KONTAKT HOME

Andromeda
Beran
Blíženci
Býk
Cefeus
Delfín
Drak
Eridanus
Had
Hadonoš
Havran
Herkules
Honící psi
Hydra
Jednorožec
Ještěrka
Jižní ryba
Kasiopeja
Koníček
Kozoroh
Labuť
Lev
Lištička
Lodní záď
Lyra
Malý lev
Malý medvěd
Malý pes
Orel
Orion
Panna
Pastýř
Pegas
Perseus
Pohár
Rak
Ryby
Rys
Severní koruna
Sextant
Střelec
Šíp
Štír
Štít
Trojúhelník
Váhy
Velká medvědice
Velký pes
Velryba
Vlasy Bereniky
Vodnář
Vozka
Zajíc
Žirafa

  VELKÁ MEDVĚDICE

• Latinsky – Ursa Maior
• Zkratka – UMa
• Rozloha – 1280 stupňů čtverečních
• Počet hvězd do 6. magnitudy – 125

Obsah

• Alioth (Epsilon Velké medvědice)
• Dubhe (Alfa Velké medvědice)
• Benetnash (Éta Velké medvědice)
• Mizar (Dzéta Velké medvědice)
• Merak (Beta Velké medvědice)
• Phekda (Gama Velké medvědice)
• Megrez (Delta Velké medvědice)
• Collinder 285 (Medvědí proud)
• 78 Velké medvědice
• Struve 1695
• 41 Rysa
• Alula Australis (Ksí Velké medvědice)
• Alula Borealis (Ný Velké medvědice)
• 57 Velké medvědice
• Sigma 1+Sigma 2 Velké medvědice
• M 40
• Muscida (Omikron Velké medvědice)
• VY Velké medvědice
• R Velké medvědice
• Lalande 21185
• M 97 (Sova)
• M 81+M 82
• NGC 3077
• NGC 2976
• M 101 (Větrník)
• NGC 5474
• NGC 5585
• NGC 5322
• M 109
• NGC 3953
• M 108
• NGC 3726
• NGC 3938
• NGC 4096
• NGC 4051
• NGC 4088+NGC 4085
• NGC 3184
• NGC 3198
• NGC 2841
• NGC 2768
• Skupina galaxií Velká medvědice

Velká medvědice a zvlášť její nejvýraznější část – Velký vůz,je nejznámějším hvězdným obrazcem. Svou velikostí zaujímá mezi souhvězdími třetí místo. U nás je cirkumpolární. Sedm nejjasnějších stálic druhé hvězdné velikosti připomíná tvar vozu. Velká medvědice leží daleko od pásu mléčné dráhy a pozorovatelům vybavených dalekohledy se zde nabízí kromě několika zajímavých dvojhvězd,či vícenásobných hvězdných systémů,zejména množství vzdálených galaxií.

Alioth (Epsilon Velké medvědice)

Nejjasnější stálicí souhvězdí je Alioth ( Epsilon Velké medvědice ),dosahuje 1,8. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0,ve vzdálenosti okolo 80 světelných roků od nás. Odhadujeme,že dosahuje asi 3,7 násobku průměru našeho Slunce,trojnásobku jeho hmotnosti a povrchová teplota činí zhruba 9400 Kelvinů. Skutečnou svítivostí překonává Slunce více než 100 násobně. Alioth vykazuje drobné,očima nepostřehnutelné světelné změny s periodou 5,1 dne,což je nejspíše rotační perioda této hvězdy. Řadíme ji k proměnným hvězdám typu Alfa Honících psů. Příčinou světelných změn jsou obří skvrny na povrchu hvězdy,generované silným magnetickým polem. Z rozboru spektra vyplývá,že má hvězdného společníka s oběžnou dobou 4,15 roku.

Dubhe (Alfa Velké medvědice)

Druhá nejjasnější hvězda souhvězdí nese jméno Dubhe ( Alfa Velké medvědice ). Je jen o chlup slabší než Alioth. Dosahuje 1,8. magnitudy a jde o žlutooranžového obra spektrálního zařazení K0,ve vzdálenosti okolo 125 světelných roků od Země. Nažloutlého odstínu si můžete poměrně snadno všimnout i při pozorování prostýma očima. Hvězda má zhruba 16 krát větší průměr než naše Slunce,přibližně 4 násobek jeho hmotnosti a povrchová teplota činí asi 4500 Kelvinů. Svítivostí ho překonává zhruba 250 krát. Nepohybuje se vesmírným prostorem osamoceně,doprovod ji dělá mnohem menší žlutobílá hvězda. Tento průvodce dosahuje při pohledu ze Země 4,8. magnitudy. Jeho průměr je nejspíše jen o málo větší než naší denní hvězdy,povrchová teplota činí asi 7400 Kelvinů. Kolem společného těžiště obíhají po značně výstředné dráze s periodou 44,4 roku, v průměrné vzdálenosti asi 23 astronomických jednotek. Jelikož jejich úhlová vzdálenost při pohledu ze Země nikdy nepřesahuje 0,8 úhlové vteřiny,není v silách běžných amatérských dalekohledů je ukázat odděleně. Ve vzdálenosti zhruba 8000 astronomických jednotek,či kdoví jak daleko,najdeme další složku systému - žlutobílou hvězdu patřící do spektrální třídy F. Při pohledu ze Země dosahuje 7,1. magnitudy a spatřit se dá snadno již triedrem,jelikož ji od hlavní složky dělí 6,3 úhlové minuty jihozápadním směrem. Zajímavé je,že i ona je dvojitá. Má průvodce s oběžnou dobou pouhých 6,4 dne. Dubhe je tedy čtyřnásobným hvězdným systémem.

Benetnash (Éta Velké medvědice)

Benetnash ( Éta Velké medvědice ),též nazývaná Alkaid,dosahuje 1,9. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B3,ve vzdálenosti okolo 100 světelných roků od nás. Odhadujeme,že hvězda má téměř dvojnásobný průměr našeho Slunce,zhruba šestinásobek jeho hmotnosti a přibližně 700 krát větší svítivost. Povrchová teplota činí asi 20 000 Kelvinů.

