají nápadný oranžový či červený odstín. V budoucnu je čeká krátká epizoda planetární mlhoviny a potom velmi pomalu vyhasínajícího bílého trpaslíka. Do tohoto stádia by se za několik miliard let mělo dostat i naše Slunce.

M 48

V severozápadní části souhvězdí,u hranice s Jednorožcem,najdeme otevřenou hvězdokupu M 48 ( NGC 2548 ). Celková jasnost okolo 5,5. magnitudy umožňuje spatřit ji pod temnou oblohou i bez přístrojů jako mlhavou skvrnu. Jde o poměrně blízkou hvězdokupu ve vzdálenosti asi 1500 světelných roků od nás. Díky tomu má také na obloze velký průměr-necelý 1 stupeň. Nejjasnější stálice hvězdokupy dosahují 8. magnitudy a ukáže je již běžný triedr. Do 10. hvězdné velikosti obsahuje asi 2 desítky členů. Ve středně velkém amatérském dalekohledu napočítáte asi 50 hvězd jasnějších 13. magnitudy. Ještě větší přístroje přidají pár desítek slabších členů. Stáří M 48 odhadujeme na asi 300 milionů roků. Při pozorování hvězdokupy jako celku je vhodné použít dalekohledy s menším zvětšením aby se celá vešla do zorného pole. Díky své blízkosti se jeví jako hodně rozptýlená. V centrální části hvězdokupy tvoří její jasnější stálice řetízek táhnoucí se ve směru severovýchod-jihozápad,na nějž se napojují dva oblouky slabších hvězd. M 48 je krásnou hvězdokupou pro každý dalekohled. Asi nejhezčí objekt pro amatérské pozorovatele v souhvězdí Hydry.

NGC 3242 (Duch Jupitera)

NGC 3242 je poměrně výraznou planetární mlhovinou. Najdeme ji přibližně 2 stupně jižně od hvězdy s označením Mí Hydry,ve střední části souhvězdí. S celkovou jasností okolo 8. magnitudy ji můžete spatřit již v malém triedru,ovšem jen jako slabou hvězdičku. Tato"planetárka" má totiž poměrně malý úhlový průměr, asi 45 krát 35 úhlových vteřin. Při pozorování větším dalekohledem se tak trošku podobá svou velikostí disku Jupiteru a proto si také vysloužila název Duch Jupiteru nebo také Jupiterův přízrak. V dalekohledech si také můžete všimnout její poměrně nápadné nazelenalé barvy ( některým pozorovatelům se jeví namodralá ) a centrální hvězdy 11,5. magnitudy. Větší přístroje ukážou také nepravidelný tvar disku a za kvalitních pozorovacích podmínek možná i náznaky slabší vnější obálky mlhoviny. Centrální hvězdu obklopuje tmavší kruhová oblast. Mlhovina tak v teleskopech poněkud připomíná lidské oko. Je obklopena velmi slabým a rozsáhlým vnějším halem o průměru asi 21 úhlových minut,které nejlépe vynikne až na fotografiích s dlouhou expozicí. NGC 3242 je jednou z nejsnadněji pozorovatelných planetárních mlhovin,škoda jen že pro pozorovatele z území našeho státu nevychází nikdy vysoko nad obzor. Vzdálenost objektu odhadujeme na 1400 světelných roků,ale tento údaj neberte příliš vážně.

M 68

V souhvězdí Hydry si přijdou na své i obdivovatelé kulových hvězdokup. Nejjasnější z nich má katalogové označení M 68 ( NGC 4590 ) a najdeme ji pod souhvězdím Havrana. Dobrým pomocníkem k jejímu vyhledání může být hvězda Beta Havrana. Hvězdokupa se nachází asi 3,5 stupně jihovýchodním směrem od ní. S celkovou jasností okolo 7,5. magnitudy ji spatříte již běžným triedrem jako mlhavou kulatou skvrnku s jasnějším středem. Průměr hvězdokupy je nejméně 12 úhlových minut, v menších dalekohledech se vám však bude jevit podstatně menší. Nejjasnější stálice hvězdokupy dosahují 12,5. magnitudy a je schopen je ukázat až středně velký amatérský dalekohled. V této kulové hvězdokupě bylo objeveno několik desítek proměnných hvězd. Pozorování M 68 je však z území našeho státu poměrně dosti obtížné pro její malou výšku nad obzorem.Vzdálenost objektu odhadujeme na více než 30 000 světelných roků od nás. Skutečný průměr hvězdokupy přesahuje 100 světelných roků.

