KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

SEVERNÍ KORUNA

• Latinsky - Coronae Borealis
• Zkratka - CrB
• Rozloha - 179 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy - 20

Obsah

• Gemma (Alfa Severní koruny)
• Nusakan (Beta Severní koruny)
• Gama Severní koruny
• Epsilon Severní koruny
• Éta Severní koruny
• Dzéta Severní koruny
• Struve 1964
• Sigma Severní koruny
• Ný Severní koruny
• Struve 1932
• R Severní koruny
• T Severní koruny

Malé,ale poměrně výrazné souhvězdí najdeme mezi Pastýřem a Herkulem. Nejjasnější hvězdy souhvězdí vykreslují na obloze nepříliš dokonalý půlkruh,kterému vévodí hvězda Gemma. Podle starých řeckých bájí představuje korunu princezny Ariadny. Pro amatérské pozorovatele jde o chudou část oblohy,s málem zajímavých objektů.

Gemma (Alfa Severní koruny)

Dominantní stálice souhvězdí nese jméno Gemma ( Alfa Severní koruny ),méně často se pro ni používá jméno Alphekka. Dosahuje 2,2. magnitudy a svítí na nás ze vzdálenosti asi 75 světelných roků. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení A0. Ve skutečnosti je těsnou dvojicí hvězd,které obíhají kolem společného těžiště a při vzájemném oběhu se nám zakrývají. Světelné změny při zákrytu jasnější hvězdy průvodcem však činí pouze 0,1. magnitudy a prostýma očima je tedy nezaznamenáte. Probíhají s periodou 17,36 dne. Ještě mnohem slabší pokles jasnosti způsobuje sekundární minimum,kdy se méně svítivá hvězda schová za mnohem zářivější kolegyni. Hlavní složka má asi trojnásobek sluneční hmotnosti,přibližně 60 krát větší zářivý výkon a asi 2,7 krát větší průměr než naše denní hvězda. Povrchová teplota dosahuje asi 9500 stupňů Celsia. Průvodce se svými parametry podobá našemu Slunci - má podobný průměr,hmotnost i povrchovou teplotu. Patří do spektrální třídy G ( spektrum G5 ),vykazuje vysoký stupeň magnetické aktivity a je poměrně silným zdrojem rentgenových paprsků. Průměrnou vzdálenost obou těles od sebe odhadujeme na 0,2 astronomické jednotky. Stáří dvojhvězdného systému činí několik stovek milionů roků. Bylo zjištěno,že hlavní složka je obklopena prachoplynovým diskem. Zajímavé je,že Gemma má pravděpodobně společný původ s hvězdami z obrazce Velkého vozu. Vykazuje totiž podobné stáří,pohyb vesmírným prostorem a některé další vlastnosti jako členové této pohybové hvězdokupy. Navíc ji dělí od nás i podobná vzdálenost jako členy pohybové hvězdokupy Velká medvědice.

Nusakan (Beta Severní koruny)

Druhá nejjasnější stálice souhvězdí se jmenuje Nusakan ( Beta Severní koruny ). Dosahuje 3,7. magnitudy,je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F0 a od nás ji dělí asi 115 světelných roků. Jde o spektroskopickou dvojhvězdu s periodou oběhu 10,5 roku. V prostoru dělí tuto dvojici asi 10 astronomických jednotek. Nusakan má silné magnetické pole a vykazuje drobné světelné změny v rozsahu několik setin magnitudy,bez citlivých měřících přístrojů je tedy nezaznamenáte. Probíhají v periodě 9,25 dne. Na povrchu hlavní hvězdy se pravděpodobně nachází velké tmavé skvrny.

Gama Severní koruny

Gama Severní koruny dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o dvojhvězdný systém ve vzdálenosti okolo 145 světelných roků od nás. Pro amatérské dalekohledy však nic zajímavého. Hlavní složka 4,1. magnitudy má průvodce 5,5. magnitudy. V současné době ( rok 2010 ) je na obloze dělí pouhých 0,6 úhlové vteřiny,na což jsou běžné amatérské dalekohledy krátké. A v příštích letech se bude úhlová vzdálenost ještě zmenšovat. V roce 2020 budou hvězdy v odstupu pouhých 0,2 úhlové vteřiny. Oběžná doba činí 93 roků. Obě hvězdy jsou bílé,spektrálního zařazení B9 a A3. Hlavní složka má asi 1,9 krát větší průměr než naše Slunce,průvodce asi 1,3 krát větší průměr než naše denní hvězda. Kolem společného těžiště obíhají po dosti výstředně dráze a průměrná vzdálenost mezi nimi činí přibližně 33 astronomických jednotek. Jasnější složka je pulsující proměnnou hvězdou s jen malými,prostýma očima nepostřehnutelnými změnami jasnosti ( typ Delta Scuti ).