Mizar (Dzéta Velké medvědice)

Mizar ( Dzéta Velké medvědice ) na nás svítí jako hvězda 2,1. magnitudy. Ve skutečnosti jde o vícenásobný hvězdný systém. Již prostýma očima můžete v odstupu 11,8 úhlových minut severovýchodně od Mizaru spatřit hvězdičku 4. magnitudy. Tato hvězdička se jmenuje Alkor ( méně známá pod označením 80 Velké medvědice ) a bývala často používána jako test zraku. Pokud máte dobré oči a nepozorujete v místech s přesvětlenou oblohou,uprostřed městských aglomerací,pak tuto hvězdu bez problémů spatříte. Vraťme se ale zpět k Mizaru. Již malým dalekohledem jej lze velmi snadno rozložit na dvojici stálic 2,3. a 4,0. magnitudy s roztečí 14,4 úhlové vteřiny. Z rozboru spektra víme,že obě tyto hvězdy jsou ještě dvojité. Jasnější složka ( Mizar A ) má hvězdného společníka s oběžnou periodou 20,5 dne. Slabší z dvojice ( Mizar B ) je mnohem širší dvojhvězdou s oběžnou dobou půl roku. Obě dvojhvězdy oběhnou kolem společného těžiště jednou za několik tisíc roků,v prostoru je od sebe dělí stovky astronomických jednotek. Obě složky Mizaru A dosahují přibližně 2,5 násobku hmotnosti Slunce,asi 2,4 jeho průměru a kolem společného těžiště obíhají po výstředné dráze. Během oběhu se vzdálenost mezi nimi mění mezi asi 15 až 55 miliony kilometrů. Mizar B tvoří hvězdy s hmotností okolo 1,9 Slunce. Všechny čtyři hvězdy jsou bílé,patřící do spektrální třídy A. Zůstává otázkou jestli Alkor je součástí tohoto hvězdného systému,či nikoliv. Měření z astrometrické družice klade čtyřhvězdný systém Mizar do vzdálenosti 78 světelných roků. Pro Alkor byla naměřena vzdálenost 81 světelných let. Hvězda vzdálená tři světelné roky se dá těžko považovat za člena systému,nicméně možná chyba měření může tyto hvězdy podstatně sblížit. Zatím tedy nevíme zda Mizar tvoří s Alkorem pětinásobnou hvězdnou soustavu. Každopádně blízkost Alkoru k této čtyřhvězdě není náhodná. Alkor je taktéž bílou hvězdou,spektrálního zařazení A5. Vykazuje velmi drobné a nepravidelné změny jasu v rozsahu jen několika setin hvězdné třídy,které odhalí až citlivé měřící přístroje. Nedávno bylo zjištěno,že jej obíhá slabý červený trpaslík. Mizar se stal nejspíše první dvojhvězdou rozlišenou dalekohledem. Pro nejen amatérské pozorovatele vděčný cíl.

Merak (Beta Velké medvědice)

Merak ( Beta Velké medvědice ) dosahuje 2,3. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A1 ve vzdálenosti okolo 80 světelných roků od nás. Má zhruba dvojnásobně větší průměr než naše Slunce a asi trojnásobek jeho hmotnosti. Z přebytku infračerveného záření vyplývá,že je Merak obklopena prachovým diskem.

Phekda (Gama Velké medvědice)

Phekda ( Gama Velké medvědice ) na nás svítí jako hvězda 2,4. magnitudy. Je taktéž bílou stálicí spektrálního zařazení A0,ve vzdálenosti okolo 85 světelných let. Má asi třikrát větší průměr než naše Slunce a zhruba 2,7 násobek jeho hmotnosti.

Megrez (Delta Velké medvědice)

Megrez ( Delta Velké medvědice ) je s hodnotou 3,3. magnitudy nejslabší ze sedmi hvězd,jež tvoří obrazec Velkého vozu. Taktéž jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A3,ve vzdálenosti okolo 80 světelných roků. Megrez má zhruba dvakrát větší průměr než Slunce.

Collinder 285 (Medvědí proud)

Až na některé výjimky jsou souhvězdí tvořená náhodně rozloženými hvězdami,které se nachází od nás v různých vzdálenostech,mají rozdílné parametry a spolu pramálo společného. Jednou z výjimek je právě Velký vůz. Kromě první hvězdy v oji – Benetnash ( Éta Velké medvědice ) a poslední hvězdy na korbě Velkého vozu – Dubhe ( Alfa Velké medvědice ),je pět zbylých hvězd součástí takzvané pohybové skupiny Velké medvědice,známé též jako“Medvědí proud“,či Collinder 285. Jde o jádro již značně rozptýlené otevřené hvězdokupy,jež vznikla před několika stovkami milionů roků. Hvězdy Mizar,Alioth,Megrez,Phekda a Merak se pohybují stejným směrem,zhruba stejnou rychlostí,mají podobné spektrum ( všechny patří do spektrální třídy A ),podobnou jasnost,stáří i téměř shodnou vzdálenost od Země. Součástí hvězdokupy je i několik slabších hvězd v souhvězdí,například 78 Velké medvědice ( 4,9. magnitudy,spektrum F2 ) a 37 Velké Medvědice ( 5,2. magnitudy,spektrum F1 ). Některé členy Medvědího proudu dokonce najdeme v okolních souhvězdích. Patří k nim i jasná Gemma ( Alfa Severní koruny ) a 21 Malého Lva ( 4,5. magnitudy,spektrum A7,zhruba 90 světelných roků od Země ). Jádro Medvědího proudu od nás dělí pouhých 80 světelných roků,jde tak o Zemi nejbližší otevřenou hvězdokupu. Členové skupiny se pohybují na obloze východním směrem,ročně urazí 0,11 úhlové vteřiny a v současné době se k nám přibližují rychlostí 10 kilometrů za sekundu. Hvězdokupa zabírá prostor o velikosti nejméně 30 krát 18 světelných roků. Díky své blízkosti tak obsáhne velkou část oblohy. Zdá se,že bývalí členové tohoto sdružení jsou dokonce rozesety po celé obloze. Nemalý počet hvězd na obloze totiž vykazuje shodný pohyb. Z těch jasnějších jmenujme alespoň Ras Alhaque ( Alfa Hadonoše ),Zosma ( Delta Lva ) a Menkalinan ( Beta Vozky ). Pravděpodobně jde o poztrácené členy hvězdokupy. Při svém vzniku hvězdokupa hostila nejméně stovku stálic,dnes z ní už zbylo jen torzo. Někteří členové se již stačili vzdálit od jejího středu na více než 100 světelných roků.