NGC 5694

Již podstatně slabší kulovou hvězdokupou je NGC 5694 na konci ocasu Hydry. Dosahuje jen 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 4 úhlové minuty. Jako drobná mlhavá skvrnka je viditelná za příznivých podmínek již menším dalekohledem. Její nejjasnější stálice jsou však slabší 15. magnitudy a pro drtivou většinu amatérských přístrojů tak zůstane pouze kulatou mlhavou skvrnou bez hvězd. Důvodem je její velká vzdálenost od Země-velmi zhruba 100 000 světelných roků. Do její těsné blízkosti se promítá dvojice hvězd s jasností okolo 10,5. magnitudy. Nízká jasnost NGC 5694 a její malá výška nad obzorem jistě znesnadní středoevropským pozorovatelům její nalezení. Hvězdokupa má vysokou prostorovou rychlost,která je možná dostačující na to,aby se vymanila z gravitačního vlivu naší Galaxie a opustila ji.

M 83 (Jižní větrník)

I galaxie jsou v souhvězdí Hydry k dispozici pro amatérské pozorovatele s menšími dalekohledy. Nade všemi vyniká M 83 ( NGC 5236 ). Jde o jednu z nejjasnějších a nejhezčích galaxií jižní oblohy. Řadíme ji ke spirálním galaxiím s příčkou. Díváme se na ni pěkně shora a její rozvinutá spirální ramena připomínají obří větrník. Jelikož už na severní obloze máme jednu galaxii s přezdívkou Větrník ( M 101 v souhvězdí Velké medvědice ),tak si M 83 vysloužila jméno Jižní Větrník. Na obloze se tato spirála jeví jako objekt 7,5. magnitudy o rozměru asi 13 krát 11 úhlových minut. Na fotografiích galaxii dominují 2 výrazná spirální ramena s řadou menších výběžků a malé a jasné jádro uprostřed centrální příčky. Temné prachové pásy,zářící mlhoviny a velké oblasti zrodu hvězd jen umocňují celkový dojem. Jižní Větrník je podle současných poznatků nejspíše dosti podobný naší Galaxii,je však menší a aktivnější. Ve 20. století jsme v M 83 pozorovali 6 supernov,což je na jednu galaxii během takto krátkého časového úseku velké množství. M 83 je poměrně blízkým hvězdným ostrovem,nachází se ve vzdálenosti asi 15 milionů světelných roků a je členem malé skupiny galaxií s názvem Skupina NGC 5128. M 83 a NGC 5128 jsou jejími hlavními členy. Celkově skupinu tvoří několik desítek členů. Několik z nich lze pozorovat i menšími amatérskými přístroji,nachází se však převážně již v sousedním souhvězdí Kentaura. M 83 najdeme v ocasu Hydry až na samé hranici s Kentaurem. Jako mlhavou skvrnu oválného tvaru s jasnějším jádrem ji můžeme spatřit již běžným triedrem. Ve středně velkých amatérských přístrojích již jsou viditelné náznaky struktury galaxie. Jistě si všimnete jasného jádra a náznaků spirálních ramen vycházejících z centrální příčky. Velké amatérské dalekohledy jsou schopny ukázat i některé obří hvězdotvorné oblasti jako zjasnění ve spirálních ramenech. Vesmírežel i tenhle krásný objekt je pro našinec příliš nízko nad obzorem a tedy hůře pozorovatelný.

NGC 3621

Asi 3,5 stupně jihozápadně od hvězdy s označením Ksí Hydry ( 3,5. magnitudy ) najdete spirální galaxii NGC 3621. Dosahuje 9,4. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 12 krát 7 úhlových minut. Její vzdálenost odhadujeme na zhruba 20 milionů světelných roků od nás. Můžete ji spatřit již menším amatérským dalekohledem jako drobnou eliptickou skvrnku.

NGC 3109

Za zmínku ještě stojí NGC 3109. Dosahuje 10. magnitudy,s rozměry asi 19 krát 4 úhlové minuty. Jde o malou nepravidelnou a velmi blízkou galaxii. Tvoří ji jen několik stovek milionů hvězd. Na délku dosahuje přibližně 25 000 světelných roků. Její vzdálenost odhadujeme na pouhých 4 až 4,5 milionu světelných roků a je tedy ještě nejspíše okrajovým členem Místní skupiny galaxií,jejíž součástí je i naše Mléčná dráha. NGC 3109 lze spatřit již menšími přístroji jako výrazně protaženou,slabou mlhavou skvrnku. Najdeme ji ve střední části souhvězdí Hydry,poblíž hranice s Vývěvou. Pro malou výšku nad obzorem však není pro pozorovatele z území našeho státu snadným cílem.