Epsilon Severní koruny

Epsilon Severní koruny je hvězda 4,1. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K3,ve vzdálenosti asi 230 světelných roků. V odstupu pouhých 2 úhlových vteřin leží velmi slabý průvodce 12. hvězdné velikosti. Tedy také nic pro amatérské dalekohledy.

Éta Severní koruny

Dvojhvězdou je také Éta Severní koruny. Skládá se z podobně jasných složek 5,6. a 5,9. magnitudy. V současné době ( rok 2010 ) se nachází v odstupu 0,6 úhlové vteřiny. Ani tuto dvojici tedy nejsou schopny běžné amatérské dalekohledy ukázat odděleně. Obě hvězdy mají žlutou barvu - patří do spektrální třídy G a obíhají kolem společného těžiště s periodou necelých 42 let. Společnými silami vykreslují na obloze stálici 5.magnitudy. Dvojhvězdný systém od nás dělí asi 60 světelných roků.

Dzéta Severní koruny

Dzéta Severní koruny je dvojhvězdou již pro malé dalekohledy. Najdete ji v severní části souhvězdí. Skládá se ze složek 5. a 6. hvězdné velikosti v odstupu 6,3 úhlové vteřiny. Obě hvězdy patří do spektrální třídy B,mají modrobílou barvu. Vzdálenost dvojhvězdy odhadujeme na zhruba 470 světelných roků.

Struve 1964

Jen asi 0,5 stupně jihozápadně od Dzéty Severní koruny leží další zajímavá dvojhvězda - Struve 1964. Složky 7,9. a 8,1. magnitudy dělí na obloze 15 úhlových vteřin. Obě jsou nažloutlé,patří do spektrální třídy F. I tuto dvojici snadno rozlišíte již malým dalekohledem. Ve skutečnosti jsou ještě obě dvojité,takže jde o čtyřnásobný hvězdný systém. Jasnější z nich má o jednu magnitudu slabšího průvodce,slabší složka má o dvě magnitudy slabšího průvodce. Jelikož tyto průvodce dělí od hlavních složek jen něco přes 1 úhlovou vteřinu,tak jako čtyřhvězdu tedy ukáže Struve 1964 až větší amatérský přístroj. Systém od nás dělí zhruba 290 světelných roků. Dzéta Severní koruny i Struve 1964 se vám pohodlně vejdou do jednoho zorného pole dalekohledu pokud použijete menší zvětšení. Dvě rozlišené dvojhvězdy v jednom zorném poli jsou bezesporu lákavou podívanou.

Sigma Severní koruny

Hezkou dvojicí již pro malý dalekohled je také Sigma Severní koruny. Složky 5,6. a 6,6. magnitudy dělí v současné době ( rok 2010 ) na obloze 7,3 úhlové vteřiny. Dvojice obíhá kolem společného těžiště po velmi výstředné dráze s periodou zhruba 900 až 1000 let. Během oběhu se jejich vzájemná vzdálenost mění mezi asi 31 a 225 astronomickými jednotkami. Obě stálice mají žlutou barvu - patří do spektrální třídy G. Od nás je dělí přibližně 70 světelných roků. Rozbor spektra ukázal,že jasnější složka je sama velmi těsnou dvojhvězdou s velikostně i hmotnostně si podobnými složkami, s oběžnou dobou 1,14 dne. Obě složky mají podobné parametry s naším Sluncem a jsou od sebe vzdáleny jen asi 0,028 astronomické jednotky. Na obou složkách této těsné dvojhvězdy byly detekovány obří temné skvrny. Sigma Severní koruny je tedy trojhvězdným systémem.

Ný Severní koruny

Dvojhvězdu Ný Severní koruny naleznete poblíž východní hranice souhvězdí. Dvojici podobně jasných složek 5,2. a 5,4. magnitudy dělí na obloze asi 6 úhlových minut. Za dobrých pozorovacích podmínek můžete dvojici rozlišit již prostýma očima,pokud máte kvalitní zrak. Pohodlně pak dvojhvězdu rozliší již divadelní kukátko,či hledáček dalekohledu. Jasnější složka je červeným obrem spektrálního zařazení M2,slabší z dvojice je také obrem,tentokrát však oranžovým,spektrálního zařazení K5. Barevný odstín hvězd ukáže až dalekohled. Průměry obrů činí přibližně 70 násobek a 50 násobek našeho Slunce. Nevíme,zda jde o skutečný fyzický pár - u obou hvězd byly naměřeny podobné vzdálenosti od nás - asi 550 světelných roků ( pro jasnější složku bylo naměřeno 553,pro slabší složku 544 světelných let - možné chyby v měření však mohou být mnohonásobně větší než je onen rozdíl 9 světelných let,ve skutečnosti mohou být obě hvězdy ve stejné vzdálenosti,nebo naopak je může v prostoru dělit až několik desítek světelných roků a v tom případě by mezi nimi nebyla žádná gravitační vazba ). Pokud jde o skutečnou fyzickou dvojhvězdu,musí být oběžná doba nesmírně dlouhá. Zároveň by šlo o jeden z nejvzdálenějších dvojhvězdných systémů,který lze rozlišit i prostýma očima bez použití dalekohledu. Zajímavou hříčkou náhody by mohla být druhá možnost,že jde pouze o náhodné setkání vzájemně si podobných hvězd,ale i to se stává… Některé indicie nasvědčují právě této druhé možnosti. Hvězdy mají dosti rozdílné radiální rychlosti,takže pravděpodobně nejsou fyzickým systémem a vedle sebe se nám promítají jen náhodou.