78 Velké medvědice

Člen hvězdokupy Collinder 285 – hvězda s označením 78 Velké medvědice je dvojhvězdou. Najdeme ji jen asi stupeň severovýchodně od nejjasnější hvězdy souhvězdí Alioth ( Epsilon Velké medvědice ). Skládá se ze složek 5,0. a 7,8. magnitudy v současné době ( rok 2010 ) v odstupu 1,4 úhlové vteřiny. V příštích letech se bude úhlová vzdálenost mezi složkami zmenšovat,v roce 2020 už bude činit pouhých 0,8 úhlové vteřiny. Úhlově nejblíže si budou v roce 2027. Dvojici nyní dokáže rozlišit až větší amatérský dalekohled se silným zvětšením. Jasnější z dvojice je nažloutlá,patří do spektrální třídy F,slabší je žlutá,patřící do spektrální třídy G. Kolem společného těžiště obíhají po výstředně dráze,přičemž se vzdálenost mezi nimi mění mezi asi 18 a 49 astronomickými jednotkami. Oběžná doba dvojhvězdy činí 107 roků. Slabší složka je průměrem i hmotností dosti podobná našemu Slunci,je však mnohem mladší. 78 Velké medvědice leží ve vzdálenosti okolo 80 světelných roků.

Struve 1695

Dvojhvězda Struve 1695 leží necelé 2 stupně jižně od hvězdy Alioth ( Epsilon Velké medvědice ). Skládá se ze složek 6,0. a 7,8. magnitudy v odstupu asi 3,6 úhlové vteřiny. Odděleně je ukáže již malý amatérský dalekohled s dostatečným zvětšením. Hlavní složka je bílá,spektrálního zařazení A5. Systém se nachází zhruba 260 světelných roků od Země.

41 Rysa

Přestože se stále pohybujeme ve Velké medvědici,najdeme v její jihozápadní části,nedaleko hranice s Rysem hvězdu s označením 41 Rysa. Číslování hvězd probíhalo dávno před zavedením pevných hranic souhvězdí a tak některé stálice změnily po jejich zavedení souhvězdí. A to je právě případ 41 Rysa. Již při pohledu triedrem se vám rozpadne na dvojici stálic 5,4. a 7,8. magnitudy v odstupu 71 úhlové vteřiny. Jasnější z nich je oranžová,spektrálního zařazení K0,slabší je žlutá,spektrálního zařazení F9. U jasnější z dvojice byla objevena exoplaneta o minimální hmotnosti 2,7 Jupiteru, s oběžnou dobou 184 dnů. Oranžového obra s planetou od nás dělí zhruba 290 světelných let.

Alula Australis (Ksí Velké medvědice)

V jižním výběžku souhvězdí najdeme stálici Ksí Velké medvědice,jež dosahuje 3,8. magnitudy,známou také pod jménem Alula Australis. Jde o zajímavou,pro malé dalekohledy však v současné době obtížně rozlišitelnou dvojhvězdu. Skládá se z podobně jasných složek 4,3. a 4,8. magnitudy,v současné době ( rok 2010 ) v odstupu 1,6 úhlové vteřiny. Nyní je dokáže rozlišit amatérský přístroj střední velikosti,disponující dostatečným zvětšením. V příštích letech bude úhlová vzdálenost složek pozvolna narůstat a pak je dokážou rozlišit i menší amatérské dalekohledy. Obě hvězdy jsou žluté,patří do spektrální třídy G a jsou dosti podobné našemu Slunci. Kolem společného těžiště obíhají s periodou 60 roků. Během oběhu se vzdálenost mezi nimi mění mezi asi 13 a 30 astronomickými jednotkami. Každá z nich je ještě ve skutečnosti dvojhvězdou. Kolem jasnější z dvojice obíhá nejspíše červený trpaslík po výstředné dráze s periodou 1,83 roku. Slabší z dvojice má těsného společníka,kterým je také pravděpodobně červený trpaslík,nebo možná dokonce hnědý trpaslík na kruhové dráze s oběžnou dobou pouhé 4 dny. Čtyřhvězdný systém Alula Australis od nás dělí 27 světelných roků. Jeho stáří činí několik miliard roků. Není vyloučeno,že k systému patří ještě další těleso.

Alula Borealis (Ný Velké medvědice)

Jen asi 1,5 stupně severně od vícenásobného hvězdného systému Alula Australis,leží hvězda Alula Borealis ( Ný Velké medvědice ),jež dosahuje 3,5. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K3,ve vzdálenosti okolo 420 světelných roků. V odstupu 7,4 úhlové vteřiny můžete středně velkým amatérským dalekohledem spatřit slabého průvodce 10. hvězdné velikosti. Ten je žlutým trpaslíkem spektrálního zařazení G1. Pravděpodobně jde o skutečnou fyzickou dvojhvězdu,ovšem s velmi dlouhou oběžnou dobou,v řádu tisíců let. Pro velkou rozdílnost jasů složek není Alula Borealis snadno rozlišitelnou dvojhvězdou.

57 Velké medvědice

Další dvojhvězdou v jižní části souhvězdí je 57 Velké medvědice.Hlavní složka 5,3. magnitudy má v odstupu 5,5 úhlové vteřiny průvodce 9. hvězdné velikosti. Rozlišit je dokáže již malý amatérský přístroj. Jasnější z dvojice je bílou hvězdou spektrálního zařazení A2,ve vzdálenosti zhruba 210 světelných roků.

Sigma 1+Sigma 2 Velké medvědice

V severozápadní části souhvězdí se nachází dvojice stálic 5. hvězdné velikosti s označením Sigma 1 a Sigma 2 Velké medvědice. Na obloze je dělí jen 1/3 stupně. Jde pouze o optickou dvojhvězdu. Jasnější z dvojice - Sigma 2 dosahuje 4,8. magnitudy a je nažloutlou hvězdou spektrálního zařazení F7,ve vzdálenosti okolo 67 světelných roků. Sigma 1 je pro změnu oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K5,ve vzdálenosti zhruba 500 světelných roků. Dosahuje 5,2. magnitudy. Na temné obloze dvojici snadno rozlišíte i prostýma očima. Pokud na jasnější z dvojice ( Sigma 2 ) zamíříte i jen menší dalekohled,můžete v odstupu asi 4 úhlových vteřin spatřit slabého průvodce 9. hvězdné velikosti – oranžového trpaslíka. Dvojice obíhá kolem společného těžiště s periodou delší než 1000 let.

M 40

Čtyřicátou  položku Messierova katalogu ( M 40 ),méně známou pod označením Winnecke 4, najdete 1,4 stupně severovýchodně od hvězdy Megrez ( Delta Velké medvědice ) a jen 16 úhlových minut severovýchodně od hvězdy 70 Velké medvědice ( 5,5. magnitudy ). V tomto případě však nejde o hvězdokupu,mlhovinu,či galaxii jak jsme u objektů z tohoto katalogu zvyklí,ale pouze o dvojhvězdu. Složky 9,0. a 9,3. magnitudy od sebe dělí 52 úhlových vteřin a ukáže je již malý dalekohled. Obě jsou žluté,patří do spektrálních tříd F a G. Jde však s velkou pravděpodobností pouze o optickou dvojhvězdu. Vzdálenosti jednotlivých složek od nás příliš spolehlivě neznáme,od Země je dělí řádově stovky světelných roků.

Muscida (Omikron Velké medvědice)

Proměnnou hvězdu Omikron Velké medvědice,jež nese jméno Muscida,můžete vyhledat v blízkosti západní hranice souhvězdí. Jasnost mění jen v rozmezí několika desetin hvězdné třídy okolo hodnoty 3,4. magnitudy,s periodou asi 1 rok. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G4,ve vzdálenosti zhruba 185 světelných roků. V odstupu asi 7 úhlových vteřin má velmi slabého společníka 15. hvězdné velikosti,červeného trpaslíka,který je ovšem mimo dosah běžných amatérských dalekohledů.

VY Velké medvědice

V severní části souhvězdí,asi 6 stupňů severoseverozápadně od hvězdy Dubhe ( Alfa Velké medvědice ),narazíte na proměnnou s označením VY Velké medvědice. Nepravidelně mění jasnost mezi 6. a 7. hvězdnou velikostí. V dalekohledu pěkně vynikne oranžovočervená barva této obří pulsující hvězdy. VY Velké medvědice řadíme k takzvaným uhlíkovým hvězdám. Od nás ji dělí zhruba 1100 světelných roků.

R Velké medvědice

Proměnnou R Velké medvědice najdete jen asi 1,3 stupně severně od výše zmíněné VY Velké medvědice. Jde o dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti. Jasnost mění mezi 6,7. a 13,4. magnitudy,v periodě 302 dnů. V období kolem maxima je tudíž snadno viditelná i malým triedrem,či hledáčkem dalekohledu,v minimu je na její spatření nutný větší amatérský dalekohled. Tuto pulsující červenou obří hvězdu klademe do vzdálenosti asi 1000 světelných roků od Země.

Lalande 21185

V jižní části souhvězdí,asi 4 stupně severozápadně od hvězdy Alula Borealis ( Ný Velké medvědice ),můžete snadno spatřit již malým triedrem nenápadnou hvězdičku 7,5. magnitudy. V katalozích má označení Lalande 21185. Jde o jednu z nejbližších hvězd od Slunce,ve vzdálenosti pouhých 8,3 světelného roku,nachází se tedy ještě blíže než nejjasnější hvězda noční oblohy – Sírius. Známe jen 5 hvězd bližších Slunci- trojhvězdný systém Alfa Centauri,Barnardovu hvězdu ze souhvězdí Hadonoše a Wolf 359 ze souhvězdí Lva. Lalande 21185 je červeným trpaslíkem spektrálního zařazení M2 a zároveň nejjasnějším zástupcem tohoto typu hvězd na severní obloze. Jeho hmotnost nedosahuje ani poloviny hmotnosti našeho Slunce,průměr má také sotva poloviční. Zářivý výkon dosahuje jen 6 tisícin zářivého výkonu našeho Slunce. Povrchová teplota činí zhruba 3400 Kelvinů. Dnes se domníváme,že na své oběžné dráze drží nejméně 2 planety. Zatím nebyly definitivně potvrzeny,nicméně jejich existence vyplývá z astrometrických pozorování. První z nich obíhá ve vzdálenosti asi 2 astronomických jednotek,s periodou okolo 6 let a její hmotnost dosahuje zhruba 90 % hmotnosti Jupitera. Ve vzdálenosti asi 11 astronomických jednotek obíhá další planeta s hmotností  asi 1,6 hmoty Jupitera. V roce 2002 bylo detekováno mikrovlnné záření od této hvězdy,které pravděpodobně generují molekuly vody. Lalande 21185 se pohybuje kolmo k rovině Galaxie,rychlostí 47 kilometrů za vteřinu. Neustále se k nám přibližuje a nejblíže Slunci bude za asi 20 000 let,ve vzdálenosti zhruba 4,6 světelného roku.