Struve 1932

Dvojhvězdou pro alespoň středně velké amatérské dalekohledy je Struve 1932,kterou najdeme v jihozápadním rohu souhvězdí. Skládá se z podobně jasných složek 7,3. a 7,4. magnitudy v odstupu 1,6 úhlové vteřiny. Dvojice žlutých hvězd obíhá kolem společného těžiště s periodou asi 200 roků. Od nás ji dělí přibližně 125 světelných let.

R Severní koruny

Proměnnou hvězdu R Severní koruny najdete asi 2 stupně severně od hvězdy Delta Severní koruny. Patří k zvláštním druhům nepravidelných proměnných hvězd. Jde o žlutého veleobra spektrálního zařazení G0,jehož jasnost je obvykle blízká 6. hvězdné velikosti. V některých obdobích však prudce poklesne,někdy až k 15. hvězdné velikosti. Příčinou světelných změn je obrovský oblak plynů bohatý na prachové částice,který hvězda vyvrhuje. Veleobří hvězda se tak na krátko zahalí do prachového závoje. Během několika týdnů až měsíců se temný oblak tlakem záření rozptýlí a hvězda se tak pozvolna vrátí ke své původní jasnosti. Někdy jasnost hvězdy poklesne jen o několik magnitud,v extrémních případech poklesne až o 9 hvězdných tříd. Během normálního stavu jasnosti je tedy poblíž hranice viditelnosti prostýma očima za velmi dobrých pozorovacích podmínek,naopak během extrémního poklesu jasnosti se může ztratit z dohledu i větším amatérským dalekohledům. Vzdálenost hvězdy od nás ještě neumíme spolehlivě určit,s jistotou lze jen říci,že ji od nás dělí několik tisíc světelných roků. R Severní koruny dala jméno celé skupině nepravidelných proměnných hvězd.

T Severní koruny

T Severní koruny je jednou z nejznámějších rekurentních nov. Jde o nenápadnou slabou stálici 11.hvězdné velikosti,v odhadované vzdálenosti zhruba 2000 světelných roků,která nám však již dvakrát ukázala parádní zjasnění ( nejspíše nám těch zjasnění už ukázala více,nicméně o dřívějších nemáme žádné záznamy ). První z nich přišlo v roce 1866,druhé se opakovalo po 80-ti letech v roce 1946. Při zjasněních dosahuje hvězda 2. až 3. hvězdné velikosti a soupeří tak s nejjasnější hvězdou souhvězdí - Gemmou. Dnes víme,že jde o poměrně těsný dvojhvězdný systém skládající se z červeného obra spektrálního zařazení M3, s hmotností asi 0,7 hmoty našeho Slunce a malého bílého trpaslíka s přibližně 1,35 násobkem sluneční hmotnosti. Kolem společného těžiště obíhají s periodou 228 dní. Dochází zde k přenosu materiálu z červeného obra na bílého trpaslíka prostřednictvím akrečního disku. Při překročení kritické hranice dojde k prudké termonukleární reakci a vnější vrstvy bílého trpaslíka explodují. Dojde k prudkému zjasnění,kterému říkáme nova. Bílého trpaslíka však v tomto případě exploze nezničí,dojde jen k odhození vnějších vrstev. Stav se zakrátko ustálí a dochází k dalšímu přenosu látky z vnějších vrstev rudého obra a celý jev se může opakovat. Novám,u kterých jsme pozorovali více než jedno vzplanutí říkáme rekurentní novy. Domníváme se,že buď všechny nebo alespoň drtivá většina nov je rekurentních,většinou však mají příliš dlouhé mezidobí mezi vzplanutími. Ukazuje se,že čím více nova zjasní,tím delší je doba mezi vzplanutími. Kdy dojde k dalšímu vzplanutí rekurentní novy T Severní koruny zatím neumíme odhadnout - může se tak stát zítra nebo za několik desítek či stovek let. O přísně periodický děj určitě nepůjde. Nezbývá než upírat zraky ve směru souhvězdí Severní koruny a čekat,jestli se náhodou asi 1 stupeň jihovýchodně od hvězdy Epsilon neobjeví „nová hvězda". Na obloze pak bude prostýma očima viditelná nejméně několik dní.