M 97 (Sova)

Než opustíme naši Galaxii a podíváme se hlouběji do prostoru ve směru souhvězdí Velké medvědice,zmíním ještě jeden objekt. Je jím planetární mlhovina M 97 ( NGC 3587 ),lépe zapamatovatelná pod názvem Soví mlhovina. Najdeme ji nejlépe pomocí hvězdy Merak ( Beta Velké medvědice ),od které ji dělí 2,3 stupně jihovýchodním směrem. Patří k slabším objektům Messierova katalogu. Jasnost bývá udávána mezi 9.a 10. magnitudou a rozkládá se na plošce o velikosti více než 3 úhlové minuty. Spatřit se dá již v menších světelných dalekohledech jako drobná kulatá mlhavá skvrnka s ostrými okraji. Poněkud připomíná na hvězdy nerozloženou kulovou hvězdokupu. V menších přístrojích má šedivou barvu,ve větších dalekohledech někteří pozorovatelé hlásí lehce nazelenalý odstín. Náznaky struktury mlhoviny jsou viditelné až ve větších amatérských přístrojích. Kulatý disk se dvěma tmavšími oblastmi připomínající soví hlavu,však mnohem lépe vynikne na fotografiích. Centrální bílý trpaslík dosahuje pouze asi 16. hvězdné velikosti a běžnými amatérskými přístroji jej tedy nespatříte. Jeho hmotnost odhadujeme na asi 0,7 násobku hmotnosti Slunce,okolní plyn pak dosahuje hmotnosti zhruba 0,15 Slunce. Stáří mlhoviny činí několik tisíc let,průměr plynné obálky několik světelných let. Její vzdálenost příliš spolehlivě nedovedeme určit,jeden z odhadů mluví o 2500 světelných roků,ale neberte ho vážně…Soví mlhovina patří k poměrně snadno pozorovatelným a úhlově rozsáhlým planetárním mlhovinám a mezi amatérskými pozorovateli je dobře známá. Pokud budete mlhovinu pozorovat dalekohledem s nevelkým zvětšením,jistě si všimnete v její blízkosti eliptické mlhavé skvrnky,kterou je galaxie M 108 ( NGC 3556 ),o které bude řeč níže v tomto přehledu.

M 81+M 82

Nejjasnější galaxie leží v severní části souhvězdí. Nejzajímavější je zde dvojice jasných a poměrně blízkých galaxií M 81 a M 82.

M 81 ( NGC 3031 ) dosahuje 7. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 27 krát 14 úhlových minut. Na počest svého objevitele bývá také nazývána Bodeho galaxie. Je nejjasnější galaxií ve Velké medvědici a jednou z nejjasnějších na severní obloze. Jde o spirální galaxii,které dominují dvě mohutná spirální ramena a poměrně rozsáhlá a jasná centrální oblast. Dosahuje zhruba velikosti naší Galaxie. V roce 1993 jsme v ní pozorovali vzplanutí supernovy,jež v maximu dosáhla 10,5. magnitudy a byla viditelná i v menších amatérských dalekohledech.

M 82 ( NGC 3034 ) leží jen asi 40 úhlových minut severně od M 81. Dosahuje 8,5. magnitudy,je tedy o něco slabší než její sousedka a také menší - na obloze zabírá plošku o velikosti asi 11 krát 4,6 úhlové minuty. Její skutečný průměr odhadujeme na asi 40 000 světelných roků. Je klasifikována jako nepravidelná galaxie. Pro svůj protáhlý tvar bývá nazývána Doutníková galaxie. V infračerveném světle je nejjasnější galaxií na obloze. Je také silným zdrojem rádiového záření.

Oba hvězdné ostrovy jsou dominantními členy menší a poměrně blízké skupiny galaxií,ve vzdálenosti okolo 11 milionů světelných roků od Země. Ke skupině patří i další slabší galaxie v této oblasti. Jsou to z těch jasnějších NGC 3077,NGC 2976 a několik desítek slabších galaxií. Okrajovým členem skupiny je možná i vzdálená NGC 2403 ze sousedního souhvězdí Žirafy,či NGC 4236 ze souhvězdí Honících psů.

M 81 a M 82 dělí od sebe v současné době v prostoru nanejvýš několik stovek tisíc světelných let. Domníváme se,že před několika stovkami milionů let se na své pouti ocitly blízko sebe,což mělo zásadní vliv na jejich další vývoj. Gravitační interakce pozměnila spirální strukturu M 81. Slapové síly vygenerovaly hustotní vlny,které vedly k bouřlivému vzniku hvězd ve spirálních ramenech. Mnohem dramatičtěji však byla poznamenána menší M 82. M 81 výrazně narušila její původně symetrický tvar ( před těsným setkáním byla malou spirální galaxií ) a rozpoutala překotný zrod hvězd zejména v jejích centrálních oblastech.

Obě galaxie jsou natolik jasné,že je můžete snadno spatřit i běžnými triedry,jako dvojici mlhavých skvrnek blízko sebe. Někteří pozorovatelé dokonce tvrdí,že M 81 je viditelná i prostýma očima. V každém případě jde však o extrémní pozorování. Podmínkou je vynikající temná obloha bez světelného znečištění,které je na území našeho státu jako šafránu a velmi kvalitní zrak pozorovatele a možná také notná dávka fantazie… Neobvyklý,nepravidelný a podlouhlý tvar galaxie M 82 je snadno rozeznatelný i v triedru, jasnější a větší M 81 se jeví eliptická. Podrobnosti lze sledovat až ve větších amatérských přístrojích,které jsou schopny ukázat náznaky spirální struktury a slabé vnější oblasti u M 81 ( v malých dalekohledech je viditelná jen její centrální část ), u M 82 pak světlejší a temnější oblasti. Jde o mohutná prachová mračna,které galaxii zdánlivě rozdělují na tři části. Na detailních snímcích vykazují zajímavou filamentární strukturu. M 81 a M 82  patří k nejsnadněji pozorovatelným galaxiím na severní obloze a žádný amatérský hvězdář vybavený dalekohledem by je na svých toulkách noční oblohou neměl opomenout.

NGC 3077

Členem skupiny okolo M 81 je i NGC 3077. Leží jen ¾ stupně jihovýchodně od jádra této galaxie. S jasností okolo 10. magnitudy je mnohem slabší než její výše zmíněné kolegyně,nicméně za velmi dobrých pozorovacích podmínek ji můžete v náznaku spatřit již menšími amatérskými přístroji. V její blízkosti se nachází stálice 7,9. magnitudy. Na obloze tato galaxie zabírá plošku o velikosti asi 4,6 krát 3,6 úhlové minuty. Ve středně velkých dalekohledech se tváří jako mírně eliptická mlhavá skvrnka s jasnějším středem. NGC 3077 vypadá na první pohled jako eliptická galaxie,avšak řadíme ji k nepravidelným galaxiím. Její skutečný průměr činí zhruba 15 000 světelných roků. Od Země se nachází v podobné vzdálenosti jako dvojice M 81 a M 82.

NGC 2976

Dalšího člena skupiny – NGC 2976 naleznete 1,3 stupně jihozápadně od M 81. Dosahuje asi 10,5. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti zhruba 4,9 krát 2,5 úhlové minuty. I ji můžete podobně jako nedalekou NGC 3077 zahlédnout již menšími amatérskými přístroji. Ve středně velkých amatérských dalekohledech se prezentuje jako nápadně eliptická mlhavá skvrnka,bez středového zjasnění. Při pohledu z našeho zorného směru vykazuje více eliptický tvar než NGC 3077. Jde o poněkud zvláštní,malou spirální galaxii se zajímavou vnitřní strukturou. Dosahuje jen zhruba 1/5 velikosti naší Galaxie,průměr tedy činí asi 20 000 světelných roků a její spirální struktura je velmi nezřetelná. Navíc se nijak významně nezjasňuje do středu,tak jak jsme u spirálních galaxií zvyklí,její jas je prakticky rovnoměrně rozprostřen po celém disku. Na detailních snímcích vynikne množství prachových pásů. Její jádro má při pohledu ze Země stelární vzhled.

M 101 (Větrník)

Hvězdářům dobře známou galaxií je také M 101 ( NGC 5457 ),kterou najdeme asi 5,5 stupně severně od hvězdy Benetnash ( Éta Velké medvědice ). S hvězdami Mizar a Benetnash tvoří rovnoramenný trojúhelník. Jde o velkou spirální galaxii,která je k nám natočena „čelně“. Na fotografiích ukazuje krásnou spirální strukturu. Z malého kompaktního jádra vychází trojice mohutných spirálních ramen,doplněná řadou menších výběžků. Pro svůj tvar si vysloužila jméno Větrník. Zajímavé je,že na jedné straně galaxie jsou spirální ramena rozevřenější než na její druhé straně od jádra. Těžko říct co je příčinou této asymetričnosti,pravděpodobně půjde o důsledek gravitační interakce s jinou menší galaxií skupiny. Ta kromě toho,že narušila symetrii této velké spirály,také nastartovala bouřlivou hvězdotvorbu v jejích spirálních ramenech. M 101 dosahuje 8. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti téměř půl stupně. Galaxie je viditelná již v triedrech,či jiných malých dalekohledech jako mlhavá skvrna. Má nízkou plošnou jasnost,proto za zhoršených pozorovacích podmínek může být její nalezení obtížnější. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek je možné ve středně velkých amatérských přístrojích spatřit slabé vnější oblasti, náznaky spirální struktury a několik drobných zjasnění ve spirálních ramenech,které odpovídají rozsáhlým komplexům ionizovaného vodíku – takzvaných H II oblastí. Několik z nich si pro svou jasnost dokonce vysloužilo vlastní čísla v NGC katalogu. V M 101 jsme zatím pozorovali tři supernovy – v letech 1909,1951 a 1970,což je poměrně vysoká četnost. Galaxii od nás dělí zhruba 25 milionů světelných roků,její skutečný průměr odhadujeme mezi 150 000 a 200 000 světelnými roky,je tedy asi 1,5 až dvojnásobně větší než náš hvězdný ostrov. Tvoří ji minimálně 1 bilion hvězd.

NGC 5474

M 101 je dominantním členem skupiny galaxií,kterou jsme pojmenovali „Skupina M 101“. Některé jasnější členy této skupiny můžete vyhledat v jejím širším okolí prostřednictvím středně velkých amatérských dalekohledů. Nejjasnější z nich je NGC 5474,která leží necelý stupeň jihojihovýchodně od jádra Větrníkové galaxie. Dosahuje zhruba 11. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 5 úhlových minut. Její skutečný průměr odhadujeme na zhruba 30 000 světelných roků. Je klasifikována jako spirální galaxie,nicméně na snímcích vykazuje podivuhodnou asymetrickou strukturu. Nevýrazná spirální ramena jsou soustředěny jen na jedné straně od jádra. Příčinou tohoto neobvyklého tvaru malé spirální galaxie je pravděpodobně blízké setkání s obří sousední galaxií M 101,v astronomicky nedávné minulosti. Silné slapové síly ji zdeformovaly. NGC 5474 je viditelná středně velkými amatérskými dalekohledy jako drobná mlhavá skvrnka. V menších dalekohledech je patrné jen její jádro,ve větších přístrojích se k němu přidá z jižní strany slabší část galaxie.

NGC 5585

Dalšího jasnějšího člena skupiny M 101 najdete asi 3,5 stupně severovýchodně od Větrníkové galaxie. Má katalogové označení NGC 5585. Jde o malou spirální galaxii s jasností okolo 10,5. magnitudy,rozkládající se na plošce o velikosti asi 5,5 krát 3,7 úhlové minuty. Nejspíše nedosahuje ani poloviny velikosti naší Galaxie. I tento hvězdný ostrov vykazuje na podrobných snímcích poněkud chaotickou strukturu,také pravděpodobně způsobenou interakcí s ostatními členy skupiny. NGC 5585 může být dobře viditelná amatérským přístrojem střední velikosti,jako drobná mlhavá skvrnka.

NGC 5322

V severovýchodní části souhvězdí najdeme také velkou eliptickou galaxii NGC 5322. Dosahuje zhruba 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 6 krát 4 úhlové minuty. Je nejjasnějším členem malé skupinky galaxií ve vzdálenosti snad někde okolo 100 milionů světelných roků od Země. NGC 5322 můžete spatřit již v menším amatérském přístroji,ostatní členové skupinky jsou rozesety v okruhu několika stupňů od této galaxie a jsou viditelné až ve větších amatérských dalekohledech.

M 109

Jen 40 úhlových minut jihovýchodně od hvězdy Phekda ( Gama Velké medvědice ) leží M 109 ( NGC 3992 ). Jde o spirální galaxii s jasností okolo 10. magnitudy,na obloze zabírající plošku o velikosti asi 7,5 krát 5 úhlových minut. Tato velká spirální galaxie je velikostí podobná naší Mléčné dráze. Má nápadnou,rozsáhlou centrální příčku,z jejichž konců vychází dvojice mohutných spirálních ramen. Vzdálenost M 109 odhadujeme na zhruba 40 až 50 milionů světelných roků. Za kvalitních pozorovacích podmínek je viditelná již v malých amatérských přístrojích jako drobná,protáhlá mlhavá skvrnka s jasnějším středem. V její blízkosti se nachází hvězdička 10. magnitudy. Náznaky struktury jsou viditelné až ve větších amatérských teleskopech. Jasná hvězda Phekda v její blízkosti,je sice výborným prostředkem k jejímu nalezení,nicméně slabé světlo této galaxie poněkud ruší.

NGC 3953

Jen asi 1,2 stupně jihojihozápadně od galaxie M 109 najdeme další hvězdný ostrov s katalogovým označením NGC 3953. Dosahuje 10. magnitudy a zdánlivé rozměry činí asi 6,6 krát 3,6 úhlové minuty. Jde podobně jako v případě nedaleké M 109 o velkou spirální galaxii s příčkou a také v podobné vzdálenosti,snad někde mezi 40 a 50 miliony světelných roků. Za dobrých podmínek ji také můžete spatřit již menšími amatérskými dalekohledy,jako drobnou mlhavou skvrnku s jasnějším středem. V NGC 3953 jsme pozorovali dvě supernovy. První z nich v roce 2001,druhou pak v roce 2006. Při použití menších zvětšení se vám NGC 3953 vejde do jednoho zorného pole společně s galaxií M 109.

M 108

Další galaxií z Messierova katalogu ve Velké medvědici je M 108 ( NGC 3556 ). Najít ji můžete 1,5 stupně jihovýchodně od hvězdy Merak ( Beta Velké medvědice ). Dosahuje 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 8,3 krát 2,5 úhlové minuty. Patří k velkým spirálním galaxiím. Je k nám natočena téměř svou hranou,takže konkrétnější představu o její spirální struktuře nemáme. M 108 klademe do vzdálenosti mezi 40 a 50 miliony světelných roků od Země. Jako všechny objekty Messierova katalogu může být M 108 viditelná i menšími amatérskými dalekohledy. Lépe vynikne ve středně velkých přístrojích,pomocí kterých ji spatříte jako velmi silně protáhlou mlhavou skvrnku. Náznaky vnitřní struktury jsou viditelné až ve větších amatérských teleskopech. Galaxie se v nich jeví nápadně skvrnitá. Detailní fotografie ukážou mohutné prachové pásy prostupující tímto hvězdným ostrovem. Jen 48 úhlových minut jihovýchodně od této galaxie leží planetární mlhovina M 97 ( Sova ). Oba podobně jasné,avšak diametrálně odlišné objekty v jednom zorném poli dalekohledu,které navíc v prostoru dělí desítky milionů světelných let,jsou lákavou podívanou.

NGC 3726

Galaxii NGC 3726 najdete něco přes 2 stupně jihozápadně od hvězdy Chí Velké medvědice ( 3,7. magnitudy ). Jde o spirální galaxii s příčkou s jasností okolo 10,5. magnitudy,rozkládající se na plošce o velikosti asi 6 krát 4,5 úhlové minuty. Na snímcích je patrná trojice mohutných spirálních ramen,doplněná řadou menších výběžků. Centrální příčka je poměrně malá a nevýrazná. NGC 3726 můžete zahlédnout již menšími amatérskými přístroji jako drobnou mlhavou skvrnku. Od nás ji dělí zhruba 55 milionů světelných roků.

NGC 3938

NGC 3938 leží necelé čtyři stupně jihovýchodně od hvězdy Chí Velké medvědice. S jasností okolo 10,5. magnitudy je i ona v dosahu již menších amatérských přístrojů. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 5,5 krát 5 úhlových minut. Jde o ukázkovou spirální galaxii,která je k nám natočena „čelně“. Z jasného jádra se odvíjí čtveřice mohutných spirálních ramen. Klademe ji do podobné vzdálenosti jako výše zmíněnou NGC 3726,tedy snad někde okolo 55 milionů světelných roků od Země. V roce 2005 jsme v ní pozorovali výbuch supernovy.

NGC 4096

Stále se potloukáme v nedalekém okolí hvězdy Chí Velké medvědice. Nachází se tu velké množství slabších galaxií,z nichž si představujeme jen ty nejvýraznější zástupce,dostupné i menším amatérským dalekohledům. Asi 3,5 stupně východně od této stálice najdete NGC 4096. Dosahuje asi 10,8. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 6,6 krát 1,8 úhlové minuty. Je klasifikována jako spirální galaxie a z našeho zorného směru se jeví nápadně protažená,jelikož je k nám natočena spíše „bokem“. Za kvalitních pozorovacích podmínek může být v náznaku viditelná i menšími amatérskými přístroji,lépe ji však ukáže středně velký dalekohled – jako malou protáhlou mlhavou skvrnku. NGC 4096 patří ke skupině galaxií Honící psi II,ve vzdálenosti zhruba 30 milionů světelných roků. Dominantním členem tohoto uskupení je galaxie M 106,kterou najdeme asi 2 stupně východně od NGC 4096,již v sousedním souhvězdí Honících psů.

NGC 4051

Galaxie NGC 4051 leží přes 4 stupně jihovýchodně od hvězdy Chí Velké medvědice a asi 1,5 stupně severně od hvězdy 67 velké medvědice ( 5,2. magnitudy ). Jde o spirální galaxii s příčkou,jejíž rovina je od našeho zorného směru odkloněná o 40 stupňů. Dosahuje zhruba 10,5. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 5,2 krát 4 úhlové minuty. Odhadujeme,že NGC 4051 od nás dělí asi 35 milionů světelných roků. Patří ke galaxiím s aktivním jádrem. Motorem energetických procesů je obří černá díra v jejím centru.

NGC 4088+NGC 4085

NGC 4088 se nachází přibližně 4 stupně severovýchodně od hvězdy Chí Velké medvědice. Dosahuje zhruba také 10,5. magnitudy a na obloze se rozkládá na plošce o velikosti asi 5,8 krát 2,2 úhlové minuty. Jde o poněkud „rozháranou“ spirální galaxii. Jen 11 úhlových minut jižně od ní se prezentuje poněkud slabší a menší spirální galaxie NGC 4085,která s ní tvoří dvojici. Nesouměrný tvar NGC 4088 je možná důsledkem jejich vzájemné gravitační interakce. Odhadujeme,že tuto dvojici od nás dělí 40 až 50 milionů světelných roků. NGC 4088 můžete spatřit již menšími amatérskými dalekohledy,její menší družka je slabší 12.magnitudy a je proto viditelná až většími přístroji. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 2,8 krát 0,8 úhlové minuty.

NGC 3184

NGC 3184 najdete ¾ stupně západně od hvězdy Mí Velké medvědice ( 3,1. magnitudy ). Dosahuje zhruba 10. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 7 úhlových minut. Jde o pohlednou spirální galaxii,která je k nám natočena čelně. Má dvě výrazná spirální ramena odvíjející se z malého jádra. Patří k jasnějším galaxiím v souhvězdí a zahlédnout ji můžete již menším amatérským dalekohledem jako drobnou kulatou mlhavou skvrnku. Náznaky spirální struktury se ukážou až ve velkých amatérských přístrojích. Vzdálenost NGC 3184 odhadujeme na přibližně 25 milionů světelných roků,některé prameny však udávají podstatně vyšší hodnoty vzdálenosti. V roce 1999 jsme v ní pozorovali výbuch supernovy.

NGC 3198

NGC 3198 můžete vyhledat necelé tři stupně severně od hvězdy Lambda Velké medvědice ( 3,5. magnitudy ). Dosahuje zhruba 10,5. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 8,3 krát 3,7 úhlové minuty. Řadíme ji také ke spirálním galaxiím. I ona je v dosahu již menších amatérských přístrojů. NGC 3198 sledujeme ze vzdálenosti zhruba 50 milionů světelných roků. I v této galaxii jsme v roce 1999 pozorovali výbuch supernovy.

NGC 2841

Poměrně jasná je NGC 2841,která leží 1,8 stupně jihozápadně od hvězdy Théta Velké medvědice ( 3,2. magnitudy ). Dosahuje zhruba 9,5. magnitudy a rozkládá se na plošce o velikosti asi 8 krát 4 úhlové minuty. Jde o velkou spirální galaxii s těsně navinutými,úzkými spirálními rameny. Za kvalitních pozorovacích podmínek může být viditelná již v malých amatérských dalekohledech,jako malá eliptická mlhavá skvrnka,v blízkosti stálice 8,5. magnitudy. Středně velké přístroje ukážou malé jasné jádro obklopené slabším eliptickým halem. NGC 2841 leží snad někde ve vzdálenosti okolo 50 milionů světelných roků. Vykazuje nadprůměrně vysokou četnost výbuchů supernov,ve 20. století jsme v ní zaznamenali čtyři takové případy.

NGC 2768

NGC 2768 najdete poblíž středu spojnice hvězd Omikron a Ypsilon Velké medvědice.  Jde o silně protáhlou eliptickou galaxii s jasností okolo 10. magnitudy. Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 7 krát 3 úhlové minuty. Je v dosahu již menších amatérských dalekohledů. V dalekohledech střední velikosti se jeví jako nápadně protáhlá mlhavá skvrnka slábnoucí k okrajům.

Skupina galaxií Velká medvědice

Souhvězdí Velké medvědice je protkáno velkým množstvím slabších galaxií,z nichž jsme si představili jen ty nejvýraznější zástupce,dosažitelné i pomocí menších amatérských dalekohledů. Další desítky slabších jsou v dosahu amatérských přístrojů střední velikosti.  Převážná většina z nich je součástí bohaté skupiny,či spíše už kupy galaxií se středem ve vzdálenosti zhruba 55 milionů světelných roků od nás,kterou jsme nazvali Skupina galaxií Velká medvědice. Na obloze zabírá plochu o velikosti asi 20 krát 10 stupňů. Patří k ní zhruba 60 velkých galaxií mezi nimiž jsou nejpočetnější spirální galaxie,které doplňuje několik stovek menších hvězdných ostrovů. Tato velká skupina se jeví rozdělená na dvě nápadné koncentrace- severní a jižní část.